Shromažďování náhradních hostů k hostině

1. a) Jak ukázali pozvaní k svatební hostině, že toho nejsou „hodni“? b) Co by pro ně znamenalo vzdát se sobeckých, hmotařských zájmů?

PROČ byli protikřesťanští ‚vrahové‘ zabiti při rozboření Jeruzaléma, jejich svatého města, a proč byl v roce 70 n. l. rozvrácen národ Židů? Protože — jak řekl král v Ježíšově podobenství — pozvaní k svatební hostině „toho nebyli hodni“. (Mat. 22:8) Židé to dokázali svým urážlivým, neuctivým, nevěrným, často násilným odmítáním vyhovět pozvání nebeského Krále po jeho druhém oznámení. Co by pro ně znamenalo, kdyby se vzdali svých sobeckých, hmotařských zájmů a přišli k duchovní ‚svatební hostině‘? Znamenalo by to, že činí pokání nejen proto, že zanedbávali dodržování mojžíšovské smlouvy Zákona, ale také proto, že násilím zavrhli Mesiáše, který přišel od Boha; a museli by se též dát pokřtít jako učedníci Ježíše, Mesiáše. Avšak oni byli příliš pyšní, příliš samospravedliví, příliš zaměstnaní svými vlastními plány, a proto se zdráhali odpovídat takovým požadavkům. Tak tomu bylo s Izraelem jako národem.

2. a) Proč na konci druhého oznamování nezůstala všechna místa u svatební hostiny neobsazena? b) Kolik míst chtěl Král obsadit těmi, kteří jsou toho „hodni“?

² Znamená to, že při „svatební hostině“ byla tehdy všechna místa neobsazena? Nikoli. Biblická zpráva ukazuje, že někteří ‚pozvaní‘ Židé reagovali na první oznámení a že ještě o mnoho více Židů a obřezaných, kteří se obrátili na židovskou víru, to učinilo i po druhém oznámení, které započalo o letnicích roku 33 n. l. Bylo jich však přesto málo ve srovnání s mnoha místy, která byla připravena v sále svatební hostiny. Kolik míst chtěl Král obsadit? Protože ti, kteří byli hodni zaujmout místa u „stolu“, znázorňovali ty, kteří budou spoludědici se Synem Krále v ‚nebeském království‘, počítal nebeský Král, Jehova, že má být obsazeno 144 000 míst, aby byla „místnost pro svatební obřady“ naplněna osobami, které jsou toho hodny. Dokazuje to zpráva, kterou nám předkládá Ježíš Kristus v poslední knize Bible, ve Zjevení. (Zjev. 7:4–8; 14:1–3; 20:4–6) Toto číslo znamená, že při svatební hostině bylo mnoho míst.

3, 4. a) Komu byla podle Ježíšova podobenství dána výlučná příležitost obsadit 144 000 míst? b) Byli počtem schopni zaplnit tolik míst?

³ Podle Ježíšova podobenství nabídl Jehova, Král, celému izraelskému národu, který s ním byl ve smlouvě Zákona, příležitost, aby dal k dispozici dostatek lidí, hodných zaujmout všech 144 000 míst. Izraelité byli přirozeným, tělesným „semenem“ Abraháma, s nímž Bůh uzavřel smlouvu, že všechny rodiny země budou požehnány prostřednictvím jeho „semene“. (1. Mojž. 12:3; 22:17, 18) Smlouva Zákona, do níž je Bůh přijal skrze Mojžíše, jim umožňovala, aby se stali „královstvím kněží“, které Bůh chtěl založit pod Mesiášem, větším prostředníkem, než byl Mojžíš. Pouze oni byli ‚ti pozvaní‘ k duchovní svatební hostině.

⁴ Jejich národ jako celek mohl poskytnout 144 000 přirozených Židů, aby zaujali mnohá volná místa. Bylo dost Židů, miliony, z kterých mohli být vybráni kandidáti. Podle Josepha Flavia bylo v roce 70 n. l. v Jeruzalémě 1 197 000 Židů na slavnosti pasach. A to tam nebyli všichni Židé tehdy roztroušení po celé obydlené zemi!

5. a) Zač považoval Pavel ty z přirozeného, tělesného Abrahámova „semene“, kteří uposlechli pozvání? b) Zůstalo potom tolik volných míst jako dříve?

⁵ Tak bylo mnoho, všech 144 000, pozváno z přirozeného, tělesného Abrahámova semene. Avšak Bible ukazuje, že pouze málokteří z přirozeného Abrahámova semene uposlechli pozvání, které bylo součástí smlouvy Zákona. Okolo roku 56 n. l. prohlásil apoštol Pavel, pokřtěný Žid, že byl vyvolen jen nepatrný „ostatek“ z izraelského národa. (Řím. 9:27–29; 11:5) Nicméně tím, že tento židovský ostatek byl přítomen v ‚místnosti pro svatební obřady‘, zůstalo méně volných míst — tedy již ne všech 144 000 — než jich bylo v roce 29 n. l. , kdy bylo započato s prvním oznamováním.

6. Jak se podle Ježíšova podobenství postaral Král, aby jeho laskavé předsevzetí neztroskotalo k jeho pohaně?

⁶ Podle Ježíšova podobenství uběhl čas, kdy Král měl připravenou svatební hostinu. Když odřeklo tolik pozvaných, jak chtěl Král zaplnit slavnostní místnost hosty, aby byla zachována důstojnost takové události? Nepatrný počet hostů v místnosti by byl pro něj pohanou; znamenalo by to, že jeho laskavé předsevzetí ztroskotalo. Avšak Král neměl být poražen. Když jej původně pozvaní nepoctili svou přítomností, naplní připravená místa jinými! Ihned, ještě před zničením ‚města vrahů‘, vyslal král své otroky za město, „na cesty vedoucí z města“. Odtud měli královi otroci přivést nové hosty, „každého“, koho našli.

7. Co ukazuje, zda královi otroci shromažďovali náhradní hosty stejným druhem pozvání, jako bylo pozvání původní?

⁷ Otroci mohli přimět tyto neznámé, kteří byli mimo svá bydliště, aby přijali místa při svatební hostině. Bylo to pro ně pozvání, protože oni se sami neujali iniciativy a „nevnikli“ na svatební slavnost. Lidé shromáždění jako náhrada však nebyli pozváni stejně, jako ti původně pozvaní. V tomtéž Ježíšově podobenství, které je zapsáno u Lukáše 14:15–24, řekl hostitel, který uspořádal „velkou večeři“, svému otroku, když byli potřetí a naposled povoláváni hosté: „Jdi ven [to je za město] na cesty a na ohražená místa a přinuť je, aby sem přišli, aby byl můj dům naplněn. Neboť vám říkám: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí z mé večeře.“ — Luk. 14:23, 24.

8. Kdo byli nyní shromažďování a kdy a jak začalo jejich shromažďování?

⁸ Toto dílo shromažďování hostů — „cesty“ mimo „město“ pozvaných nezačalo v roce 70 n. l. , ale na podzim roku 36 n. l. , sedm let neboli „týden roků“ po křtu a pomazání Ježíše, Syna nebeského Krále. (Dan. 9:24–27) První otrok, který byl vyslán, byl apoštol Petr, pokřtěný Žid. Byl poslán do Césareje, hlavního města provincie římského místodržitele Pontia Piláta, a tam kázal neobřezaným pohanům neboli Nežidům. Bůh vylil svatého ducha na naslouchajícího římského centuriona Kornelia a jeho věřící přátele, a nato je apoštol Petr pokřtil, (Skut. 10:1 až 11:18) Od té doby trvalo shromažďování neobřezaných Nežidů až do tohoto 20. století. Všichni tito lidé jsou náhradníky.

9. a) S čím srovnává Pavel Abraháma a jeho přirozené, tělesné potomky? b) Proč byly „větve“ odlámány a jak byly nahrazeny?

⁹ Podle znázornění, které použil apoštol Pavel v dopise Římanům, kapitola 11, podobali se přirození Židé pod smlouvou Zákona původním větvím olivovníku. Tento strom má omezený počet větví. Byli tělesnými potomky Abraháma, Božího přítele, a proto byli svým narozením dědici Božího zaslíbení Abrahámovi. Patriarcha Abrahám byl kmenem symbolického olivovníku a kořeny kmene vězely pevně v Božím smluvním slibu. Bůh si však přál mít duchovní „semeno“ Abrahámovo, duchovní izrael. Proto, když se přirození Židé, kteří byli pozváni, aby se stali „královstvím kněží“, zdráhali splnit požadavky, byli ze symbolického olivovníku odstraněni; nestali se dědici ‚nebeského království‘. Museli být nahrazeni, aby měl symbolicky olivovník plný počet větví. Aby se to stalo, narouboval Bůh milosrdně na jejich místo věřící pohany jako větve z divokého olivovníku. Tak získal Bůh úplný duchovní izrael, duchovní „semeno“ Abrahámovo.

MUŽ BEZ „SVATEBNÍHO ODĚVU“

10. Která událost z podobenství se má stát v brzké době a proč?

¹⁰ Když tudíž bylo prováděno dílo shromažďování po předcházejících osmnáct set let, mělo být v našem 20. století nahrazováno poměrně málo pozvaných, daleko méně než tehdy. Nemělo by jich být již mnoho shromážděno. Jelikož v roce 1914 skončily časy pohanů a začal „čas konce“, měli bychom žít v době, kdy „místnost“ nebeského Krále „pro svatební obřady“ je naplněna. V Ježíšově podobenství je toho dosaženo a Ježíš pokračoval: „Když přišel král, aby si prohlédl hosty [ty, kteří leželi u stolu], spatřil tam člověka, který nebyl oděn svatebním oděvem. Řekl mu tedy: ‚Příteli, jak jsi se sem dostal, když nemáš na sobě svatební oděv?‘ Ten zůstal beze slova.“ — Mat. 22:11, 12.

11. Proč muž bez svatebního oděvu zůstal na královu otázku beze slova?

¹¹ Král poskytl každému hostu svatební oděv, který si měl obléknout při svatební slavnosti, a proto onen muž neměl omluvu, když jej neměl na sobě. Právem zůstal beze slova, umlčen. Ježíš v podobenství neřekl, že onen muž si oblékl oděv, aby se dostal dovnitř, a pak jej svlékl. Asi oděv odmítl, když mu jej králův služebník nabízel nebo mu ukazoval šatnu pro hosty. Král se neptal: „Proč jsi svlékl svatební oděv?“, ale: „Jak jsi se sem dostal, když nemáš na sobě svatební oděv?“ Muž se zdráhal jej nosit. Odmítl vzít si jej ke svatební tabuli. Neodpovídal požadavkům pro přítomné u tabule a nepatřil tam. Koho dnes znázorňuje?

12. Koho představuje, krátce řečeno, muž bez svatebního oděvu a co znázorňuje podle názoru biblických komentátorů svatební oděv?

¹² Znázorňuje ty, kteří předstírají, že jsou bohabojní křesťané, ale kteří neoblékli to, co představuje „svatební oděv“. Podle zpráv oděv, který hostitel volně poskytoval, byla dlouhá, bílá lněná roucha, takže všichni hosté byli navenek stejně oblečeni, ať byl někdo původní židovský pozvaný, nebo přivedený pohan. Mnozí bibličtí komentátoři se odvolávají na Zjevení 19:7, 8, kde je řečeno o Beránkově manželce: „Bylo jí dáno, aby se oděla do světlého, čistého, jemného plátna, neboť jemné plátno představuje spravedlivé skutky svatých.“ Proto se tvrdí, že „svatební oděv“ představuje spravedlnost, která je připisována pokřtěnému křesťanu, jeho ospravedlnění.

13. Proč znázorňuje „svatební oděv“ víc než jen „ospravedlnění“?

¹³ Svatební oděv však musí znamenat více, než jen to, že je někdo Bohem prohlášen za spravedlivého pro svou víru ve výkupní oběť Kristovu. (Řím. 5:1, 9) Takové ospravedlnění neboli prohlášení za spravedlivého není všechno; je něčím doprovázeno. Jeho účelem je, aby ospravedlněný byl Bohem, Ospravedlnitelem, přijat za duchovního syna a stal se členem duchovního Abrahámova „semene“ a tím i členem duchovního izraele. Jako takový je Boží adoptivní syn přijat do nové smlouvy, jejímž prostředníkem je Boží Syn, Ježíš Kristus. (Gal. 4:4–7; Řím. 8:16, 17; Luk. 22:19, 20) To vše je znázorněno „svatebním oděvem“ kajícného, pokřtěného hosta na slavnosti. Je to jeho označení duchovního izraelity, jednoho z Abrahámova duchovního „semene“.

14. Koho proto představuje muž bez svatebního oděvu?

¹⁴ Protože jeden z přítomných, kterého Král objevil, neměl vhodný svatební oděv, představoval třídu, která neprojevovala žádnou víru a nejednala z víry tak, aby byla Bohem ospravedlněna, přijata za duchovní syny a vzata do nové smlouvy, uzavřené s duchovním izraelem prostřednictvím Krista. Neznázorňuje křesťany, kteří byli pomazáni Božím duchem a učiněni spoludědici s Kristem, ale ty, kteří se projevili jako nevěrní Bohu a ztratili nebeské království. Představuje spíše zdánlivé křesťany, z nichž se dnes skládá křesťanstvo a kteří tvrdí a předstírají, že jsou u slavnostního svatebního „stolu“. Bůh, Král, je nikdy neuznal jako hosty, protože nebyli jako takoví označeni; a proto je nepomazal svatým duchem za dědice království.

15, 16. a) Jaký čas nyní přišel pro Krále? b) Kdy přijde Král, aby si prohlédl hosty?

¹⁵ Musí přijít čas, kdy Bůh odhalí jako falešné tvrzení a nárok křesťanstva, že je u svatebního „stolu“, a před očima všech diváků vykoná svůj nepříznivý rozsudek. Bůh, Král, to učiní, když jako pořadatel svatební hostiny pro svého Syna přijde, „aby si prohlédl hosty“. Podle Ježíšova podobenství se to musí stát, když „místnost pro svatební obřady“ je „naplněna“. (Mat. 22:10, 11) Až bude místnost dostatečně naplněna hosty, skončí shromažďovací dílo královských otroků. Shromažďování těch, kteří mají být „vyvoleni“, se koná pod neviditelným vedením Božích andělů, a až bude skončeno dílo předpověděné Ježíšem pro skonávání systému věcí, přijde nebeský Král k prohlídce:

¹⁶ „A tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy se budou všechny kmeny země bít v nářku a uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. A vyšle své anděly se silným zvukem trubky a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř větrů, od jedné končiny nebes k jejich druhé končině.“ — Mat. 24:30, 31.

17, 18. a) Co bude nutné zjistit při skončení shromažďovacího díla o třídě muže bez svatebního oděvu? b) Co se pak podle Ježíšova podobenství stane s touto třídou?

¹⁷ Shromažďování ‚vyvolených‘ bude skončeno krátce před „velkým soužením“, které Ježíš srovnával s potopou za Noemových dnů. (Mat. 24:21, 22, 37–41) Bude třída představená mužem bez svatebního oděvu také vzata jako ‚vyvolená‘, až bude nebeský Král konat prohlídku? Nebo bude zanechána se ‚všemi kmeny země‘, které se budou „bít v nářku“ pro přicházející zničení? Třída, kterou tvoří křesťanstvo, nemá pro Krále omluvu, protože se snažila být na ‚svatební hostině‘ bez symbolického oděvu. Tato třída nemůže udat důvod, proč by jí mělo být dovoleno užívat radosti ‚svatebních obřadů‘ a ‚hostiny‘. V době konečné prohlídky zůstane „beze slova“. Jak s ní bude Král jednat? To vidíme z Ježíšova podobenství:

¹⁸ „Král potom řekl svým služebníkům: ‚Svažte mu ruce a nohy a vyhoďte jej ven do temnoty. Tam bude jeho pláč a skřípění zubů.‘ “ — Mat. 22:13.

19. Kam bude tato třída vyhozena a jakou přednost již nebude smět mít?

¹⁹ Tato třída bude tedy svázána, aby nemohla klást odpor. Bude vyhozena „ven do temnoty“, která není zmírněna například pouličními světly. Tam, bez jakéhokoli osvícení od Boha, bude plakat a skřípat zuby ve „velkém soužení“, kdy bude zničen náboženský Veliký Babylón a všechny ostatní části tohoto systému věcí. (Zjev. 17:14–18) Tato třída bude odříznuta od ‚nebeského království‘ a nebude mít účast na „večeři Beránkovy svatby“ v nebesích. — Zjev. 19:9.

MNOHO POZVANÝCH, MÁLO VYVOLENÝCH

20. Jakým prohlášením zakončil Ježíš své podobenství a vztahuje se to na vyhozeného?

²⁰ Aby uzavřel podobenství a ukázal jeho význam, řekl Ježíš: „Je totiž mnoho pozvaných, ale málo vyvolených.“ (Mat. 22:14) Ježíš neřekl tato slova s poukazem na vyhozeného muže, který neměl vhodný svatební oděv.a Tento muž nebyl hlavní osobou podobenství. Jistě neznázorňoval ty, kteří zůstali z ‚mnoha‘ pozvaných, když od nich bylo odděleno „málo“ vyvolených. Hosté, kteří měli svatební oděv a kteří nebyli vyhozeni z ‚místnosti pro svatební obřady‘, nepředstavují tedy těch „málo“, kteří byli vyvoleni z židovského národa, když velká většina všech ‚pozvaných‘ Židů se omluvila. Koho myslel Ježíš ‚mnohými‘, kteří byli pozváni, a koho „málo“ vyvolenými?

21. Kdo byli to „málo“, kteří byli vyvoleni, a tvořili souhrnný počet „hostů“ přítomných na svatební hostině?

²¹ „Mnoho“ pozvaných byl celý židovský národ, jenž byl ve smlouvě Zákona, který Židům poskytoval pomoc, aby se stali Bohu „královstvím kněží“. „Málo“ vyvolených, hodných ‚nebeského království‘, byl „ostatek“ přirozených Židů, kteří uposlechli oznámení nebeského Krále. Tito Židé zanechali světských zájmů, přišli do ‚místnosti pro svatební obřady‘ a přijali „svatební oděv“ od Krále, oblékli jej a položili se ke „stolu“. Protože až do roku 36 n. l. jen „málo“ Židů uposlechlo oznámení Boha, Krále, považoval za nutné vyslat své „otroky“ mimo židovské „město“ neboli židovský stát, aby přivedli náhradu z neobřezaných pohanů. Konečným výsledkem je místnost plná hostů. Takže to „málo“, které tvořil židovský ostatek, byla jen část „hostů“ na hostině.

22. a) Jak ukázal Bůh, že vyvolil všechny „hosty“, kteří měli svatební oděv? b) Co mělo ukázat Ježíšovo podobenství o králově svatební hostině?

²² Proto znázorňují všichni „hosté“ oblečení do svatebního oděvu více než jen „ostatek“ Židů, kteří se stali duchovním izraelem. K „hostům“ náleží také všichni věrní pohané, kteří nastoupili na místo druhých. Bůh vhodně naznačil, že si vyvolil všechny oděné „hosty“, když je pomazal svým svatým duchem skrze svého Syna Ježíše Krista. V Ježíšově podobenství se nikde neznázorňuje a také nemělo znázorňovat, že určitý počet pomazaných křesťanů se stane nevěrným a nehodným ‚nebeského království‘. Ježíšovo podobenství mělo ukázat, že se nebeskému Králi přes těžkosti podaří uspořádat „svatební hostinu“ s plným počtem návštěvníků. Jeho ‚svatební hostina‘ bude úspěšná ve splnění jeho laskavého předsevzetí.

23. Dal Král, Jehova, přivést svými „otroky“ příliš mnoho hostů, nebo jak jednal?

²³ Po celý čas věděl Král, Jehova, kolik bude mít míst u slavnostní tabule. Nedal proto přivést svými „otroky“ příliš mnoho „hostů“. Dal přivést pouze tolik, kolik bylo nutno k zaplnění připravených míst. V určené době dal „otroky“ přivést ostatek původně pozvaných Židů. Potom dal povolat ze všech neobřezaných pohanských národů nutnou náhradu. Postupně měla být zaplněna všechna místa.

24. a) Co není ukázáno v Ježíšově podobenství o vyhozeném muži? b) Proč není ve splnění podobenství nutné přivést náhradu za třídu vyhozeného muže?

²⁴ Jednu věc Ježíšovo podobenství neukazuje. Jakou? Že král — když byl vyhozen muž bez svatebního oděvu — vyslal otroka, aby za něj přivedl náhradu. Jistě král nevyslal otroka ven do noci, „ven do temnoty“, aby hledal náhradu za vyhozeného muže. Kdo by byl také nyní v tuto noční dobu ‚na cestách vedoucích z města‘? Král schválil oděné svatební hosty (ležící u stolu) a hostina nyní pokračovala se všemi a bez vyhozeného, který neměl svatební roucho. V dnešním splnění poslední části Ježíšova podobenství není nutné přivádět náhradu za křesťanstvo a jeho přívržence. Ti se pouze snažili dostat se dovnitř k slavnostní tabuli, aniž odpovídali božským požadavkům. Předstíraný nárok na přítomnost nepřesvědčuje.

25. a) Kdo povolává a zve a jak? b) Jak jsou hosté „vyvoleni“ a co musí pak dělat?

²⁵ Jehova, Král, povolává neboli zve. Jako u Kornelia, prvního pohana obráceného na křesťanství, hledí Bůh především na srdce toho, jemuž věnuje pozornost. Potom podle slibného postoje srdce mu Bůh pošle potřebnou pomoc a ten tak získá biblické poučení o naději nebeského království. Boží pozvání k duchovní ‚svatební hostině‘ nepřichází pro stamilióny, kterým bylo kázáno „dobré poselství o království“. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Většina dostala pouze „svědectví“ o království. Ti, kteří jsou skutečně ‚pozváni‘ a odpovídají Božím požadavkům, jsou pak ‚vyvoleni‘, když je Bůh pomaže svatým duchem, aby se stali Kristovými spoludědici. (2. Kor. 1:21; 1. Jana 2:20, 27) Když jsou takto vybráni, musí být věrni až do konce. — Zjev. 17:14; 2:10.

26. Co prožívají vyvolení „hosté“ nyní na zemi a co zažijí věrní po „velkém soužení“?

²⁶ Dnes, v „čase konce“ tohoto systému věcí, je celé lidstvo v těžkostech. Avšak věrní vyvolení „hosté“ v jasně osvětlené ‚místnosti pro svatební obřady‘ zažívají radosti a požehnání Králova schválení. Když se budou pevně držet své křesťanské ryzosti během blížícího se „velkého soužení“, které ukončí tento světský systém věcí, budou vpuštěni k „večeři Beránkovy svatby“ nahoře v nebesích. (Zj. 19:7, 9) Jelikož jsou to oni, kdo budou tvořit Kristovu „nevěstu“, proto se nepochybně v tomto Ježíšově podobenství nemluví o nevěstě králova syna.b Všech 144 000 vyvolených a věrných členů sboru „nevěsty“ bude večeřet se svým „ženichem“.

SYMBOLICKÉ DRUŽIČKY

27. Kdo se nyní připojuje na zemi k ostatku sboru „nevěsty“ a jak uctívají Krále a jeho Syna, Ženicha?

²⁷ Svatba a svatební slavnosti vyžadují družičky. V Žalmu 45:13–15 (45:14–16, KB) je prorocký poukaz, že budou přítomny. Dnes, když sbor Kristovy „nevěsty“ je téměř úplný, připojují se k ostatku tohoto sboru. Symbolické družičky ovšem neočekávají, že přijdou s „ostatkem“ do nebe, ale uctívají nebeského Krále a jeho Syna, Ženicha, a prokazují úctu ostatku sboru „nevěsty“. Zjevení 7:9–17 ukazuje, že to bude nespočetný „velký zástup“.

28. Komu nyní pomáhá „velký zástup“ a jakou odměnu přijme od svého Věčného Otce?

²⁸ Radují se z uskutečnění tohoto rysu Božího předsevzetí a s láskou pomáhají ostatku třídy „nevěsty“. Účastní se pokorně uctívání a služby nebeskému Králi v jeho duchovním chrámu. Od něho dostanou požehnání věčného života prostřednictvím jeho Syna, Ženicha, jako jejich Věčného Otce. (Iz. 9:6, 7) Pod královstvím Božího Syna se budou těšit z nekonečných požehnání na rajské zemi.

[Poznámky pod čarou]