Buď moudrý — vyvaruj se chtivosti
„MĚJTE stále otevřené oči a střezte se každého druhu lakomství, neboť i když někdo má hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ — Lukáš 12:15.
Co přimělo Ježíše Krista, aby pronesl tato slova? Právě mluvil k většímu zástupu lidí, když nějaký muž vykřikl: „Učiteli, řekni mému bratrovi, aby se se mnou rozdělil o dědictví.“ (Luk. 12:13) Ve skutečnosti by neměl být žádný důvod pro takovou žádost, protože mojžíšovský Zákon určoval, že prvorozený syn má dostat dva díly všeho, co patřilo jeho otci. Je tedy zřejmé, že se u muže, který chtěl, aby Ježíš vynesl rozsudek v jeho prospěch, projevila chtivost.
Výše uvedená Ježíšova slova o chtivosti platila zástupu, který slyšel mužovu žádost. Z těchto slov je patrné, že člověk musí správně oceňovat věci, aby se mohl vyvarovat chtivosti nebo lakoty. Neměl by ztratit ze zřetele, že předmět jeho nesprávné tužby — ať je to cokoli — rozhodně nemůže nějak přispět k zachování jeho života. Ve skutečnosti chtivost může vést k neštěstí.
Dobře to znázorňuje událost, které se stala Gézimu, služebníku hebrejského proroka Elizea. Prostřednictvím Elizeovým byl uzdraven z malomocenství syrský vojenský velitel Náman. Z vděčnosti za toto zázračné uzdravení chtěl dát Náman Elizeovi dar. Prorok si jej však nechtěl vzít, protože nechtěl mít žádný zisk z úřadu a ze sil, které mu dal Jehova Bůh. Gézi však chtivě toužil po daru a domníval se, že je správné jej přijmout. Běžel za Námanem a v Elizeově jménu požádal o talent stříbra a o dvě soupravy oděvu, přičemž lživě tvrdil, že si to prorok rozmyslel, když k němu přišli dva mladíci ze synů proroků. Náman se radoval, že může prokázat laskavost, a dal chtivému Gézimu ne jeden talent stříbra, ale dva, a dvě soupravy oděvu. — 2. Král. 5:15, 16, 20–23.
Zdálo se, že Gézimu se jeho chtivost vyplatila. Ve skutečnosti tomu tak však nebylo. Ztratil přednost být Elizeovým služebníkem. Tím, že projevil chtivost, zneužil jména svého pána k nepoctivému zisku a špatně reprezentoval proroka, přivodil neštěstí sobě i svým potomkům. Elizeus pronesl Boží rozsudek a řekl Gézimu: „Námanovo malomocenství tedy ulpí na tobě a na tvých potomcích na neurčitý čas.“ Vykonání tohoto rozsudku na sebe nedalo čekat. Zpráva pokračuje: „Ihned [od Elizea] vyšel, malomocenstvím bílý jako sníh.“ — 2. Král. 5:27.
Jehova Bůh jistě nebere na lehkou váhu, jestliže chce někdo z jeho daru vytěžit sobecký zisk. To by platilo i tehdy, kdyby někdo chtěl využít svého odpovědného postavení v křesťanském sboru pro sobecký užitek. Ti, kteří jsou ve sboru jmenováni k nějakému zvláštnímu služebnímu úkolu, musí ve skutečnosti splnit podmínku, že nesmějí lačnit „po nečestném zisku“. (1. Tim. 3:8) Starší jsou vybízeni: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nepoctivému zisku, ale dychtivě.“ — 1. Petra 5:2.
Biblické příkazy mají dobrý důvod. Jmenovaní služebníci ve sboru musí například zacházet s peněžními fondy. Proto je nutné, aby byli příkladní v tom, že nejsou chtiví. Kdyby byl naproti tomu jmenován někdo, kdo má v této oblasti vážnou slabost, mohl by být v pokušení, aby zneužil toho, co mu bylo svěřeno, a aby si přisvojil věci, na něž nemá právo. Pokud jde o starší, také oni musí být opatrní, aby v žádném ohledu nevyužívali svého postavení k získání nějakého užitku nebo prospěchu. Bylo by nejen nesprávné, kdyby chtěli dosáhnout nějakého materiálního zisku, ale bylo by také nesprávné, kdyby na základě svého postavení, autority nebo vážnosti chtěli získat nějaké jiné osobní výhody.
Kdyby se některý starší nebo jiný jmenovaný služebník ve sboru stal obětí chtivosti, ztratil by, podobně jako Gézi, své postavení, v němž se těšil důvěře. A co by bylo ještě horší, mohl by dokonce lehkomyslně ztratit svůj vztah k Jehovovi.
Chtivosti by se měli vyvarovat nejen muži, kteří mají v křesťanském sboru služební úřad, ale všichni věrní křesťané. Bible řadí „chamtivce“ mezi ty, kteří „nezdědí Boží království“. (1. Kor. 6:9, 10) Taková chtivost se může projevit nejrůznějšími způsoby. Může to být láska k penězům, touha po moci nebo proslulosti, nemírné jedení nebo pití, nedovolený pohlavní styk a jiné.
Kdo se nechce stát obětí chtivosti, musí dávat pozor na to, o čem přemýšlí a o čem mluví. (Fil. 4:8; Ef. 5:3) Mezi pravými křesťany nemá mít chtivost místo. Vůbec by mezi nimi neměla existovat.
Jestliže tedy toužíš po tom, abys získal nebo si zachoval dobrý vztah k Bohu, vyvaruj se chtivosti. Nedovol, aby v tvém srdci vyvstaly nesprávné žádosti, a místo toho vynalož co největší úsilí, aby ses zabýval dobrými a budujícími věcmi. To ti velmi pomůže, aby ses již nyní radoval ze života, a zajistí ti to bezpečnou budoucnost. Ano, život nezískáme tím, po čem dychtivě toužíme, ale tím, že odoláváme každému sklonu ke chtivosti a zachováváme si vztah k Jehovovi Bohu, v němž máme jeho schválení.