Temným tunelem do minulosti!
S LAMPOU v ruce můžeme vidět jen na malou vzdálenost, protože v tunelu před námi je úplná tma. Napravo i nalevo od nás a nad námi je jen drsná skála! Voda nám sahá až po kolena a můžeme se pouze opatrně pohybovat kupředu. Zní to hrůzně — nebo fantasticky?
Máme důvod být fascinováni chůzí tímto temným tunelem v Jeruzalémě, pod starým Davidovým městem. Proč? Protože zatímco kráčíme vodním proudem, procházíme částí dějin, která je pozoruhodným potvrzením biblické zprávy.
Tento dlouhý tunel, vyražený ve skále, se obyčejně nazývá Ezechiášův tunel nebo tunel Siloe. (2. Král. 20:20) Pro chůzi tunelem jsou nejpraktičtějším oděvem plátěné střevíce a krátké kalhoty. S kapesní svítilnou v ruce můžeme dostat v necelé hodině potvrzení biblické zprávy zapsané před téměř 3 000 lety. Ale než tak učiníme buď skutečně, v tekoucí vodě, nebo čtením této zprávy, chceme se v krátkosti podívat do pozoruhodné minulosti tohoto tunelu.
Když se Ezechiáš v roce 745 př. n. l. stal judským králem, utlačovala mocná Asýrie obyvatele Izraele i Judy. Asyrské hordy dobyly v roce 740 př. n. l. severní izraelské království, zpustošily je a pak zahájily vpád do Judska. Jedno opevněné město za druhým padalo za oběť krutým Asyřanům. (2. Král. 18:9–11, 13) Nakonec přišla řada na Jeruzalém. Jak mohlo město odolat náporu neporazitelných vojsk druhé světové velmoci biblických dějin?
Aby Židy zastrašil, vyslal asyrský král Senacherib vysokého úředníka, který měl titul rabsace. Tento úředník se v hebrejštině vysmíval Židům na hradbách a pokoušel se zdeptat jejich morálku a odolnost. Uvědomíme-li si, jaké horké podnebí je na Blízkém východě, můžeme si představit, jakou hrůzu vyvolala rabsakova vyhrůžka, že Židé ‚zemřou hladem a žízní‘. (2. Par. 32:11) Měli však opravdu jen volbu mezi kapitulací a smrtí žízní?
Ne, protože král Ezechiáš předtím poručil svým mužům, aby „zasypali vody studnic, které byly vně za městem“. (2. Par. 32:2–4, KB) Proto by bylo pro obléhající Asyřany těžké najít pro sebe dosti vody. A kolik vody by potom měli Židé, kdyby Ezechiáš i lid byli uzavřeni „jako pták v kleci“, jak se Senacherib chlubil? Ano, Židé věděli, že v jeskyním pramenu Gihon na východním svahu města je vody dost. Tento pramen byl „zasypán“ neboli skryt, takže Asyřané o něm nemohli vědět. Ale pramen Gihon byl mimo hradby Jeruzaléma, jak tedy mohl zachovat Židy naživu?
Bible nám o tom vypráví. Říká, že „Ezechiáš zasypal tok vody Gihonu hořejší, a přímo vedl jej dolů k západní straně města Davidova“. (2. Par. 32:30, KB; 2. Král. 20:20) Jak to mohl udělat? Vodním tunelem, který byl vytesán do tvrdé skály. Tento tunel existuje dodnes. Odborníci jej považují za „jeden z největších technických výkonů starověku“. Jako návštěvníci můžeme projít tímto vodním tunelem.
Pramen Gihon (dnes někdy označován jako Mariin pramen) ležel zřejmě v jeskyni na úpatí svahu údolí Cedron. Jebuzité, staří obyvatelé města, prokopali skálu na její zadní straně a uvnitř blízko ležících městských hradeb vedli dolů šachtu. Tak si mohli opatřoval vodu okovy, které spouštěli do tekoucí vody. Velmi pravděpodobně vnikli Davidovi muži touto šachtou do města. (2. Sam. 5:8) Za času Ezechiáše bylo obyvatelstvo města početně mnohem větší. Proto dal král vykopat dlouhý tunel, kterým bylo vedeno dosti vody do rybníka Siloe na západní straně města, uvnitř ochranných hradeb. (Viz mapku.)
Byl to nesmírný výkon! Jedna skupina dělníků začala kopat od jihu, od rybníka Siloe, druhá skupina ze severu, od Gihonu. Musela to být ohromná práce vést tunel průměrně 1,8 metru vysoký a 0,6 metru široký masivní skálou, a to bez pneumatických vrtaček a moderních výbušnin, pouze za pomoci ručních nástrojů. Ještě podivuhodnější je jeho délka 533 metry. Představme si, více než půl kilometru tvrdou skálou!
V tak úzkém profilu mohl často pracovat na předku tunelu pouze jeden člověk. I když tedy skupiny pracovaly ve dne v noci, trvalo to asi šest až osm měsíců, než na sebe narazily. Nemůžeme sice mluvit s některým z těchto oddaných dělníků, abychom se dozvěděli jejich názor na dílo. Ale přece si o tom můžeme udělat představu.
V roce 1880 spadl do vody chlapec, který si hrál na konci tunelu v Siloe. Když vstal, objevil nápis na zdi. Byl vytesán v starohebrejských písmenech a je neobyčejně cenným příkladem hebrejského způsobu psaní oné doby, způsobu, jaký asi užíval prorok Izaiáš. Prázdná místa nápisu nebyla nikdy zcela doplněna, ale části šesti řádek znějí:
„A to je způsob, jakým byl prokopán: Zatímco. . . ještě byly. . . špičáky, každý muž proti svému druhu, a když ještě měly být prokopány tři lokte [bylo slyšet] hlas muže, který něco volal na svého druha, protože byl převis ve skále, vpravo [a vlevo]. A když byl tunel prokopáván, urazili kameníci [skálu], každý ve směru svého druha, špičák proti špičáku, a voda tekla z pramene až do nádrže, 1 200 loket daleko, a výška skály nad hlavami kameníků byla 100 loket.“
Vmysleme se nyní do postavení dělníků, kteří tesali skálu hluboko uvnitř dlouhého temného tunelu. Jak věděli, kterým směrem mají pokračovat, zda napravo nebo nalevo, výše nebo hlouběji? A přece po několika stech metrech se dělníci setkali — jaký je to výkon!
Prohlédněme si tunel a podívejme se na přiložený nákres. Sestoupíme po schodech (1) a dostaneme se k vlastnímu prameni Gihon (2). Pak jdeme částí tunelu, který byl prokopán Jebuzity (3). Když zde pečlivě prohlížíme stěny, zjistíme, že horní část stěn a strop prozrazují větší řemeslnické umění. Zřejmě Ezechiášovi dělníci předělali některé části a odvedli kvalitnější práci než dříve Jebuzité.
Brzy nato se obrátíme prudce vlevo (4), kde začíná vlastní Ezechiášův tunel. Můžeme se dosti snadno pohybovat. Nemusíme dnes lézt v úzké chodbě jako archeologové, kteří v 19. století zkoumali tunel, kde sahala voda až 10 cm pod stropy. Hluboká vrstva bahna, v níž se museli pohybovat, byla zatím odstraněna. Můžeme tedy jít vzpřímeni a sklonit se pouze na některých místech. Ale brodíme se v bublající vodě, která nám sahá ke kolenům. Někdy dosahuje až k pasu, protože hloubka je během dne i podle roční doby rozdílná.
Na své další cestě nejdeme po přímé linii. Nikdo dnes přesně neví, proč nebyl tunel založen přímo, nýbrž ve tvaru písmene S. U bodu 5 přichází obrat vlevo. Proč tato náhlá změna směru? Zřejmě v tomto místě slyšeli dělníci postupující ze severu poprvé údery špičáků svých druhů, kteří přicházeli od jihu, protože je dělilo jen asi 30 metrů. A jižní skupina slyšela asi slabý zvuk úderů, když byla na bodě 12. To je možno usoudit podle tunelu. Obě skupiny měnily vícekrát směr. Můžeme si představit vzrušení mužů, když zjistili, že se k sobě přiblížili. Někdy mohla působit falešná ozvěna, že postupovali ve špatném směru. Ale pak asi poznal hebrejsky technik chybu a obrátil úsilí dělníků správným směrem. Zdá se, že skupina postupující severovýchodně ke Gihonu měla více těžkostí, protože třikrát nastoupila špatný směr, který musel být opravován. (Body 11, 10, 9.)
Jestliže si ve své představivosti rekonstruujeme celou scénu, můžeme vidět ve slabém osvětlení dělníka na předku tunelu. Slyší údery z druhé strany a je vzrušen a plný napětí. Nyní si nedělá nic z kouře a špatného vzduchu. Za ním je skrčený technik, který s pochodní v ruce dává pokyny: „Více vlevo“, nebo: „Tímto směrem za zvukem.“
Dělníci na předních pracovištích přicházejí k sobě stále blíže a blíže. Špatně opracované zdi svědčí o vzrušení a netrpělivosti stavitelů tunelu. Již opustili kvalitu své dřívější práce.
Severní skupina musela být u bodu 6, když podle nápisu v Siloe slyšela „hlas muže, který něco volal na svého druha“. Muži asi na sebe rozčileně volali a pak se vrhli na skálu s novou silou. Předky tunelu byly nyní vzdáleny jen 3 lokte, asi 1,4 metru. Podívej se na křivolakou linii, jak muži na obou stranách k sobě spěchali. Svědčí o tom i spodek chodby, protože mezi body 6 a 8 se začíná zdvihat, dělníci nekopali již tak hluboko.
Hlasy jsou stále silnější. Nakonec u bodu 7 prorazí špičák skálu. Objeví se pochodeň a obličej! Ano, i když je to podivuhodné vzhledem k tehdejším jednoduchým prostředkům, obě štoly se sešly a vytvořily jeden životně důležitý překop hluboko pod Davidovým městem. Když zkoumáme změny směrů, můžeme přesně určit místo setkání. A pamětní nápis vyrytý asi 6 metrů od vstupu u Siloe potvrzuje tento mistrovský technický výkon (13). Originál skalního nápisu je dnes v muzeu v Istanbulu. Můžeme však vidět jeho sádrový otisk v Izraelském muzeu v Jeruzalémě.
Aby mohla téci chladná voda z pramene Gihon do rybníka Siloe, museli stavitelé tunelu ještě poněkud prohloubit dno štoly u Siloe. Poznáváme to podle toho, že je zde tunel vyšší než na všech ostatních místech. Ale když to bylo učiněno, mohla voda snadno odtékat spádem asi 2,1 metru celou délkou tunelu. Kniha „Město Davidovo“ (angl.) mluví o „dokonalém spádu z pramene Gihon k rybníku Siloe“ jako o „konstrukčním zázraku starověku“.
Naše cesta končí u Siloe, kde dnes ženy perou prádlo v poněkud slanější vodě, a my můžeme ještě přemýšlet o historii, která souvisí s tím, co jsme právě prožili. Ačkoli je biblický poukaz na Ezechiášův tunel již tisíce let starý, můžeme potvrdit dějinnou přesnost této zprávy. Tunel, jímž se ještě dnes mohou brodit turisté, kteří navštíví Jeruzalém, je svědkem prozíravosti a pilné práce Ezechiáše a Židů v Jeruzalémě, když stáli tváří v tvář asyrské hrozbě.
Tento tunel byl sice vykopán, aby zajistil městu dostatek vody, takže mohlo dlouho vzdorovat nepřátelskému obležení, ale král Ezechiáš nevložil svou důvěru do takovýchto obranných příprav. Až po krajní mez spoléhal, že Jehova ochrání a podpoří své ctitele. Posilněn prorokem Izaiášem, král Ezechiáš řekl lidu: „Buďte odvážní a silní. Nebojte se, ani se neděste asyrského krále a celého zástupu, který je s ním, neboť s námi je jich více než s ním. S ním je tělesná paže, ale s námi je Jehova, náš Bůh, aby nám pomáhal a aby bojoval v našich bitvách.“ — 2. Par. 32:7, 8.
A Jehova to také učinil. Zatímco Židé ve městě byli zásobeni vodou, která tekla z pramene Gihon tunelem, tábořili Asyřané v určité vzdálenosti od městských hradeb. Pak jedné noci Jehovův anděl porazil 185 000 Asyřanů, „každého statečného, silného muže a vůdce a náčelníka tábora asyrského krále“. (2. Par. 32:21; 2. Král. 19:35) Chůze Ezechiášovým tunelem by nám proto neměla připomínat jen historii technického projektu. Měla by působit na naši mysl a přesvědčit nás, že Jehova se o své oddané služebníky živě zajímá a že je podporuje.
[Mapa na straně 316]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Místo, kde byl později zbudován chrám
DAVIDOVO MĚSTO
Údolí Tyropeon
Gihon
Údolí Cedron
Siloe
Městská hradba
[Mapa na straně 316]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
EZECHIÁŠŮV TUNEL
Gihon 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11 12
Siloe 13