Proč potřebujeme království Ježíše Krista
1. Jako syn kterého „Boha“ se narodil Ježíš a proč to nebyla náhoda?
V SOUVISLOSTI s narozením Božího Syna, který byl v prvním století n. l. na zemi jako člověk, je nám nápadná důležitá skutečnost: Nenarodil se v žádné hinduistické rodině v Indii. Nenarodil se ani v nějaké buddhistické rodině v Tibetu ani v žádné královské rodině ve staré Číně nebo v nějaké císařské rodině v Římě. (Ester 1:1; Luk. 2:1, 2) „Podle těla pocházel ze semene Davidova.“ (Řím. 1:3) Nestalo se to náhodou. Tento Boží Syn se musel narodit jako „semeno Davidovo“. Proto Bůh vybral židovskou pannu z rodové linie Davidovy z Betléma jako budoucí matku Ježíše Krista. (Luk. 1:26–32) Tato panna, Marie, uctívala Boha, který zázrakem způsobil, že otěhotněla. Její syn se tedy nenarodil jako syn nějakého hinduistického boha nebo nějakého buddhistického božstva ani jako syn římského Dia. — Luk. 1:34–55; Sk. 14:12, 13.
2. Proč se Ježíš nemusel narodit jako člen kmene Lévi a rodiny Áronovy, aby mohl být obětním Beránkem, a kterého dne zemřel?
2 Král David, který panoval nad izraelským lidem, pocházel z kmene Juda, nikoli z kmene, z něhož byli vybíráni kněží, kteří přinášeli oběti. Ježíš Kristus jako „semeno Davidovo“ však mohl pocházet z kmene Juda, a přece se mohl stát „Beránkem Božím, který snímá hřích světa“. (Jan 1:29) Nemusel pocházet z kmene Lévi a z rodiny Áronovy, z níž pocházeli izraelští kněží. Jako dokonalý, bezhříšný člověk, kterého Bůh přijal jako dokonalou, bezvadnou oběť, mohl se narodit i v kmenu Davidově, v kmenu Juda. V nebi zachoval svou dokonalost a bezhříšnost. Zachoval ji i potom, kdy byl poslán na zemi, aby se zde stal člověkem, který měl být stejně dokonalý a bezhříšný jako Adam v den, kdy byl stvořen v zahradě Eden. Jedině tak mohl dát „sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“. (1. Tim. 2:5, 6; Mat. 20:28) V den pasach roku 33 n. l. , v den, kdy Židé zabili beránka pasach a jedli jeho pečené maso, aby vzpomínali na osvobození svého lidu z Egypta, vylil on sám svou krev jako oběť k usmíření hříchů.
3. Co je v 3. Mojžíšově 17:11, 12 řečeno o krvi a jaký užitek tedy můžeme mít z krve Ježíšovy a jak?
3 Podle 3. Mojžíšovy 17:11, 12 bylo v ustanoveních smlouvy, kterou Bůh uzavřel s izraelským lidem, řečeno: „Duše [neboli život] těla je v krvi a já sám jsem ji dal pro vás na oltář, abych způsobil smíření pro vaše duše, neboť je to krev, která působí smíření skrze duši [život], která je v ní. . . ‚Žádná duše z vás ať nejí krev a žádný cizí usedlík, který je usazen jako cizinec ve vašem středu, ať nejí krev.‘ “ Když tedy Ježíš Kristus vylil svou krev, aby ji přinesl Bohu jako oběť, vylil svůj život jako oběť na smíření hříchů za nás všechny, to znamená za všechny potomky hříšníka Adama. Předložil krev svého života, své dokonalé lidské oběti, Bohu v nebi. Proto nemůžeme jíst nebo pít Ježíšovu krev, abychom z ní měli užitek. Chceme-li z ní mít užitek, musíme věřit, že dokonale usmiřuje naše hříchy, které by vedly ke smrti. — Žid. 9:11–14, 24.
4. Jak můžeme ze slov, která Šimon Petr řekl o Kristově krvi, poznat, že Ježíš Kristus je ve Zjevení vhodně stále znovu označován jako beránek?
4 Jeden ze Židů, kteří v prvním století věřili v usmiřující hodnotu Ježíšovy krve, byl Šimon Petr, bývalý rybář z Galileje. Svým spoluvěřícím napsal ve svém dopise: „Ze svého neplodného způsobu života, který jste tradicí přejali po předcích, byli jste osvobozeni nikoli porušitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, ale stalo se to cennou krví jako krví bezvadného, neposkvrněného beránka, totiž Kristovou.“ (1. Petra 1:18, 19) Z toho poznáváme, jak je vhodné, že Ježíš Kristus je ve Zjevení stále znovu označován jako zabitý „beránek“. (Zjev. 5:6) My všichni, celé lidstvo, potřebujeme tohoto Beránka, který způsobí smíření a který nás může svou krví očistit od našich hříchů a zbavit nás rozsudku smrti, který na nás spočívá. Bez oběti tohoto Beránka by v budoucnosti nemohl žít nikdo z nás a nemohli bychom mít před Bohem čisté svědomí. Skutečně se bez tohoto Beránka neobejdeme.
5. Které osobě, jež měla velký význam při izraelském Dnu smíření, odpovídá Ježíš Kristus tím, že sám sebe vydal jako oběť?
5 Tím, že Ježíš Kristus předložil sám sebe jako obětního Beránka, sloužil jako božský velekněz, kterého předstiňoval první izraelský velekněz, Áron z kmene Lévi. Všichni velekněží izraelského lidu, kteří přinášeli oběti, pocházeli z rodu Árona, Mojžíšova bratra. Dalším důvodem, proč celé lidstvo potřebuje Ježíše Krista, je tedy skutečnost, že Ježíš slouží jako protiobraz izraelských velekněží, kteří každoročně v Den smíření (Jom Kippur) přinášeli do Nejsvětější chrámu krev obětí.
6. Od koho měli židovští křesťané očekávat smíření hříchů a proč?
6 Vzkříšený Ježíš Kristus splnil to, co bylo znázorněno Dnem smíření, neboť se vrátil ze země do nebe, aby se tam objevil v Boží přítomnosti a předložil zásluhu neboli hodnotu své dokonalé lidské oběti pro smíření za hříchy celého lidstva. Proto bylo křesťanům ze Židů řečeno, že již nemají vzhlížet k áronským velekněžím, ale k jejich protiobrazu. V Židům 3:1, 2 čteme: „Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, uvažujte o apoštolu a veleknězi, jehož vyznáváme — o Ježíši. Byl věrný Tomu, který jej učinil takovým, jako byl v celém Jeho domě i Mojžíš.“
POTŘEBUJEME VÍCE NEŽ VELEKNĚZE
7. V jakém smyslu je Ježíš Kristus pro nás vhodným veleknězem a kde v první kapitole Zjevení je tak znázorněn?
7 V Židům 7:26 nacházíme další vysvětlení, které dostali křesťané ze Židů, aby jim bylo ukázáno, v jakém ohledu je Ježíš Kristus lepším veleknězem než Áron a jeho nástupci: „Takový velekněz jako on byl tudíž pro nás vhodný: Věrný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, jenž se stal vyšší než nebesa.“ V první kapitole Zjevení, ve verších 12–18, je oslavený Ježíš Kristus znázorněn jako velekněz, který slouží křesťanským sborům. Z páté kapitoly však vyplývá, že je ještě něčím jiným než Božím veleknězem. Je z toho patrné, že potřebujeme Ježíše Krista nejen jako obětního Beránka a jako svého velekněze, ale ještě z jiného důvodu.
8. Jak je ve Zjevení 5:5, 6 popsán Beránek a na co to poukazuje kromě jeho kněžského úřadu?
8 Ve Zjevení 5:5, 6 je zabitý beránek označen jako „lev, který je z kmene Juda, kořen Davidův“. Toto označení nám poskytuje další poučení o Beránku Ježíši Kristu. Z veršů 9, 10 vyplývá, že Beránkovi bylo řečeno: „Jsi hoden vzít svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa a učinil jsi z nich království a kněze našemu Bohu a budou vládnout jako králové nad zemí.“ Na co je zde poukázáno kromě kněžského úřadu? Na vládu, na království. Nepotřebujeme snad všichni dokonalou spravedlivou vládu pro celou zemi?
9. Co měl mít „lev z kmene Juda“ podle 1. Mojžíšovy 49:9, 10 a proč Ježíš musel být „kořen Davidův“?
9 Podle proroctví z 1. Mojžíšovy 49:9, 10 měl mít lev, který je z kmene Juda, žezlo a velitelskou hůl, a právem mu měla patřit poslušnost všech národů. To tedy znamenalo, že lev z kmene Juda bude vládnout. David byl z kmene Juda a vládl čtyřicet let jako král nad Izraelity. Ježíš Kristus musel být „kořen Davidův“, neboť Bůh zaslíbil jeruzalémskému králi Davidovi, že z jeho rodiny povstane královský rod, jehož královské panství bude trvat věčně.
10. Čí trůn měl zaujmout Mariin syn podle slov, která jí řekl Gabriel a na jak dlouho?
10 Jinými slovy, Jehova odměnil krále Davida smlouvou o věčném královském panství v jeho rodu, neboť David se neochvějně držel výlučného uctívání Jehovy, jediného pravého a živého Boha. (2. Sam. 7:1–17) Proto když anděl Gabriel oznamoval Marii z kmene Juda nadcházející narození Ježíše, řekl jí: „Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida a bude navždy vládnout jako král nad Jákobovým [Izraelovým] domem a jeho království bude bez konce.“ — Luk. 1:26–33.
11. Jakou potřebu uznáváme před Bohem, vyslovujeme-li modlitbu zaznamenanou u Matouše 6:9, 10?
11 Co tedy znamenají slova, jimiž se máme modlit k Jehovovi Bohu podle pokynu, který dal Ježíš svým učedníkům: „Otče náš v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi“? Vyznáváme tím před Bohem, že potřebujeme království jeho Syna Ježíše Krista. — Mat. 6:9, 10.
12. Které snahy křesťanstva selhaly a co proto bude muset učinit Boží království pod Kristovým panstvím s královstvími tohoto světa?
12 Křesťanstvo nikdy nebylo Božím královstvím pod Kristovou vládou. Snahy křesťanstva obrátit vlády světa, aby se staly skutečně křesťanskými vládami, selhaly. Jak ale má Kristovo království vládnout nad zemí, mají-li nad zemí moc tyto světské vlády? Za těchto okolností by to nebylo možné. Proto musí být nedokonalé a neschopné lidské vlády odstraněny, musí zmizet ze země. To nemůže způsobit žádná lidská síla. Proto potřebujeme království Ježíše Krista. Z Božího proroctví u Daniela 2:44 poznáváme, že tento úkol bude splněn. Toto proroctví zní: „Ve dnech těchto králů zřídí nebeský Bůh království, které nikdy nebude zničeno. A toto království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Zničí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčitý čas.“
13. Kdy a kde dojde k násilnému odstranění světských panství? Co se však ještě musí stát v zájmu obyvatel země, kteří přežijí?
13 K násilnému odstranění dnešních vlád dojde při vyvrcholení nadcházejícího „velkého soužení“, které je ve Zjevení 16:14, 16 označeno jako Armageddon. Při této „válce velkého dne Boha, Všemohoucího“, při armageddonské válce, budou přežijící. Očištění země od zkažených neschopných vlád hříšných, smrtelných lidí však není všechno, co se musí stát v zájmu přežijících. Co se tedy ještě musí stát? Musí být rovněž odstraněny neviditelné zlé nadlidské bytosti, které chytře působí na tyto vlády. Kdo jsou tyto neviditelné nadlidské bytosti? Ve vědeckých kruzích nám lidé nevěří, když říkáme, že je to satan ďábel a jeho démonští andělé. Ale my považujeme za pravdivá spíše slova Ježíše Krista než tvrzení dnešních vědců. Ježíš řekl, že satan, ďábel, je „vládce tohoto světa“. Jako ten, jehož Bůh poslal z nebe, musel to jistě vědět. — Jan 12:31; 14:30.
14. Která vláda bude mít dostatek moci, aby odstranila satana a jeho démony z jejich mocenských postavení, jež zaujímají vůči obyvatelům země?
14 Ve vidění, které oslavený Ježíš Kristus zprostředkoval křesťanskému apoštolu Janovi, poukázal dále na to, že satan ďábel „svádí celou obydlenou zemi“. (Zjev. 12:9) Je tedy nutná nebeská, duchovní vláda, která by odňala satanovi a jeho démonským andělům jejich mocenské postavení, které zaujímají vůči celému obyvatelstvu země. Takovou nebeskou vládou je království Ježíše Krista, a to má dosti moci, aby přineslo lidstvu toto osvobození. To je další důvod, proč potřebujeme toto království. Až zvítězí v armageddonské válce, způsobí, že satan ďábel a jeho démonští andělé budou zajati a uvrženi do propasti, daleko od země. Tam budou zbaveni své svobody po dobu tisíciletého Kristova království. — Zjev. 19:11 až 20:3.
15. Jak je ve Zjevení znázorněna hojnost životodárných požehnání, která budou poskytnuta všem lidem žijícím na zemi pod Kristovým královstvím?
15 Během tisíciletého panství Ježíše Krista budou obyvatelům země jakoby proudem poskytována životodárná požehnání, která budou vyplývat z jeho obětní smrti. To je výstižně znázorněno v poslední kapitole Zjevení. Apoštol Jan zde poukazuje na zdroj opatření, jimiž lidská rodina dosáhne věčného života. Říká: „A [Boží anděl] ukázal mi řeku vody života, čistou jako křištál, plynoucí od trůnu Božího a Beránkova středem jeho široké cesty [široké cesty ve městě]. A na té i na oné straně řeky byly stromy života, přinášející dvanáct úrod ovoce, vydávající své ovoce každý měsíc.“
16. Odkud pocházejí tato životodárná požehnání a proč pod královstvím nebude již na lidstvu spočívat žádná kletba?
16 Apoštol Jan chce potom ukázat, že tato požehnání vycházejí od Božího trůnu a od trůnu Beránka Ježíše Krista, a proto ještě připojuje slova: „A již nebude žádná kletba. Ale ve městě bude trůn Boží a Beránkův a jeho otroci mu budou přinášet svatou službu.“ (Zjev. 22:1–3) Boží království pod Kristem nebude pro lidstvo kletbou, ale požehnáním. Boží Syn, Ježíš Kristus, se postaral o to, aby na zemi panovala spravedlnost, a to přinese požehnání.
ZEMŘELÍ POTŘEBUJÍ KRÁLOVSTVÍ
17. Kdo jsou první, kteří budou mít užitek z těchto životodárných opatření? Proč však z nich budou mít užitek ještě další lidé?
17 První, kteří budou mít užitek z tohoto životodárného opatření, jsou členové „velkého zástupu“, Jehovovi ctitelé, kteří přežijí „velké soužení“, kdy budou zničena království tohoto světa. (Zjev. 7:9–14; Dan. 2:44; Mat. 24:21, 22) Budou však také jiní pít ze symbolické řeky vody života a jíst ze symbolických stromů života? Ano, neboť Ježíš Kristus zemřel ještě za jiné lidi, nejen za ty, kteří přežijí „velké soužení“. Vzpomeňme si, co jednou v roce 33 n. l. řekl nedaleko pohřebiště v Betánii u Jeruzaléma: „Já jsem vzkříšení i život. Ten, kdo projevuje víru ve mne, i kdyby zemřel, přijde k životu, a každý, kdo žije a projevuje víru ve mne, vůbec nikdy nezemře. Věříš tomu?“ Marta, sestra zemřelého Lazara, odpověděla: „Ano, Pane, uvěřila jsem, že ty jsi Kristus, Boží Syn, ten, který přichází do světa.“ (Jan 11:25–27) A co my dnes? Můžeme se stejným přesvědčením odpovědět na tuto otázku?
18. Proč máme všechny důvody, abychom kladně odpověděli na Ježíšovu otázku stejně jako Marta, a proč může Ježíš stále ještě říkat: „Já jsem vzkříšení i život“?
18 Máme všechny důvody, abychom na tuto otázku odpověděli kladně, neboť Ježíš potvrdil svá podivuhodná slova tím, že vzkřísil svého přítele Lazara, který byl mrtev již téměř čtyři dny. (Jan 11:28–45) Krátce nato musel být sám Ježíš vzkříšen z mrtvých. Zemřel v den pasach. Třetího dne jej vzkřísil z mrtvých jeho nebeský Otec svou absolutní mocí. Čtyřicátého dne po svém vzkříšení vystoupil z jednoho místa na Olivové hoře u Betánie do nebe. (Luk. 24:50–53; Sk. 1:1–12) V nebi mohl oslavený Ježíš Kristus stále ještě říci: „Já jsem vzkříšení i život.“ Dostal od svého otce moc vzkřísit mrtvé, jak to potvrzují jeho slova ze Zjevení, které bylo zprostředkováno apoštolu Janovi: „Zemřel jsem, ale hle, žiji po celou věčnost a mám klíče smrti a hádu.“ — Zjev. 1:18.
19. Proč byl Ježíš Kristus „prvorozený z mrtvých“, když byl vzkříšen, a proč jím nebyl jeho přítel Lazar a nikdo z ostatních, které vzkřísil Ježíš?
19 Ježíš Kristus byl první, kdo byl vzkříšen z mrtvých, aby věčně žil jako vzkříšený. Proto je právem nazván „prvorozený z mrtvých“ a „první ovoce z těch, kteří usnuli ve smrti“. (Kol. 1:18; 1. Kor. 15:20) I jeho přítel Lazar a jiní, které on a jeho apoštolové vzkřísili z mrtvých, později znovu zemřeli a dostali se do všeobecného hrobu lidstva, to znamená do hádu. Jejich dřívější osvobození ze smrti a hádu bylo jen přechodné. „Brány hádu“ měly zůstat zavřeny za nimi a za všemi ostatními vykoupenými zemřelými, dokud nebude v čase, který určil Bůh, zřízeno v nebesích Kristovo království. — Mat. 16:18; Iz. 38:10, 18.
20, 21. Kdy a jak bylo zřízeno Kristovo království a koho Kristus vzkřísil nejprve jako panující král?
20 Světové události v našem století dokazují, že se splňují biblická proroctví. Poukazují také na to, že se v roce 1914, na konci časů národů, zrodilo v nebesích Kristovo království. (Luk. 21:24; Ez. 21:25–27) Ježíš Kristus jako král panující v nebi obrátil nejprve svou pozornost ke svým zemřelým věrným učedníkům, ke svým apoštolům a jiným učedníkům, kteří byli povoláni k tomu, aby se s ním účastnili nebeského království. Ty měl vzkřísit k nesmrtelnému nebeskému životu, aby podle Zjevení 5:10 byli učiněni ‚královstvím a kněžími našemu Bohu‘. Tak se měla splnit slova apoštola Jana ze Zjevení 20:4–6:
21 „A viděl jsem trůny a byli tam ti, kteří se na ně posadili, a byla jim dána moc, aby soudili. Ano, viděl jsem duše těch, kteří byli popraveni sekerou pro svědectví, jež vydávali o Ježíši, a proto, že mluvili o Bohu. . . A ožili a vládli s Kristem jako králové tisíc let. . . To je první vzkříšení. Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení, nad těmi druhá smrt nemá moc, ale budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním vládnout jako králové tisíc let.“
22. Jak Ježíš Kristus použije během svého tisíciletého panství „klíče smrti a hádu“ a jak se stane, že členové „velkého zástupu“ kteří přežijí „velké soužení“, uvidí něco, k čemu ještě na zemi nikdy nedošlo?
22 Během svého tisíciletého panství použije Ježíš Kristus jako velekněz a král „klíče smrti a hádu“ ve prospěch ostatních zemřelých. Uslyší jeho hlas a vyjdou, jak to sám předpověděl ve slovech zaznamenaných u Jana 5:28, 29. Členové „velkého zástupu“, kteří přežijí jak „velké soužení“, tak i spoutání a zajetí satana a jeho démonů v propasti, budou pak očitými svědky nesrovnatelného zázraku. Uvidí, jak se opět vrátí k životu všichni zemřelí, za něž velekněz Ježíš obětoval jako „Beránek Boží“ svůj dokonalý lidský život. (Jan 1:29; 1. Tim. 2:5, 6; Žid. 2:9) Počet vzkříšených — potomků hříšného Adama, po němž zdědili nedokonalost, hříšnost a rozsudek smrti — dosáhne nakonec miliard. Ještě nikdy se nic takového na zemi nestalo. Apoštolu Janovi byl ve vidění krátce předveden tento úžasný zázrak, který Bůh způsobí skrze Krista, a jeho popis čteme ve Zjevení 20:11–14.
23. Proč nebyl Jan znepokojen, když měl vidění o vzkříšení, a kdy poznají obyvatelé země, že se splnila slova z 1. Korintským 15:26?
23 Byl Jan zděšen nad tím, co viděl? Viděl snad přelidněnou zemi? Rozhodně ne. Jehova Bůh stvořil zemi tak, aby byla naplněna dokonalými lidmi, kteří nebudou odsouzeni ke smrti, lidmi, kteří jako odměnu za neotřesitelnou oddanost Jehovovi Bohu dostanou právo na věčný život. Také měla být naplněna tak, aby na ní všichni měli dost místa. Všichni budou žít ve světaširém ráji. (1. Mojž. 1:26–28) Až tedy poslední z vykoupených zemřelých uposlechne volání a vyjde z otevřeného „hádu“, nebude již existovat všeobecný hrob lidstva. Hádes bude uvržen do „ohnivého jezera“, což pro něj znamená věčnou smrt. A potom až všichni obyvatelé země, kteří budou žít pod Kristovým tisíciletým královstvím, projdou školením pod touto vládou, a budou tak osvobozeni od veškeré hříšnosti a uzdraveni z lidské nedokonalosti, budou žít v nejvlastnějším smyslu toho slova. „Smrt“ — to znamená smrt, kterou lidstvo zdědilo od Adama — bude uvržena do „ohnivého jezera“ stejně jako hádes. (Zjev. 20:14) Lidé potom poznají, že se podivuhodným způsobem splnila slova z 1. Korintským 15:26: „Jako poslední nepřítel má být odstraněna smrt.“ Všichni, kteří potom budou pro svou úmyslnou neposlušnost zničeni spolu se satanem a jeho démony, utrpí „druhou smrt“, z níž není vzkříšení.
24. Proč se nemusíme stydět, jestliže vydáváme svědectví o Ježíši Kristu a s kým o něm můžeme vydávat svědectví?
24 Nestačí nám čas, abychom mohli říci všechno o Ježíši Kristu a tak ukázat, jak veliký má význam pro nás, kteří patříme k padlé lidské rodině. Nikdy nás nezklame. „Neboť Písmo říká: ‚Žádný, kdo vkládá svou víru v něho, nebude zklamán.‘ “ (Řím. 10:11; Iz. 28:16) Nikdy se nemusíme stydět, jestliže ústně nebo tištěnými publikacemi vydáváme svědectví o Ježíši Kristu. Čím lépe poznáváme, jak velmi jej potřebujeme, tím více cítíme nutnost, abychom spolu s anděly o něm vydávali svědectví, k oslavení Jehovy Boha a k užitku lidí, kteří jsou nyní v bezvýchodné situaci.
25. Proč bychom nikdy neměli být uctíváni za obsah svědectví, které vydáváme, a kdo inspiroval prorokování o Ježíši a proč?
25 Vzpomeňme si na slova anděla, jemuž apoštol Jan vděčně padl k nohám, aby jej uctíval. Anděl řekl: „Jsem jen spoluotrok tvůj a tvých bratrů, kteří konají dílo svědectví o Ježíši. Uctívej Boha, neboť vydávání svědectví o Ježíši je to, co inspiruje k prorokování.“ (Zjev. 19:10) My, lidé, bychom tedy neměli byt uctíváni, jako kdyby obsah svědectví o Ježíši Kristu pocházel od nás. Byl to Jehova Bůh, který poznal naši naléhavou potřebu a naši bezmocnost, a on sám poslal svého nebeského Syna, aby se ve prospěch nás všech stal člověkem Ježíšem Kristem. Je to on, který prostřednictvím svého účinného ducha inspiroval všechna biblická proroctví o Ježíši Kristu, abychom mohli poznat „Beránka Božího“, Božího velekněze, mesiášského krále, který se postará o to, aby lidstvo, které bylo tak dlouho pod špatným vedením, dostalo dokonalou spravedlivou vládu.
26. Jakou odpověď jsme dostali, když jsme uvažovali o otázce: „Proč všichni potřebujeme Ježíše Krista“?
26 Proč tedy všichni potřebujeme Ježíše Krista? Podrobnou úvahou o této otázce jsme dostali uspokojující odpověď: Potřebujeme jej, protože jeho prostřednictvím se stvořitel všech věcí postaral o to, abychom se mohli vrátit do šťastné, požehnané rodiny svého nebeského Otce. V kruhu této univerzální rodiny budeme moci věčně šťastně žít. Pocítíme jeho překypující lásku a péči a po celou věčnost jej budeme moci uctívat a s láskou mu sloužit. — 1. Kor. 15:28; Jan 14:6; Sk. 4:12.