Věda potvrzuje přesnost Bible

ODPORUJÍ vědecké objevy Bibli? Nejprve je nutno poznamenat, že Bible není vědeckou knihou. Když se ovšem dotýká vědeckých otázek, vyvrací neprokázané lidské spekulace a teorie. Objevy všeobecných zákonů vždy znovu potvrdily přesnost Svatých písem a pravdomluvnost pisatele biblického žalmu, který o Bohu řekl: „Podstata tvého slova je pravda.“ (Žalm 119:160) Zkoumejme tedy astronomii, medicínu, botaniku, anatomii a fyziologii a přesvědčme se, zda tyto vědy skutečně potvrzují přesnost Bible.

ASTRONOMIE

Je dobře známo, že úvodní kapitoly 1. Mojžíšovy bývaly předmětem posměchu a zvláště sžíravých útoků. V naprostém rozporu s tvrzeními mnoha kněží křesťanstva, že totiž 1. Mojžíšova je sbírkou poezie a legend, konstatoval v 5. století katolický „církevní otec“ a učenec Augustin o zprávě 1. Mojžíšovy: „Není psána oním literárním stylem, kde jsou všechny věci říkány obrazně . . . ale od začátku do konce líčí skutečnosti, které se opravdu staly, stejně jako knihy Královské a jiné historické knihy.“ („De Genesi ad litteram“, VIII, 1, 2) Zkoumání první kapitoly 1. Mojžíšovy odhalí, že Bible daleko předstihla soudobé představy.

Dlouho před Aristotelem (384–322 př. n. l.), který věřil, že hvězdy jsou do nebe zatlučené jako hřebíky, popisovala 1. Mojžíšova 1:6–8 nebeskou klenbu jako „prostor“. („Překlad nového světa“). V anglickém překladu „Douay Version“ se vyskytuje slovo „firmament“, které pochází z latinského slovesa firmare, jež značí „dát souvislost, upevnit, zhustit“. Jeroným použil tohoto výrazu v latinské „Vulgátě“ při překladu hebrejského slova raqia, které ale naopak znamená „rozšířený povrch“, „prostor“. Podle slov T. Moreuxe, bývalého přednosty hvězdárny ve francouzských Bourges, „tento prostor, který pro nás znamená nebe, je v hebrejském textu označen slovem, které [řecká] Septuaginta pod vlivem převládajících dobových kosmologických představ přeložila stereoma, pevná klenba. Mojžíš žádnou takovou představu nepodává. Hebrejské slovo raqia dává pouze představu rozlehlosti, nebo ještě lépe prostoru“. Bible tedy velice přesně popsala prostor neboli atmosféru nad námi.

1. Mojžíšova mluví o světlech, která svítí na zemi, „aby oddělovala světlo od tmy.“ (1. Mojž. 1:14–18) Tato slova napsal Mojžíš v 16. století před naším letopočtem. Všimněme si jen jedné z fantastických představ o této věci, které tehdy existovaly. Paul Couderc, astronom z pařížské observatoře, píše: „Až do pátého století před naším letopočtem žili lidé v omylu, pokud jde o základní otázku dne a noci. Světlo podle nich byly jasné výpary, kdežto tma černé výpary, které večer vystupují ze země.“ Jak je to protikladné k stručnému, avšak vědecky přesnému prohlášení Bible o příčině dne a noci na naší planetě!

Ti, kdo žili v době, kdy byla psána Bible, měli prapodivné představy o tvaru a základech země. Podle starověké egyptské kosmologie „je vesmír čtverhranná krabice nasměrovaná od severu k jihu jako Egypt. Země je umístěna na dně jako lehce vypuklá rovina s Egyptem uprostřed . . . Ve čtyřech klíčových bodech drží velmi vysoké horské štíty oblohu. Obloha je kovové víko, ploché nebo vyklenuté ven, proražené otvory. Z něho visí hvězdy jako lampy na drátě“.

Byly takové dětinské představy po staletích opuštěny? Zdaleka ne. Řecký astronom a filozof Anaximandros (šesté století př. n. l.) tvrdil: „Země je válcovitá, třikrát tak široká jako hluboká a obývaná je jen svrchní část. Tato země je však osamělá v prostoru a obloha je uzavřená koule, v jejímž středu je bez opory umístěn náš válec Země, tak, aby byl stejně vzdálen od všech bodů oblohy.“ O sto let později věřil Anaxagoras, že Země i Měsíc jsou ploché.

Bible daleko předstihla vědecké představy, kterým se učilo v té době. V 15. století před naším letopočtem popsala stvořitele, jak „zavěšuje Zemi na ničem“, a v osmém století př. n. l. mluvila o „okruhu Země“. (Job 26:7; Iz. 40:22) Nejevila se ti tak Země na televizní obrazovce, když ji kosmonauti fotografovali z Měsíce?

MEDICÍNA A BOTANIKA

Bible se zmiňuje o rostlinách a stromech, které rostly v různých zemích. Například se přesně zmiňuje o léčivých schopnostech balzámu získávaného z několika stále zelených stromů. Ve francouzském „Encyklopedickém slovníku k Bibli“ vysvětluje C. E. Martin: „Malé množství mastixu [pryskyřice] kane ze stromu přirozeně; aby ho však bylo získáno více, dělají se do stromu podélné zářezy a ty umožňují, aby pryskyřice volně vytékala . . . Měl pověst, že uklidňuje bolest a hojí rány; o balzámu z Galád, proslulém léku na rány mluví obrazně Jeremiáš (8:22; 46:11; 51:8); mluví o něm i různá novodobá přísloví.“

O tomto balzámu se zmiňují mnozí římští a řečtí historikové jako Plinius a Diodorus Sicilský.

Podle biblické zprávy putoval v devátém století př. n. l. hebrejský prorok Jonáš do Ninive, starověkého hlavního města Asýrie. Jeho misionářská činnost způsobila, že „muži z Ninive začali věřit v Boha“. (Jonáš 3:5) Později prorok tábořil na východ od města a byla mu poskytnuta úleva od slunce pod tykví, která vzešla přes noc, aby vytvořila Jonášovi nad hlavou stín. (Jonáš 4:6, 10, 11) Je pravda, že tykev (Cucurbita lagenaria) se rozvíjí tak rychle? Francouzský „Biblický slovník“ vydaný pod redakcí F. Vigourouxe k tomu říká: „Je známo, že tykev v horkých zemích roste velmi rychle; používá se jí, aby pokryla zelení zdi domů a přístřešků, kde se pne jako psí víno a poskytuje ochranu před vedrem svými velikými listy . . . Na symbolických malbách, které byly nalezeny v katakombách a jsou založeny na Jonášově příběhu, se vždycky zobrazuje tato rostlina.“ Byla tedy vhodně zvolena rychle rostoucí tykev, která Jehovovou mocí zázračně vyrostla přes noc a ochránila Jonáše před palčivými paprsky slunce.

Když popisuje osud národnostních skupin, které se staví proti Boží svrchovanosti, říká Bible, že se budou podobat „víření bodláku (hebrejsky galgal) před smrští“. (Iz. 17:13) „Encyclopaedia Judaica“ říká: „Biblický galgal má ojedinělý způsob rozsévání semen. Na konci léta se odpoutává od půdy a jeho pichlavé listy, podobné plachtám, letí ve větru a trousí semena.“ Nogah Hareuveni, autor brožurky nazvané „Ecologie dans la Bible“ (Ekologie v Bibli) se zmiňuje o bodláku galgal slovy: „Rostlina tohoto jména rychle raší v březnu . . . Za několik týdnů se z tohoto zdánlivě nevinného galgalu stane pichlavá obluda, jejíž listy a květy jsou pokryty ostrými trny. V létě začne rostlina usychat, vypadá však tak pevně zakořeněná a tak hrozivá, že se zdá nemožné zbavit se jí. Když galgal dokončí svůj vývin, stane se pod zemí mezi lodyhou a kořeny něco zvláštního: dojde k buněčnému oddělení lodyhy od kořenů a stačí jen lehounký závan letního vánku, aby celou rostlinu odnesl pryč.“ A tak stejně jako tento bodlák, který vypadá strašlivě, ale který vítr může snadno odnést pryč, budou odneseni ti, kdo se staví proti Boží svrchovanosti. Biblické přirovnání k bodláku je přesné.

ANATOMIE A FYZIOLOGIE

Jestliže Bible pochází od Stvořitele, měli bychom na jejích stranách nalézt přesvědčivý důkaz, že není plodem lidské moudrosti. Jak jsme již viděli, starověké národy měly různé velice fantastické představy o původu člověka. Podobně i lékařské texty ze starověkého Egypta odhalují velkou nevědomost na poli medicíny. Ačkoli byl Mojžíš „poučován ve vší egyptské moudrosti“, nenapsal, že byl člověk vytvořen z Raových slz, ale „z prachu země“. (1. Mojž. 2:7; Sk. 7:22) Potvrdila moderní lékařská věda, že člověk byl utvořen z nerostných prvků zemské půdy?

Ve svém společném díle „Les oligoéléments“ (Stopové prvky) nás André Goudot a Didier Bertrand, člen Francouzské zemědělské akademie, informují: „Ve všech zkoumaných živých organismech je vedle uhlíku, kyslíku, vodíku, dusíku, fosforu, vápníku, síry, chlóru, hořčíku, draslíku a sodíku prokázán výskyt následujících prvků: šesti nekovových prvků — fluóru, brómu, jódu, bóru, arzénu, křemíku; přechodného prvku vanadu; a třinácti kovů — železa, zinku, manganu, mědi, niklu, kobaltu, lithia, rubidia, cesia, hliníku, titanu, chrómu, molybdenu a pravděpodobně také cínu, olova, stříbra, gallia, stroncia a baria.“ Všechny tyto látky se nalézají v zemské kůře a prokazují, že člověk je skutečně vytvořen z půdy, jak říká Bible.

Po mnoho století prohlašovala Bible, že krev tvora představuje jeho život neboli duši. „Duše každého druhu těla je jeho krev.“ (3. Mojž. 17:14) Je to z lékařského hlediska správné? Je vědeckou skutečností, že krev se bezprostředně účastní na nejzákladnějších životních procesech. Zcela nedávno věda zjistila, že krev každého člověka je specifická a jedinečná. Léone Bourdel, profesor na Francouzské vyšší škole antropobiologické, píše: „Genetické kombinace při rozmnožování jsou takové, že naše krev je jedinečná, vždy naprosto odlišná od krve každého z našich rodičů i našich dětí. Vytváříme po celý život tutéž krev. Ať tedy dostaneme sebevíc transfuzí, nikdy nepřijmeme krev dárce za vlastní; je to vždy naše vlastní krev, která převládne a která se stále stejně obnovuje.“

DŮVODY, ABYCHOM VĚŘILI BIBLI

Účelem této diskuse o otázce „Měl bys věřit Bibli?“ bylo, abychom parafrázovali dříve citovaného Aldouse Huxleyho a ‚hledali dobré důvody pro to, čemu věříme z jiných dobrých důvodů‘.

Nejprve jsme viděli, že samotná Bible nevyžaduje, abychom měli slepou víru. Vyzývá nás, abychom užívali vlastní „sílu rozumu“ a ‚přesvědčili se o všem‘. (Řím. 12:1, 2; 1. Tess. 5:21) Viděli jsme, že archeologie podporuje historickou přesnost Bible. Navíc bylo ukázáno na několika příkladech, že i v nejmenších podrobnostech je biblický záznam vědecky správný.

To jsou jistě „dobré důvody“, abychom věřili Bibli. Jsou však i jiné „dobré důvody“ — vlastně lepší důvody, protože je zcela jasné, že víra v Boha a spolehnutí na jeho Slovo nemůže záviset jen na archeologických objevech a vědeckých výzkumech. Kromě své vnitřní hodnoty jako mravní vodítko je Bible jedinou knihou, která nám poskytuje zjevení Boží vůle a záměru vzhledem k lidstvu. Ano, tato božsky inspirovaná kniha dává skutečnou naději do budoucnosti této Země a lidstvu na ní.