Proč všichni potřebujeme Ježíše Krista?
„V žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, které by bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni.“ — Skutky 4:12.
1. Proč všichni potřebujeme vykupitele světa?
CO NYNÍ naléhavě potřebujeme, je vykupitel světa, zachránce celého lidstva. Všichni jsme ze stejného masa a krve a všichni máme společný původ. Všichni máme stejné bydliště: kosmickou loď Zemi. Kdyby tato loď zanikla, zanikli bychom všichni s ní. Dojde však k tomu? Uvažujeme-li o situaci, v níž je kosmická loď Země, pak to vypadá, jako by taková světová katastrofa byla blíže, než dnešní vědci předpokládají. Čeká nás však skutečně takové hrozné neštěstí? Kdo před ním může zachránit svět a kde je možno najít tohoto zachránce? To by chtělo vědět stále více lidí.
2. Ve kterých městech, jež jsou dnes velmi důležitá, nenajdeme vykupitele světa a co poznáváme z této skutečnosti?
2 Vykupitele světa nenajdeme v New Yorku, v sídle Spojených národů. 144 národů, které patří k této organizaci, jež má udržovat světový mír a mezinárodní bezpečnost, sotva se samo drží nad vodou. Vykupitele světa nenajdeme v Moskvě, kde diktátoři vládli železnou pěstí v naději, že učiní celý svět komunistickým. Nenajdeme ho ani v Jeruzalémě, městě v Izraeli, na které si již dávno činí nárok tři vedoucí, ale navzájem si odporující světová náboženství. Ano, nenajdeme jej ani v žádném jiném městě, které mělo nějaký význam v minulosti nebo které má důležitou úlohu v přítomnosti. Nejlepším důkazem o tom je neustálý strach národů a rostoucí nespokojenost mezi lidmi.
3. Co nechtějí připustit světsky smýšlející lidé? Odkud však můžeme rozumně očekávat vykupitele světa?
3 Pozorujeme-li světovou situaci střízlivě, vypadá naprosto bezvýchodně. A přece lidé s moderními názory nechtějí připustit jednu věc. Co? Že svět potřebuje pomoc z nadlidského zdroje. Jejich hmotařský způsob myšlení je vede k tomu, aby stále důvěřovali v lidi, kteří v jejich očích mají jedině schopnost a inteligenci, aby mohli pomoci. Kdybychom smýšleli stejně, pak bychom neznali žádné východisko. Neviděli bychom žádné řešení. Ale bez ohledu na to, jaké postavení mají tito světsky smýšlející lidé, my víme, že jsme nebyli vytvořeni člověkem a že jsme také nevytvořili sami sebe. Byli jsme vytvořeni tak podivuhodným způsobem a vybaveni tak úžasnými schopnostmi, že rozhodně nemůžeme být dílem člověka. Museli jsme být jistě stvořeni nadlidským tvůrcem a stvořitelem, který nás také určil jako obyvatele kosmické lodi Země, stvořitelem, který je vysoko nad námi, jako je nebe vysoko nad kosmickou lodí Zemí. Jestliže jsme zázračným dílem jeho stvoření, musel mít o nás zájem. Myšlenka, že můžeme od něho očekávat vykupitele světa, neodpovídá snad sice moderním názorům, ale je rozumná a jasná.
4. Kdo nám vložil do srdce naději na vykupitele světa a ke komu bychom se měli obrátit, abychom byli zachráněni?
4 Byl to snad tento stvořitel, který nám vložil do srdce naději na záchranu celého lidstva? Na záchranu prostřednictvím vykupitele světa? Ano. Od koho jiného by měla pocházet taková spolehlivá a nádherná myšlenka? On to byl, kdo dal více než sedm set let před naším letopočtem neboli více než sto let před buddhistickou érou zapsat slova: „Obraťte se ke mně a budete zachráněni, vy všichni v končinách země, neboť já jsem Bůh a žádný jiný není. Sám při sobě jsem přísahal — z mých vlastních úst ve spravedlnosti vyšlo to slovo, takže se nevrátí —, že se přede mnou bude sklánět každé koleno, každý jazyk bude přísahat a řekne: ‚V Jehovovi je jistě plná spravedlnost a síla. Všichni, kteří planou proti němu, přijdou přímo k němu a budou zahanbeni.‘ “ — Iz. 45:22–24.
5. Za co bychom se neměli stydět, chceme-li se obrátit k Jehovovi, abychom byli zachráněni, a proč ne?
5 Záchrana přicházející od Jehovy může působit až do nejvzdálenějších končin země a na celé lidstvo. Pouze od něho můžeme očekávat věčnou záchranu a pouze jej můžeme o ni také s důvěrou prosit. Svět sice nenávidí jméno „Jehova“, ale to by pro nás nemělo být důvodem, abychom se styděli a od Jehovy se odvrátili. Ti, „kteří planou proti němu, přijdou přímo k němu a budou zahanbeni“. Nebudou mít podíl na záchraně, na kterou mají vyhlídku lidé, kteří se k němu dobrovolně obracejí, aby byli zachráněni.
6. Jak je ukázáno v poslední biblické knize, že po celém světě lidé uposlechnou Jehovovu výzvu, aby se obrátili k němu?
6 Jehovovu výzvu, abychom se obrátili k němu, k jedinému Bohu záchrany, najdeme ve 23. knize Bible. Tato kniha obsahuje inspirovaná proroctví jednoho muže z Blízkého východu, totiž Izaiáše, syna Amosova, který žil v Jeruzalémě. Že tuto božskou výzvu uposlechnou lidé na celém světě, to je prorokováno v 66. a poslední biblické knize, která byla napsána v prvním století n. l. a je známa jako Zjevení. Ve verši devátém a desátém sedmé kapitoly popisuje inspirovaný pisatel Jan, syn Zebedeův, své prorocké vidění. Z jeho popisu vysvítá, že v naší době se k Jehovovi Bohu obrátí nespočetný zástup lidí, aby byli zachráněni. Jan píše: „Hle, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem a před Beránkem, oblečený v bílá roucha, a v jejich rukou byly palmové ratolesti. A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.‘ “
KDO JE VYKUPITELEM SVĚTA
7, 8. a) V jakém smyslu máme chápat označení „Beránek“? b) Kde se toto označení poprvé vyskytuje ve Zjevení a co tím má být ukázáno?
7 Proč však velký zástup lidí ze všech ras, národů a barev pleti vyznává, že za záchranu vděčí nejen Bohu, ale také „Beránkovi“? Můžeme zjistit, kdo je míněn tímto symbolickým označením „Beránek“? Ovšem.
8 Je velmi důležité, abychom věděli, kdo to je. V první řadě je nutno si povšimnout, že označení „Beránek“ není použito jako lichotivé jméno, jak se tohoto slova užívá například v územích, kde se mluví anglicky, kde je milovaný člověk nazýván „můj beránek“. Označení „Beránek“ obrací pozornost spíše na oběť, a to na oběť, která je pro nás všechny nanejvýš nutná. Ve Zjevení je toto označení sedmadvacetkrát použito na toho, jehož potřebujeme. Poprvé se vyskytuje v kapitole páté, kde pisatel Jan podává zprávu o tom, co mu bylo řečeno o důležité úloze tohoto „Beránka“. Slyšel slova: „Přestaň plakat. Hle, lev, který je z kmene Juda, kořen Davidův, zvítězil, aby otevřel svitek a jeho sedm pečetí.“ (Zjev. 5:5) Co Jan viděl, když přestal plakat? Říká: „Viděl jsem uprostřed trůnu. . . stát beránka, jako by byl zabitý.“ — Zjev. 5:6.
9. Kdo je lev z kmene Juda a na co poukazuje toto označení?
9 Kdo je tento Beránek, jehož Bible označuje jako „lva, který je z kmene Juda,“ a jako životodárný „kořen“ pro Davida, prvního krále z kmene Juda v Jeruzalémě? Je to Ježíš Kristus, který byl podle těla potomkem patriarchy Abraháma a krále Davida z kmene Juda. (1. Mojž. 49:9, 10; Mat. 1:1–6) Že je nazván „lev, který je z kmene Juda“, znamená, že on byl „Sílo“, který měl přijít a kterému měla „patřit poslušnost lidu“. Jinými slovy, on měl být králem (jako jeho předek David), králem se skutečnou vládou, jemuž budou podřízeny ve vlastním zájmu všechny národy země. Jako David, který byl pomazán za krále, a proto byl pomazaný, tak byl i jeho královský potomek Pomazaný, a Hebrejci jej nazývali „Mesiáš“, zatímco řecky mluvící Židé jej jmenovali „Kristus“. Tím se také vysvětluje výraz „Ježíš Kristus“ (Ježíš, Pomazaný) nebo „Kristus Ježíš“ (pomazaný Ježíš). Jestliže však je přirovnán ke královskému judskému lvu, proč je přirovnán také k „beránkovi“?
10. Co se podle Janova vidění stalo s tímto Beránkem a kdo byl tímto způsobem vykoupen?
10 Pisatel Jan nám odpovídá, neboť podává zprávu o tom, co dále viděl a slyšel. Říká: „A když vzal svitek. . . [zpívali] novou píseň a [říkali]: ‚Jsi hoden vzít svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa a učinil jsi z nich království a kněze našemu Bohu a budou vládnout jako králové nad zemí.‘ “ — Zjev. 5:8–10.
11. Proč byl beránek, který byl přirovnán ke lvu, zabit a jakými slovy to bylo předpověděno u Izaiáše, v kapitole 53?
11 Podle toho byl tento „lev, který je z kmene Juda“ a který měl založit královské panství, zabit jako bezvadný beránek, který byl přinášen jako oběť za hřích podle zákona daného Bohem izraelskému lidu prostřednictvím Mojžíše. Byl spravedlivým Jehovovým „otrokem“, o němž inspirovaný prorok Izaiáš předpověděl: „Byl tvrdě sužován a připustil, aby byl soužen, a přece neotvíral ústa. Byl veden právě tak jako ovce na porážku, a stejně jako ovce oněměla před těmi, kteří ji stříhají, také on neotevřel ústa. . . vylil svou duši až na smrt a byl počítán k přestupníkům, a on sám nesl hřích mnohých a začal působit jako prostředník pro přestupníky.“ — Iz. 53:7, 12; Sk. 8:30–35.
12. Proč nemůžeme jako hříšníci a přestupníci popřít, že potřebujeme oběť tohoto Beránka?
12 Z těchto slov poznáváme, proč obzvláště potřebujeme Ježíše Krista. Potřebujeme jej jako obětního Beránka, který byl obětován Jehovovi Bohu, Stvořiteli člověka. V Izaiášově proroctví, které již bylo citováno, se mluví o hříšnících a přestupnících. Všeobecně by nikdo nechtěl být považován za hříšníka a přestupníka. A přece nikdo z nás nemůže popřít, že všichni máme slabosti a hříšné sklony. Ty musíme odněkud mít. Můžeme vinu za ně přisoudit svým rodičům. Ale oni také zdědili nedokonalost a hříšné sklony od svých rodičů, a tak bychom mohli sledovat plynulou řadu až k první lidské dvojici, o níž Bible mluví jako o Adamovi a Evě. Oni jsou poslední, jimž může být přisouzena vina za to, že odkázali svým potomkům nedokonalost a hříšné sklony. Proč? Protože Adam a Eva nedostali svou nedokonalost a hříšnost od Boha, svého stvořitele a nebeského Otce. O něm je řečeno: „Dokonalá je jeho činnost.“ Adama a Evu stvořil dokonalé, neboť je učinil ke svému obrazu. — 5. Mojž. 32:4; Luk. 3:38; 1. Mojž. 1:26–28.
13. Jaká otázka vzniká ohledně místa, kde jsme se narodili, a proč jsme všichni od narození nedokonalí?
13 V uplynulých šesti tisíci letech se žádný člověk nenarodil v ráji, to znamená v zahradě Eden. Adam a Eva tam však byli po svém stvoření. (1. Mojž. 2:7–25) V původním pozemském ráji by ovšem nikdy neměli pohodlné místo všichni dnes žijící lidé. Byl by se musel rozšířit po celé zemi. Proč jsme se všichni nenarodili ve světaširém ráji? Ano, proč jsme se všichni narodili nedokonalí a jsme postiženi špatnými sklony a proč se může stát, že onemocníme, a proč musíme umírat? Jediné a rozumné vysvětlení je to, že první lidská dvojice, od níž všichni pocházíme, nastoupila nesprávnou cestu. Pravdivá dějinná zpráva Bible odpovídá tomuto rozumnému vysvětlení. Dříve než Adam s Evou měli děti, dostali se na scestí, to znamená, že nejednali podle toho, co jim Bůh řekl. Neposlechli jej, svého nebeského Otce. Zhřešili neboli minuli se cíle lidské dokonalosti.
14. Proč měl Bůh právo vyhnat Adama a Evu z ráje a které božské vlastnosti vděčíme za to, že dnes žijeme?
14 Můžeme snad Bohu vyčítat, že odsoudil Adama a Evu a uložil jim trest, který podle jeho výroku měl následovat po sebemenší vzpouře proti němu, nejvyššímu zákonodárci a soudci? Neměli bychom k tomu právo. Můžeme však Bohu vyčítat, že je vyhnal z ráje? Nikoli. Jako stvořitel zahrady Eden měl majetnické právo. Měl absolutní právo určit, kdo tam bude bydlet. Uvědomíme-li si, že sobečtí a nemyslící lidé zničili krásné obytné čtvrti, takže dnes vypadají jako ghetta nebo chudinské čtvrti, nebo vzpomeneme-li si na všeobecné znečištění životního prostředí a na nebezpečí atomové války, která by mohla zničit a zamořit celou zemi, pak se vůbec divíme, že Bůh hříšníkům Adamovi a Evě dovolil, aby dále žili mimo edenský ráj, a že tak umožnil zalidnit zemi do té míry, jak je tomu dnes. Pouze Božímu milosrdenství je možno děkovat za to, že ponechal Adama a Evu naživu a že jim dal příležitost, aby měli děti, takže jsme zde dnes — po šesti tisíci letech — i my. — 1. Mojž. 3:1–4:2.
15. Jakým otcem se podle svého rozhodnutí stal Adam pro své děti a do jaké míry jsme se všichni účastnili jeho hříchu?
15 Když byl Adam pokoušen, aby se dopustil téhož hříchu jako Eva, musel rozhodnout, jakým otcem se stane pro své děti: bohabojným, který ve všem poslouchá svého nebeského Otce, a tak k němu zachovává vřelý vztah, nebo neposlušným, takovým, který se vzpírá svému životodárci, a proto bude odsouzen ke smrti, jež je trestem za hřích. (1. Mojž. 2:15–17) Adam se rozhodl ke druhému způsobu. Proto vinu za svou nedokonalost a hříšnost nesmíme připisovat Bohu, Stvořiteli člověka. Sami také za to nemůžeme. Je tomu prostě tak, jak to v prvním století vyjádřil křesťanský apoštol Pavel: „Skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Řím. 5:12) Bůh propůjčil prvním lidem schopnost, aby se rozmnožovali, a proto jsme my všichni jako Adamovi potomci byli v jeho bedrech, když zhřešil. A tak jsme všichni měli podíl na jeho hříchu, a proto jsme se narodili jako hříšníci odsouzení k smrti.
16. Jak bude váha božské spravedlnosti opět uvedena do rovnováhy a kterými slovy jsme o tom ujištěni v 1. Korintským 15:21, 22?
16 V této souvislosti však nesmíme přehlédnout jedno důležité poučení, které poskytuje Boží slovo, Bible. Jaké? Že Bůh stejně jako učinil jednoho člověka Adama odpovědným za hřích, který panuje na světě, a za smrt, která je trestem za hřích, tak může i jiného člověka, který se Adamovi rovná rodem, učinit odpovědným za odstranění hříchu světa a za odstranění trestu smrti, jenž leží jako břemeno na lidstvu zrozeném v hříchu. Takovým moudrým a milosrdným opatřením bude váha božské spravedlnosti opět uvedena do dokonalé rovnováhy. Právě to všichni potřebujeme a právě o tom nás ujišťuje Boží Slovo v 1. Korintským 15:21, 22, kde je řečeno: „Protože skrze člověka je smrt, tak také skrze člověka je vzkříšení z mrtvých. Neboť jako v Adamovi všichni umírají, tak budou také v Kristu všichni obživeni.“
17. Pouze jak se mohl na zemi zrodit člověk, který se rodem rovnal Adamovi, a komu bylo vhodně oznámeno narození tohoto člověka?
17 Není to podivuhodné opatření, tak šetrné a jednoduché? Byl zapotřebí jedině člověk, který by se rodem rovnal dokonalému, bezhříšnému Adamovi. Jak mohl být zrozen na zemi takový člověk, jestliže přece žádný z potomků první lidské dvojice nemohl odpovídat od narození bezhříšnému Adamovi? Takový člověk se mohl narodit jedině zázrakem všemohoucího Boha. Tento božský zázrak se stal koncem prvního století př. n. l. Takovým způsobem se objevil ten, který je ve Zjevení stále znovu nazýván „Beránek“. Podobal se beránkovi, a přece se projevil jako „lev, který je z kmene Juda“, a jako „kořen Davidův“. Z Bible, Božího Slova, jednoznačně vyplývá, že to je Ježíš Kristus, který se narodil začátkem podzimu roku 2 př. n. l. v Betlémě, Davidově městě. Měl být obětním beránkem určitého druhu, a proto bylo velmi vhodné, že Boží anděl oznámil jeho narození svědkům, které k tomu Bůh vybral — pastýřům, kteří v noci střežili svá stáda. — Luk. 2:4–18; Mat. 2:1–18.
18. Jako čí syn byl označen ten, který „pocházel ze semene Davidova“, což bylo potvrzeno jeho vzkříšením z mrtvých?
18 To všechno bylo, jak řekl křesťanský apoštol Pavel, „Boží dobré poselství, které předem slíbil prostřednictvím svých proroků ve svatých Písmech o svém Synu, který podle těla pocházel ze semene Davidova, ale který byl s mocí prohlášen za Božího Syna podle ducha svatosti prostřednictvím vzkříšení z mrtvých — ano o Ježíši Kristu, našem Pánu.“ — Řím. 1:1–4.
19. a) V jakém stavu byl Ježíš vzkříšen a prohlášen za Božího Syna? b) Čím však byl již dříve, dokud byl ještě na zemi?
19 První člověk, Adam, byl v pravém slova smyslu „syn Boží“ a v rodokmenu Ježíše Krista, zaznamenaném u Lukáše 3:23–38, je také „synem Božím“ nazván. Adam však neposlechl svého nebeského Otce. Proto zemřel a způsobil nám všem hřích a smrt. Je stále ještě mrtev, nebyl vzkříšen. Nebyl již Božím synem, když zemřel. Ježíš Kristus naproti tomu byl vzkříšen v duchovním stavu, a tak byl opět prohlášen za Božího Syna a byla mu dána větší moc, než jakou měl na zemi. Ale i v tělesném stavu, a ačkoli se narodil ze židovské panny Marie, byl Božím Synem. Nemáme důvod, proč bychom měli o této skutečnosti pochybovat. Proč ne?
20. Jak to, že Jan Křtitel nepronesl na základě svých vlastních úvah výrok, že Ježíš je Boží Syn?
20 Tehdejší situace vyžadovala, aby „syn Boží“ přišel na zemi. Ježíš Kristus dokázal, že on je tímto potřebným Božím Synem. Jako dospělý muž, když mu bylo třicet let, dal se pokřtít Janem Křtitelem, synem židovského kněze Zachariáše. Jak označil Jan Křtitel veřejně Ježíše Krista? Řekl svým učedníkům, že Ježíš Kristus je Boží Syn. Jan to nevěděl na základě svých vlastních úvah. Proč ne? Protože jakmile pokřtil Ježíše, slyšel Boží hlas, který z nebe řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Mat. 3:13–17; Mar. 1:9–11; Luk. 3:21, 22) Jan proto veřejně řekl: „Já jsem to viděl a vydal jsem svědectví, že to je ten Syn Boží.“ — Jan 1:34.
21. Proč nemohl mít Ježíš lidského, tělesného otce? Kdo se však označil jako jeho Otec?
21 Ježíš se však nestal Božím synem teprve tím, že se jako člověk narodil ze židovské panny Marie. Protože se Ježíš narodil z panny, která ještě neměla pohlavní styky s mužským potomkem Adamovým, nemohl mít lidského, tělesného otce. Jeho otcem však také nebyl žádný anděl, protože Marie neměla žádný styk se ztělesněným andělem, jako kdysi matky proslulých nefilim ve dnech Noema, stavitele archy. (1. Mojž. 6:1–4) Anděl Gabriel, který se ukázal Marii a vysvětlil jí, jak se zázrakem stane matkou Ježíšovou, nebyl otcem Mariina prvorozeného syna. (Luk. 1:26–38; Mat. 1:18–25) Dnešní věda snad popírá, že se Ježíš narodil z panny, neboť tvrdí, že to je nemožné. Anděl Gabriel však tehdy zbavil Marii všech pochybností, když jí řekl: „U Boha nebude nemožné žádné prohlášení.“ (Luk. 1:37) Proto se Bůh před celým vesmírem přihlásil jako otec dítěte Ježíše, které pocházelo z Davidova rodu.
22. Jak ze slov Janových a z Ježíšovy modlitby k Bohu vyplývá, že Ježíš byl v nebi Božím Synem?
22 Takové jsou tedy skutečnosti. Vstoupil však Ježíš jako Boží Syn v existenci teprve při svém narození v Betlémě v Judeji? Nikoli. Jan Křtitel, který se narodil asi šest měsíců před Ježíšem, řekl o Ježíši, jehož pokřtil: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází muž, který mne předešel, protože existoval přede mnou.“ (Jan 1:29, 30) Jestliže Ježíš přece neexistoval před Janem Křtitelem na zemi, kde tedy před ním existoval? V nebi. Tam existoval jako Boží Syn. Tam byl společně se svým nebeským Otcem a měl s ním osobní styk. Proto v noci před tím, než zemřel jako mučedník za hradbami Jeruzaléma, řekl v modlitbě ke svému nebeskému Otci: „Oslavil jsem tě na zemi tím, že jsem dokončil dílo, které jsi mi dal, abych je dělal. Otče, nyní mne tedy oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět.“ — Jan 17:4, 5.
23. Odkud Bůh poslal svého Syna na svět a jak?
23 Ten, který se stal Ježíšem Kristem, „Beránkem Božím“, existoval tedy předtím jako Boží Syn u svého nebeského Otce v neviditelné, duchovní říši. Aby se stal Božím lidským Synem se jménem Ježíš Kristus, musel připustit, aby všemohoucí Bůh přenesl jeho život z nebe do vaječné buňky v těle židovské panny Marie. Takovým způsobem měl Boha jako Otce i tehdy, když se narodil v Betlémě. Tím, že Bůh zázrakem přenesl život svého Syna z nebe na zemi, „poslal“ svého Syna, jak to vysvětlil Ježíš Kristus židovskému předákovi Nikodémovi, když mu řekl: „Tak velice Bůh miloval svět [lidstva], že dal svého jednozplozeného Syna, aby každý, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život. Neboť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil svět, ale aby byl svět skrze něj zachráněn.“ — Jan 3:16, 17.
24. Proč potřebujeme Božího Syna jako „Beránka“?
24 Tímto způsobem tedy Bůh opatřil člověka, kterého potřebujeme ke své věčné záchraně, člověka, který byl stejně dokonalý a bezhříšný jako Adam v zahradě Eden. Pouze tento člověk mohl předstoupit před Boha, aby byl obětován jako „Beránek Boží, který snímá hřích světa“. (Jan 1:29) V tomto hříchu je zahrnut i hřích náš, a proto potřebujeme Ježíše Krista.