Zprávy a jejich hlubší význam

150 válek od druhé světové války

● Jak nedávno uvedl časopis „Esquire“, bylo vedeno v 33 letech od konce druhé světové války asi 150 menších nebo větších válek, v nichž přišlo o život odhadem 25 miliónů lidí. Navíc členové Mezinárodního institutu pro mírové bádání ve Stockholmu prohlásili, že „v kterékoli době je někde ve světě průměrně 12 válek“.

V časopise „Esquire“ čteme dále: „Jak zjistil jeden maďarský profesor, ‚neproběhlo (od druhé světové války) více než 26 dní. . ., kdy by někde ve světě nebyla válka.‘“ K článku byl připojen soupis více než 150 válek, které byly v těch letech vedeny, a počet obětí na životech. „Na válku se můžeme spolehnout — den za dnem,“ končil článek. „Válka je zde — a zůstane.“

Tato zpráva o válce a krveprolévání opravdu souhlasí s prorockým viděním apoštola Jana o ohnivě zbarveném koni a jeho jezdci, kterému bylo dovoleno, „aby vzal ze země mír, takže se měli navzájem pobíjet“. Tato nesrovnatelná doba začala první světovou válkou v roce 1914 a trvá dodnes, jak je vidět ze zprávy. Je podle Ježíšových slov jedním z nejdůležitějších znamení skonávání světa. — Zjev. 6:4; Mat. 24:3–14.

Věrnost — slovy, nebo ze srdce?

● „Věrnost národu — nejen slovy.“ Tak zněl nadpis sloupce v „Daily Times“, který vychází v Lagosu v Nigérii. Abel Emiko v něm líčí případ dvou žáků, kteří byli vyloučeni ze školy, protože z náboženských důvodů nesložili slib věrnosti. Žurnalista napsal: „Při požadavku slibu věrnosti jde v podstatě o to, aby mládeži této země byl dosti brzy naočkován pudový cit věrnosti k vlasti.“

Klade však otázku: „Poskytuje pouhé opakování slov nějakou záruku pro to, že v mládeži bude skutečně vzbuzen smysl pro věrnost? . . . Pod nátlakem vyjádřená slova nejsou důkazem věrnosti. Láska k zemi a věrnost národu musí vytrysknout z ochotného srdce a svobodného ducha. . .

Není dnes žádný důkaz pro to, že pracovník školství, který nařídil vyloučení obou žáků. . ., projevuje větší věrnost národu než vyloučení žáci.

Každá jiskra lásky k této zemi, která má být rozdmýchána v dítěti nebo jeho druzích tím, že jsou nuceni k prázdnému — v jejich očích — gestu nebo učení bezvýznamným slovům, která jsou v odporu k jejich náboženskému přesvědčení, je zastíněna jejich přáním zachovat si plnou svobodu svědomí.“

„Pudová moudrost“

● „Chlubil jsem se tím, že mohu potraviny uchovat v otevřené nádobě po celý týden a uchránit je před domácími mravenci,“ prohlásil O. A. Battista, prezident amerického chemického institutu. Ale, jak píše v „Science Digest“, mravenci jej zahanbili. Battista dal několik čokoládových sladkostí na vysokou židli, která stála uprostřed velké dřevěné vany naplněné vodou. Okolo vany namazal široký pruh pomalu schnoucího klihu. Když se ale vrátil po šesti dnech, aby se podíval na svou „mravenčí past“, hemžili se na návnadě mravenci. Jak se tam dostali?

Vytvořili z vlastních těl (která obětovali) most přes klih. Když došli k vodě, jak píše Battista, „snášeli nepatrná stébla a dřívka, ne delší než 0,8 milimetru a slepovali je slinami, až jejich most dosáhl k noze židle.“ Ale to není vše. Někteří mravenci se dostali až na strop a „když byli přesně nad návnadou, spustili se prostě do středu svých veselých bratrů“.

Po vylíčení některých dalších podivuhodných výkonů obdivoval Battista „pudovou moudrost“ mravenců. Podobný poukaz je také v Bibli, kde jsou mravenci označeni jako „pudově moudří“ tvorové. Jistě tato pudová moudrost nezrcadlí nálady času a náhody, ale spíše dílo všemoudrého stvořitele. — Přísl. 30:3, 24, 25.