Co tím moudrý muž myslel?
Buď vyrovnaný při práci
JESTLIŽE někdo rád pracuje a počíná si přitom šikovně, jistě si zaslouží pochvalu. Ale tvrdá práce a obratnost nevede vždy nutně ke spokojenosti. Moudrý král Šalomoun napsal: „Já sám jsem viděl všechnu tu tvrdou práci a všechnu tu dovednost v práci, že to znamená vzájemné soupeření; i to je marnost a honění za větrem.“ — Kaz. 4:4.
Někdo snad pracuje tvrdě a šikovně, ale ne proto, aby vytvořil něco cenného, ale aby svou obratností a výkonností předčil jiné. Jestliže se lidé, kteří pracují vedle sebe, dají ovládnout přáním vyniknout nad své spolupracovníky, pak mizí přátelská spolupráce a do popředí se dostává soupeření a závodění. Druzí jsou snad špatně posuzováni, protože jsou přehlíženy hranice jejich možností. Práce, kterou někdo dělá, aby zastínil jiné, je tedy „honění za větrem“, za marností. Výsledek je velmi neradostný. Moudrý člověk se toho varuje.
Jiný extrém, kterého je nutno se vystříhat, je lenost. Šalomoun řekl: „Hloupý si zakládá ruce a jí své vlastní tělo.“ (Kaz. 4:5) Místo aby svýma rukama vykonával produktivní práci, líný člověk si ruce založí a pracuje co nejméně. Je tak nerozumný, že následkem své nečinnosti zchudne. Svou nedbalostí se ochuzuje o správnou výživu a o jiné nutné věci, ohrožuje tím své zdraví, a může proto předčasně zemřít. Tak si škodí, a proto v jistém smyslu jí své vlastní tělo.
Neměli bychom tedy pěstovat ducha soupeření a namáhat se v tom směru, ale neměli bychom také být líní. Co to však znamená, že máme být v práci vyrovnaní? Šalomoun prohlásil: „Lepší je hrst pokoje než dvojitá hrst tvrdé práce a honění za větrem.“ — Kaz. 4:6.
Člověk jedná moudře, jestliže se nenamáhá do té míry, že by již neměl čas užívat plodů své práce. To znamená, že má být spokojen s tím, co má. Kdo není spokojen, nemá prostě pokoj. Stále se jen stará o svůj hmotný majetek a o to, jak by jej mohl ještě zvětšit.
Kdo je spokojen s málem, je na tom daleko lépe. Nebojí se použít svých prostředků, aby užíval jídla a pití a aby se rozumně zotavil. Myslí také na jiné a těm, kteří to skutečně potřebují, rád pomáhá. To odpovídá biblické radě: „Ať tvrdě pracuje a svýma rukama dělá dobrou práci, aby měl co rozdávat někomu potřebnému.“ (Ef. 4:28) Patříš k těm, kteří se na základě takového vyrovnaného názoru na práci těší z „hrsti pokoje“?
Krutost člověka k člověku
Lidská rodina je již dlouho svědkem hrozného útlaku a nespravedlnosti. Na základě svých pozorování před téměř 3 000 lety král Šalomoun napsal: „Já sám jsem se obrátil, abych viděl všechny skutky útlaku, které se dějí pod sluncem, a hle, slzy těch, kteří byli utlačováni, ale neměli žádného utěšitele; a na straně jejich utlačovatelů byla moc, takže neměli žádného utěšitele. A blahopřál jsem spíše mrtvým, kteří již zemřeli, nežli živým, kteří byli dosud naživu. Takže lépe než těmto oběma je tomu, který dosud nezačal existovat, který neviděl tu bídnou práci, která se koná pod sluncem.“ — Kaz. 4:1–3.
Šalomoun zřejmě nejdříve pozoroval krutost člověka k člověku pouze mimochodem. Když se však „obrátil“, to znamená znovu o věci uvažoval, zhrozil se nad tím, jak veliký je ve skutečnosti útlak. Protože utlačovatelé měli sílu a moc, museli utlačovaní snášet svou žalostnou situaci a nikdo se nad nimi neslitoval a neutěšil je. Situace byla tak otřesná, že Šalomoun došel k závěru, že mrtví jsou na tom lépe, protože již nemusí trpět bolestnými následky nespravedlnosti. Z tohoto stanoviska je na tom ještě lépe ten, kdo se nenarodil, protože vůbec nemusí vidět nebo prožívat tu hroznou bídu.
Jak zřetelně to ukazuje, že člověk není schopen učinit konec nespravedlnosti a tyranii! Ani král Šalomoun s celou svou moudrostí a autoritou nemohl nic změnit na bídě, která vyplývá z lidské nedokonalosti. Na tom může něco změnit jedině Jehova Bůh prostřednictvím Ježíše Krista. Zaslíbil, že způsobí osvobození z tohoto trápení v době, která k tomu bude pro všechny postižené nejvhodnější, a to je skutečně dobré poselství. — Zjev. 21:3, 4.