Absolventi Galádu — „doporučující dopisy“
V NEDĚLI ráno 4. května se shromáždilo ve sjezdovém sále svědků Jehovových v Queensu, okresu města New York, 1 995 osob. Byl to den, kdy graduovalo 40 studentů 76. třídy Galádu, biblické školy Strážné věže. Den předtím, v pátek, se shromáždilo 1 040 osob na farmě Společnosti Strážná věž asi 160 kilometrů severně od města New York. Mohli se tak předem seznámit s částí graduačního programu. Také si vyslechli přednášky Leo Greenleese a Theodora Jaracze, kteří jsou oba členy vedoucího sboru.
Karl Klein zahájil nedělní graduační program tím, že zamával bílou taktovkou, a tak řídil posluchačstvo při zpěvu 50. písně z nového zpěvníku Společnosti Strážná věž. (Ostatní písně byly také z nového zpěvníku a velmi se líbily.) Modlitbu pronesl Daniel Sydlik a potom předseda, Carey Barber, obrátil pozornost na otázku, kterou dal Petr Ježíšovi: „Všechno jsme opustili a následovali jsme tě; co nás skutečně čeká?“ Použil Ježíšovu odpověď na misionáře: „Každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pozemky pro mé jméno, dostane mnohonásobně více a zdědí věčný život.“ — Mat. 19:27, 29.
Bývalý misionář v Japonsku, Lloyd Barry, povzbudil studenty, aby se snažili naučit se novému jazyku. Řekl: „Nejdříve vám budou nová slova proplouvat hlavou guruguru (kolem dokola), jak to říkají Japonci, když se je budete učit botsubotsu (po troškách). Ale oči by vám mohly začít pikapika (zářit), když začnete tímto jazykem mluvit, a nakonec to budete moci činit perapera (plynně).“
Milton G. Henschel ukázal, co je „skutečným tajemstvím úspěchu“ a rostoucího štěstí. „Je to prosté,“ řekl. „Jděte a sdělujte dobré poselství každému. Budete se řídit Ježíšovou radou, že ‚více štěstí je v dávání než v přijímání‘.“ Charles Woody pak povzbudil misionáře, aby území, které dobře nereaguje, považovali za „výzvu své obratnosti“.
K jejich misionářskému školení patřily také dvě a půl hodiny práce téměř každé odpoledne od pondělka do pátku, a proto jim Vernon Wisegarver poděkoval za práci, kterou vykonali ve čtrnácti různých kancelářích nebo odděleních Společnosti, a povzbudil je, aby se ‚drželi vzoru zdravých slov‘.
Mluvili také dva instruktoři Galádu, Jack Redford a Ulysses Glass. Redford, bývalý misionář ve Vietnamu, připomněl misionářům, jak důležitá je moudrost. Zeptal se jich: „Chcete uplatnit své poznání dobrým způsobem? Buďte rozhodnuti, že se budete učit po celý svůj život; učte se tím, že ponesete důstojně nedůstojné zacházení, s nímž se v životě setkáte.“ Glass potom uvedl jako znázornění zlatou tyč v hnědém papírovém sáčku. Řekl: „Vyzkoušená kvalita vaší víry může mít větší cenu než zlato. Ačkoli se naše tělo, jako papírový sáček může rozpadat opotřebováním, věkem nebo nemocemi, přece v něm může být zlato — naše víra.“
Jeden člen rodiny bétel, který jím je již přes 63 let, pronesl dopolední závěrečnou přednášku — byl to Frederick W. Franz, prezident Galádu, biblické školy Strážné věže. Připomněl misionářům, že duchovenstvo bude napadat jejich autoritu kázat dobré poselství. „Ježíš Kristus byl napadán,“ řekl. „Stejně i apoštol Pavel. Pavel poukázal na ty, které vyučoval a kteří se stali Kristovými učedníky, jako na své živé doporučující dopisy.“ Franz řekl, že misionáři mohou poukázat na podobné dopisy a že „Jehova bude s radostí ukazovat vaše dopisy celému vesmíru a způsobí, aby byly Jehovovými doporučujícími dopisy pro mrtvé, kteří budou vzkříšeni“.
Dopoledne vyvrcholilo předáním diplomů. Absolventi se rozjedou za svými pověřeními, jež zahrnují Afriku, Střední a Jižní Ameriku a mořské ostrovy — celkem do 16 různých zemí.
Odpoledne, po studiu „Strážné věže“, které vedl David Olson, předvedli studenti hudební program, který všem pomohl představit si misionářský život. Pak následovalo drama na jevišti, v němž bylo zdůrazněno, jak je nutné chopit se zvláštních předností ve svaté službě.
Program zakončil John Booth vřelou modlitbou, aby Jehova bohatě žehnal misionářské práci každého absolventa.