Zprávy a jejich hlubší význam
Lidské chování a násilí v televizních pořadech
● Působí na dospívající chlapce nějakým vlivem násilí, které po dlouhou dobu pozorují v televizních pořadech? Britský psycholog William Belson odpovídá na tuto otázku kladně. Na nedávné konferenci Britské společnosti pro podporování vědy podal zprávu o šestiletém studiu, při němž se zabýval 1 565 chlapci ve věku od 13 do 16 let. Tito chlapci byli v uplynulých třinácti letech vystaveni účinkům televizních pořadů, v nichž převládalo násilí. Bylo zjištěno, že u těch, kteří často pozorují násilné činy, je asi o 50 % větší pravděpodobnost, že se začnou dopouštět násilností, než u těch, kteří programy takového druhu pravidelně nesledují.
Dr. Belson výstižně řekl: „Všichni rodiče by si dnes měli být ještě více vědomi toho, že je nutné rozumně rozhodovat o tom, na jaká vysílání se dívají jejich děti.“ Dodal k tomu, že by dospělí měli vyjádřit své námitky proti tomu, co ve vší upřímnosti považují za škodlivé pro děti.
Co dítě pozoruje a slyší, to bude ovlivňovat jeho chování. Stačí však starat se jen o to, aby děti v budoucnu nesledovaly tolik pořadů, v nichž se ukazují násilnosti? To nestačí. Rodiče by se měli postarat o to, aby byly napraveny jakékoli dřívější škody, které vznikly tím, že jejich děti byly vystaveny škodlivým způsobům zábavy. Prorok Mojžíš vhodně řekl Božímu lidu ve starověku: „A přiložíte tato slova na své srdce a na svou duši. . . Budete také o nich poučovat své syny, takže o nich budeš mluvit, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když si lehneš i když vstaneš.“ — 5. Mojž. 11:18, 19.
Ano, je skutečně nutné vštěpovat dětem zdravé poučení. Rodiče učiní dobře, jestliže budou nejen dohlížet na to, co jejich děti sledují v televizi, ale jestliže také něco z toho nahradí čtením Bible a rozhovorem o ní.
Bojíš se kouzelnictví?
● V Africe sice vykonává praxi mnoho asijských a evropských lékařů, ale časopis „Parade“ podává zprávu o tom, že „většina Afričanů se stále ještě raději dává léčit svými kouzelníky.“ Podle nedávného průzkumu například 85 procent jihoafrického černošského obyvatelstva se obrací na radu ke kouzelníkům, a ne ke kompetentním praktickým lékařům. Časopis také uvádí, že na univerzitě Witwatersrandu v Johannesburgu se konalo symposium ohledně kouzelnictví, kde „bylo vysvětleno, že ‚jsou důkazy, že dobročinný kouzelník stráví více času tím, že působí proti zlovolným činům tagati-doktora — takového, kdo je najat, aby zabil nepřítele svého pacienta nebo aby mu způsobil nějakou škodu —, než čímkoli jiným‘“.
Někteří Afričané považovali za moudré navštívit nějakého „dobročinného kouzelníka“ zvláště tehdy, jestliže se bojí, aby se sami nestali obětí nějakého smrtelného kouzelnictví. Bible však neříká nic ve prospěch takzvaných „dobročinných kouzelníků“. Boží lid naopak dostal pokyn: „Neměl by v tobě být nalezen . . ., kdo se zabývá věštěním, kdo pěstuje magii nebo kdo vyhlíží po znamení, ani kouzelník, ani člověk, který zaklíná jiné. . . Neboť každý, kdo činí tyto věci, je ohavností Jehovovi.“ — 5. Mojž. 18:10–12.
Oddaní služebníci Jehovy Boha nejsou postiženi žádnými údajnými smrtelnými kletbami, nejsou odkázáni na kouzelníky a také se jich nebojí. Praví křesťané raději těží všechen užitek z Božích opatření. Oblékli si „úplnou [duchovní] výzbroj od Boha“, a proto jsou chráněni před útoky zlých duchovních sil, které nesou odpovědnost za všechny okultní zvyky. — Ef. 6:11–18.
Víno jako lék
● V časopisu „Journal of the American Medical Association“ byla nedávno zpráva o sumerské tabulce z Nippuru, která je označena jako „nejstarší známá zpráva o léčebném použití vína“. Obsahuje popisy léčiv, jež byla připravována s vínem. V časopise dále čteme: „Později se víno v Řecku stalo často používaným lékem. . . Hippokrates z Kosu (460–370 př. Kr.) . . . velmi často používal vína, předpisoval je při ošetřování ran, jako prostředku pro snížení horečky, jako projímadlo a jako močopudný prostředek.“
Někteří dnešní čtenáři snad žasnou nad těmito slovy, ale Bible zná léčebnou cenu vína. Ježíš Kristus se dotkl antiseptických a desinfekčních účinků vína, když řekl o laskavém Samaritánovi, že pomohl zbitému poutníku tím, že ovázal jeho rány, přičemž je polil olejem a vínem.“ (Luk. 10:30–34) Také apoštol Pavel poukázal na to, že víno má léčivé účinky při určitých zažívacích poruchách. Proto napsal svému spolupracovníku Timoteovi: „Nepij již vodu, ale používej trochu vína na svůj žaludek a na svá častá onemocnění.“ — 1. Tim. 5:23.
Je peklo horké?
Článek byl uveřejněn v oficiálním vydání Strážné věže.
Viz w79 9/1 21.