Einstein hodnotí lidské poznání

„Největším samostatným počinem vědy,“ tvrdí známý spisovatel Lewis Thomas v úvaze, která se objevila v „Newyorských Times“, „je objev, že vlastně nic neznáme.“ Je tento názor přehnaný? Naopak, v dopise „Newyorským Times“ napsal Ely E. Pilchik: „Dovolte mi předložit jistou podporu [Thomasova prohlášení] z dosti závažného zdroje.“ Vysvětlil, že 20. května 1954 se obrátil na profesora Alberta Einsteina s následujícím dotazem:

„Bylo mi sděleno, že někdy v minulém měsíci jste vedl rozmluvy s jakýmsi návštěvníkem, v nichž se rozebíralo poznání vesmírných zákonů. Naznačil jste, že navzdory všem našim nedávným pokrokům zůstává naše poznání značně nedostatečné. Znázornil jste to dvěma příklady: Za prvé — vzrůst našeho poznání se dá přirovnat k tomu, co nového se dozví člověk, který se chce více poučit o Měsíci, jestliže vyšplhá na střechu svého domu, aby se blíže podíval na ono nebeské těleso.

Podle sdělení se váš druhý příklad našeho nepatrného poznání vesmíru soustředil na okamžik, kdy jste dokončil svůj vzorec všeobecné teorie relativity. V tom okamžiku prý na váš papír dosedla obyčejná moucha. Napadlo vás, že jste právě zapsal všechny velké univerzální fyzikální zákony, řeklo by se, klíč ke všem tajemstvím vesmíru, a přece toho vlastně mnoho nevíte o přirozenosti té mouchy.

Tak mi to alespoň bylo předáno. Rád bych tato slova s vaším dovolením citoval, jestliže jsou přesná. Pokud nejsou, velice bych si vážil toho, kdybyste mě opravil.“

Tazatel dostal odpověď datovanou 21. května 1954. Říkala: „Popis mého rozhovoru s vaším informátorem je v podstatě přesný a můžete jej v této podobě použít. S úctou váš A. Einstein.“ — Newyorské Times“, 1. září 1981.

Člověk sice zvětšuje své poznání vesmíru, ale ještě stále je poměrně malé. To přivádí na mysl Jobova slova o Bohu a jeho stvoření: „Podívej se, to jsou okraje jeho cest, a jaký šepot nějaké věci je o něm slyšet! Kdo však může dokázat, že rozumí jeho mocnému hřmění?“ — Job 26:14.