„Věrnost“ — může ti pomoci?
„MÁM toho až po krk! Už to nemohu vydržet!“ Jak často jsi slyšel takový výkřik nebo jsi byl v pokušení sám se tak vyjádřit? Ohromné přibývání zločinnosti, násilí, nespravedlnosti a jiných utlačujících poměrů přimělo mnohé lidi k myšlence, že skončí svůj život.
Je však možné zachovat si radost i přes otřesné okolnosti. Jak ukazuje Bible, je při tom důležitá „věrnost“. Prorok Abakuk se přesvědčil o tom, že tato vlastnost může velmi pomáhat.
Ačkoli Abakuk zřejmě žil v 7. století př. n. l., byl svědkem stavu, který se velmi podobá dnešnímu. Prorok si naříkal na násilnosti, loupeže a spory — což bylo možné všude pozorovat. (Abak. 1:1–3) „Proto se zákon stává otupeným a nikdy se neprosadí právo,“ zvolal Abakuk a dodal: „Zlý obklopuje spravedlivého, a proto se právo prosazuje pokřivené.“ — Abak. 1:4.
Stejně jako mnoho dnešních lidí chtěl i Boží prorok tehdy vědět, proč Nejvyšší připouští takovou špatnost. (Abak. 1:13, 14) Stvořitel na to odpověděl:
„Napiš to vidění a jasně je vyznač na tabulky, aby ten, kdo by z něho nahlas četl, mohl tak činit plynule. Neboť to vidění je ještě na ustanovený čas a s těžkým oddychováním spěje ke konci! A nebude mluvit lež. I kdyby se snad zdrželo, stále na ně čekej, protože se zcela jistě splní. Neopozdí se.“ — Abak. 2:2, 3.
„Vidění“, jehož splnění na sebe zřejmě dalo čekat, se týkalo zničení zlých, kteří existovali jak uprostřed Božího lidu, tak i mezi těmi, kteří netvrdili, že jsou ctiteli Jehovovými. Přes zdánlivé opoždění mělo se toto vidění s jistotou splnit.
Jak se měl však chovat Boží prorok, když na to čekal? Na tomto místě se biblická zpráva zmiňuje o „věrnosti“. Abakukovi bylo řečeno: „Hle, jeho duše je nadutá; není v něm přímá. Ale spravedlivý, ten zůstane naživu pro svou věrnost.“ (Abak. 2:4) Jak „věrnost“ neboli věrná víra umožňuje člověku, aby ‚zůstal naživu‘? Odpověď je důležitá i pro dnešní lidi.
„Věrnost“ neboli věrná víra neznamená v této souvislosti jen vnitřní přiznání, že Bůh existuje. Tento výrok spíše znamená, že je nutné mít víru neboli pevnou důvěru ve splnění Božího slibu, že bude ukončen tísnivý stav. V Bibli je často zdůrazňováno, jak velice se Bůh raduje nad těmi, kteří s plnou důvěrou věří takovým slibům, a s jakou nelibostí se dívá na lidi, kteří víru nemají. To je jasně patrné ze slov Židům 11:6, kde je řečeno: „Bez víry je nadto nemožné líbit se mu, neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“
V jakém smyslu tedy věrný „zůstane naživu“? Tato zásada se vztahuje jak na přítomnost, tak i na budoucnost.
Podle „Teologického slovníku ke Starému zákonu“ (sv. II, sloupec 885, něm.) znamená hebrejský výraz pro slovo „žít“ „nejen ‚být nebo zůstat naživu‘, ale žít také plně hodnotným, bohatým a šťastným životem. Často to prostě znamená ‚být zdravý a silný‘.“ (Viz též slovník W. Gesenia.) Kdo pevně věří v Boží slib, že Bůh odstraní ze země původce zla, žije mezitím daleko šťastněji. Prorok Micheáš, který žil v době, jež byla tak zlá, že člověk nemohl věřit ani svému manželskému druhu (‚té, která leží v tvé náruči‘), projevil správný postoj, když řekl: „Já však budu ustavičně vyhlížet po Jehovovi. Projevím svým postojem, že vyčkávám na Boha své záchrany.“ (Mich. 7:5–7) Stejně ti, kteří dnes projeví ‚svým postojem, že vyčkávají‘ na Boha, zjistí, že rozšířená bezzákonnost je ‚nepoloží na lopatky‘.
„Věrnost“ je užitečná ještě v dalším směru. Bůh zachová „naživu“ sbor svých věrných služebníků, i když jsou v neblahých situacích nebo jim dokonce hrozí smrt. (Žalm 33:18, 19; 41:1, 2; 42:2, 3, „KB“; 138:7) Příkladem toho jsou Jeremiáš a Ebedmelech, zřejmě současníci Abakukovi. Oba přežili zánik Jeruzaléma, který způsobili Babylóňané a který předpověděl Abakuk ve svých viděních o Božích soudech. — Abak. 1:6–11; srovnej Jeremiáše 39:11–18; 40:1–10.
Předpověděl, že lidé, kteří se vyznačují „věrností“ neboli věrnou vírou, zůstanou naživu. Je významná zvláště pro křesťany. Apoštol Pavel napsal: „Nestydím se totiž za dobré poselství; je skutečně Boží mocí k záchraně pro každého, kdo má víru, nejprve pro Žida, a také pro Řeka; v tom se totiž zjevuje Boží spravedlnost z víry a směrem k víře, právě tak, jak je psáno: ‚Ale spravedlivý — ten bude žít skrze víru.‘“ — Řím. 1:16, 17.
Těmito slovy Pavel zdůraznil, jaký zvláštní užitek mají lidé, kteří věří v oběť Ježíše Krista, jež usmiřuje hřích. Taková víra jim přináší nejen Boží požehnání, když očekávají konec všeho zla, ale dosáhnou také odpuštění hříchu, spravedlivého postavení před Bohem a „záchrany“ — ano možnosti věčně ‚zůstat naživu‘ v dokonalosti. — Abak. 2:4; Jan 3:16; Sk. 10:43; 26:18; Gal. 2:15, 16.
Vzhledem k těmto radostným vyhlídkám mají dnes všichni lidé, kteří milují Boha, užitek z dalšího biblického povzbuzení ohledně víry: „Neodhazujte proto svou volnost v řeči, která přináší velkou odměnu. Vždyť potřebujete vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho zaslíbení. Ještě tedy ‚velmi malou chvíli‘ a ‚ten, který přichází, přijde a nebude meškat‘. ‚Ale můj spravedlivý bude žít na základě víry‘, a ‚jestliže se odtahuje, má duše v něm nemá zalíbení‘. My pak nejsme takoví, kteří se odtahujeme ke zničení, ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ — Žid. 10:35–39.
Tvá „věrnost“ neboli věrná víra v Boha ti může skutečně pomoci. Věrní ‚zůstanou naživu‘, neboť jednak pociťují požehnání bohulibého života již dnes a jednak dosáhnou věčného života v novém světě, který sestává z „nových nebes a nové země“ a o němž mluví biblická proroctví. (2. Petra 3:13; Zjev. 21:1–5) Všichni, kteří milují Boha budou pamatovat na tyto myšlenky a věrně dbát inspirovaného napomenutí: „I kdyby se snad zdrželo, stále na něj čekej, protože se zcela jistě splní.“ — Abak. 2:3.
[Rámeček na straně 1]
„I kdyby se snad zdrželo, stále na něj čekej, protože se zcela jistě splní.“ — Abakuk 2:3.
CO CHTĚL PROROK ABAKUK ŘÍCI TĚMITO SLOVY?