Může život vzniknout náhodou?

Není-li stvořitel, musel život začít sám od sebe. Mnozí lidé myslí, že je tomu tak. Avšak podporuje vzrůstající poznání tento názor?

STAŘÍ Egypťané pozorovali, jak se brouci chrobáci náhle objevili ze země, a věřili, že vznikli sami od sebe. Americká encyklopedie říká: „Ohromné množství chrobáků bylo nacházeno na povrchu blátivých břehů řeky Nilu a to podporovalo víru ve spontánní plození.“ (Sv. 24. str. 336, vyd. 1977, angl.) Co se však ve skutečnosti dělo? Samičky brouků valily kuličky hnoje, nakladly do nich vajíčka a zahrabaly je. Z vajíček se vylíhly larvy, které se živily mrvou. A později se objevili brouci. Nebylo to v žádném případě samovolné zplození.

Řečtí filozofové učili o samovolném plození života. V 5. století př. n. l. tomu věřili Anaxagoras i Empedokles. O sto let později učil Aristoteles, že červi a hlemýždi jsou produkty hniloby. Až do 17. století n. l. vědci jako Francis Bacon a William Harvey učili o samovolném plození.

Avšak v tomtéž století Redi ukázal, že se červi objevují v mase, teprve když tam mouchy nakladly vajíčka. Byly objeveny bakterie a byly vítány jako důkaz samovolného plození, dokud v 18. století Spallanzani nedokázal, že vznikly z výtrusů. O století později rozhodl věc Pasteur. Dokázal, že život pochází pouze ze života. Vědci nyní přijímají tento názor, ale mnozí trvají na tom, že život povstal samovolně před dvěma nebo třemi miliardami let.

CHEMICKÁ EVOLUCE, POSLEDNÍ SPEKULACE

Mnozí vědci věří, že prvotní atmosféra z metanu, čpavku, vodní páry, kysličníku uhličitého a několika jiných plynů byla bombardována ultrafialovými paprsky, které rozložily molekuly v atomy, jež opětným sloučením vytvořily aminokyseliny, základní složky bílkovin. Ty a ještě jiné organické složky se prý pak shlukovaly ve vodě, získaly membránu a staly se živou buňkou; ta snad nejprve získávala svou energii z metanu, později z kvašení. Ještě později prý buňka musela „vynalézt“ proces fotosyntézy. Ale mohla tímto způsobem prostá buňka opravdu sama vzniknout a udržet se? I ti nejznamenitější vědci pokorně přiznávají, že nemohou dokonale porozumět fotosyntéze, a tím méně ji napodobit!

NĚKTERÁ ÚSKALÍ

Mnozí vědci teoretizují, že buňka se vyvíjela samovolně tímto způsobem. Ale je mnoho úskalí vzhledem k jejich teorii a jsou velmi, velmi závažná!

První úskalí: Je pouhou domněnkou, že prvotní zemská atmosféra obsahovala nutné plyny ve správném poměru, aby začala řetězová reakce. Není důkaz, který by to podpořil.

Druhé úskalí: Jestliže taková atmosféra existovala a jestliže vznikly aminokyseliny, byly by zničeny stejným zdrojem energie, který štěpil metan, čpavek a vodní páry. Aminokyseliny jsou velmi složité molekuly, a proto jsou méně stálé a snadněji zničitelné — je přece snazší svalit hromadu deseti cihel než tří cihel. Aminokyseliny vytvořené vysoko v atmosféře by mohly stěží přečkat a dosáhnout vodu na zemi, a jestliže ano, nevydržely by zde dosti dlouho, aby mohly být zkoncentrované v „polévku“ evoluční teorie. Dokazuje to následující výňatek ze článku dr. D. E. Hulla ve vědeckém časopise „Nature“ z 28. května 1960:

„Taková krátká životnost pro rozložení v atmosféře nebo oceánu jasně předpokládá možnost hromadění organických složek až do použitelné koncentrace po doby věků. . . nejvyšší hodnota, kterou lze připustit, se zdá být beznadějně nízká jako výchozí materiál pro samovolné plození života. . . Závěr z těchto vývodů představuje nejvážnější — jestliže ne osudovou — překážku pro teorii samovolného plození. Předně, termodynamické výpočty předpovídají nesmírně malé koncentrace i těch nejjednodušších organických složek. Za druhé, reakce vedoucí k syntéze takových sloučenin mnohem účinněji probíhají směrem k jejich rozkladu.

V pokusu, kdy vědci podrobili pečlivě připravenou směs plynů elektrickému výboji, nashromáždilo se několik nejjednodušších aminokyselin, ale jen proto, že byly rychle odstraněny z tohoto prostoru. Jestliže by aminokyseliny byly dále vystaveny výboji elektrického proudu, mohla by být situace přirovnána k tomu, co by se stalo, kdyby jeden člověk dělal cihly, a druhý je rozbíjel kladivem, sotva byly vytvořeny. Je potřebí několika set aminokyselin spojených ve správném pořadí v řetěz, aby vytvořily průměrnou bílkovinu, a je potřebí několika set různých bílkovin k utvoření nejjednoduššího organismu. V našem přirovnání tedy muž, který dělá cihly, musí: stmelit dohromady sta cihel, sestavit je v řadu a shromáždit sta takových řad po stech — ale dělat to, zatímco druhý muž divoce mává svým kladivem! To vše je ještě hrubě zjednodušeno, protože je zapotřebí daleko více než řetězu aminokyselin k vytvoření živého organismu.

DALŠÍ ÚSKALÍ

Třetí úskalí: Když se aminokyseliny tvoří nahodile, vyskytují se ve dvou formách, které jsou sice chemicky stejné, ale jedna je tvořena „pravotočivými“ molekulami a druhá „levotočivými“ molekulami. Jsou všechny promíchané a každého druhu je přibližně stejný počet. Avšak v živém organismu se uplatňují pouze „levotočivé“ aminokyseliny. Vraťme se opět k našemu znázornění: muž, který dělá cihly, dělá dva druhy, červené a modré. Navrší hromadu, která obsahuje milióny cihel, promíchaných červených a modrých. (Musíme teď ovšem předpokládat, že muž s kladivem je vyřazen, stejně jako evolucionisté předpokládají, že činnost ničivých ultrafialových paprsků byla zneškodněna.) A nyní obří lopata hrábne do hromady miliónů červených a modrých cihel, nabere jen několik tisíc, a náhodou každá z nich je červená! Stejně tak, náhodou, každá ze sta tisíc — a někdy miliónů — aminokyselin, které tvoří jednobuněčný živý organismus, musí být „levotočivá“, ačkoli všechny byly vzaty ze směsi obsahující milióny „pravotočivých“.

Čtvrté úskalí: Nestačí získat správný druh v dostatečném množství. Každá z dvaceti různých druhů aminokyselin se musí pospojovat do bílkovinného řetězce v přesném pořadí. Jestliže jedna aminokyselina není na místě, organismus může být znetvořen nebo usmrcen. Takže obří lopata musí nejen nabrat samé červené cihly, ale potom také každou z nich uložit na její správné místo!

Páté úskalí: Buněčná membrána je tvořena blanitou tkání. Evolucionisté teoretizují, že vodní povlak kolem shluku bílkovin se stal membránou nebo že tukové kapky obalily bílkoviny a staly se buněčnou membránou. Membrána je nesmírně složitá, tvořená z molekul cukrů, bílkovin a tuků, a určuje, které látky mohou či nemohou vstupovat nebo vystupovat z buňky. Ještě se dost dobře nerozumí všem jejím složitostem. Bernal říká v knize „Původ života“: „Co stále postrádáme, jak bylo dříve řečeno, je přijatelný model pro vznik tuků.“ (Str. 145, angl.) Bez tuků nemůže existovat membrána, bez membrány žádný živý organismus.

NEMOŽNOSTI NEJSOU ZÁBRANOU

Evoluční teorie má doslova tisíce úskalí: Od prvotní atmosféry, bombardované bleskem nebo zářením, k jednobuněčnému živému organismu, který je schopen se sám rozmnožovat. Každý kompetentní vědec to zná. Ví, že ty mnohé domněnky, které mají překonat tato úskalí, jsou nedostatečné. Zákony energie a hmoty popírají možnost samovolného vzniku života. Matematické zákony pravděpodobnosti odsuzují jeho nahodilost.

Nejjednodušší známý organismus, který se sám rozmnožuje (mykoplazma kmene H39), má 625 bílkovin, které v průměru obsahují každá 400 aminokyselin. Někteří se však domnívají, že teoreticky by se mohlo vystačit se 124 takovými bílkovinami. Jaké jsou vyhlídky jedné z takových bílkovin sklaádajících se ze 400 „levotočivých“ aminokyselin, že by vznikla ze směsi jak „pravotočivých“, tak „levotočivých“ aminokyselin? Je to pravděpodobnost jedné ku 10¹²⁰ (1 následovaná 120 nulami).

Avšak pro tuto neexistující buňku je třeba 124 takových bílkovin. Jaké jsou potom vyhlídky samovolného vzniku tolika z nich a všechny z „levotočivých“ molekul? Pravděpodobnost jedné ku 10¹⁴⁸⁸⁰. Ale tyto aminokyseliny nemohou být pospojovány libovolně — musí být ve správném pořadí. Abychom dostali těchto 124 bílkovin, v průměru každá o 400 „levotočivých“ aminokyselin, s kyselinami ve správném pořadí, jsou vyhlídky 1 ku 10⁷⁹³⁶⁰. Kdybychom poslední číslo celé vypsali (1 následovaná 79 360 nulami), zabralo by kolem 20 stran tohoto časopisu, aby se sem vešlo. Dr. Emil Boren, odborník v oblasti pravděpodobnosti, říká, že když pro to, aby se něco stalo, je pravděpodobnost menší než 1 ku 10⁵⁰, nestane se to nikdy, bez ohledu na čas, který je k tomu vyhrazen. A takové číslo lze napsat na jednu z těchto řádek.

Významní evolucionisté znají tyto problémy. Někteří se pokoušejí odsunout problém samozplození do kosmického prostoru. Britský astronom sir Fred Hoyle řekl, že ‚existující pozemské teorie o původu života jsou vysoce neuspokojivé z hlediska rozumných chemických důvodů‘ a že ‚život nepovstal na Zemi, ale spíše na kometách‘. Jiní zatínají zuby a věří přes nedostatek průkazného materiálu. Nositel Nobelovy ceny biolog dr. Georg Wald řekl: „Člověk musí pouze uvažovat o velikosti tohoto úkolu, aby připustil, že samovolné zplození živého organismu je nemožné. A přece zde jsme — nakonec věřím v samovolné plození.“ Podle svého vlastního připuštění věří tedy v nemožné. Tento způsob uvažování se dá srovnat s myšlením dřívějšího biologa D. H. Watsona, který řekl, že evoluce byla „všestranně přijata ne proto, že její správnost může být logicky dokázána soudržným průkazným materiálem, ale protože jediná alternativa, zvláštní stvoření, je jasně neuvěřitelná.“

JSI LEHKOVĚRNÝ, NEBO LOGICKY UVAŽUJEŠ?

Pisatelé o evoluci, když nemají jiné podklady, se snižují k tyranii autority: ‚Všichni důslední vědci jí věří; žádný vážený biolog o ní nepochybuje; informovaní lidé nejsou na pochybách; všichni vzdělaní lidé ji přijímají; jen ti s náboženskými předsudky ji zavrhují; byla již mnohokrát dokázána; nejsou již zapotřebí další důkazy.‘ A tak pokračuje nátlak „praní mozků“.

Avšak ty bys měl celou věc prozkoumat sám. A pak se sám rozhodni. Tvůj život může záviset na tvém rozhodnutí. A uvaž: Skočíš z dvacetiposchoďové budovy. Právě než dopadneš na ulici, náhlý, mocný náraz větru tě zachytí a vyzdvihne tě zpět na vrchol budovy. Je to možné? Je to velmi nepravděpodobné. Raději na to nespoléhej. Je to však daleko pravděpodobnější, než že by se živý organismus vytvořil samovolně! Ani na to nespoléhej!

Bible říká v Žalmu 36:9 (36:10, KB): „U tebe [Bože] je zdroj života.“ Je lehkověrné věřit, že život vznikl náhodou. Je logické věřit, že byl stvořen inteligentním Bohem, jak ukazuje následující článek.