Budoucí život na základě vzkříšení

„Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život.“ — Jan 6:53.

1, 2. Co řekl Ježíš u Jana 6:53, 54 a pro zastánce které nauky by mohlo být obtížné tomu porozumět?

UČENÍ o nesmrtelnosti lidské duše je velmi rozšířené. Zastánci tohoto učení proto asi těžko pochopí, jak by se mohla splnit slova Ježíše Krista, která jsou zapsána v Bibli u Jana 6:53, 54:

² „Vpravdě vám pravím: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život a já jej vzkřísím v posledním dnu.“

3. Které rozumné otázky kladou zastánci učení o nesmrtelnosti ohledně „života v sobě“ a ohledně vzkříšení?

³ Jestliže je lidská duše již nesmrtelná, jak to mnozí tvrdí, a jestliže žije dále po smrti své nynější tělesné schránky, proč máme jíst tělo Ježíše Krista, „Syna člověka“, a pít jeho krev, abychom měli „v sobě život“? Jestliže je duše po smrti těla osvobozena a živá uniká do duchovního světa, proč má být člověk vzkříšen, aby opět ožil? Všichni musíme připustit, že to je logická úvaha.

4. Pro koho z Ježíšových posluchačů bylo obtížné pochopit Ježíšova slova a jak je tomu dnes?

⁴ I pro následovníky Ježíše Krista bylo obtížné pochopit jeho slova. Čteme o tom: „Ale Ježíš, který sám v sobě věděl, že jeho učedníci proto reptají, jim řekl: ‚To vás uráží?‘ “ (Jan 6:61) I dnes snad někteří z našich čtenářů považují za obtížné pochopit tato Ježíšova slova. Ale Ježíš věděl, o čem tehdy mluvil, protože on sám nevěřil v nesmrtelnost lidské duše. Poznáváme to z jeho vlastních slov.

5. Kterým výrokem Ježíš ukázal, že nevěřil v nesmrtelnost lidské duše?

⁵ Jednou Ježíš řekl svým učedníkům: „Mějte strach před tím, který může zničit duši i tělo v gehenně.“ (Mat. 10:28) Později, než byl zatčen v Getsemanské zahradě, řekl svým učedníkům: „Má duše je hluboce zarmoucena, až k smrti.“ (Mat. 26:38; Mar. 14:34) Ježíš často citoval z Izaiášova proroctví a souhlasil s tím, co tam o něm bylo řečeno: „Místo, kde má být pohřben, bude u zlých, a jeho smrt bude u bohatých, . . . vylil svou duši až na smrt.“ — Iz. 53:9, 12.

6. Co mohou podle Jana 6:53, 54 činit někteří s Ježíšovou lidskou obětí, dříve než přijde „poslední den“, a co se v ten den stane s takovými lidmi?

⁶ Proto u Jana 6:53, 54 Ježíš poukázal na to, že se stane lidskou obětí a že před příchodem „posledních dnů“ zde budou lidé, kteří budou jíst jeho tělo, neboli budou se jím živit, a budou pít jeho krev. Tito lidé časem zemřou, ale o každém z nich Ježíš řekl: „Já jej vzkřísím v posledním dnu.“ Podle toho, co řekla Marta z Betánie, podle záznamu u Jana 11:24, čas vzkříšení mrtvých byl považován za onen „poslední den“. Marta žila blízko Jeruzaléma. Tam mluvil Ježíš nějaký čas po pasach roku 31 n. l. o tom, že dostal od Boha pověření, aby křísil mrtvé. Stal se terčem náboženské kritiky, protože v sabatním dnu uzdravil jednoho muže a řekl mu, aby vzal své lehátko a šel domů. Ježíš na takovou kritiku odpověděl:

7, 8. a) Koho Ježíš Kristus oživuje z mrtvých? Jako kdo si Ježíš zaslouží úctu a proč? b) Kdo nyní přechází ze smrti do života? c) Jaké druhy vzkříšení způsobí Bůh všem, kteří jsou v pamětních hrobkách?

⁷ „Neboť jako Otec křísí mrtvé a obživuje je, tak i Syn obživuje ty, které chce. Neboť Otec nesoudí vůbec nikoho, ale svěřil celý soud Synu. . . Kdo nectí Syna, nectí Otce, který jej poslal. Vpravdě, vpravdě vám pravím: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde k soudu, ale přešel ze smrti do života.

⁸ Vpravdě vám pravím: Přichází hodina a nyní je zde, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kteří byli pozorní, budou žít. Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak udělil i Synu, aby měl život sám v sobě. A dal mu moc soudit, protože je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou, ti, kteří činili dobré věci, ke vzkříšení života, a ti, kteří činili špatné věci, ke vzkříšení soudu. Nemohu dělat sám od sebe vůbec nic; jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, jenž mě poslal.“ — Jan 5:21–30.

9. Na co je obzvlášť kladen důraz ve výše uvedených Ježíšových slovech?

⁹ Ve výše uvedených slovech si můžeme povšimnout, jak je zdůrazňován soud. Slova „soudím“, „soudí“, „soudit“ a „soud“ se zde vyskytují celkem sedmkrát. Také je řečeno, že člověka, který činil špatné věci, očekává „vzkříšení soudu“.

10. Komu bude během Kristova tisíciletého panství svěřeno souzení lidstva a proč nebude proti takovému souzení žádné odvolání?

¹⁰ Námět vzkříšení je tedy spojen se soudem. Syn Boží z nebe se stal na zemi „Synem člověka“, a proto mu byla dána moc soudit všechny jednotlivce z lidstva. Tak Bůh, Otec, učinil svého věrného Syna svým spolusoudcem. Během tisíciletého panství Ježíše Krista bude souzení celého lidstva poprvé předáno Božímu Synu jako spolupracujícímu soudci. Proti rozsudku, který vynese Boží Syn, nebude odvolání, protože bude dokonalý. Souzení, které vykoná Jehova Bůh po tisíciletém dni soudu, nebude důsledkem toho, že by se někdo z obnoveného lidstva odvolával k Jehovovi jako k nejvyšší spravedlnosti, jako ke konečnému soudci. — 1. Kor. 15:24–28.

PŘEJÍT NYNÍ ZE SMRTI DO ŽIVOTA

11. Jak Ježíš u Jana 5:24, 25 vysvětlil, proč ti, kteří v něj věří, přešli „ze smrti do života“?

¹¹ Ježíš Kristus působil na zemi jako Boží mluvčí k člověku. Jestliže tedy někdo věřil tomu, co řekl Ježíš, Boží Syn, bylo to totéž, jako by věřil tomu, co řekl Bůh, Otec. Požehnání, jež by to znamenalo pro Židy, kteří slyšeli Ježíše, naznačil Ježíš svými slovy, která řekl Židům: „Vpravdě vám pravím: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde k soudu, ale přešel ze smrti do života.“ Jak se to stane? Ježíš to vysvětlil dalšími slovy: „Vpravdě vám pravím: Přichází hodina a nyní je zde, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří byli pozorní, budou žít.“ (Jan 5:24, 25) V tehdejší době ovšem ti, kteří byli doslova mrtví v hrobech, nemohli slyšet Ježíšovo slovo a nemohli na ně dávat pozor v té „hodině“, o které Ježíš mluvil. O jakých „mrtvých“ tedy Ježíš mluvil?

12, 13. a) Které „mrtvé“ měl Ježíš na mysli, když mluvil o tom, že uslyší jeho slovo a následkem toho budou žít? b) Co mohl vzhledem k takovému božskému opatření psát Pavel těmto lidem, kteří byli „mrtví“ v přestupcích a hříších, jak je to ukázáno v Efezským 2:4–7?

¹² Jestliže Ježíš řekl, že „hodina“ pro to je „nyní“, mohl mít na mysli jedině ty lidi, kteří byli na zemi, ale byli pod rozsudkem smrti následkem nedokonalosti a hříšnosti, kterou zdědili od Adama. Z Božího stanoviska je všeobecně celé lidstvo „mrtvé“; nemá právo na život a „mzda“, kterou mu platí hřích, je smrt. (Řím. 6:23) Ale tím, že poslouchají Ježíšovo „slovo“ a dodržují je, vyjdou z tohoto stavu, kdy jsou pod Božím rozsudkem smrti, a tak, obrazně řečeno, ‚přejdou ze smrti do života‘.

¹³ Protože existovalo takové božské opatření, mohl apoštol Pavel napsat „svatým“ věřícím v Efezu, kteří byli „ve spojení s Kristem Ježíšem“, tato slova: „Navíc jste to vy, které Bůh oživil, ač jste byli mrtví ve svých přestupcích a hříších. . . Bůh, který je bohatý v milosrdenství, pro svou velkou lásku, kterou nás miloval, oživil nás spolu s Kristem, i když jsme byli mrtví v přestupcích — byli jste zachráněni nezaslouženou laskavostí —, a společně nás vzkřísil a společně nás posadil v nebeských místech ve spojení s Kristem Ježíšem, aby se v nadcházejících systémech věcí ukázalo vynikající bohatství jeho [v minulosti prokázané] nezasloužené laskavosti v jeho milosti k nám ve spojení s Kristem Ježíšem.“ — Ef. 1:1; 2:1, 4–7.

14. Kde sedí ti, kteří byli takovým způsobem duchovně oživeni? Jakou skupinu tvoří a ve spojení s kým musí zůstat?

¹⁴ Ti, kteří byli vysvobozeni z rozsudku smrti a duchovně oživeni, aby seděli s Kristem Ježíšem „v nebeských místech“, byli učiněni členy sboru Kristova těla. Byla z nich také vytvořena ‚chrámová‘ třída, v níž by mohl přebývat Bůh svým svatým duchem jako ve ‚svatém chrámu‘. (Ef. 1:22, 23; 2:20–22) Protože jsou Kristovým ‚tělem‘, jsou ve zvláštním smyslu „ve spojení s Kristem Ježíšem“. Je nutné, aby zůstali ve spojení s ním. — Jan 15:4.

15. Jaké otázky vznikají ve spojitosti s myšlenkou, že Otec má „život sám v sobě“?

¹⁵ Těmto osobám jsou určena Ježíšova slova: „Jako Otec křísí mrtvé a obživuje je, tak i Syn obživuje ty, které chce.“ (Jan 5:21) To znamená, že Syn má také moc předat život jiným. Ježíš vysvětlil, proč tomu tak je, když řekl: „Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak udělil i Synu, aby měl život sám v sobě.“ (Jan 5:26) Co to ve skutečnosti znamená, že má Otec „život sám v sobě“? Znamená to pouze, že je živý jako jediný ‚živý a pravý Bůh‘? (1. Tess. 1:9) Znamená to, že má nezávislý život neboli život sobě vlastní? Jinými slovy, nesmrtelnost? Tak chápe věc americký překlad, který podává slova u Jana 5:26 takto: „Neboť stejně jako Otec má existenci sám o sobě, tak dal i Synu, aby měl existenci sám o sobě.“ V souladu s tím je v překladu „Svatá bible v moderní angličtině“ od Farrara Fentona vyjádřeno porozumění, že jméno Jehova znamená „Vždy Živý“, a proto je zde Izaiáš 42:8 přeložen slovy: „Já jsem Vždy Živý; — protože to je mé jméno.“ Jehova je označován jako ten, který má „existenci sám o sobě“.

16. Kdyby skutečnost, že Božímu Synu byl dán „život sám v sobě“, znamenala pouze dar věčného života, proč by v tomto ohledu Boží Syn ničím nevynikal?

¹⁶ Ale podle důkazu v bezprostřední souvislosti má výraz „život sám v sobě“ daleko silnější význam než existence sama o sobě. Tento výraz znamená, že nebeský Otec má sám v sobě zdroj života, takže může jako Otec předávat život jiným. Vzhledem k tomu byl schopen předat svému Synu život v takové míře, aby ten byl opět schopen předávat život jiným. Kdyby to, že Otec dal Synu schopnost mít „život sám v sobě“, znamenalo pouze to, že by mu dal dokonalý život, pak by Syn nebyl ničím výjimečným. Proč ne? Protože Bůh dal dokonalý život také nebeským andělům. A nejen to, ale dokonalý život dal také Adamovi a Evě v zahradě Eden. Proč však dostal Boží Syn „život sám v sobě“?

17. Proč bylo Synu dáno, aby měl „život sám v sobě“, a jak tomu odpovídá jeho modlitba u Jana 17:1, 2?

¹⁷ Stalo se tak proto, že Boží Syn položil svůj dokonalý lidský život jako výkupní oběť za celé lidstvo. (Mat. 20:28; 1. Tim. 2:5, 6) Tak mohl lidstvo koupit zpět ze smrti, k níž bylo odsouzeno následkem zděděné nedokonalosti. S touto myšlenkou začínal Ježíš svou modlitbu v noci pasach, když řekl: „Otče, přišla ta hodina; oslav svého syna, aby tvůj syn oslavil tebe, podle moci, jakou jsi mu dal nad veškerým tělem, aby dal věčný život plnému počtu těch, které jsi mu dal.“ — Jan 17:1, 2.

18. Jak ukazuje tuto pravdu překlad Jana 5:26 od R. A. Knoxe a kdy dostal Kristus autoritu a zmocnění, aby předával život?

¹⁸ Překlad „Nový Zákon našeho Pána a zachránce Ježíše Krista“ od Ronalda A. Knoxe vystihuje tuto pravdu a ukazuje ji v překladu Jana 5:26. Je tam řečeno: „Jako Otec má v sobě dar života, tak udělil i Synu, aby také on měl v sobě dar života.“a Když Ježíš zemřel obětní smrtí, byl vzkříšen a předložil hodnotu svého dokonalého lidského života svému nebeskému Otci, mohl dostat autoritu a zmocnění, aby předával dobrodiní této oběti těm, kteří je potřebovali — celému odsouzenému a umírajícímu lidstvu. Proto čteme v Římanům 6:23: „Mzda, kterou platí hřích, je smrt, ale dar, který dává Bůh, je věčný život skrze Krista Ježíše, našeho Pána.“

19. Proč je správné, aby Bůh použil Ježíše Krista k souzení lidstva?

¹⁹ Jako člověk z těla a krve mohl Ježíš, „Syn člověka“, nabídnout Bohu přesnou protihodnotu toho, co Adam v Edenu ztratil pro všechny své potomky svým svévolným hříchem. (Žid. 2:9, 14, 15; Jan 1:14) Jehova Bůh používá Ježíše Krista, aby dal odsouzenému, umírajícímu lidstvu život, a proto je také správné, aby Jehova použil „Syna člověka“, aby soudil vykoupené lidstvo.

20. Co řekl Ježíš u Jana 5:26, 27 o zmocnění, aby soudil, a jak to Pavel potvrdil ve své řeči na Martově pahorku?

²⁰ V souladu s tím Ježíš dále řekl: „Tak [Otec] udělil i Synu, aby měl život sám v sobě. A dal mu moc soudit, protože je Syn člověka.“ (Jan 5:26, 27) Nyní oslavený Ježíš Kristus byl kdysi sám člověkem uprostřed zkaženého světského systému věcí, a proto může být jak milosrdným, tak i spravedlivým soudcem těch, které vykoupil ze smrti. Tato skutečnost byla jasně vyjádřena před nejvyšším soudním sborem ve starověkých Aténách v Řecku, když apoštol Pavel stál mezi soudci na Martově pahorku a řekl: „[Bůh, kterého neznali] ustanovil den, ve kterém zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, jehož jmenoval, a opatřil záruku všem lidem tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“ — Skutky 17:23, 31.

[Poznámka pod čarou]

V „Bibli dobrého poselství“ zní Jan 5:26: „Jako Otec je sám v sobě zdrojem života, tak učinil i svého Syna zdrojem života.“ (Vydala v angl. Americká biblická společnost v r. 1976.)