Agora — Srdce starověkých Atén

OBEC vzdělanců v Aténách vřela! Nové myšlenky se na agoře neboli tržišti tohoto řeckého města zveřejňovaly vždy, ale tentokrát to bylo něco velmi odlišného. Jistý Žid, který právě přišel do města, se zdál být ‚zvěstovatelem cizozemských božstev‘. ‚Těm, kdo tam právě byli,‘ říkal pozoruhodné věci. „Co by chtěl ten mluvka povídat?“ ptali se hrdí epikurejci a vážně se tvářící stoikové. Ano, agora byla v Aténách tím pravým místem pro veřejné debaty takřka na jakékoli téma pod sluncem. Ale zavádět sem neznámé bohy — to bylo opravdu příliš! (Skutky 17:17, 18)

Tuto podezíravou reakci Atéňanů vyvolala slova apoštola Pavla, když začal poprvé kázat na agoře v Aténách. Mluvil o Ježíši Kristu a o vzkříšení. Nositelé aténské kultury byli zdánlivě přístupní jakémukoli názoru. Co tedy bylo tak neobvyklého na tom, že byly takové nové myšlenky vysvětlovány na agoře?

V Aténách vzniká veřejné náměstí

Ve skutečnosti byla něčím jedinečným právě agora sama a to, že se kolem ní soustřeďoval veškerý náboženský a občanský život Atéňanů. Aténská agora je mírně se svažující areál o rozloze asi 10 hektarů a rozkládá se severozápadně od Akropole. Patrně začátkem šestého století př. n. l., za života aténského státníka a zákonodárce Solóna, bylo rozhodnuto, že na tomto kusu země bude vybudováno veřejné náměstí. Když byla v Aténách zavedena demokracie a začal se stále více zdůrazňovat veřejný život, došlo zde počátkem následujícího století k prudkému rozvoji stavební činnosti. Agora tak ožila novým životem a začala mít významnější úlohu.

Řecké slovo a·go·raʹ je odvozeno od slovesa, které znamená „sbírat, shromažďovat“. Tomu odpovídá skutečnost, že agora sloužila jako hlavní shromaždiště ve městě. Stala se střediskem společenského a veřejného života. Bylo zde sídlo občanské správy a soudnictví, hlavní tržiště a středisko obchodu, byla zde divadelní scéna, na níž se předváděla díla řeckého dramatického umění, konala se tady sportovní představení a s oblibou se zde scházeli vzdělanci a vedli své diskuse.

Chtěli byste si prohlédnout něco z toho, co zbylo z chrámů a krytých sloupořadí, soch, památníků a veřejných budov na aténské agoře? Pokusíme se prozkoumat minulost agory, a proto opustíme hluk a ruch dnešního města a po cestách vysypaných štěrkem se vydáme do ticha mramorových rozvalin, mezi kameny zdobené tesanými plastikami a mezi rozpadávající se portály prorostlé plevelem a planými rostlinami.

Chrámy, svatyně a ochranná božstva

Silným dojmem zapůsobí na návštěvníky množství chrámů a větších i menších svatyní zasvěcených různým božstvům. Všechny tyto stavby sloužily k tomu, že se agora stala důležitým střediskem uctívání, druhým po Akropoli. V klasickém období, v době rozkvětu Atén, proniklo náboženství do všech oblastí veřejného života. Přirozeným důsledkem toho bylo, že pro různá božstva, označovaná jako „ochranná božstva“ jednotlivých úseků státní správy a administrativních služeb, byly na agoře postaveny chrámové svatyně.

Mezi těmito stavbami vynikal chrám boha Héfaista. S Héfaistem byla spojována bohyně Athéna. Obě tato božstva zde byla uctívána jako ochranná božstva uměleckých řemesel. V okolí tohoto chrámu byly při archeologickém výzkumu objeveny pozůstatky práce kovářů a hrnčířů, což svědčí o tom, že chrám byl zasvěcen Héfaistovi, řeckému bohu řemesel, při nichž se používá oheň. Pravděpodobně v sedmém století n. l. byl tento zachovalý chrám přeměněn v řecko-pravoslavný kostel sv. Jiří, ale jako takový se dnes již nepoužívá.

Své ochranné božstvo ovšem potřebovala agora sama. Byl jím údajný inspirátor řečnictví Zeus Agoraios, jemuž byl zasvěcen ozdobný oltář ze vzácného pentelského mramoru. (Srovnej Skutky 14:11, 12.) Nedaleko odtud je oltář Matky bohů, po jehož stranách stála okázalá řada monumentálních soch postavených héróům.

O něco dále nacházíme malý iónský chrám. Zeměpisec Pausaniás o něm říká, že to je chrám Apollóna Otce. Proč? Protože podle starověké řecké legendy to byl otec Ióna, zakladatele iónských kmenů, k nimž Atéňané patřili.a Proto byl Apollón jedním z ochranných božstev organizace státní správy, zejména ve spojitosti s různými bratrstvy, která existovala v tomto městě.

V těsné blízkosti směrem na sever vidíme vápencové zbytky menšího chrámu, který zde byl vybudován v polovině čtvrtého století př. n. l. Uctíván zde byl Zeus Frátrios a Athéna Frátria, hlavní božstva rodových náboženských bratrstev. Členství v těchto bratrstvech bylo téměř bezpodmínečným předpokladem pro získání aténského občanství. Pak přímo na protější straně ulice najdeme zbytky oltáře Dvanácti bohů.

Nedaleko je stoa Dia Eleutheria, v níž bylo opět uctíváno hlavní řecké božstvo, tentokrát jako bůh svobody a osvobození. Tato kolonáda neboli stoa byla oblíbenou promenádou a shromaždištěm. Lidé tady mohli sedět, povídat si nebo se procházet, a právě zde se údajně scházel se svými přáteli slavný filozof Sokrates. Tato stoa byla vyzdobena různými věcmi, které byly zasvěceny a přineseny jako obětní dary — například štíty válečníků, kteří zahynuli při obraně Atén —, a tyto oběti tedy přímo souvisely s osvobozením města nebo se zachováním jeho svobody.

Panathénajská cesta

Úhlopříčně protíná agoru široká štěrková silnice, která se nazývá Panathénajská cesta. Její jméno a zvláštní ráz jsou odvozeny od aténského národního svátku Panathénají. Při něm byl po této cestě nesen závoj bohyně Athény, a to z Domu procesí (vedle městské brány) k Akropoli. Nádheru tohoto slavnostního průvodu si můžeme představit na základě jednoho parthenónského vlysu — zobrazuje jízdu, závodní dvoukolé vozy, krávy a ovce, jež mají být obětovány, a mladé muže a dívky nesoucí nástroje používané při obětech. Průvod pozorovali občané Atén a jejich hosté, o jejichž pohodlí se v plné míře postarali architekti, když připravovali projekt agory. Například kolonády se svým terasovitým průčelím a se schodištěm měly výhodnou polohu, tak aby bylo vidět na cestu, po níž se ubíral průvod. V jejich průčelích byly vytesány četné schody, na nichž bylo místo pro mnoho diváků.

„Plné model“

Bylo zde seskupeno mnoho chrámů, soch a pomníků, a je tedy pochopitelné, že „ducha [apoštola Pavla] podráždilo, když spatřil, že je město plné model“. (Skutky 17:16) To, co Pavel viděl, když vstoupil na agoru, pro něj muselo být otřesné. Falických soch boha Herma bylo tolik, že k jejich umístění bylo třeba celého krytého sloupořadí, které je známé jako Hermova stoa. Jinde se na malbách zobrazujících Herma objevují svastiky — symboly plodnosti a života. Byla zde socha Venuše Genetrix, bohyně sexuální lásky, a také socha Dionýsa s množstvím falických křížů. „Posvátnost“ agory byla vyznačena hraničním kamenem s nádobou, v níž byla „svatá“ voda k obřadnímu očišťování pro ty, kdo sem vcházeli.

Uvědomíme-li si toto hluboce náboženské ovzduší, pak snadno pochopíme, proč byl Pavel v tak nebezpečném postavení. Byl podezříván, že je ‚zvěstovatelem cizozemských božstev‘, a tehdejší zákon stanovil, že ‚nikdo nebude mít zvláštní bohy, ani nové bohy; nebude také soukromě uctívat žádné cizí bohy, pokud nejsou veřejně povoleni‘. Nelze se tedy divit, že apoštol byl odveden k výslechu na Areopag. (Skutky 17:18, 19)

Středisko státní správy

Okrouhlá budova označovaná jako tholos byla hlavním sídlem aténské státní moci. Mnozí představení města v této budově nocovali, aby byli jako zodpovědní úředníci vždy k dispozici. V tholu byl uchováván soubor oficiálních závaží, měřítek a odměrek. V sousedních budovách byla umístěna různá oddělení státní správy. Radnice byla umístěna na terase vytesané v úbočí svahu severozápadně od tholu. Zde se scházela rada, jež měla 500 členů, kteří působili jako výbor a připravovali návrhy zákonů pro sněm.

Jinou důležitou budovou městské správy byla „Královská stoa“. Zde měl své sídlo aténský archón–král — jeden ze tří nejvyšších městských úředníků. S největší pravděpodobností právě na toto místo se měl dostavit Sokrates, když byl obviněn z neúcty k bohům. Na zdích budovy, která stála naproti Královské stoi, byly vyryty po předcích zděděné zákony Atén. Před touto budovou byl umístěn kámen, na který se archonti neboli nejvyšší úředníci každoročně postavili, aby zde složili úřední přísahu.

Attalova stoa

Nejzachovalejší stavbou na agoře je Attalova stoa. V aténských školách studoval v mládí pergamský král Attalos (ve druhém století př. n. l.), stejně jako někteří jiní synové královských rodin z oblasti Středozemního moře. Když nastoupil na trůn, dal městu, v němž byla jeho alma mater, tento nádherný dar — Attalovu stou.

Attalova stoa sloužila především jako krytá, atraktivní promenáda, vhodná pro neformální společenství a pro rozhovory. Měla patro a terasu, jež poskytovaly vynikající výhled na průvody, a protože byla oblíbenou promenádou, byla také zaručeně úspěšným nákupním centrem. Obchodníci si pravděpodobně pronajímali obchody od státu, takže budova byla také zdrojem finančního přínosu.

Attalova stoa byla rekonstruována do své původní podoby a je vynikajícím příkladem stavby geometrických tvarů. Její celkové rozměry, působivý poměr mezi rozměry dolního a horního sloupořadí, zajímavá hra světla a stínu, a její neobyčejně bohatý a krásný stavební materiál — to vše z ní činí jedinečnou stavbu. Nepůsobí jednotvárně — zejména proto, že zde jsou použity sloupy s hlavicemi různých stylů, dórského, iónského a egyptského.

Dějiště kulturních činností

Budovou, která v Aténách sloužila jako dějiště mnoha kulturních událostí, byla koncertní síň. Daroval ji Vipsanius Agrippa, zeť římského císaře Augusta. Její první oddělení bylo vydlážděno vícebarevným mramorem. Hlediště, v němž bylo přibližně 1 000 míst k sezení, mělo rozpětí asi 25 metrů a původně bylo pokryto střechou, která neměla žádné vnitřní podpěry. Pokud jde o konstrukci střechy, byl to ve starověkém světě jeden z nejodvážnějších experimentů! Ovšem pokud jde o zábavu, která se zde nabízela, praví křesťané, s vysokými mravními měřítky ji pravděpodobně ve většině případů považovali za pochybnou. (Efezanům 5:3–5)

Zvídaví jednotlivci v dávných dobách patrně navštěvovali Pantainovu knihovnu. Její zdi byly obloženy skříněmi, v nichž se ukládaly papyrové a pergamenové rukopisné svitky. Hlavní síň této knihovny byla orientována na západ a při pohledu sloupořadím bylo vidět nádvoří lemované sloupovím — zde bylo příjemné číst si, procházet se a uvažovat. Byl nalezen nápis se dvěma pravidly z knihovního řádu: „Žádná kniha se nesmí odnášet“ a „[Knihovna] je otevřena od hodiny první do hodiny šesté“.

Agora dnes

Díky archeologické práci Americké školy klasických studií byla v nedávných letech agora odkryta téměř v plném rozsahu. Toto poklidné místo ve stínu vznešené Akropole se stalo oblíbeným cílem turistů, kteří si přejí krátce nahlédnout do dějin starověkých Atén.

Nedaleko od agory a Akropole je bleší trh na Monastiraki — a tím se dostáváme opět do jiného úchvatného světa. Návštěvník zde spatří překvapivě krásné prvky řeckého folkloru, ocitne se uprostřed ruchu, jaký panuje na orientálních bazarech, a levně nakoupí. A je samozřejmé, že zde návštěvník uvidí svědky Jehovovy, kteří radostně dělají přesně totéž, co dělal před více než 1 900 lety apoštol Pavel — veřejně kážou dobrou zprávu o Království ‚těm, kdo tam právě jsou‘.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 28]

Obchodování v Aténách

Agora byla nejen ústředním místem intelektuálního a občanského života Atén, ale byla také hlavním městským tržištěm. Atény se staly proslulým střediskem obchodování nejen díky tomu, že měly hodnotnou tvrdou měnu, ale také díky svědomitosti svých archontů, kteří byli pověřeni dohledem nad tím, aby všechny obchodní transakce byly prováděny poctivě a přesně.

Atény vyvážely víno, olivový olej, med, mramor a různé průmyslové výrobky, jako napříkad keramiku a zpracované kovy. Výměnou dovážely především pšenici. Attika (oblast kolem Atén) neprodukovala dostatek zboží, aby mohla své obyvatele uživit, a proto zde pro obchodní podnikání platily přísné požadavky. Trh v Pireu (aténském přístavu) musel vždy mít dostatečný přísun čerstvých potravin pro zásobování města a vojska. Nebylo dovoleno, aby si obchodníci ukládali zboží do zásoby a pak aby je v dobách nouze prodávali za vyšší ceny.