Umírá křesťanství?

UMÍRÁ křesťanství nebo je snad již mrtvé, jak tvrdí někteří lidé? Podíváme-li se na církve křesťanstva a považujeme-li je za představitele pravého křesťanství, pak se zdá, že je tato myšlenka pravdivá. Samuel Calian, profesor teologie na univerzitě v Dubuque (Iowa, USA) a spisovatel, řekl nedávno o duchovenstvu křesťanských církví:

„Kdo v naší společnosti předpovídá něco významného o vynikajících událostech naší doby? . . . Většinou to nejsou duchovní . . . Zemdleli, jsou unaveni a špatně připraveni, a proto se stali nevýznamným hlasem ve světě, který hledá smysl života a nějakou naději.“

A William L. Edelen ml. , duchovní první kongregační církve v Tacoma (Washington, USA), prohlásil:

„Dnešní církev . . . se téměř neodlišuje od nějakého průměrného obchodního podniku nebo od nějakého stranického aparátu.“

Potom ovšem vyvstává oprávněná otázka: Zastupují církve křesťanstva skutečně křesťanství, nebo je jejich označení nesprávné? Ukazují dějiny křesťanstva, že by někdy mezi jeho stoupenci bylo podporováno pravé křesťanství?

Jestliže církve nezastupují pravé křesťanství, měli bychom se snad rozhlédnout, zda křesťanství není živé někde jinde. Jeden soudce, který sám nebyl křesťanem, dal představitelům určitého národa radu vzhledem ke Kristovým apoštolům a k jejich kazatelské činnosti. Řekl: „ . . . (neboť je-li tento plán a toto dílo od lidí, bude zmařeno; ale je-li od Boha, nebudete je moci zmařit); jinak by snad o vás mohlo být shledáno, že ve skutečnosti bojujete proti Bohu.“ — Skut. 5:38, 39.

Zakladatel křesťanství ukázal v prorockém podobenství, že pravé křesťanství skutečně pochází od Boha a že nevymře, ale že se bude rozšiřovat, a to nejen v prvním století — což se skutečně stalo —, ale také v naší době, v době, kterou Bible označuje jako „skonávání systému věcí“. — Mat. 24:3, 34; 13:40.

KŘESŤANSTVÍ SE ROZŠIŘUJE V PRVNÍM STOLETÍ

Ukázal to v podobenství o „talentech“, jež je v Bibli zaznamenáno u Matouše 25:14–30. Ježíš v něm mluvil v přeneseném smyslu sám o sobě jako o člověku, který před dlouhou cestou odevzdal peníze svým otrokům. O tom, co otroci učinili po jeho odjezdu, je v podobenství řečeno: „Ten, který dostal pět talentů [velký peněžní obnos], ihned šel a obchodoval s nimi a získal dalších pět. Stejně ten, který dostal dva, získal další dva.“ — Verše 16, 17.

To platilo na Ježíšovy učedníky, kteří žili v prvním století, na apoštoly a jejich druhy, kteří se ihned dali do práce o letnicích roku 33 n. l. , tedy pouhých deset dnů po Ježíšově odchodu do nebe. Jejich činnost nezáležela v tom, aby vydělávali peníze, ale pilnou prací na obdělaném poli, které jim zanechal jejich Mistr, měli rozmnožovat počet učedníků a tak podporovat pravé křesťanství. Velmi brzy se ke křesťanskému sboru připojily tisíce lidí, křesťanské poselství ‚přinášelo ovoce a vzrůstalo po celém světě‘ a „bylo kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem“. — Skut. 2:41; 4:4; Kol. 1:6, 23.

PŘEDPOVĚDĚN RŮST PRO NAŠI DOBU

Jak ukazuje podobenství, že křesťanství poroste i v dnešní době? V podobenství je ukázáno, že se onen člověk vrátí z dlouhé cesty, podnikne inspekci a zjistí, že dva z jeho tří otroků rozhojnili „majetek“, který jim byl svěřen, o sto procent. Jiné biblické texty podporují názor, že tato část podobenství poukazuje na skutečnost, že se Kristus vrátí po dlouhé době a že bude „účtovat“ s těmi, kteří byli pomazáni, aby mu sloužili. — 1. Petra 4:17, 18; Kol. 3:24.

Jsou však ještě jiné důvody, proč bychom mohli očekávat, že pravé křesťanství v dnešní době poroste a že se bude šířit. Jeden z důvodů souvisí s tím, že dnes je doba, kdy je Kristus neviditelně přítomen v královské moci. Uplynuly „ustanovené časy národů“ neboli „časy pohanů“. Tyto „časy“ začaly v roce 607 př. n. l. , když Babylón rozvrátil Boží předobrazné království na zemi. Jak dlouho trvaly tyto „časy“? Mělo to být „sedm časů“ neboli sedm prorockých let po 360 dnech, přičemž každý den měl být počítán za rok. To by znamenalo 7×360 neboli 2 520 let. Tak docházíme k roku 1914 n. l. , k roku obnovení království v rukou toho, „kdo má zákonné právo“. — Luk. 21:24; Dan. 4:17; 4:14, KB; Ez. 4:6; 21:27.

Kromě toho od roku 1914 panují na zemi poměry, jež podle Ježíšovy předpovědi měly nastat tehdy, až se on sám ujme své moci při „skonávání systému věcí“. — Mat. , kap. 24; Marek, kap. 13; Luk. , kap. 17, 21.

Kristův návrat v královské moci a nebeské slávě znamená čas soudu; nejprve pro ty, kteří byli pomazáni, aby zastupovali Krista, a potom pro svět. Lidé se o tom musí dovědět. Je proto důležité, že poselství o království, jež pojednává o Božích předsevzetích ve spojení s lidstvem, je znovu ve velkém rozsahu oznamováno široko daleko, „po celé obydlené zemi“. Bůh vždy používal svých služebníků, aby dal výstrahu dříve, než vykonal nějaký rozsudek. Povšimněme si, že Noe varoval před potopou; proroci dávali výstrahu dříve, než byl Jeruzalém zničen v roce 607 př. n. l. , a Ježíš i jeho učedníci důrazně varovali před zničením onoho města římským vojskem v roce 70 n. l.

ŽIVÉ KŘESŤANSTVÍ DNES

Ačkoli se tedy církve křesťanstva rozpadají, pravé křesťanství neumírá. Všichni jsou ale v nebezpečí, protože nadešel čas skonávání přítomného systému. Dalo by se tedy usuzovat, že Kristus vzbudí další „otroky“ a svěří jim svůj „majetek“. Když však Kristus v roce 1914 přijal královskou moc, zuřila na zemi světová válka. Tuto válku vedla hlavně vojska takzvaných křesťanských národů.

Na druhé straně ti, kteří se tehdy snažili rozmnožovat „majetek“ svého Mistra praktickým uplatňováním pravého křesťanství, byli na základě válečné propagandy a válečného štvaní těžce pronásledováni, ačkoli jich bylo málo. Byli vězněni, biti a vyháněni z některých měst, neboť právě duchovenstvo křesťanstva přispělo k tomu, že lidé byli zaujatí a měli naprosto špatnou představu o díle, které měli vykonávat „otroci“ Ježíše Krista. Zdálo se, že jejich dílo je rozbito.

Přece však v roce 1919, po skončení války, existovala věrná skupina lidí, kteří chápali, jak je nutné oznamovat, že Pán Ježíš Kristus je přítomen, aby zkoušel a soudil. Pán vzbudil tyto křesťany a dal jim horlivost a sílu, kterou již jejich nepřátelé nikdy neměli potlačit. V roce 1922 byla podniknuta opatření, aby bylo oznamováno, že král Ježíš Kristus přijal v nebi svou moc a že brzy osvobodí lidstvo od všech utiskovatelů. Mělo to být světaširé dílo. Horlivě oznamovali pravdu, a proto se v roce 1925 účastnilo výroční slavnosti na památku smrti Ježíše Krista 90 434 osob. Z toho bylo patrné, že „otroci“ činili právě to, o čem mluvilo podobenství, že totiž získali další „talenty“ neboli že rozmnožili „majetek“ svého Pána.

Dnes, téměř o padesát let později, je poselství o království kázáno „na svědectví“ prakticky po celém světě, (Mat. 24:14) Ve 208 zemích do dnešní doby více než 1,5 milionu lidí slyšelo poselství Kristových „otroků“, uvěřili mu a ujali se téže činnosti a přispívají k tomu, aby také druzí přijali poselství. Celá skupina věrných „otroků“, kteří budou nakonec vládnout s Kristem v nebi, sestává pouze ze 144 000 lidí; proto většina těch, kteří v dnešní době přijímají poselství, má naději, že přežijí zničení tohoto systému věcí a že budou žít na zemi pod panstvím království, — Zjev. 14:1, 4.

Zjišťujeme, že každá třída věrných otroků, o nichž se mluví v podobenství — jak třída, které bylo svěřeno pět talentů, tak i třída, jíž byly svěřeny dva talenty —, pracovala stejně usilovně a že obě třídy dosáhly stoprocentního zisku. Každá tedy vykonala tolik, kolik mohla, a jedna nebyla lepší než druhá. Nemohly se ovšem chlubit svým ziskem, protože za výsledky musely děkovat Jehovovi skrze Krista, jak řekl apoštol Pavel: „Já jsem sázel, Apollo zaléval, ale Bůh neustále dával vzrůst; takže ani ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který dává vzrůst.“ (1. Kor. 3:6, 7) Kristovi „otroci“ jsou pouze nástroje, jichž Bůh rád používá k dosažení tohoto růstu. Jakou odměnu dostávají tito věrní „otroci“ v době, kdy Pán zkouší a soudí?

Povšimni si, že otroci ve splnění neznázorňují jednotlivce, ale třídy. Proto nemůžeme dnes poukázat na jednotlivce a říci, že patří buď ke třídě, která dostala pět talentů, nebo ke třídě, jíž byly dány dva talenty. Obě třídy pracují stejně usilovně na větších nebo menších úkolech, které dostaly.

PÁN ODMĚŇUJE VĚRNÉ „OTROKY“

O odměně mluví apoštol Pavel v 1. Tessalonickým 4:14–17 slovy:

„Neboť máme-li víru, že Ježíš zemřel a opět vstal, pak také ty, kteří usnuli ve smrti, přivede Bůh skrze Ježíše s ním. Neboť právě to vám říkáme Jehovovým slovem, že my žijící, kteří přežijeme do Pánovy přítomnosti, rozhodně nepředejdeme ty, kteří usnuli ve smrti; neboť Pán sám sestoupí z nebe s velitelským zvoláním, s hlasem archanděla a s Boží trubkou, a ti, kteří jsou mrtví ve spojení s Kristem, vstanou nejdříve. Potom my žijící, kteří přežíváme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích, abychom se setkali s Pánem ve vzduchu; a tak budeme vždy s Pánem.“

Když apoštol Pavel krátce před svou smrtí psal svému spolupracovníku Timoteovi, ukázal, že při této odměně se jedná o skutečnou, živou naději. Napsal: „Bojoval jsem znamenitý boj, běžel jsem běh do konce, zachoval jsem víru. Od tohoto času je mi uchována koruna spravedlnosti, kterou mi dá Pán, ten spravedlivý soudce, v onen den jako odměnu, ne však pouze mně, ale také všem, kteří milovali jeho projevení.“ — 2. Tim. 4:7, 8.

Když Pán za své přítomnosti přichází, aby zkoumal a soudil, věnuje pozornost nejdříve těm ze svých „otroků“, kteří zemřeli v době letnic od roku 33 n. l. až do jeho příchodu. Ty křísí k nebeskému životu. Připojují se k němu jako skupina, jako jeho „nevěsta“. (Zjev. 19:7; 21:9) Je to nebeské vzkříšení k duchovnímu životu, a proto je lidé žijící na zemi nepozorují. Až zemřou zbývající z jeho „otroků“, kteří žijí na zemi během jeho přítomnosti, budou „s nimi uchváceni v oblacích . . . , [aby] se setkali s Pánem ve vzduchu“. To znamená, že se během Kristovy neviditelné přítomnosti, jež je znázorněna oblaky, připojí k těm, kteří již byli vzkříšeni. Od té doby nadále budou stále s Pánem.

Tito věrní budou vzkříšeni okamžitě při své smrti. Tam „odpočinou od své lopoty, neboť věci, které činili, jdou přímo s nimi“. (Zjev. 14:13) Usilovně pracovali s Pánovým „majetkem“, se svěřenými „talenty“. Po svém vzkříšení jsou osvobozeni od těžkostí, které prožívali na zemi, ihned však pokračují v práci na místě, které dostanou jako odměnu v nebi. Jejich okamžitá přeměna ve chvíli jejich smrti je popsána v 1. Korintským 15:50–54.

Co však je možno říci o věrných „otrocích“, kteří zůstávají nějakou dobu na zemi během královy přítomnosti? Těší se nyní z odměny, neboť vstupují do „radosti“ svého Mistra. (Mat. 25:19–23) Kdo je zdrojem této „radosti“? Jehova Bůh, Otec Ježíše Krista. Ježíš vytrpěl svá muka „pro radost, jež mu byla předložena“. (Žid. 12:2) Jeho dlouhá cesta vedla k jeho Otci, zdroji oné „radosti“, a jeho Otec mu svěřil větší odpovědnost, k níž patřila i královská moc. Věrní „otroci“ mají velkou radost z toho, že mohou oznamovat zřízené království. Jako „lid pro jeho jméno“ chtějí, aby byli také nazýváni podle Jehovova jména, podle jména velkého svrchovaného vládce vesmíru. Po celém světě jsou známí pod jménem „svědkové Jehovovi“. (Iz. 43:10–12), a protože jsou „otroky“ Kristovými, jsou to křesťanští svědkové Jehovovi.

MŮŽEŠ PRAKTICKY UPLATŇOVAT PRAVÉ KŘESŤANSTVÍ

Podle Jehovova předsevzetí měl se v této době zkoušky připojit k ostatku Kristových věrných „otroků“ ještě „velký zástup“. Konec skonávání tohoto systému věcí je velmi blízko, a proto tito lidé přežijí zničení přítomného světa a budou tvořit základ ‚nové země, v níž bude bydlet spravedlnost‘. — Zjev.7:9–17; 2. Petra 3:13.

Členové tohoto „velkého zástupu“ se připojují ke svědkům Jehovovým v tak velkém počtu, že každý rok musí být stavěna nová místa pro jejich shromáždění, jež se nazývají „sály království“. Církve křesťanstva naříkají nad ubývajícím počtem členů a nedostatečnou podporou, a naproti tomu sály svědků Jehovových jsou plné. Každým rokem se dávají pokřtít desetitisíce lidí. A tito noví nejsou pasivními členy, ale jsou to aktivní zvěstovatelé téhož poselství o království, které oznamuje třída „otroků“.

Křesťanství — totiž pravé křesťanství — tedy neumírá, ale je živé; rozrůstá se, počet jeho stoupenců roste a jeho působení se rozšiřuje. Jestliže chceš, můžeš je nyní najít a prakticky uplatňovat. Zabývej se tím bez předsudků a poznej, co Bůh činí na podporu křesťanství a jak pečuje o jeho mohutný vzrůst. Můžeš vyhledat sál království. Máš volný přístup a nebudeš uveden do rozpaků, že by tě někdo žádal o dary nebo že by kolovala miska na příspěvky. Prozkoumej, čemu věří tito lidé a co činí. Potom čiň to, co uznáš za správné, a připoj se k těm, kteří to již konají. To je jediný způsob, jak můžeš mít již dnes radost a jak můžeš dosáhnout věčného života ve spravedlivém systému věcí, který se velmi přiblížil.