Athény — „město mnoha bohů“

ZEUS, Héra, Artemis, Apollo, Áres — pravděpodobně jsi slyšel aspoň o jednom z těchto bohů a bohyň. Zbytky jejich soch lze najít v Athénách, ve „městě mnoha bohů“. Nejpřednějším ze všech starověkých řeckých božstev byla ovšem Athéna, takzvaná bohyně moudrosti. Dala Athénám jméno a její chrám Parthenón je jednou z nejvýznačnějších charakteristik města.

Při pohledu na početné zbytky kamenných bohů po celých Athénách pomyslí možná návštěvník tohoto rušného velkoměsta s téměř 2,5 milionu obyvatel na slova, která zde pronesl křesťanský apoštol Pavel. Když prošel ulicemi města, řekl: „Pozoruji, že se ve všem zdáte mít větší bázeň před božstvy než jiní.“ — Skutky 17:22.

CELKOVÝ POHLED

Začněme třeba celkovým pohledem na Athény. Svezeme se taxíkem po uzoučké silnici ostře stoupající k dolní stanici kolejové lanovky. Za pár minut jsme na vrcholku hory Lykabéttos, strmého kuželovitého kopce, z něhož je skvělý výhled na město. Kaple sv. Jiří na temeni kopce stojí podle tradice na místě, kde býval Diův oltář. Sníme občerstvení před restaurací a přitom se kocháme pohledem.

Schyluje se k večeru. Dusný žár, který visel nad městem přes den, postupně slábne. Na jihozápadě vidíme Pireus, spojený s Athénami na kilometry rozlehlými předměstími. Tímto hlavním přístavem a průmyslovým centrem Řecka si hledá cestu do různých částí světa bohatství země, jako olivy, hrozny a jiné ovoce. Z našeho vyvýšeného místa také pozorujeme, že Athény jsou obklopeny horami a že jsou plné památek, muzeí a kostelů.

Jak se stmívá, cosi upoutá naši pozornost. Na druhé straně údolí, v němž leží Athény, vyšlehne světlo 1 500 reflektorů a zaplaví Akropoli. Opravdu úchvatný pohled!

Z AGORY NA AREOPAG

Druhý den chceme navštívit Akropoli. Zaparkujeme auto v jedné přelidněné ulici u Akropole a vydáme se pěšky. Dole vlevo vidíme zbytky starověké agory neboli tržiště. Bývalo tu nejen místo k uzavírání obchodů, ale také se zde debatovalo a vyřizovaly se tu záležitosti obce. Agora byla vpravdě středem veřejného života. Proto tam trávil čas apoštol Pavel kolem roku 50 n. l., když navštívil na své druhé misionářské cestě Athény. „Každý den na tržišti“ (agora) potkával lidi, „kteří tam právě byli“. Jejich zvědavý postoj zrcadlí slova: „Opravdu, všichni Athéňané a cizinci, kteří se tam zdržovali, netrávili svůj volný čas ničím jiným, než že něco vyprávěli nebo naslouchali něčemu novému.“ — Sk. 17:17, 21.

Sám Pavel se brzy dostal do diskuse s jistými epikurejskými a stoickými filozofy a zanedlouho se ho chopili, „vedli ho k Areopagu a řekli: ‚Můžeme se dozvědět, co je to za nové učení, o kterém mluvíš?‘“ (Sk. 17:18, 19) Dnes je agora zajímavým místem ve středu Athén, oblastí, kam prchají výletníci a malíři před tlačenicí turistů, kteří spěchají s fotoaparáty na Akropoli.

Sice se zájmem sledujeme toto moderní dění, ale nezapomínáme, že Pavlova situace byla krajně nebezpečná. Byl podezřelý, že je „zvěstovatel cizích božstev“, a zákon stanovil, že nikdo nebude mít zvláštní bohy, ani nové bohy; nebude také soukromě uctívat žádné cizí bohy, pokud nejsou veřejně povoleni. Není tedy divu, že apoštola zajali a vedli do Areopagu na výslech. Biblická zpráva o Areopagu nás tedy přivedla k tomu, abychom hledali pahorek onoho jména. Nalézáme cestu a po krátké procházce stojíme na úpatí Areopagu neboli Martova vrchu, severozápadně od Akropole. Je to vzrušující okamžik. Možná, že stojíme na tomtéž místě, kde kdysi stál apoštol Pavel a vydával své nezapomenutelné svědectví zaznamenané ve Skutcích 17:22–31. V úbočí vršku nalézáme proslulý Pavlův proslov vepsaný do bronzové desky. Přišel čas otevřít si Bible a znovu prožít to, co se zde přihodilo před 19 stoletími.

RANÉ KÁZÁNÍ V ATHÉNÁCH PŘINÁŠÍ PLODY

Pavlovo výmluvné svědectví před učenými athénskými muži je výbornou lekcí v taktu a rozlišovací schopnosti. Zároveň vyřešil i delikátní právnickou otázku, když použil vhodný argument, jímž vyvrátil obvinění, že zavádí nové božstvo. Apoštol ukázal, že káže o samotném stvořiteli nebes a Země, o tom, který nebydlí v chrámech postavených lidmi. Pavel taktně vyložil svým posluchačům, že jim zvěstuje „Neznámého Boha“, jemuž sami zbudovali oltář a nevědomky mu prokazovali zbožnou oddanost. Tohoto „Neznámého Boha“ jim přiblížil tím, že citoval ze spisů kilikijského básníka Arata a z Kleanthova „Hymnu Diovi“. Tak mohl Pavel říci Athéňanům, že někteří z jejich vlastních básníků řekli: „My jsme také jeho potomstvo“, a proto mu vděčí za svou existenci všichni lidé.

Dále Pavel ukázal, že tento Bůh bude soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti prostřednictvím muže, kterého ustanovil, a na záruku toho jej vzkřísil z mrtvých. V tomto bodě byla Pavlova řeč přerušena, protože „někteří se začali posmívat, jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, zatímco jiní řekli: ‚Chceme o tom od tebe slyšet ještě jindy.‘“ Co se stalo potom?

Pavel odešel z jejich středu, ale jeho mistrovské dokazování nevedlo pouze k těmto dvěma odlišným reakcím. Byla zde také třetí skupina, protože „někteří muži se k němu připojili a uvěřili, mezi nimi byl také Dionysios, soudce aeropagitského soudu, žena jménem Damaris a jiní kromě nich“. (Sk. 17:32–34) Rané křesťanství ve „městě mnoha bohů“ tedy rostlo.

ÚVAHY O DĚJINÁCH MĚSTA

Akropolis se zvedá kousek od Areopagu. Stoupáme po působivých mramorových stupních Propylají (neboli předbraní), skvělého výstupu k Parthenónu, koruně Akropole. Napravo máme chrám Bezkřídlého vítězství, ale bohyně se z něho ztratila. Procházíme vznosnými sloupořadími Propylají, které, ač zčásti zvětralé, dosud vzbuzují dojem, že to kdysi bývala mohutná stavba. Když dojdeme na vrchol schodiště, vidíme obrovité pozůstatky Parthenónu. Kdy byl postaven a co vedlo k jeho vybudování?

Původ Athén je zahalen v minulosti, ačkoli archeologie vrhla jisté světlo na jejich rané dějiny. V sedmém století před naším letopočtem vládli městu eupatridové, aristokracie, která třímala politickou moc a ovládala Aeropag, hlavní trestní soud té doby. V následujícím století položil zákonodárce jménem Solón základy demokracie. Tak se Athény staly střediskem prvního státu s demokratickou formou vlády.

Vzestup Médoperské říše vážně ohrozil Řecko, a jak předpověděl prorok Daniel, čtvrtý král Persie „všechno pozdvihne proti království řeckému“. (Dan. 11:2) Válečné vlny se převalovaly sem a tam, dokud čtvrtý král, Xerxes Perský, konečně nepozdvihl celou svou říši a nevtrhl v roce 480 př. n. l. do Řecka. Dostal se až k Athénám a spálil pevnost na Akropoli. Ale Athéňané rozdrtili perské vojsko u Salaminy a donutili Peršany k ústupu. Svým silným loďstvem si Athény vydobyly vedoucí postavení v Řecku.

Začal zlatý věk Athén. V tom čase velikého bohatství pod Periklovým schopným vedením se město stalo kulturním centrem starověkého světa. Athény vzkvétaly jako středisko vzdělanosti plné profesorů, učitelů a filozofů, jako byli Sokrates, Platón a Aristoteles. Byly tam zřízeny čtyři školy filozofie: platónská, peripatetická, epikurejská a stoická. (Sk. 17:18, 19) V tom čase byly také zbudovány mnohé krásné stavby, mezi nimi Parthenón, základní památník starověkého pohanského náboženství.

PÍSMO PROTI FILOZOFII

V době, kdy byli na zemi Ježíš a jeho apoštolové, byly Athény stále významné svými filozofickými školami. Filozofie se ze své kolébky v Řecku rozšířila do jiných částí světa. Vždyť Pavel musel varovat dokonce i křesťanský sbor v Kolosech v Malé Asii: „Dejte pozor, aby vás snad nikdo neodvedl jako svou kořist prostřednictvím filozofie a prázdného klamu podle lidského podání. . . a ne podle Krista.“ Pavel kázal Krista, a jak apoštol řekl, „v něm jsou pečlivě skryty všechny poklady moudrosti a poznání“. — Kol. 2:3, 8.

Když psal řeckým Korinťanům, vyslovil se Pavel velmi silně proti lidské moudrosti. V obraně pravého křesťanství vykázal lidskou filozofii do patřičných mezí a řekl: „Jestliže si někdo mezi vámi myslí, že je moudrý v tomto systému věcí, ať se stane pošetilým, aby se stal moudrým. . . ‚Jehova ví, že uvažování moudrých jsou nicotná.‘“ (1. Kor.3:18–20) Ano, nejenže se jejich uvažování prokazují jako nicotná, ale zanikají i díla jejich rukou. Jen pohleďte na Akropoli. Zlacený obraz Athény je pryč. Stojí už jen část Parthenónu. A co Erechtheion, společná svatyně Athény a Poseidona? Z její bývalé pyšné krásy zůstalo pramálo.

Když opouštíme Akropoli a scházíme po schodišti obřích Propylají, vzpomínáme na slova apoštola Pavla k athénskému soudu: „Neměli bychom si představovat, že božská bytost je jako zlato, stříbro nebo kámen, jako výtvor lidského umění a vynalézavosti.“ — Sk. 17:29.

PRAVÉ KŘESŤANSTVÍ ŽIJE STÁLE

Zachytili jsme na tomto výletu něco z ducha starověkých a novodobých Athén? Plně pocítit tohoto ducha ovšem vyžaduje stýkat se s lidmi. Mnozí návštěvníci zjistili, že Athéňané jsou opravdu pohostinní. Jistě není shodou okolností, že řecké slovo pro ‚cizinec‘ znamená i ‚host‘, protože Řekové jsou k cizincům velmi pohostinní.

Nepřekvapuje tedy, že křesťanství, které se tímto duchem vyznačuje, opět zakořenilo v Athénách i v celém Řecku. Vždyť jenom v Athénách je 7 000 svědků Jehovových spojených se 110 sbory! V celém Řecku je 20 000 svědků Jehovových. Ačkoli jsou jako Pavel považováni za zvěstovatele cizích božstev, pokračují v oznamování „Neznámého Boha“, Jehovy, obyvatelům Athén a celého Řecka.

Naše návštěva skončila a vracíme se. Z dálky se ohlížíme a naposled spatřujeme Akropoli. Zapadající slunce zářivě zlatí mramorovou korunu města. Nádherný pohled! Ale nás těší zejména to, že se dnes v Athénách, věkovitém „městě mnoha bohů“, tak mnozí těší z pravého duchovního osvícení.