Oslava čtyřiceti let misionářského školení
POKUD bys byl 6. března l983 poblíž sálu svědků Jehovových v Queens, New York, divil by ses možná, proč to vzrušení. Dovnitř proudil nápadně rozzářený zástup 2 000 osob, aby byl přítomen graduaci 38 studentů, z nichž se skládala 74. třída Školy galád.
Světské graduační obřady jsou často o málo víc než suché, frázovité proslovy. Graduace ve Škole galád jsou však jedinečné. Absolventi této třídy jsou například posíláni jako misionáři do 16 zemí. Ti, kteří se zajímají o kázání dobrého poselství o království, tím musejí být vzrušeni. A předseda graduace, A. D. Schroeder z vedoucího sboru, vysvětlil, že tato promoce představuje dovršení 40 let takového misionářského školení. Od 1. února l943, kdy byla škola zahájena, prošlo jí přes 6 000 studentů z více než 50 zemí. Kázání v cizí zemi však představuje řadu problémů. Proto různí řečníci v programu dávali těmto budoucím misionářům vyhraněné rady.
„Může vás ochránit pokora,“ řekl Martin Poetzinger. Až misionáři dorazí na místo svého pověření, budou mít před sebou nové lidi, s nimiž budou pracovat. „Nemůžeme změnit lidi,“ řekl Martin Poetzinger, ale prostřednictvím pokory můžeme „udělat úpravy sami v sobě“, abychom s nimi uměli jednat. Max Larson z výrobního výboru radil studentům, aby „myslili misionářsky“. Nikdy by je nemělo ani napadnout, že by mohli opustit své pověření, radil, ale raději ať čelí každému problému s odhodláním setrvat.
Instruktoři U. V. Glass a J. Redford pracovali se studenty každodenně pět měsíců. U. V. Glass proto misionáře vybízel, aby byli jako apoštol Pavel, který byl ochoten ‚vylévat se‘ pro druhé. Vyprávěl o jedné mladé misionářce, která šla se svým manželem do krajské služby v Jižním Pacifiku. Nebylo snadné pro tuto značně zjemnělou ženu, aby cestovala v buši a pěšky zdolávala kopce do úplného vyčerpání. Přesto se držela své práce a nalézala uspokojení v pomoci svým bratrům a sestrám. Jack Redford podobně povzbuzoval misionáře, aby „přijímali hořké se sladkým“ — což může znamenat určitou bolest, nepohodlí, obtíže a dokonce nemoc. Čas od času třeba budou postrádat takové drobnosti, jako třeba svůj oblíbený nealkoholický nápoj. Ale když budou mít oči upřené „na to, co není vidět“, budou moci přesto najít sladkou radost ve svém pověření. — 2. Kor. 4:16–18.
Také Theodore Jaracz a Milton Henschel z vedoucího sboru vřele povzbuzovali. Jaracz připomněl studentům Izraelity, kteří sice viděli zázračné rány a rozdělení Rudého moře, ale zapomněli na Jehovu. (5. Mojž. 6:10–12) Milton Henschel rozvíjel své poznámky okolo Kazatele 7:12, který proti sobě staví peníze a zbožnou moudrost. V některých zemích jsou v důsledku inflace peníze téměř bezcenné. Avšak poznání, které studenti nabyli, se dá ‚rozhazovat‘, takže prospěje mnohým. — Přísl. 15:7.
Nakonec promluvil prezident Školy galád, F. W. Franz. Hovořil obšírně na téma „Jehovova organizace“. Vzpomněl na dobu, kdy Jehovův lid jasně nechápal potřebu organizace. Nicméně jak rostlo naše porozumění Bible, nahlédli jsme, že jsou ve skutečnosti dvě organizace — Jehovova a satanova. Vybízel proto misionáře, aby se drželi organizace, kterou používá Jehova.
Odpoledne předvedli studenti vzrušující program s diapozitivy ukazujícími historii Školy galád. Přehráli také dojemné novodobé drama realisticky zobrazující některé problémy, které mají rodiče při výměně myšlenek s dětmi.
Máme pevnou důvěru, že se tito graduovaní misionáři přizpůsobí svým novým domovům a znamenitě přispějí k pokroku světaširého kazatelského díla. Ti, kdo šli před nimi, to rozhodně udělali.