Poslouchat dobré poselství — cesta života
„Co od tebe Jehova požaduje nazpět, než abys jednal podle práva a miloval laskavost a abys byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ — Micheáš 6:8.
1. Jak se dnes mnozí lidé dívají na své náboženství?
DNES není nic zvláštního, že se někdo hlásí k určitému náboženství, ale v denním životě se nedrží jeho nauk. Často mnozí lidé považují náboženství za něco, k čemu „patří“, a ne za něco, co by mělo ovlivnit jejich chování v rodině, v zaměstnání a ve styku s druhými.
2. Proč bylo křesťanství prvního století označeno jako „ta Cesta“?
2 Pravé křesťanství není věcí vnějšího zjevu. Již od začátku bylo označováno jako „ta Cesta“, protože bylo víc než formálním uctíváním. (Sk. 19:9, 23) Byla to ŽIVOTNÍ CESTA proniknutá uctíváním Boha pod vedením jeho ducha. (Jan 4:23, 24; 1. Kor. 2:11–13) Z mnoha textů Křesťanských řeckých písem jednoznačně vyplývá, že nemůžeme sloužit Bohu s polovičním srdcem. Kdo chce být pravým křesťanem, musí ‚obnovit svou mysl‘, musí ‚být obnoven v síle, která podněcuje jeho mysl‘, a musí ‚obléci novou osobnost‘. (Řím. 12:2; Ef. 4:22–24) Nejen horlivé vydávání svědectví, ale i dobré chování je ustavičně zdůrazňováno. — 1. Petra 1:15; 2:12; 3:16; 5:12.
3. V jakém rozsahu působí pravé křesťanství na život člověka?
3 Pravé křesťanství působí tedy na celý život křesťana a jeho rodiny. Musí milovat Boha ‚celým srdcem, celou duší, celou myslí a celou silou‘ a právě tak mu sloužit. (Mar. 12:30) To zahrnuje jeho celé tělo, celý život a celou osobnost. — Mat. 22:37–39.
JE PRO ČLOVĚKA NEMOŽNÉ, ABY BYL KŘESŤANEM?
4, 5. a) Je to, co Bůh vyžaduje od křesťana, příliš obtížné a nerozumné? b) Jsou obtíže být křesťanem v tomto světě větší než výhody?
4 Je tudíž velmi obtížné být křesťanem? Vyžaduje Bůh něco nerozumného nebo žádá něco „velkého“, co přesahuje lidské schopnosti? Ne. Řekl svému starověkému izraelskému národu: „Řekl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova požaduje nazpět, než abys jednal podle práva a miloval laskavost a abys byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ — Mich. 6:8.
5 Je opravdu obtížné splnit tento požadavek nebo je nerozumný? Bohu se líbí, když lidé žijí přirozeně, jak byli stvořeni, jak by měli žít. Je pravda, že takový život ve světě, který se uchýlil od Božích měřítek, přináší odpor a těžkosti. (Jan 16:33; 2. Tim. 3:12) Ale na druhé straně člověk, který žije podle Božích měřítek, je osvobozen od výčitek svědomí, má větší pokoj mysli, a nadto jeho život má smysl a je plný naděje do budoucnosti. — 1. Tim. 4:8; 6:6–8.
6. Jaké opatření učinil Bůh, abychom přes svou nedokonalost mohli jít po cestě křesťana?
6 Pro naši nedokonalost se může zdát těžké jednat podle biblických zásad a přinášet odpovídající ovoce. Nedokonalí lidé dělají mnoho chyb, někdy dokonce i závažných, ale právě proto byla přinesena Kristova usmiřující oběť. Dává kajícnému křesťanu možnost přiblížit se Bohu a přijmout odpuštění a Boží duch mu pomůže nově utvořit jeho osobnost, to znamená přizpůsobovat své jednání stále více Božím cestám. (Žid. 4:15, 16; 2. Kor. 3:17, 18) Apoštol Jan napsal svým spolukřesťanům: „Moje děťátka, píši vám tyto věci, abyste nezhřešili. Jestliže někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého. A on je usmiřující obětí za naše hříchy, ne však pouze za naše [pomazaných křesťanů], ale také za hříchy celého světa [ostatních lidí].“ — 1. Jana 2:1, 2.
JAK JE DŮLEŽITÁ BIBLE JAKO VŮDCE V ŽIVOTĚ?
7. Jak se dívají praví křesťané na Bibli a jak ji používají?
7 Křesťané poznávají nutnost Božího vedení, chtějí-li se držet Božích spravedlivých zásad, a proto činí biblické studium pravidelnou součástí svého života. Řídí se slovy apoštola Pavla: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a užitečné k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ — 2. Tim. 3:16, 17.
8. Jestliže uznáváme Bibli jako inspirovanou, musíme vše, co v ní je, brát doslova? Uveď příklady.
8 Celá Bible — Hebrejská písma neboli „Starý zákon“ i „Řecká písma“ neboli „Nový zákon“ — obsahuje tudíž úplné Boží slovo; jako vůdce křesťana na všech jeho cestách je zcela pravdivá a Bohem inspirovaná. To však neznamená, že se má brát vše doslova, jak věří někteří fundamentalisté. Je pravda, že obsahuje mnoho doslovných příkazů, ale je tam také mnoho z dějin, a mnohé je psáno v symbolické neboli obrazné řeči. Například světové velmoci jsou někdy znázorněny jako zvířata. (Dan. 8:1–8, 20–22; Zjev. 17:3, 9–12) „Den“ může být dnem o dvaceti čtyřech hodinách nebo určitým obdobím let. (1. Mojž. 2:4; Jan 8:56) Kontext nebo příbuzné výroky v Bibli pomáhají studujícímu, aby rozeznal, které texty jsou doslovné a které jsou symbolické a prorocké.
9. Proč má pro křesťana význam celá Bible?
9 Protože křesťané se dívají na Bibli z tohoto hlediska, studují jak Křesťanská řecká písma, která obsahují mnoho přímých příkazů a zákonů, tak i Hebrejská písma, v nichž je zapsáno mnoho zásad, znázornění a proroctví, jakož i zprávy o dějinných událostech, které ukazují, jak Bůh smýšlí o záležitostech života. (1. Kor. 10:11) V celé Bibli je mnoho příhod a událostí, které ukazují Boží způsob jednání v různých situacích a za různých okolností. To vše seznamuje křesťana s osobností Boha a pomáhá mu, aby měl ‚mysl Kristovu‘, který zná Boha důvěrněji než kdokoli jiný. — 1. Kor. 2:16; Mat. 11:27.
MUSÍ ŽÍT KŘESŤAN ASKETICKY?
10. Jak dokázal Ježíš, když byl na zemi, že nevede asketický život nebo život spoutaný obřady?
10 Život křesťana tedy nespočívá na sbírce pravidel nebo obřadů. Život křesťana zrcadlí ducha a lásku, kterou se musí snažit rozvíjet. (Mat. 5:44; 1. Jana 5:3) Ježíš byl člověk, který se v každém ohledu líbil Bohu. (Jan 8:29) Nedopustil se žádné nespravedlnosti. Ačkoli byl dokonalý, nevedl asketický život. Byl přítomen na svatbách a hostinách, oceňoval dobré věci, které poskytuje život. (Jan 2:1–10; Luk. 5:29; Mat. 11:18, 19) Ježíš byl v každém ohledu skromný a nevyžadoval od sebe nebo druhých více, než co bylo rozumné. (Mar. 6:31; Jan 4:6) Měl radost ze života a z díla, které vykonával, aby pomohl druhým poznat Boha. (Jan 4:34) Nesrovnával ustavičně svou spravedlnost s chybami druhých. Byl soucitný a milosrdný. (Mat. 9:36; Mar. 1:41) Přesto odsuzoval špatné skutky a odhaloval pokrytectví. — Mat. 15:1–9; 23:23–32.
11. a) Měli by svědkové Jehovovi omlouvat hřích svou nedokonalostí nebo vyvyšovat svou vlastní spravedlnost? b) Jaký boj musí vést každý křesťan podle slov apoštola Pavla?
11 V těchto věcech poskytuje Ježíš křesťanům vzor. Přirozeně vědí, že nejsou dokonalí jako Ježíš, ale snaží se následovat jeho příklad. Snaží se, aby nečinili bezpráví, ale jsou si vědomi, že spravedlnost, kterou mají, je z Božího milosrdenství a je výsledkem toho, že se řídí Biblí. Není jejich vlastní zásluhou. Smýšlejí jako žalmista, který řekl: „Kdybys ty, ó Jah, se díval na chyby, ó Jehovo, kdo by mohl obstát?“ (Žalm 130:3) Vědí, že jsou hříšníci a někdy jednají špatně, stejně jako to o sobě řekl apoštol Pavel:
„Shledávám tedy ve svém případě tento zákon: že když si přeji konat, co je správné, je mi pohotově špatné. Podle člověka, kterým jsem uvnitř, mám skutečné zalíbení v Božím zákoně, ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, který odporuje zákonu mé mysli a uvádí mne do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech. Já ubohý člověk! Kdo mne vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt? Díky Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Svou myslí jsem tedy já sám otrokem Božího zákona, ale svým tělem zákona hříchu.“ — Řím. 7:21–25.
12, 13. a) Jak se křesťané vyvarují toho, aby nebyli příliš spravedliví nebo nadměrně moudří? b) Co dělá křesťanský svědek Jehovův, jestliže se dopustil hříchu? c) Proč svědkové Jehovovi předávají „dobré poselství“ druhým?
12 Kdo tedy skutečně jde po „té Cestě“, snaží se, aby nebyl „příliš spravedlivý“ nebo „nadměrně moudrý“, to jest, nevzbuzuje dojem, že je moudrý a samospravedlivý, a nehledá na druhých chyby a nedostatky. (Kaz. 7:16) Touží naopak upřímně po spravedlnosti a nepoddává se ani nesprávným přáním, ani pokušením, která by jej mohla svést k těžkému hříchu a k porušení jeho ryzosti k Bohu. Nedokonalost snad způsobí, že udělá chybu nebo se dopustí hříchu. Když však zhřeší, přizná to, činí pokání a prosí Jehovu v Ježíšově jménu o odpuštění. (Sk. 10:43) Opírá se o Kristovu dokonalou oběť, základ odpuštění hříchů. (1. Tim. 2:5, 6) Pak se vší silou snaží, aby již ten hřích neopakoval. Ví, že by ztratil Boží přízeň, kdyby šel po cestě hříchu. „Dobré poselství“, které našel, předává dále z lásky k druhým. Jako horlivý zvěstovatel „dobrého poselství“ se snaží pomoci lidem poznat, že musí mít víru a že musí řídit svůj život podle biblických zásad. Uvádí jako příklad Ježíše Krista a jiné lidi, jejichž věrný život popisuje Bible. — Žid. 11:1 až 12:3.
13 Protože poslušnost „dobrého poselství“ se dotýká chování křesťana ve všech ohledech, pojednáme o některých základních měřítkách, která Bůh stanoví všem křesťanům.
JAKOU ÚLOHU HRAJE V KŘESŤANOVĚ ŽIVOTĚ PRAVDIVOST
14, 15. a) Proč musí být Jehova uctíván „pravdou“? b) Jak působí „pravda“ v rodinném kruhu?
14 Protože Jehova je stvořitel člověka a zná jeho potřeby, je v zájmu samotného člověka, jestliže žije podle mravních měřítek, které ustanovil Bůh v Bibli. Především Jehova je „Bohem pravdy“. (Žalm 31:5; 31:6, KB) Musí být uctíván „duchem a pravdou“. (Jan 4:24) Pravdivost je důležitá, nejen abychom žili v pokoji s Bohem, ale také v pokoji s druhými. Apoštol Pavel dal křesťanům radu: „Proto nyní, když jste odložili faleš, mluvte každý z vás pravdu se svým bližním.“ — Ef. 4:25.
15 Uvažujme, co znamená „pravda“ v rodinném kruhu. Když se vždy mluví „pravda“, mohou si členové rodiny vzájemně důvěřovat. Mezi manželi je vzájemná úcta a shoda. Nechybí výměna myšlenek. Děti mluví rády s rodiči o svých zážitcích, protože věří, že jim rodiče porozumějí a ukáží jim, jak se mají vypořádat s jejich problémy. Vědí také, že rodiče něco neřeknou a nedělají potom něco jiného. Mohou počítat v každé situaci s jejich pomocí.
16. Jak zdůrazňují Ježíšova slova u Jana 14:6, že křesťan musí být pravdivý?
16 Ježíš Kristus řekl: „Já jsem cesta a pravda a život.“ (Jan 14:6) „Cesta“ pro křesťana znamená, aby myslel, cítil a jednal jako Ježíš. To od něho vyžaduje, aby ve všech ohledech šel za „pravdou“, stejně jako Ježíš vyplnil vše, co mu Bůh předem určil. Následující článek pojednává o jiných požadavcích této „cesty“.