Je něco nového ohledně Božího jména?
NA předcházejících stránkách jsme uvažovali o některých překvapujících nových důkazech, jež poukazovaly na užívání Božího jména v době, kdy byl na zemi Ježíš a apoštolové.
Chápeš, k jakému závěru tyto důkazy vedou? Jaký mají vztah k otázce, zda bys měl najít Boží jméno v Bibli a jaký názor bys na ně měl mít ty osobně? Uvažuj o závěrech uznávaného odborníka, který studoval důkazy v rukopisech:
Před více než rokem se George Howard, mimořádný profesor náboženství na univerzitě v Georgii, zabýval těmito otázkami v časopise Journal of Biblical Literature (sv. 96, č. 1, 1977, str. 63–83). Jeho článek začíná slovy:
„Nedávné objevy v Egyptě a v Judské poušti nám dovolují bezprostředně pozorovat používání Božího jména v předkřesťanských dobách.“
Potom pojednává o nedávno uveřejněných řeckých textech z předkřesťanské doby. O dříve uznávaném názoru, že v Septuagintě řecký titul Kyrios vždy nahražoval Boží jméno, čteme:
„Na základě těchto nálezů můžeme nyní říci s téměř absolutní jistotou, že božské jméno, יהוה, nebylo v předkřesťanské řecké Bibli reprodukováno slovem [Kyrios], jak jsme se často domnívali.“
Co lze říci o celém množství svitků od Mrtvého moře? Profesor Howard píše:
„Snad nejzávažnější pozorování, které můžeme vyvodit z této ukázky mnohotvárného způsobu užívání božského jména, je, že tetragram byl považován za velmi posvátný. Při opisování biblického textu samotného byl tetragram bedlivě střežen. Tato ochrana tetragramu se rozšířila i do řeckého překladu biblického textu.“
JAK JEDNAL JEŽÍŠ A JEHO APOŠTOLOVÉ?
Předcházející pojednání sice může zajímat znalce, ale jaký to má vztah ke tvé Bibli? Jaký bys měl mít názor na používání Božího osobního jména?
Profesor Howard vyvozuje některé důležité závěry. Nejprve zdůrazňuje:
„Víme s jistotou, že řecky mluvící Židé ve svých Řeckých písmech dále psali יהוה. Je však také nanejvýš nepravděpodobné, že by se konzervativní, řecky mluvící židovští křesťané odchýlili od tohoto zvyku. . . Bylo by velmi neobvyklé, kdyby ze samotného biblického textu vyloučili tetragram.“
Co udělali pisatelé Křesťanských řeckých písem, když citovali z knih hebrejské Bible, ať již z hebrejského originálu nebo z řeckého překladu? Používali tetragrammaton, když se objevil v pramenu, z něhož citovali? Na základě nyní dostupných důkazů profesor Howard vysvětluje:
„V exemplářích řecké Bible, která tvořila Písma rané církve, byl stále napsán tetragram, a proto je rozumné přesvědčení, že pisatelé N[ového] Z[ákona] při citování z Písma zachovali v biblickém textu tetragram. Vezmeme-li v úvahu praxi předkřesťanských Židů, můžeme analogicky vyvozovat, že text NZ obsahoval ve svých citacích ze SZ tetragram.“
Proč tedy všechny dostupné exempláře „Nového zákona“ neobsahují tetragrammaton? Bylo snad Boží jméno odstraněno po smrti apoštolů? Právě to je patrné z důkazů. Profesor Howard pokračuje:
„Tetragram by byl v těchto citacích ovšem zůstal, pokud byl dále používán v křesťanských exemplářích LXX. Když však byl odstraněn z řeckého Starého zákona, byl také odstraněn z citací ze SZ v NZ.“
„Někdy na počátku druhého století zřejmě používání zastupujících slov [náhražek za Boží jméno] vytlačilo tetragrammaton v obou Zákonech. Zanedlouho bylo božské jméno pro církev z pohanů úplně ztraceno, až na to, že se do jisté míry odráželo v dohodnutých náhradních výrazech nebo že je příležitostně připomněli znalci.“ (Kurzíva od nás.)
JE TO SKUTEČNĚ NĚCO NOVÉHO?
Mnozí znalci snad byli při čtení těchto slov v časopise Journal of Biblical Literature překvapeni tímto závěrem, totiž že božské jméno Jehova (Jahve) se vyskytovalo v původně psaném „Novém zákoně“. To by se mohlo zdát nové, protože je to naprostý obrat od dlouho zastávaného názoru, že křesťanští pisatelé se vyhýbali užívání božského jména. Je to však nové?
Již v roce 1796 Dominikus von Brentano použil božského jména na některých místech svého německého překladu „Nového zákona“. Povšimni si například znění u Marka 12:29. Ježíš dostal otázku: „Které je nejpřednější přikázání?“ Brentanův překlad potom zní: „Nejpřednější přikázání, odpověděl Ježíš, je: Slyš Izraeli! Jehova, tvůj Bůh, je jediný Bůh.“
Měl Brentano vážný důvod, proč ukázal, že Ježíš vyslovil božské jméno? Ano, protože Ježíš citoval z 5. Mojžíšovy 6:4, kde je obsažen tetragrammaton. Ježíš se jistě nevázal tradicí jako většina židovských náboženských vůdců, protože Ježíš „učil jako člověk, který má moc, a ne jako. . . znalci Písma“. (Mat. 7:29) Kristus veřejně řekl, že toužil oslavovat jméno svého Otce, jak jeho skutečné jméno, tak i všechna předsevzetí spojená s tímto jménem a všechno, co bylo ve spojení s tímto jménem vykonáno. (Jan 12:28) A když se přibližoval konec jeho pozemského života, řekl, že učinil známým jméno svého Otce. Překladatel Brentano měl tedy rozumný důvod, proč ukázal, že Ježíš užíval božského jména, když citoval text, v němž bylo obsaženo. — Jan 17:6, 26.
Podobně samotná zpráva Matoušova evangelia obsahuje více než 100 citací z Hebrejských písem. V Překladu nového světa Křesťanských řeckých písem z roku 1950 je o Matoušovi řečeno: „Kde tyto citace obsahovaly božské jméno, byl povinen věrně v nich uvést tetragrammaton.“
Tento překlad v roce 1950 dospěl k týmž základním závěrům, které byly později vyjádřeny v časopise Journal of Biblical Literature roku 1977. Vzhledem k důkazu, že pisatelé „Nového zákona“ se setkali s tetragrammatonem, ať citovali biblické texty z hebrejského textu nebo z řecké Septuaginty, je v předmluvě k Překladu nového světa řečeno:
„Moderní překladatel je oprávněn užívat božské jméno jako ekvivalent [řeckých slov pro „Pán“ a „Bůh“] na místech, kde Matouš a jiní citují verše, pasáže a výrazy z Hebrejských písem nebo z LXX, kde se vyskytuje božské jméno.“
Postoj profesora Howarda v roce 1977 není tedy zcela nový. Ale vrhá světlo na znamenité nové důkazy, které nebyly dostupné, když v Překladu nového světa Křesťanských řeckých písem z roku 1950 bylo použito jméno „Jehova“ v „Novém zákoně“ na 237 místech.
Boží jméno tedy jistě má své místo v překladech Bible. Patří do nich, má být užíváno a mají si ho vážit všichni praví ctitelé, kteří touží jednat tak jako Ježíš, jenž oslavil jméno svého Otce, a kteří se modlí: „Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.“ — Mat. 6:9, KB.