Jak se praví křesťané brání proti pomlouvačům?
SOUHRN křesťanských nauk, které jsou zapsány v Božím slově, tvoří „pravdu dobrého poselství“ nebo jednoduše „pravdu“. (Gal. 2:5; Řím. 2:8) V minulém století to uznávalo jen poměrně málo lidí. Mnozí byli zaslepeni bohem tohoto světa, satanem ďáblem, a popírali „pravdu dobrého poselství“ tím, že falešně představovali pravé křesťany, jejich nauky a pohnutky. — 2. Kor. 4:3, 4.
Pro křesťany takové zkreslení je jedním z důkazů, že skutečně chodí v souladu s Boží pravdou. Proto se mohou radovat, neboť vědí, že drží-li se pevně pravdy, vede to k trvalému požehnání. Ježíš totiž v Kázání na hoře řekl: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují a lživě proti vám mluví všechno zlé pro mne. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká; neboť tak pronásledovali proroky před vámi.“ — Mat. 5:11, 12.
Jistě není příjemné být předmětem osočování a pomluv. Možná, že si děláme velké starosti, jaký to může mít účinek, považuje-li někdo falešné představy za pravdu. Zvláště když pomluvy pocházejí od lidí, kteří dříve zdánlivě chodili v souladu s Božím slovem, měli bychom chuť proti nim bojovat. Ale bylo by to moudré?
Neměli bychom nikdy zapomínat, že mnozí lidé prostě nechtějí znát pravdu. Někteří se domnívají, že je příliš mnoho vyžadováno, mají-li se řídit podle vysokých měřítek Božího slova, a proto hledají omluvu, že nenaslouchají biblickému poselství, které oznamují Jehovovi křesťanští svědkové. Když tito lidé slyší falešné informace o svědcích Jehovových, chtějí uvěřit lži, aby mohli ospravedlnit své jednání. Jak čteme ve 2. Tessalonicenským 2:11, 12: „Proto Bůh připouští, aby na ně působil omyl, aby uvěřili lži, aby všichni byli souzeni, protože neuvěřili pravdě, ale měli zalíbení v nespravedlnosti.“ Takovým lidem nijak nepomůže, jestliže jim svědkové Jehovovi budou vyvracet každé křivé obvinění. Budou vždy raději věřit lži.
A navíc, kdyby svědkové Jehovovi chtěli vyvrátit všechna křivá obvinění, mohli by padnout do pasti velkého žalobce satana ďábla. Jak to? Satan by jistě měl radost, kdyby viděl, jak se zpomaluje dílo pomoci upřímným lidem, aby poznali pravdu. A to by se právě mohlo stát, kdyby se Jehovovi služebníci dali nějak rozptylovat, protože pak by byl ztracen drahocenný čas, který by mohli využít, aby pomohli upřímným lidem poznat Boží vůli a jeho předsevzetí s lidmi.
Stejně tak kdo stráví mnoho času čtením literatury, v níž jsou svědkové Jehovovi napadáni, a pak hledá možnosti, jak vyvrátit obvinění, mohl by se lehce citově vzrušit. Mohl by ztrácet odvahu a být deprimovaný, zvláště když není možné — z lidského hlediska — umlčet všechny falešné obžaloby. Takovým veřejným úsilím by byly lži jen ještě více rozšiřovány. Na některé lidi by horlivé úsilí ospravedlnit se mohlo působit tak, že by vzneseným obviněním připisovali ještě větší váhu.
Je však možnost, jak odporovat nepravdám bez příslušného bojování. Jaká možnost? Apoštol Petr ji ukázal, když psal spolukřesťanům: „Udržte si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti činitelům zla, v důsledku vašich znamenitých skutků, jichž jsou očitými svědky, oslavovali Boha v den jeho prohlídky . . . Neboť taková je Boží vůle, že činěním dobra můžete umlčet hloupé řeči nerozumných lidí.“ (1. Petra 2:12–15) Ano, když upřímní pozorovatelé zjistí, že svědkové Jehovovi opravdu žijí se spravedlivými měřítky Božího slova a vykonávají službu z upřímného zájmu o druhé a z pravé lásky k nim, mohou snadno poznat, že obvinění vznesená proti těmto křesťanům jsou neopodstatněná.
Nikdo si tedy nemusí dělat příliš velké starosti pro nepravdivá obvinění rozhněvaných jednotlivců, jejichž jediným zájmem je napadat a ničit jednotu a dílo svědků Jehovových. Pro lidi, kteří by chtěli vědět, co svědkové Jehovovi dělají a učí, není obtížné dostat informace z pravé ruky. Svědkové Jehovovi rozšiřují každý měsíc miliony publikací, ve kterých je vysvětlen biblický základ pro jejich víru. Kromě toho jsou všichni svědkové Jehovovi ochotni předložit upřímným tazatelům důvod své víry.
Kdo však raději uvěří nepravdivým obviněním, bude muset trpět následky, protože poctivě nezkoumal. To je v souladu se slovy Ježíše Krista: „Vede-li slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ — Mat. 15:14.
Když jsou tedy vznesena křivá obvinění, považují obyčejně svědkové Jehovovi za nejlepší nechat žalobci nést břemeno důkazů, místo aby vyprovokovali spor. Apoštol Pavel je v tomto ohledu dobrým příkladem. Když náboženští nepřátelé vznášeli na něj nepravdivé žaloby před místodržitelem Felixem, nečinil Pavel pokus, aby žalobám odporoval, nýbrž poukázal jen na to, že jeho žalobci nemohou dokázat ‚věci, z nichž jej obviňují‘. (Sk. 24:13) Také Ježíš se jednou zeptal svých protivníků: „Kdo z vás mne usvědčí z hříchu?“ — Jan 8:46.
Tu a tam se musí svědkové Jehovovi za nepříznivých poměrů obhajovat. Snad jsou vyslýcháni. Když jsou jim kladeny otázky tak, že by byli ponižováni jak oni sami, tak i poselství, které kážou, nemusí se proto zlobit a projevovat nevůli nebo podráždění. Protože vědí, že „Jehovovy oči jsou obráceny ke spravedlivým“, projevují právem hlubokou úctu, jako by byli v Boží přítomnosti. (1. Petra 3:12) Takové chování souhlasí s radou v 1. Petra 3:15: „Ve svých srdcích však posvěcujte Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás žádá důvod pro naději, která je ve vás, ale dělejte to s radostí a hlubokou úctou.“
Hádka může situaci jen zhoršit. Svědectví znamenitého chování je naopak průkazné. Žádný rozumný člověk by nikdy nepřišel na myšlenku, že vlastnosti jako nesobeckost, laskavost, ochota a soucit jsou známkami nenávistného člověka. Praví křesťané se mohou před pomluvami nejlépe obhajovat chvályhodným chováním a tím, že dále nabízejí volně a pozitivně biblické nauky. Znamenité chování může umlčet nepravdivé řeči a vést k tomu, že i jiní oslavují Jehovu Boha.