Existuje sjednocená skupina pravých křesťanů?
POD pojmem „pravý křesťan“ představujeme si vždy člověka s vysokými mravními vlastnostmi a s bezúhonným charakterem. A to právem. Křesťan by však měl mít ještě jiné vlastnosti.
Také mezi lidmi, kteří netvrdí, že jsou křesťané, najdeme lidi s vynikajícími mravními vlastnostmi a s příjemnou osobností. V čem je tedy rozdíl?
Křesťan musí kromě toho všeho mít upřímné přání podporovat pravé uctívání Boha, o němž mluví Bible. Musí být v tomto ohledu horlivý a činný.
I když však vezmeme v úvahu tyto skutečnosti, může se stát, že pocítíme rozpaky, chceme-li se pokusit zjistit, kteří lidé jsou dnes pravými křesťany. Snad se skutečně zeptáš, zda vůbec nějací existují. Mezi členy náboženství křesťanstva nacházíme totiž málo jednoty v myšlení a v jednání. To platí v oblasti mravních a sociálních problémů, ale obzvláště v uctívání Boha. Sotva se někdo namáhá mluvit o Bohu a o jeho předsevzetí a o tom, že je možné získat věčný život, buď v nebi nebo na zemi, jestliže Boha uctíváme pravým způsobem, který se mu líbí.
JE NEZBYTNĚ NUTNÉ JEDNOTNÉ MYŠLENÍ A JEDNOTNÉ ÚSILÍ
Měla by existovat nějaká SKUPINA lidí, kteří by uctívali Boha podle požadavků Bible a kteří by se společně a stále snažili přimět k tomu druhé? Existuje skutečně taková skupina?
Podle rady, kterou dal apoštol Pavel křesťanům v prvním století, měla by existovat. Pavel napsal mnoho o vysokém mravním měřítku a o křesťanské osobnosti, ale také řekl: „Jen se chovejte způsobem hodným dobrého poselství o Kristu, abych, ať již přijdu a spatřím vás, nebo ať jsem nepřítomen, slyšel o věcech, jež se vás týkají, že pevně stojíte v jednom duchu a bojujete jako jedna duše, bok po boku za víru v dobré poselství.“ — Fil. 1:27.
ZNÁZORNĚNÍ POVINNOSTI, KTEROU MÁ KŘESŤAN
Sotva někdo popře, že Ježíš a jeho apoštolové se velmi horlivě snažili rozšířit pravé uctívání až do končin země. Byli sjednoceni v učení a jednání a sledovali společně tento cíl. Ježíš chtěl znázornit, jací by měli být jeho učedníci, a proto vyprávěl podobenství o talentech. (Jeden stříbrný „talent“ odpovídá hodnotě několika set amerických dolarů.) Tímto podobenstvím jim jasně a zřetelně ukázal, že mají povinnost co nejvíce rozšiřovat pravé křesťanství.
Učedníci se Ježíše zeptali: „Co bude znamením tvé přítomnosti a skonávání systému věcí?“ Podobenství o talentech vyprávěl, když odpovídal na tuto otázku. Pro křesťany, kteří budou žít v čase „skonávání systému věcí“, měl by tedy obsah tohoto podobenství sloužit jako důkaz, že Pán Ježíš Kristus je neviditelně přítomen v královské moci. Toto podobenství se však začalo splňovat již v době, kdy byl Ježíš ještě na zemi. Významu tohoto podobenství můžeme daleko lépe porozumět z podobného podobenství o minách neboli „hřivnách“, z něhož Kristovi posluchači v prvním století poznali, že Boží království se neukáže „okamžitě“, jak se domnívali. — Mat. 24:3; Luk. 19:11–27.
Obě podobenství pojednávají o nebeském království. Podobenství o talentech začíná slovy:
„Protože to [totiž okolnosti spojené s nebeským královstvím] je tak, jako když člověk, který se chystal na cestu do ciziny, povolal své otroky a svěřil jim svůj majetek. A jednomu dal pět talentů, jinému dva, ještě jinému jeden, každému podle jeho vlastní schopnosti, a odejel do ciziny.“ — Mat. 25:14, 15.
Onen „člověk“ je Ježíš Kristus. Zakrátko se měl vydat na dalekou cestu do „ciziny“, zpět ke svému Otci v nebi. To se mělo stát po jeho smrti a vzkříšení. Tam se měl ‚posadit po Boží pravici a od té doby čekat, až jeho nepřátelé budou položeni jako podnož jeho nohou‘. (Žid. 10:12, 13) Mělo to trvat dlouhý čas, než mu jeho Otec přikáže, aby se ujal plně královské moci, ale v té době měl nejprve vyzkoušet a odměnit své „otroky“. Očekává, že jsou jednotní a že se věnují jeho „obchodování“ a že mezi sebou nemají rozpory. Až skončí zkouška, odstraní ze země své nepřátele, jak to vyplývá ze slov u Lukáše 19:15–27. — Žalm 110:1–3.
MEJETEK SVĚŘENÝ „OTROKŮM“
Tento „člověk“ měl „majetek“, který svěřil do opatrování svým „otrokům“, dokud se nevrátí s královskou mocí. Jaké cenné statky měl Ježíš Kristus? Neměl ani peníze ani velký majetek v podobě půdy nebo budov. Vlády mu také nepřiznávaly žádnou moc. Na podnět Židů byl popraven zástupci Římské říše. Co tedy měl, co mohl svěřit svým „otrokům“?
Hodnoty, které měl Kristus, byly jiného druhu než majetek, o němž zde byla zmínka. Dokud Kristus sloužil v těle, hledal nejprve království svého nebeského Otce. Tím, že kázal a učil, vypěstoval pole a vytvořil na něm příznivé podmínky — předpoklady pro to, aby z něho povstali učedníci. To byl majetek, který Ježíš přenechal svým učedníkům. Již více než dva roky před svou smrtí a vzkříšením řekl svým apoštolům:
„Hle, pravím vám: Pozdvihněte oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni. Žnec již dostává mzdu a sklízí ovoce k věčnému životu, aby se rozsévač a žnec radovali spolu. V tom je vskutku pravdivé rčení: Jeden rozsévá a jiný sklízí. Vyslal jsem vás, abyste sklízeli to, na co jste nevynaložili žádnou práci. Jiní těžce pracovali a vy máte užitek z jejich práce.“ — Jan 4:35–38.
Ježíš omezil své „zasévání“ na Židy a proselyty a na příbuzné Samaritány. Určitou dobu „rozséval“ také Jan Křtitel. Když byl Ježíš vzkříšen a po letnicích roku 33 n. l. byl na jeho učedníky vylit svatý duch, tito učedníci nejprve mnoho sklízeli na tomto „osetém“ poli. Byli „vysláni‘, byli povinni sklízet. První, kteří byli „sklizeni“, byli vypěstováni čistým Ježíšovým učením. Když se připojili k učedníkům, kteří byli zplozeni duchem, jako jeden muž se zastávali čistého učení.
Ježíš měl ovšem více než tři „otroky“. Tři „otroci“ popsaní v podobenství znázorňují tedy všechny nadcházející Kristovy spoludědice, s nimiž uzavřel smlouvu pro nebeské království. Jsou to lidé ze všech vrstev, mladí i staří, muži i ženy. (Srovnej Skutky 1:14; 8:12.) Tyto rozdíly, pokud jde o sociální poměry a věk, neměly však překážet jednotě — všichni konali totéž dílo.
Ve splňování podobenství dbal Pán na to, aby každý dostal jen tolik, kolik mohl zvládnout, ‚každý podle svých vlastních schopností‘. Ke třídě, která v prvním století dostala „pět talentů“, patřili zřejmě apoštolové, jimž byla svěřena největší odpovědnost. (Zjev. 21:14; Efez. 2:20–22) Třídě, která dostala „dva talenty“, prokazovali velkou pomoc při plnění odpovědnosti.
Všichni Ježíšovi „otroci“ měli ‚obchodovat‘ s minami, ‚dokud nepřijde‘, (Luk. 19:11–13) Měla to být Ježíšova záležitost, králova záležitost, a poslušní otroci proto měli být jednotní ve smýšlení a jednání. Kristus není rozdělen sám proti sobě. (1. Kor. 1:10) Jeho „otroci“ by jistě nepodporovali jeho věc tím, že by pracovali proti sobě, jak se to děje v křesťanstvu, kde jedna sekta učí něco jiného než druhá.
V podobenství se mluví o tom, že otrokům byly talenty rozděleny podle jejich „schopnosti“‚ podle schopnosti tělesné nebo duševní. Jednalo se však při splnění o tělesnou nebo duševní schopnost? Ta by byla jistě cenná, kdyby byla správně usměrňována a používána. „Schopnost“ zde však znázorňuje duchovní možnosti, jež má křesťanský „otrok“, který má naději, že zdědí nebeské království. Jeho oddanost, ochota sloužit a horlivost, to vše příznivě ovlivňuje tyto možnosti. Odpovídá to zásadě, že „Bůh ustanovil údy v těle, každý z nich tak, jak se mu líbilo“. — 1. Kor. 12:18.
Pán, Ježíš Kristus, něco svěřil těmto „otrokům“, bez ohledu na to, zda se ukáže, že patří k třídě, která dostala „pět talentů“, nebo k některé jiné třídě, o níž se zmiňuje podobenství. Oni sami musí také něco mít nebo něčím přispět. To, čím přispívají, doplňuje hodnotu, jež jim byla svěřena, a umožňuje jim, aby pěstovali duchovní majetek, „pole“, jež jim přenechal Pán Ježíš Kristus. Pomůže jim to jako třídě neboli sjednocené skupině, aby sklízeli další učedníky.
PODOBENSTVÍ SE ZAČÍNÁ SPLŇOVAT
Kdy začal Ježíš svěřovat svým učedníkům tento „majetek“? Dal jim jej jako vzájemně nezávislým jednotlivým osobám, nebo jako sjednocené skupině? Zpráva ve Skutcích apoštolů 1:1–5 začíná tam, kde končí Lukášovo evangelium, totiž dnem, „kdy byl [vzkříšený Ježíš] vzat vzhůru, když předtím dal skrze svatého ducha přikázání apoštolům, které si vyvolil. Těm také po svém utrpení mnoha nezvratnými důkazy ukázal, že je živ, a viděli jej po čtyřicet dní, a říkal jim věci o Božím království. A když se s nimi [se skupinou věrných učedníků] sešel, dal jim nařízení: ‚Nevzdalujte se z Jeruzaléma, ale dále čekejte na to, co slíbil Otec, o čem jste ode mne slyšeli; neboť Jan opravdu křtil vodou, ale vy budete za nemnoho dní pokřtěni ve svatém duchu.‘ “
Ježíš tedy připravil nejen „pole“ a umožnil, aby na něm dozrálo mnoho dalších učedníků, ale připravil také první skupinu svých „otroků“, kteří měli dostat jeho „majetek“.
Toto podobenství se muselo začít splňovat v době mezi Ježíšovým vzkříšením z mrtvých a jeho vystoupením do přítomnosti jeho nebeského Otce. Kdy však Ježíš poprvé svolal své „otroky“, aby jim svěřil svůj „majetek“? Apoštol Matouš podává zprávu o tom, že Ježíš po svém vzkříšení řekl při jednom shromáždění v Galileji: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ — Mat. 28:16, 19, 20.
Ale v den, kdy měl vystoupit do nebe, řekl Ježíš ještě zřetelněji, jak mají postupovat, aby rozmnožovali jeho „majetek“. Čteme: „Když se nyní sešli, začali se jej ptát: ‚Pane, nyní obnovíš izraelské království?‘ Řekl jim: ‚Není vaše věc poznat časy nebo období, která Otec ustanovil ve své vlastní pravomoci; ale přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak i v celé Judeji a v Samaří a do nejvzdálenější části země.‘ “ — Skut. 1:6–8.
HLEDEJ SJEDNOCENOU SKUPINU, KTERÁ UČÍ BIBLICKÉ PRAVDĚ
Po svém vzkříšení se Ježíš objevoval různým svým učedníkům, jednou více než pěti stům současně. A o letnicích asi 120 jich bylo pokřtěno svatým duchem. (1. Kor. 15:6; Skut. 1:15; 2:1–4) Onoho dne asi 3 000 lidí dostalo svědectví o předsevzetí, které pojal Jehova Bůh ve spojení s Kristem; nebyli to tedy jen „tři otroci“, ale bylo daleko více těch, kteří ihned začali ‚obchodovat‘ s talenty. Nejednali však na sobě nezávisle a nerozštěpili se do různých denominací. Všichni společně se stejným úsilím a v jednotě podporovali pravé uctívání. — Skut. 2:41–47.
Jestliže tedy v dnešní době hledáš pravé křesťany a ocitneš se v rozpacích, pak bys měl pamatovat na to, abys hledal sjednocenou SKUPINU, v níž všichni učí totéž o Božím předsevzetí. Musí žít čistým, mravně bezůhonným a pořádným životem. Dále musí horlivě mluvit s druhými o Bibli, podporovat pravé uctívání a pomáhat dalším lidem, aby se stali Kristovými učedníky. Tak rozmnožují královo „bohatství“. Existují takoví lidé v tvém okolí?
Jak v dnešní době skončí splňování tohoto podobenství? Onen bohatý člověk měl své otroky prozkoumat a odměnit. O splnění této části bude pojednáno v jednom z pozdějších vydání časopisu Strážná věž.