Kázání na hoře — Vstupují všichni do království?

JEŽÍŠ varoval před falešnými proroky, s nimiž se jeho posluchači v prvním století n. l. mohli setkat, a pak řekl: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“ — Mat. 7:21; srovnej Luk. 6:46.

Lidé musí uznat Ježíše Krista jako Pána, aby se mohli radovat z požehnání Božího království. (Řím. 10:9; Fil. 2:11) Je však zapotřebí více, než jen svými rty sloužit Božímu Synu tím, že jej oslovujeme „Pane, Pane“.

Přístup ke všem požehnáním království je pouze pro ty, „kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích“. Tato „vůle“ je přiměřeně vysvětlena v Kázání na hoře. Je zapotřebí konat „znamenitá díla“ oznamováním pravd království druhým. Zahrnuje to také změnu osobnosti a projevování bohulibých vlastností, jako je mírnost, čistota, důvěryhodnost, nesobeckost, láska, upřímnost a víra. — Viz Mat. 5:16, 21, 22, 27–30, 33–48; 6:1–18, 25–34.

Další Ježíšova slova ukazují, že mnozí, kteří by tvrdili, že jsou jeho následovníky, v tom ohledu zklamou: „Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu nekonali mnoho mocných skutků?‘ A přece jim pak vyznám: Nikdy jsem vás neznal! Odstupte ode mne, činitelé bezzákonnosti.“ — Mat. 7:22, 23.

„V onen den“, až Bůh vynese rozsudek nad svými nepřáteli (Zach. 14:1–3; 2. Tess. 1, 2; 2. Petra 3:10–12), „mnozí“ budou hledat příznivé posouzení tvrzením, že vykonávali pozoruhodné činy „v jeho jménu“, jakoby v zastoupení Ježíše Krista a božskou mocí, kterou skrze něj dostali.

Budou se ptát: „Což jsme neprorokovali v tvém jménu [to je nevyjadřovali božská sdělení a snad předpovědi budoucích událostí]?“ Ale takové ‚prorokování‘ není jistým znakem pravých křesťanských učedníků. Podle Písem i falešní proroci oznamovali předpovědi, že se něco stane, nebo tlumočili poselství jakoby předávaná božskou autoritou. — 5. Mojž. 13:1–3; Jer. 14:14.

Někteří se budou chlubit, že ‚vyháněli démony v jeho jménu‘. Dnes v křesťanstvu jsou lidé, kteří tvrdí, že mají takovou moc. Ale praxe vyhánění démonů (pomocí mystických obřadů) byla vždy rysem nebiblických náboženství. Kromě toho někteří Židé prvního století n. l. vyháněli démony pomocí magických formulek, o nichž věřili, že byly předány králem Šalomounem.a

Není to nadpřirozené prorokování, vyhánění démonů nebo jiné „mocné skutky“ (zázraky), které označují pravé křesťany. Když Ježíš předpovídal znamení své přítomnosti a skonávání světa, řekl: „Povstanou falešní Kristové a falešní proroci a budou dělat velká znamení a zázraky, aby svedli, bude-li to možné, i vyvolené.“ (Mat. 24:24) Falešní proroci, podvodníci, se měli objevit přímo v křesťanském sboru a měli se snažit svést mnohé z jeho členů. — Sk. 20:29; 2. Petra 2:2, 3, 10–22; Juda 4, 8–13, 16–19.

Ježíš prohlásil, že pravý křesťan je „ten, kdo činí vůli mého Otce“. A jaká je pro tyto dny Otcova „vůle“? Jak Ježíš předpověděl, Otcovou vůlí je, aby bylo „toto dobré poselství o [zřízeném] království . . . kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“, než přijde konec. (Mat. 24:14) Oznamují sekty křesťanstva, že je přítomno Boží království? Ne, protože je považují pouze za něco v lidských srdcích nebo za něco ve vzdálené budoucnosti. Pokrytecky slouží Ježíšovi svými rty, ale zdržují se konat vůli jeho Otce. Je na poměrně malé skupině — známé jako svědkové Jehovovi — „oznamovat dobré poselství o dobrých věcech“, o záměrech Božího království, až „do končin obydlené země“. — Řím. 10:15, 18; viz též 1. Kor. 9:16.

Všichni, kteří tvrdí, že mají vztah k Ježíši Kristu, a nekonají dílo Království a neberou na sebe pravou křesťanskou osobnost, budou na tom špatně, až on bude vykonávat nad přítomným světem božskou odplatu. Pak Ježíš „vyzná“, nebo učiní veřejně známým, že „nikdy neznal“ ty, jejichž křesťanství není hlubší než služba rty a tak zvané „dobročinné“ dary. „Mnohé mocné skutky“, jimiž se budou chlubit, neoklamou Božího Syna. Místo aby projevovali spravedlnost, prokáží se spíše jako „činitelé bezzákonnosti“. Až bude Ježíš jednat jako Boží vykonavatel v přicházejícím „velkém soužení“, řekne jim: „Odstupte ode mne.“ Těmto zdánlivým křesťanům bude odmítnut vstup do věčných požehnání Božího království. — Srovnej Mat. 24:21, 22; 25:41, 46.

[Poznámka pod čarou]