V naší portugalské vesničce se projevuje síla Božího slova

Vypráví Eva Maria Carvalho

MŮJ bratr se jmenuje Adam a já se jmenuji Eva. Řeknu vám něco o našem původu, abyste pochopili, proč nám otec dal tato jména.

Otec se narodil v roce 1879 ve velmi konzervativní katolické obci asi 32 kilometrů severně od Lisabonu. Byl rolníkem a měl rodinu s devíti dětmi. Byl to bohabojný muž.

Po jídle měl otec ve zvyku modlit se u stolu k Bohu a děkovat mu za uplynulý den. Otec nechtěl nikoho klamat a využívat ostatních lidí, a proto mu říkali „chudý člověk“. A přece v naší obci požíval největší úcty ze všech.

Otec kdysi slyšel, že pravé Boží slovo bylo napsáno v knize, ve Svaté bibli. Vzpomínám si, jak říkal: „To musí být velmi drahá kniha; myslím, že nikdy nebudu moci mít svou vlastní.“ Slyšel, že první muž a žena, které stvořil Bůh, se jmenovali Adam a Eva. A tak když jsme se narodili, měl podle svého názoru dobrý důvod, proč dal mému bratrovi a mně tato jména.

Otec zemřel a nikdy neviděl Bibli. Vzpomínám si, že to byl dobrý člověk. Znal o Bohu velmi málo, ale bylo to pro něj důležité. Tato okolnost a také jméno, které mi dal, nesmírně ovlivnily můj život.

ZÍSKALI JSME BIBLI

Plynula léta. Vdala jsem se a měla jsem rodinu zde v téže hornaté krajině, kde jsem vyrostla. Žijeme v Serra de Alrote, v malé vesničce, v níž je asi 35 domů. Ale můj manžel pracoval dlouho v Lisabonu

Jednou se koncem týdne vrátil domů a vyprávěl mi, že s ním jeden jeho spolupracovník mluvil o Bibli. Řekl, že by mohl získat výtisk za 25 escudos. To byla příležitost, abych s dověděla více o knize, po které otec tak toužil.

Krátce nato se mi podařilo jet do Lisabonu a setkat se s tím mužem.Bylo vzrušující sledovat, jak odpovídá na všechny mé otázky a přímo otevírá jednotlivé stránky v Bibli. Byl jedním ze svědků Jehovových a laskavě mne pozval na shromáždění.

Mohla jsem bohužel cestovat do Lisabonu jen několikrát, protože můj manžel šel v roce 1961 do důchodu a vrátil se domů. Ačkoli jsem získala Bibli a brožuru „Toto dobré poselství o království“, bylo pro mě obtížné porozumět jim. Řadu let jsem byla v našich kopcích izolována a ztratila jsem spojení se svědky Jehovovými. Potom můj syn, který se oženil a pracoval v Lisabonu, přišel domů s knihou vydanou svědky Jehovovými. Od ráje ztraceného k ráji znovu získanému.

Když můj syn vysvětloval své manželce a mě některé z Božích slibů, o nichž slyšel od někoho ze svědků Jehovových, byly jsme nesmírně vzrušeny. Zeptaly jsme se na jméno a adresu paní, která byla svědkyní Jehovovou a mluvila s ním. Mohl nám však jedině říci, že její křestní jméno je Maria Julia a řekl také jméno ulice a čísla domu, kde se domnívá, že tato žena žije.

HLEDÁME SVĚDKY

Byla to mlhavá informace, ale napsala jsem Marii Julii dopis.Představte si, že dopis dostala, ačkoli adresa vůbec nebyla její, ale byla to adresa paní, s níž vedla biblické studium. A tak jsem jela do Lisabonu s Marií Julií jsem strávila nádherné odpoledne. Jak to bylo potěšující slyšet vysvětlení biblických pravd!

Lisabon však byl od nás, kteří jsme žili v Serra de Alrote, daleko, zvláště proto, že veřejná doprava byla tehdy spojena s velkými potížemi. Bylo mi řečeno, že sbor nejbližší k našemu bydlišti jev Malveira, asi 23 kilometrů daleko. V květnu 1969 jsem jela do Malveira, abych tam vyhledala někoho ze svědků Jehovových a dověděla jsem se, že, že nás někdo navštíví. Trvalo to však dlouho. Tehdy jsem nechápala, kolik práce má těch několik svědků Jehovových v této oblasti, kde se museli starat o spoustu zájemců, kteří chtěli stejně dychtivě jako já, mít domácí biblické studium.

SEMENA BIBLICKÉ PRAVDY ZŮSTALA ŽIVÁ

Maria Julia v Lisabonu vedla zatím pravidelně písemné biblické studium s Argentínou, mou snachou. Při každé příležitosti jsem mluvila o naději na království s našima mnoha příbuznými. Kniha Ráj se nakonec dostala do všech domácností našich příbuzných, kteří žijí v těchto kopcích. Nyní projevil zájem také můj bratr Adam se svou rodinou.A Maria Julia začínala nová a nová písemná studia a dalšími našimi příbuznými.

Nikdy nezapomenu, jaké to bylo vzrušení, když se má snacha Argentína vrátila v říjnu 1969 z Lisabonu s knihou Pravda, která vede k věčnému životu. Slyšela, že kdokoli přijal tuto knihu, měl právo na šestiměsíční bezplatný studijní kurs Bible. Pak se takový člověk mohl rozhodnout, zda chce jednat podle toho, co poznal. V ten večer nás bylo několik pohromadě a mluvili jsme o tom, jaká je to důležitá věc. Ve skutečnosti jsme byli vzhůru celu noc, tísnili jsme se kolem petrolejové lampy a knihu Pravda jsme přečetli téměř od začátku dokonce.

ZAČÍNÁME SE PRAVIDELNĚ ÚČASTNIT SHROMÁŽDĚNÍ

25. ledna 1970 přišel do Serra de Alrote jeden svědek Jehovův z Malveira. Rozhodně nebylo snadné najít naši vesničku. Jediný přístup je zablácenou cestou mezi kopci. Z hlavní silnice nejsou vidět žádné domy a v té době tam nebylo žádné znamení, z něhož by bylo patrné, žetím směrem je nějaká osada. Ale právě tam schovaná mezi kopci je naše malá vesnička.

Přišel bratr Basilio a byl překvapen, když našel malou skupinku lidí, kteří skutečně hladověli a žíznili po poznání Bible. Někteří jsme již studovali 26. kapitolu knihy Pravda. Bylo domluveno, že se u nás povede pravidelné studium každých 15 dnů, protože to pro něj znamenalo cestu 44 kilometrů daleko a měl ještě několik jiných biblických studií.

Po několika studiích jsme řekli: „Čtrnáct dnů je dlouhá doba!Benzín je drahý, a proto přispějeme na výlohy. Potom snad budeme moci mít studium každý týden!“

Basilio ovšem radostně souhlasil. Všech sedm dospělých osob na jeho prvním studiu potom oddalo svůj život, aby sloužili Jehovovi a symbolizovali tento krok křtem 16. května 1971. Brzo se z našeho domácího biblického studia stalo sborové studium knihy. Má snacha Argentína vedla v té době týdně sedm vlastních biblických studií, z nichž mnohá byla s příbuznými zde v našich kopcích.

VYTRVALOST PŘINÁŠÍ VÝSLEDKY

Ovšem ne všichni naši příbuzní byli tak pohotoví, aby přijali to, o čem se dověděli. Můj vlastní syn, José Pedro, který je mužem Argentíny, je typickým příkladem. Nejdříve chtěl vidět svět, a potom se usadit doma. Proto vstoupil do obchodního loďstva. Jedna jeho cesta do Spojných států přinesla skutečné požehnání. Navštívil světové ústředí svědků Jehovových v Brooklynu v New Yorku.

Tam viděl stovky mladých mužů a žen, kteří přicházeli z tiskárny do domova bétel k jídlu. Řekl si: „To je opravdu něco! Všichni tito mladí lidé, staří jako já, tak usilovně pracují v Jehovově díle a jsou šťastní!“

Jeden svědek, který mluvil portugalsky, jej provedl budovami a duch, kterého pozoroval mezi Jehovovým lidem v Bételu, na něj hluboce zapůsobil. Krátce nato změnil zaměstnání, dal se pokřtít a nyní je služebním pomocníkem v našem sboru.

Evaristo, bratr mé snachy Argentíny, projevoval velký odpor a nechtěl, abychom mluvili o Bibli s jeho manželkou. Když Argentína začala biblické studium s jeho manželkou, varoval ji: „Dej pozor, co děláš!Nechci mít se svou manželkou žádné problémy. Byl bych ti velmi vděčný, kdybys jí přestala vštěpovat do mysli ty podivné myšlenky.“

Jeho manželka mu však vyprávěla o tom , jak Bůh varuje před nadcházejícím zničením světa, podobně jako tomu bylo při potopě za dnů Noemových. (Mat. 24:37–39) Nad tím začal Evaristo vážně uvažovat, protože jako mladý chlapec kdysi četl v Bibli o Noemovi a o tom, jak bylo zlé lidstvo zničeno potopou. Byl námořníkem a hodně cestoval, a proto se rozhodl, že si jednou vezme na cestu knihu Pravda. Dostal také katolickou Bibli, aby si mohl ověřit, zda se v ní učí o takových naukách, jako je pekelný oheň, trojice a nesmrtelnost duše. Prozkoumal každý biblický text uvedený v knize Pravda a za měsíc se přesvědčil, že svědkové Jehovovi učí pravdu. Výsledky byly vzrušující.

Během dovolené se Evaristo začal účastnit shromáždění. Krátce před tím než byl propuštěn z námořnictva, začal se podílet na kazatelské činnosti. V roce 1972 byl pokřtěn spolu s druhou skupinou z našich kopců a nyní slouží ve sboru jako horlivý služební pomocník.

Antonio, manžel mé neteře, velmi podporoval poselství o království.Když sloužil jako voják v Angole, jeho manželka mu začala psát dopisy o nádherných věcech, které se dověděla z Bible. Když Antonio zjistil, že jeho manželka studuje se svědky Jehovovými, požádal o dovolení s odůvodněním, že musí jet domů „zachránit“ svou manželku. Jaké jej očekávalo překvapení!

Na všechna svá obvinění dostal klidně odpověď z Bible a za měsíc se také přesvědčil, že svědkové Jehovovi učí pravdu. Do Angoly se vrátil jako docela jiný člověk. Jeho druhové si mysleli, že se snad pomátl, protože zůstával v noci vzhůru a četl. Bezvýsledně se snažili přimět jej, aby se s nimi účastnil jejich nemravného života. 15. července 1973 byl Antonio pokřtěn s třetí skupinou z našeho místa. Také on je nyní jedním z našich služebních pomocníků.

PRONÁSLEDOVÁNÍ

Po celou tuto dobu byla činnost svědků Jehovových v Portugalsku ilegální. Když jsme začali mít v naší vesničce shromáždění, někteří sousedé reagovali z pozice síly a oznámili naši činnost G. N. R. (Národní republikánské gardě). Přišel k nám policista a řekl, že ví o shromáždění, která se pravidelně konají v domě mého syna. Přikázal nám, abychom se tam již nescházeli. Když přišel čas pro příští shromáždění, sešli jsme se jako obvykle, ale v mém domě. Policie o tom dostala informace a v zápětí přišla a našli nás při biblickém studiu.

Policista řekl: „Nepřikázal jsem vám již předtím, abyste přestali s těmito schůzkami?“

Odpověděla jsem: „Ano, mluvil jste o shromážděních v domě Josého Pedra, Ale teď jsem v domě svého syna. To je můj dům, jiný dům.“ Policista byl zmaten a odešel beze slova.

Naši sousedé byli tvrdě rozhodnuti zarazit naše křesťanská shromáždění.Viděli jsme, že je moudré vyvarovat se zbytečných sporů. Proto jsme každý týden měli shromáždění v různých domech. Jednou po shromáždění Basilio zjistil, že má splasklé dvě pneumatiky u automobilu, při bližší prohlídce se ukázalo, že byly na několika místech probodnuty.

Sousedé chtěli, abychom byli za každou cenu zatčeni a nakonec šli na hlavní policejní stanici této oblasti v Loures. Krátce nato večer, kdy jsme měli shromáždění, přijel do naší vesničky policejní džíp a v jiném vozidle 15 ozbrojených vojáků. Z nějakého důvodu jsme v ten večer měli shromáždění o hodinu dříve než obvykle. Jak byla policie zklamána, když viděla, že jejich plány byly zmařeny“. Viděli jsme, jak mnozí sousedé vykukují z okolních domů a zřejmě očekávají vítězství. K jejich velkému zklamání odešla policie s prázdnou.

Časy se v naší vesničce změnily. Pronásledování se strany našich sousedů přestalo. V naší rodině a mezi našimi příbuznými se Boží slovo projevilo jako skutečně živé. Nyní je nás zde 28 svědků nejvyššího Boha, Jehovy; a na shromáždění nás chodí celkem 41 a máme zde 5 služebních pomocníků. A to vše v malé vesničce, která má asi 100 obyvatel! Boží slovo zde skutečně projevilo moc! Žid. 4:12.