Jehova — pomocník, jemuž se nikdo nevyrovná
„Odkud mi přijde pomoc? Má pomoc je od Jehovy, učinitele nebe i země.“ — Žalm 121:1, 2.
1. Kdo je největší pomocník a proč?
NEJLEPŠÍ pomocník, jakého můžeme mít, je náš stvořitel, Jehova Bůh. Všechno živé na zemi má stále užitek ze životně důležitých přírodních koloběhů, které uvedl v chod před věky. Kdyby člověk ve své ziskuchtivosti nezneužíval zemských pokladů, mohla by naše planeta pohodlně uživit daleko větší počet obyvatel, aniž by přitom byl poškozován život rostlin a zvířat. Inspirovaný žalmista mohl právem o Jehovovi Bohu říci: „Otevíráš svou ruku a uspokojuješ touhu všeho živého.“ — Žalm 145:16.
2. Jak Jehova obvykle jednal s nevděčnými lidmi?
2 Pouze vzácně použil Jehova své moci k tomu, že zadržel sluneční svit a déšť a neposkytl je těm, kteří jednali proti jeho vůli. (2. Mojž. 10:21; Amos 4:7) Zpravidla mají i nevděční lidé užitek z jeho štědrých opatření. Ježíš Kristus na to upozornil slovy: „On působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé.“ — Mat. 5:45.
3. Jaké povzbuzení mohou Boží služebníci čerpat z toho, jak Bůh jednal s lidmi všeobecně?
3 Jestliže Všemohoucí projevuje takovou laskavost i nevděčným lidem, pak se můžeme naprosto spolehnout, že neponechá bez pomoci nikoho, kdo jej z celého srdce miluje. „Miluje spravedlnost a právo.“ (Žalm 33:5) Proto můžeme být přesvědčeni, že nikdy není slepý k potřebám svých služebníků a že jejich volání o pomoc nikdy nezůstane nevyslyšeno. Boží věrný služebník David pozoroval, že „Jehova je blízký všem, kteří jej vzývají, všem, kteří jej vzývají v opravdovosti. Vyplní tužbu těch, kteří se jej bojí, a uslyší jejich volání o pomoc a zachrání je.“ — Žalm 145:18, 19.
NESROVNATELNÁ POMÁHAJÍCÍ MOC
4. Jak velká je Jehovova moc podle Žalmu 148:2–6?
4 Jehova Bůh pomáhá svému lidu, a nic mu v tom nemůže zabránit. Je schopen poskytnout pomoc za všech okolností. Jeho moc je tak veliká, že může po celou věčnost udržovat v existenci hmotný vesmír. To je patrné ze Žalmu 148:2–6, kde je řečeno, že Jehova Bůh „nechává. . . trvat navždy, na neurčitý čas“, slunce, měsíc i hvězdy.
5. Jakou moc má Jehova nad přírodními silami?
5 Ano, Jehova Bůh ovládá ohromné přírodní síly a může je použít k uskutečnění své vůle. Bůh na to poukázal svému věrnému služebníku Jobovi, když řekl: „Vstoupil jsi do zásobáren sněhu nebo vidíš dokonce zásobárny krup, které jsem uchoval pro čas tísně, pro den boje a války?“ (Job 38:22, 23) Odpovídá-li to jeho předsevzetí, může Jehova působením svého ducha dokonce vyvolat a ovládat zemětřesení, řídit blesky a vysušovat moře i řeky. — 1. Sam. 14:15; 2. Sam. 22:15; Žalm 66:6; 74:15.
6. Jak může Boží duch přijít na pomoc pravým křesťanům v jejich tísni?
6 Svatý duch neboli účinná síla je mocný nástroj, který má Jehova Bůh vždy k dispozici. Jestliže se některý z jeho služebníků dostane do zkoušky, může mu Všemohoucí působením svého ducha připomenout biblické zásady a pomoci mu, aby viděl, jak jich má ve svém případě využít. (Jan 14:26) Tak získá takový člověk sílu, aby mohl vytrvat a nepolevit ve svém znamenitém způsobu jednání. Působením svého ducha může Jehova Bůh podnítit srdce a mysl svých služebníků, aby reagovali na potřeby svých bratrů ve víře a aby jim přišli na pomoc. (Marek 10:29, 30) Působením svého ducha může Jehova Bůh při určitých příležitostech podněcovat dokonce i vládce, aby činili, co si on přeje. Přísloví 21:1 o tom říkají: „Srdce královo je jako potoky vody v ruce Jehovově. Obrátí je, kam se mu zalíbí.“
7. Koho může Jehova používat podle Žalmu 34:7 (34:8, KB), aby pomohl svému lidu?
7 Nejvyšší také velí milionům mocných andělů. (Daniel 7:10) Užívá jich, aby pomáhali jeho služebníkům na zemi, jak je to ukázáno v Žalmu 34:7 (34:8, KB), kde čteme: „Jehovův anděl táboří okolo těch, kteří se jej bojí, a zachraňuje je.“
POZORUHODNÁ ZPRÁVA
8. Jak na nás může působit biblická zpráva o Jehovových skutcích, při nichž poskytl záchranu?
8 Jehova Bůh chtěl dát svým služebníkům pevný základ pro víru ve svou nesrovnatelnou schopnost pomáhat, a proto opatřil spolehlivý záznam o mnoha svých skutcích, při nichž poskytl záchranu. Tato zpráva, obsažená v Bibli, může na nás zapůsobit tak, jako zázračné vidění, jež zapůsobilo na služebníka hebrejského proroka Elizea. Co se tehdy stalo? Silné syrské vojsko obklíčilo izraelské město Dotain s úmyslem zajmout proroka Elizea. Elizeův služebník ve strachu zvolal: „Běda, můj pane, co budeme dělat?“ Elizeus odpověděl: „Neboj se, neboť je více těch, kteří jsou s námi, než těch, kteří jsou s nimi.“ Potom se Elizeus „začal modlit a říkal: ‚Ó Jehovo, otevři, prosím, jeho oči, aby viděl.‘ Jehova okamžitě otevřel sluhovi oči, takže viděl, a hle, hornatá krajina byla plná koní a ohnivých válečných vozů kolem Elizea.“ (2. Král. 6:15–17) Toto zázračné vidění nebyla žádná iluze. Jehova Bůh skutečně zasáhl, neboť syrské vojsko ranil dočasnou slepotou, a tak zmařil jejich plány, totiž zajmout Elizea. — 2. Král. 6:18–23.
9. Jak Jehova použil přírodních sil ve prospěch Izraelitů v době Barákově?
9 Všechny ty mnohé zprávy o tom, jak Jehova osvobozoval svůj lid, jsou skutečně vzrušující a posilují víru. Jedno takové pozoruhodné vysvobození, při němž bylo použito přírodních sil, se událo v době, kdy Izraelité byli utiskováni kanaánským králem Jabínem. Jehova Bůh vzbudil Baráka, aby Izraelity vysvobodil. Barák shromáždil vojsko v počtu deseti tisíc mužů a zaujal postavení na hoře Tábor. Jabínův vrchní velitel Zizara s daleko větším a dobře vyzbrojeným vojskem a s 900 vozy ihned sestoupil na planinu, kterou protékala řeka Císon. Tehdy přišel Jehova Bůh na pomoc Barákovi a jeho mužům. Zřejmě působením záplavy, která byla vyvolána ohromnou bouří, Jehova způsobil, že Zizarovo vojsko nebylo schopné boje. Vody řeky vystoupily z břehů a půda se změnila v bláto. Koně a vozy se potápěli v bahně. Zizarovi vojáci utekli ve strachu před Barákovými muži. „Celý Zizarův tábor padl ostřím meče. Nezůstal ani jediný.“ Rozvodněná řeka Císon, do níž vtékaly vody z jejích přítoků, odplavila mrtvá těla. Vojenský velitel Zizara utekl pěšky a zahynul neslavně rukou jedné ženy, totiž Jáhel, manželky Hebera Cinejského. — Soud. 4:12–21; 5:20, 21.
10. Které biblické příklady ukazují, že Jehova používal andělů, aby pomohl starověkým Izraelitům?
10 Někdy měli andělé významnou úlohu při velkých skutcích Všemohoucího. ‚Zmocnění andělé‘ se podíleli na ničivých pohromách, které přišly na Egypt, když farao odmítl propustit zotročené Izraelity. (Žalm 78:43–51) O staletí později vzniklo nebezpečí, že asyrské vojsko pod vedením Senacheribovým dobude Jeruzalém, hlavní město Judského království. Jehova Bůh to nepřipustil, protože na trůnu tehdy seděl věrný král Ezechiáš. Jedné noci Jehovův anděl zasáhl 185 000 asyrských vojáků — „každého statečného, silného muže a vůdce a velitele“. (2. Král. 19:35; 2. Par. 32:21) Senacherib ztratil nejdůležitější část svého vojska, a proto byl nucen upustit od obléhání Jeruzaléma.
11. Jak se andělé zajímají o členy křesťanského sboru?
11 Jsou Jehovovi mocní andělé stále ochotni sloužit ve prospěch Božího lidu na zemi a mají na tom zájem? Zcela jistě! Když Ježíš upozorňoval své učedníky na to, že je vážná věc přivádět jiné ke klopýtání, zdůraznil, že se o to zajímají andělé: „Dbejte na to, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých, protože vám říkám, že jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého Otce, který je v nebi.“ (Mat. 18:10) Ježíšova slova nutně neznamenají, že každému Bohu oddanému křesťanu je určen zvláštní ochranný anděl. Ale andělé se zřejmě starají o duchovní blaho pravých křesťanů jako celku. Je to potvrzeno v podobě otázky v Židům 1:14: „Cožpak to nejsou všichni duchové k veřejné službě, vyslaní, aby sloužili těm, kteří mají zdědit záchranu?“ Jakou dostáváme podivuhodnou pomoc prostřednictvím andělů!
12. Jak je na příkladu Ježíše Krista patrná podivuhodná pomoc, která je nám poskytována působením Božího ducha?
12 Příklad Ježíše Krista výstižně ukazuje, že Jehova Bůh může podivuhodně pomáhat prostřednictvím svého ducha. Boží Syn nesl velkou odpovědnost. Věděl, že Otec k němu měl absolutní důvěru a že dokonce předpověděl, že Ježíš zachová neporušenou ryzost. Ježíš však musel použít svobodné vůle. Kdyby se dopustil jakéhokoli pochybení, znamenalo by to pro něj věčnou smrt, uvedlo by to v pochybnost pravdivost jeho Otce a nedokonalé lidstvo by tak ztratilo možnost osvobození od hříchu a smrti. Ježíš skutečně potřeboval posilující moc ducha svého Otce. Byl si plně vědom toho, co je od něho očekáváno, a proto, jak ukazuje Bible, „Kristus obětoval úpěnlivé prosby a také žádosti se silnými výkřiky a slzami tomu, který byl schopen jej zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen“. (Žid. 5:7) Ježíš zachoval dokonalost až do smrti, a to dokazuje, že jeho Otec vyslyšel jeho volání o pomoc a že posílil svého Syna působením svého ducha.
13. Co musíme činit, chceme-li mít užitek z pomoci Božího ducha?
13 Když se věrní učedníci Ježíše Krista dostanou do zkoušek, mohou si být jisti, že dostanou stejnou pomoc. (Jak. 1:2–5) Ale stejně jako u Ježíše nepřestává se přitom uplatňovat svobodná vůle jednotlivce. Boží duch nebude nikoho nutit k určitému způsobu jednání. Člověk si musí vážně přát pomoc ducha. Například ten, kdo se modlí o pomoc, aby mohl odolávat pokušení, musí být ochoten dbát biblických zásad, které mu připomíná Boží duch, a musí chtít jednat podle nich.
14. Jak působí Boží duch, poskytují-li nám pomoc naši bratři ve víře?
14 Bůh může také člověku poskytnout pomoc prostřednictvím jeho bratrů ve víře. Ale také zde hraje svou úlohu Boží duch, protože tento duch působí na všechny pravé křesťany. Když například tito křesťané vidí, že jeden z jejich duchovních bratrů je v tělesné nebo duchovní nouzi, Boží duch, který působí na jejich mysl a srdce, je upozorňuje, že musí pomoci, a podněcuje je k potřebnému jednání.
15, 16. a) Proč někteří křesťané reagují pohotověji než jiní, když jde o pomoc bratrům ve víře? b) Proč jsou bratři ve víře cenným prostředkem, jímž dostáváme potřebnou pomoc, ale co bychom neměli očekávat?
15 Zda však člověk, který je schopen pomoci, bude skutečně reagovat, to záleží na tom, jak je vnímavý na působení Božího ducha. Může se stát, že někdo nepřijde na pomoc svému bratru ve víře, protože připustí, aby jeho vlastní zájmy odporovaly podněcující síle ducha. Tím se vysvětluje, proč dokonce i v křesťanském sboru v prvním století někteří křesťané přicházeli na pomoc svým bratrům skutečně ochotněji a pohotověji než jiní. Povšimni si, co napsal apoštol Pavel Filippanům:
„Jednali jste však dobře, že jste se se mnou podíleli na mém soužení. Vskutku, Filippané, také víte, že na začátku oznamování dobrého poselství, když jsem odešel do Makedonie, žádný sbor se se mnou nepodílel ve věci dávání a přijímání, kromě vás samotných; neboť i do Tessaloniky jste mi poslali jednou i podruhé něco pro mou potřebu. Ne že vážně vyhledávám dar, ale vážně vyhledávám ovoce, které přináší větší uznání ve váš prospěch. Nicméně mám všechno v plnosti a mám hojnost. Jsem nasycen, když jsem nyní obdržel od Epafrodita věci od vás, sladkou vůni, přijatelnou oběť, která se líbí Bohu.“ — Fil. 4:14–18.
16 Členové křesťanského sboru činí duchovní pokroky různou měrou a uplatňuje se svobodná vůle každého jednotlivce, a proto nemůžeme očekávat, že všichni budou mít stejnou měrou štědrého ducha jako Filippané. Mnozí jsou však velmi vnímaví na vedení Božího ducha, a to poskytuje věrným služebníkům Ježíše Krista záruku, že v době zkoušky a tísně obdrží pomoc.
17. Jakou schopnost může Boží duch ovlivnit i u nevěřících a přimět je tak, aby jednali ve prospěch pravých křesťanů?
17 Povzbuzující je také skutečnost, že Boží duch může podněcovat i lidi, kteří nejsou Jehovovými ctiteli, aby pomohli Božím služebníkům. Jak je to možné? Člověk byl vytvořen podle Božího obrazu. (1. Mojž. 1:26) To znamená, že lidé všeobecně mají určité božské vlastnosti, jako spravedlnost, moudrost, lásku a moc — vlastnosti, které jsou vyšší než vlastnosti zvířat. Lidé mají také dar svědomí, vnitřní smysl pro to, co je správné a co nesprávné. (Řím. 2:14, 15) Proto může Boží svatý duch i lidem, kteří nejsou Jehovovými oddanými služebníky, připomenout věci, které je v jejich svědomí podnítí k jednání.
18, 19. Které události za dnů Mardochea a Ester znázorňují, že Jehova může použít nevěřících ve prospěch svého lidu?
18 Vzpomeňme si na krále Asvera (Xerxa I.) v době, kdy žili Mardocheus a Ester. Zmocnil Amana, svého nejvyššího úředníka, aby vydal výnos o vyhlazení všech Židů. Aniž to král věděl, tento výnos se týkal i jeho královny, Ester, která králi neřekla, že je Židovka, a týkal se také jejího bratrance Mardochea, o němž Aman nemluvil, když doporučoval, aby Židé byli zničeni. Jedné noci potom Asverus nemohl spát a z nějakého důvodu požádal, aby mu byly předčítány úřední záznamy. Při tomto předčítání si povšiml, že Mardocheus kdysi odhalil spiknutí proti královu životu. Když Asverus zjistil, že Mardocheus nedostal žádnou odměnu, ozval se jeho smysl pro spravedlnost a rozhodl se, že něco učiní, aby Mardochea odměnil. — Ester 3:1–15; 6:1–3.
19 Když tedy Aman přišel druhý den časně ráno se žádostí, aby Mardocheus byl pověšen, stalo se něco opačného. Místo aby mohl uskutečnit svou žádost, Aman byl nucen Mardochea veřejně poctít. (Ester 6:4–11) To byl první krok v řetězu událostí, které vedly k vydání opačného výnosu, jímž bylo Židům dovoleno, aby hájili svůj život. Zřejmě zasáhla Boží ruka. V příhodný čas patrně Boží duch podnítil Asverovu mysl, aby si dal předčítat úřední záznamy a aby potom napravil to, co předtím opomněl.
20. Jakou zkušenost měl Ezdráš s králem Artaxerxem a jinými úředníky?
20 Také jiní lidé si povšimli, že Boží účinná síla působila na mysl a srdce lidí, kteří měli moc. Když perský král Artaxerxes (Longimanus) poskytl příspěvek k okrášlení jeruzalémského chrámu, kněz Ezdráš řekl: „Požehnaný buď Jehova, Bůh našich předků, který vložil takovou věc do králova srdce, aby okrášlil Jehovův dům, který je v Jeruzalémě! A mně projevil milující laskavost před králem a před jeho rádci a se zřetelem na všechna mocná králova knížata.“ (Ezdráš 7:27, 28) Povšimni si, že Boží duch zřejmě přiměl také královy rádce a mocná knížata, aby příznivě posuzovali Ezdrášovy snahy.
21. Jakou jistotu bychom měli čerpat z Božích skutků, při nichž působil záchranu v minulosti?
21 Jak povzbuzující jsou tyto zprávy, jež ukazují, jak Jehova v minulosti pomáhal svým oddaným služebníkům! Poznáváme z nich, že potřebná pomoc přichází nejrůznějším způsobem. Nepřijde-li jedním způsobem, jistě přijde jinak. Inspirovaný žalmista o tom řekl: „Neboť Jehova neopustí svůj lid.“ (Žalm 94:14) To cítil Mardocheus, když se spolu se svými soukmenovci dověděl o výnosu ohledně vyhlazení. Když nabádal svou sestřenici Ester, aby se přimluvila za svůj lid, řekl: „Budeš-li v této době mlčet, pomoc a osvobození přijde Židům odjinud.“ — Ester 4:14.
22. Proč bychom měli důvěřovat, že Jehova je schopen nám pomoci, i když se situace jeví z lidského stanoviska jako beznadějná?
22 Z lidského stanoviska se snad situace zdá beznadějná. Snad nikde není vidět východisko. Jestliže si však Bůh něco přeje, nikdo mu v tom nemůže zabránit. To Jehova Bůh velmi jasně ukázal v době, kdy si Izraelité naříkali, že nemají maso. Prostřednictvím Mojžíšovým odpověděl: „Jehova vám jistě dá maso a vskutku budete jíst. Budete jíst, nikoli jeden den ani dva dny ani pět dnů ani deset dnů ani dvacet dnů, ale celý měsíc dnů.“ Mojžíš na to odpověděl, že to považuje za nemožné: „Lidu, uprostřed něhož jsem, je šest set tisíc pěších mužů, a přece jsi řekl: ‚Dám jim maso a jistě budou jíst měsíc dnů‘! Budou pro ně poražena stáda malého i velkého dobytka, aby jim to stačilo? Nebo pro ně budou pochytány všechny mořské ryby, aby jim to stačilo?“ Jehova odpověděl: „Je snad Jehovova ruka zkrácena? Nyní uvidíš, zda se ti stane, co říkám, nebo ne.“ Jehovova ruka nebyla příliš krátká. Způsobil, že vítr přihnal do izraelského tábora množství křepelek. — 4. Mojž. 11:18–23, 31.
23. Měli bychom očekávat, že nás Jehova zázračně zachrání ze smrti nebo z hrozných zkoušek? Proč tak odpovídáš?
23 Jehova Bůh může pro svůj lid skutečně způsobit zázrak, ale neměli bychom očekávat, že nám Bůh zaručí zázračnou záchranu ze smrti nebo z hrozného pronásledování. Může sloužit Jehovovu předsevzetí, že připouští, aby někteří z jeho služebníků ve věrnosti zemřeli nebo vytrpěli hrozné strádání, jako tomu bylo u jeho prvorozeného Syna, Ježíše Krista. Jestliže Boží služebníci vytrvávají ve věrnosti, mají přednost, že mohou dokázat, že neuctívají Boha ze sobeckých pohnutek. Tak dokazují, že je lživé satanovo obvinění, které pronesl ve spojitosti s Jobem: „Všechno, co člověk má, dá za svou duši.“ — Job 2:4.
24. Jak Sidrach, Mizach a Abdenágo vyjádřili správný názor na to, že Jehova je schopen pomoci svým služebníkům?
24 Za vlády krále Nabuchodonozora tři hebrejští vyhnanci v Babyloně — Sidrach, Mizach a Abdenágo — vyjádřili správný názor na to, že Bůh je schopen pomoci svým služebníkům. Stáli tváří v tvář rozsudku smrti v ohnivé peci, jestliže i nadále odmítnou sklonit se před obrazem, který postavil Nabuchodonozor. Statečně prohlásili: „Má-li to tak být, náš Bůh, jemuž sloužíme, je schopen nás vyprostit. Z hořící ohnivé pece a z tvé ruky, králi, nás vyprostí. A jestliže ne, ať je ti, králi, známo, že tvoji bohové nejsou ti, komu sloužíme, a zlatý obraz, který jsi postavil, uctívat nebudeme.“ — Dan. 3:17, 18.
25. Co je důležitější než záchrana lidského života na krátký čas a proč?
25 Ve skutečnosti není nejdůležitější, zda si někdo zachová svůj život na krátký čas v tomto systému. Daleko důležitější je, aby si zachoval dobrý vztah k Jehovovi Bohu a k Ježíši Kristu. Ježíš na to upozornil slovy: „Kdo má rád svou duši, zničí ji, ale kdo nenávidí svou duši v tomto světě, zachrání ji pro věčný život.“ (Jan 12:25) Kdo obětuje svůj dobrý vztah ke stvořiteli a k jeho Synu, aby ušel předčasné smrti, může navždy ztratit svou duši — Bohem dané právo být živou bytostí. Kdo snad naproti tomu zemře jako věrný učedník Ježíše Krista, zcela jistě bude vzkříšen s nadějí na věčný život.
26. Při čem můžeme stále očekávat pomoc od Jehovy a proč?
26 Někteří z nás snad zemřou lidskou rukou na důkaz své neochvějné oddanosti Jehovovi Bohu, ale můžeme být pevně přesvědčeni o tom, že nás Jehova neopustí. Pomůže nám, abychom zůstali jeho schválenými služebníky. Pokud usilujeme o to, abychom mu sloužili, náš vztah k němu je zajištěn. Apoštol Pavel napsal: „Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život ani andělé ani vlády ani věci přítomné ani věci budoucí ani moci ani vysokost ani hlubokost ani žádné jiné stvoření nebude nás moci oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Řím. 8:38, 39) A tak bez ohledu na to, co se nám může stát v budoucnosti, stále se spoléhejme, že Jehova je schopen nám pomoci, abychom si k němu zachovali vztah, který on schvaluje.