Co tím moudrý muž myslel?

Smutný stav pošetilce

Šalomoun postavil proti sobě účinek slov moudrého a slov pošetilce a napsal: „Slova z úst moudrého znamenají přízeň, ale rty hloupého jej pohltí.“ (Kaz. 10:12) Z úst moudrých lidí vycházejí slova, která jsou pro posluchače dobrá a výhodná. (Srovnej Efezským 4:29) Jejich výroky také snadněji najdou příznivý ohlas. Naopak hloupý si dělá svými slovy hanbu; proto jej ničí neboli „jej pohltí“.

„Hloupý“ projevuje od začátku do konce bláznovství. Ve svých důkazech často vychází ze špatných předpokladů, a tak dochází ke špatným závěrům. Šalomoun to popisuje: „Začátek slov jeho úst jen pošetilost a konec jeho úst je potom šílenství přinášející neštěstí. Pošetilý mluví mnoho slov. Člověk neví, co bude; a kdo mu může říci co bude po něm?“ (Kaz. 10:13) Pošetilý si myslí, že on může.

Takoví lidé si dělají život těžký i v jiném ohledu. Šalomoun dále říká: „Tvrdá práce hloupých je unavuje, protože ani jeden nepoznal, jak sejde do města.“ (Kaz. 10:15) Lidé, kteří nepoužívají dobrý úsudek, mohou se nekonečně namáhat, mohou umdlít, a přece prakticky nedosáhnou ničeho, co by mělo nějakou cenu. Tvrdohlavě nedbají toho, co jim může říci zdravý lidský rozum. Ujde jim i něco tak zřejmého, co se dá srovnat se snadno poznatelnou cestou, která vede do města.

Když se panovníci vyznačují pošetilostí

Je již dost špatné, když obyčejný lid projevuje pošetilost. Ale když panovníci nepoužívají dobrý smysl a zdravý úsudek, znamená to zkázu prostát a škody pro jeho poddané. Šalomoun se ptá: „Jaké to bude s tebou, země, když tvůj král je chlapec a tvá vlastní knížata ještě ráno stále jedí?“ (Kaz. 10:16) Je opravdu smutné, když vládce vykazuje znaky nezkušeného mladíka a je obklopen knížaty nebo rádci, kteří se nezajímají státní záležitosti. Jestliže ráno tráví čas jídlem, místo aby vykonávali své úkoly, království se rozpadne.

V opaku k tomu říká Šalomoun o působení dobré státní správy: „Jsi šťastná, země, je-li tvůj král synem urozených [tedy sám moudrý a urozený vládce] a tvá vlastní knížata jedí v pravý čas, pro sílu [aby získali sílu pro práci], a ne pro pouhé pití [aby se oddávali požitkářství].“ (Kaz. 10:17) Ano, moudří panovníci velmi přispívají ke štěstí svých poddaných.

Přísloví, kterým Šalomoun pokračuje, ukazuje, že následuje zkáza a rozklad, když důležitá práce zůstane nevykonaná. Čteme: „Pro velkou lenost klesá trámoví a pro spuštěné ruce teče do domu.“ (Kaz. 10:18) Dům, který se neudržuje, zchátrá. Střecha poklesne a je děravá. Stejně tak vede ke zkáze, když se dobře nepečuje o státní záležitosti.

Na tomto místě se Šalomoun zmiňuje o dalším přísloví: „Chléb je k tomu, aby se dělníci smáli, a víno samo rozradostňuje život; ale peníze, ty najdou odezvu všude.“ (Kaz. 10:19) Jídlo s dobrou zábavou může být velmi příjemné. Chléb však není možno dostat bez peněz, a je málo radosti z vína, jestliže má někdo jen málo prostředků pro životní potřeby. V dnešním světě je možno získat všechny hmotné věci, a proto „najdou odezvu všude“. Šalomoun snad chtěl těmito slovy říci, že člověk může pílí získat nutné peníze, aby si mohl dopřát chléb a víno, příjemnosti, které zvyšují radost ze života.

Pak dává Šalomoun radu: „Ani ve své ložnici nesvolávej zlé na samotného krále a ve vnitřních místnostech, kde uléháš, nesvolávej zlé na nikoho bohatého, protože nějaký létající nebeský tvor donese ten zvuk a něco okřídleného oznámí tu věc.“ (Kaz. 10:20) I když vládnoucí třída zanedbává státní záležitosti, přece moudrý nepodstoupí žádné neužitečné riziko. K čemu by mu bylo, kdyby v odlehlé části domu hubovala stěžoval si, když stejně není v jeho moci něco na situaci změnit? Snad si myslí, že jej nemůže nikdo slyšet. Ale někdy může být něco odhaleno zcela neobvyklým a neočekávaným způsobem. Proč tedy ohrožovat svůj pokoj a bezpečnost nepředloženými výroky o lidech, kteří mají autoritu? (Srovnej Matouše 12:36, 37; Římanům 13:1; Titovi 3:1, 2; 1. Petra 2:13–17). Jak praktická je Šalomounova rada!