Kázání na hoře — „Neustále proste“

KDYŽ Ježíš poradil svým posluchačům, aby neposuzovali záporně lidi ve svém okolí, řekl: „Neustále proste a bude vám dáno; neustále hledejte a naleznete; neustále klepejte a bude vám otevřeno.“ — Mat. 7:7.a

Těmito slovy Boží Syn nabádal své učedníky, aby byli vytrvalí v modlitbě. Bylo to velmi nutné. Kázání na hoře jasně ukázalo, že spravedlnost v Božích očích nespočívá jen v konání náboženských a milosrdných skutků. (Mat. 5:20; 6:1) Aby skutky uctívání měly význam, musí pramenit ze správných pohnutek srdce, včetně odpouštění, mravní čistoty, pravdivosti a lásky. (Mat. 5:22, 27, 28, 33–37, 43–48) Tyto vlastnosti jsou v rozporu s hříšnou lidskou povahou, a proto měli učedníci úpěnlivě a pravidelně prosit Boha o pomoc, aby mohli dostát požadavkům pravého uctívání.

Proto měli ‚neustále prosit‘ o potřebnou pomoc a moudrost, aby žili zbožným životem. (2. Kor. 4:7; 2. Petra 1:3) Měli to ‚neustále hledat‘, jako by hledali skrytý poklad. (Srovnej Matouš 13:44.) Musí ‚neustále klepat‘, aby si zajistili plný přístup do požehnání, jež má Bůh připravena pro ty, které schválí. — Povšimni si Lukáše 13:24, 25.

Lidé, kteří se vážně modlí o tato požehnání a pracují v souladu se svými modlitbami, mohou se povzbudit z dalších Ježíšových slov: „Každý . . ., kdo prosí, dostává a každý, kdo hledá, nalézá a každému, kdo klepe, bude otevřeno.“ (Mat. 7:8) To neznamená, že se lidé mohou modlit, oč chtějí, a že budou vyslyšeni. Správná modlitba musí být vždy v souladu s Boží vůlí. (1. Jana 5:14) Ježíšovi učedníci se však mohou spolehnout, že Bůh vyslyší jejich modlitby o pomoc, když chtějí vykonávat pravé uctívání.

Boží Syn dal v tomto ohledu podobenství: „Vskutku, kdo mezi vámi je takový člověk, kterého jeho syn prosí o chléb — přece mu nepodá kámen? Nebo ho snad poprosí o rybu — přece mu nepodá hada?“ — Mat. 7:9, 10.

V Palestině se v prvním století n. l. pekl chléb v podobě plochých koláčů, které se podobaly určitým kamenům. Někteří malí hadi vypadali jako ryby, které se často jedly s chlebem. (Viz Jan 6:9) Kdyby chlapec prosil otce o chléb, jistě by ho otec nepodvedl a netrápil by svého potomka tím, že by mu dal kámen. Kdyby syn požádal o rybu, aby ji mohl jíst s chlebem, otec by mu nepodal hada. Přirozená náklonnost mezi otcem a synem by otci zabránila, aby neudělal něco takového.

Ježíš pokračoval: „Proto jestliže vy, ačkoli jste zlí, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více váš Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm, kteří jej prosí?“ — Mat. 7:11.

Otcové na zemi jsou sice následkem zděděného hříchu „zlí“, a přece nedávají svým dětem škodlivé věci, které by jen vypadaly jako něco, oč děti prosily. Lidští rodiče se naopak snaží opatřit svým dětem „dobré dary“. „Oč více“ vyslyší Bůh, jehož láska je dokonalá, modlitby svých oddaných ctitelů. (1. Jana 4:8) Daruje svým služebníkům „dobré věci“, obzvláště svatého ducha, který je může posílit, aby mohli dále prokazovat svatou službu podle Božích požadavků. (Srovnej Lukáš 11:13.) Nejvyšší to však učiní pouze pro osoby, které jej ‚neustále prosí‘.

Ježíš dále připojil pravidlo chování, které se stalo velmi proslulým: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, musíte stejným způsobem činit jim; to je ve skutečnosti význam Zákona a Proroků.“ — Mat. 7:12.

Bůh se projevuje ke svým služebníkům jako otec, když vyslýchá jejich modlitby. Je „tedy“ nutné, aby také oni jednali správně s ostatními lidmi. Jedině tehdy se mohou prokázat jako synové Boží, to znamená lidé, kteří napodobují jeho dobrotivou náklonnost a jejichž modlitby nebeský Otec ochotně vyslýchá. — Srovnej Matouš 5:44–48; 1. Petra 3:7.

O tomto „zlatém pravidlu“ je řečeno v knize „Vzor pro život“ (angl.):

„Obdoby tohoto pravidla je možno najít jak v židovských, tak i v pohanských pramenech, jakoby na důkaz, že Bůh před příchodem Kristovým neponechal lidi bez poznání o této nejvyšší morálce. U Tob[iáše, jedna kniha z Apokryfů] 4:15 čteme: ‚Co nenávidíš, to nikomu nedělej.‘ Hillel [rabín, který žil asi v době Ježíšově] řekl: ‚Co je pro tebe odporné, to nedělej nikomu jinému.‘ Stoici měli zásadu: ‚Nedělej jinému, co nechceš, aby se stalo tobě.‘ U Konfucia čteme: ‚Nedělej jiným, co nechceš, aby se stalo tobě.“

Všechny tyto výroky jsou však negativní, protože povzbuzují lidi, aby s druhými nezacházeli tak, jak by si sami nepřáli, aby se s nimi zacházelo.

Lidé, kteří chtěli dbát toho, co říkal Boží Syn, měli však jít ještě dále, neměli se jen vyvarovat špatného jednání s jinými. Musí projevit iniciativu a ostatním lidem prokazovat dobré věci, ano ‚všechno, co chtějí, aby jim lidé činili‘. A. B. Bruce ve svém díle „The Expositors Greek Testament“ porovnává tuto radu s podobnými výroky negativního typu v nebiblických spisech:

„Negativní přístup nás odkazuje do oblasti práva; pozitivní pojetí nás uvádí do oblasti štědrosti nebo milosti, a tak zahrnuje jak Zákon, tak i Proroky. Přejeme si víc, než nač máme právo —, abychom dostali pomoc v nouzi, povzbuzení v zápasech, abychom byli bráněni, jsme-li stavěni do nesprávného světla, aby s námi bylo jednáno přátelsky, jsme-li v tísni. Kristus nás chce přimět, abychom to všechno dělali velkodušně a laskavě; abychom byli nejen [spravedliví], ale [dobří].“ — Viz Římanům 5:7.

„Zákon a Proroci“ označují životně důležitá inspirovaná Hebrejská písma. Jestliže lidé jednají s druhými tak, jak sami chtějí, aby druzí jednali s nimi, jednají v souladu se skutečným duchem, na němž je založen Boží zákon. Apoštol Pavel píše: „Nebuďte nikomu dlužni ani jedinou věc, jen to, abyste se navzájem milovali; neboť kdo miluje svého bližního, naplnil zákon. Neboť sbírka zákonů: ‚Nezcizoložíš, nezavraždíš, nebudeš krást, nebudeš chtivý‘ a jakékoli jiné přikázání je zahrnuto v tomto slově, totiž: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ Láska nezpůsobí našemu bližnímu nic zlého; proto je láska naplnění zákona.“ — Řím. 13:8–10; srovnej Matouš 22:37–40.

[Poznámka pod čarou]