Čemu opravdu učí vánoční hudba?

NELZE popřít, že vánoční hudba a její texty mají moc. Ale jejich působení na lidské city nutně nedokazuje, že se v nich učí pravdám Jehovy Boha.

Některé příjemné věci, jež působí na naše city, nás sice mohou silně dojímat, ale nesouhlasil bys s tím, že v náboženských věcech, jež se týkají Ježíše, bychom se měli především zajímat o pravdu, chceme-li se líbit Bohu Bible? Silné citové rozpoložení by naopak bylo překážkou, kdyby někoho odvracelo od skutečností. Jestliže lidé chtějí vědět, čemu skutečně učí vánoční koledy a co podporují, pak musí být ve svém zkoumání objektivní a upřímní.

JSOU PRAVDIVÉ?

Mohlo by tě překvapit, že by kdokoli mohl vznést dotaz, zda jsou populární vánoční písně pravdivé. Ale jak uvidíš, naši upřímnou pozornost si zaslouží některé často přehlížené skutečnosti. ‚Které skutečnosti?‘ zeptáš se snad.

Řada koled například říká, že se Ježíš narodil na Hod Boží vánoční, 25. prosince. Je to pravda? Upřímně řečeno, skutečnosti odpovídají: nikoli. Proč to říkáme a proč by tě to mělo zajímat?

Bůh ukazuje ve svém svatém Slovu, Bibli, že se Ježíš nenarodil v chladné zimě, ale někdy na podzim. Povšimněme si důležitých skutečností. Texty některých vánočních koled se opírají o Lukáše 2:8, kde čteme, že „pastýři . . . žili venku a v noci bděli nad svými stády“. Ale tyto zpěvy přenášejí tento výrok z jeho časového kontextu začátkem teplého podzimního ročního období do zimního večera v prosinci. Můžeme si tím být jisti? Jestliže ano, jaký to má význam, nebo proč by to mělo být důležité pro ty, kteří zpívají slova těchto koled?

Jestliže jsi někdy byl v těch místech koncem prosince, jistě víš, že kopce kolem Betléma jsou v tomto ročním období obvykle chladné a hodně tam prší a že je někdy půda pokryta sněhem. Tato věc stojí za povšimnutí a můžeš k ní dokonce najít některé jasné biblické důkazy. Téměř v každé biblické encyklopedii, v níž bys hledal, našel bys vysvětlení, že náš měsíc prosinec odpovídá druhé polovině devátého měsíce (chislev) starověkého hebrejského kalendáře a první polovině desátého měsíce (tebeth). Měj to na zřeteli a uvažuj o zprávě u Ezdráše 10:9, jež pojednává o něčem, co se stalo jen několik kilometrů od Betléma.

„A tak se všichni muži z Judy a Benjamína během tří dnů shromáždili v Jeruzalémě, a to v devátém měsíci, dvanáctého dne měsíce, a všechen lid zůstal sedět na otevřeném místě domu pravého Boha, a chvěli se kvůli té věci a pro lijáky.“

Chápeš, v čem je tento text významný? Žádný rozumný hebrejský pastýř by neuváděl své stádo do nebezpečí na zledovatělých polích, kde je sotva možné najít něco zeleného. Biblický pisatel Lukáš nás však ujišťuje, že v době Ježíšova narození byli pastýři se svými stády na polích kolem Betléma. To nemohlo být pozdě v zimním prosinci. Nepřispívají tedy tyto hudební texty o vánocích k omylům nebo zkreslení pravdy? Dokonce by je bylo možné označit jako zhudebněnou nepravdu.

Tyto písně zřejmě neučí pravdu ohledně vánočního období. Mohly by se tedy líbit tomu, o němž řekl apoštol Pavel: „Bůh . . . nemůže lhát“? (Tit. 1:2) A je zpívání koled tím způsobem uctívání Boha „duchem a pravdou“, jehož důležitost tak zdůraznil Ježíš? (Jan 4:24) ‚Jehova, Bůh pravdy,‘ a jeho Syn, Ježíš Kristus, který je „cesta a pravda a život“, jsou ctěni pravdou, a ne zhudebněnými nepravdami. (Žalm 31:5; 31:6, „KB“; Jan 14:6) A navíc o vánocích, kdy se zpívají tyto koledy, citují mnozí duchovní Lukášova slova o pastýřích jako základ pro oslavu vánoc 25. prosince. (Luk. 2:8–14) Ale podporu pro toto sváteční vánoční období neposkytuje ani tento biblický text ani žádný jiný. Bible jasně ukazuje, že zacházet s Božím slovem tak, aby se vyvolával dojem, že říká něco, co ve skutečnosti neříká, vede k Božímu zápornému rozsudku. V extrémním případě, když falešní proroci v Izraeli „změnili . . . slova živého Boha“, museli za to zaplatit životem. — Jer. 23:16–22, 29–32, 36; 5. Mojž. 12:32; 18:20; Přísl. 30:5, 6.

Ať tedy zní vánoční hudba jakkoli krásně, nemůžeme přehlížet závažnost jejích textů, jež odporují Božímu slovu. Nepravda je pro Jehovu odpuzující, zvláště tehdy, směřuje-li přímo proti jeho zjevené pravdě. (Žalm 5:4–6; 5:5–7, „KB“) Nádherná harmonie a příjemná melodie působí na mnohé lidi tak, že přehlížejí nepravdy, o nichž se zpívá. Ale můžeme si být jisti, že Jehova Bůh a jeho Syn, Ježíš, se na to dívají jinak. Nevyžadují chválu až do té míry, že by schvalovali texty, v nichž se vyskytuje pochlebování a nepravdy.

MĚLI BYCHOM JE SLAVIT?

Uvažujme ještě o jiném hledisku: Víš o nějakém biblickém důkazu, že si Jehova Bůh a Ježíš Kristus přejí, abychom oslavovali Ježíšovo narození, i kdybychom měli v úmyslu to činit v roční době, jež odpovídá biblickým důkazům?

Jehova Bůh je dobrý Otec, a vždy proto mluví velice zřetelně o tom, co vyžaduje od svých ctitelů. Pečlivě vyjmenovává, co máme dělat, abychom získali jeho přízeň a požehnání. Často věci opakuje, abychom se vyhnuli jakémukoli nedorozumění.a Proč tedy nenacházíme v Božím psaném slovu žádný přímý příkaz, ba ani náznak o tom, že bychom měli oslavovat pozemské narozeniny jeho Syna? Protože Jehova zdůrazňuje Ježíšovu smrt a vzkříšení a vyžaduje od křesťanů, aby každoročně slavili pouze památku na jeho smrt. (Luk. 22:19, 20; 1. Kor. 5:7, 8; 11:23–26) Vánoční koledy, jež troufale vybízejí k oslavování Kristova narození, jdou tedy „nad to, co je napsáno“ v Bibli. (1. Kor. 4:6) Domníváš se tedy, že lidé, kteří to vědí a přece zpívají tyto písně, se líbí Jehovovi Bohu? Troufalost a neposlušnost nikdy nezíská Boží přízeň, ať je člověk jakkoli upřímný. — 1. Sam. 15:22, 23.

ZVYKY A NÁZORY

Jehova Bůh výslovně varuje, aby se s jeho čistým uctíváním nesměšovaly pohanské zvyklosti a názory. (2. Kor. 6:14–17) Pohanské zvyklosti? Ano, s vánocemi jsou spjaty mnohé pohanské zvyklosti, jak nyní ukážeme. Takové zvyklosti jsou pro Boha odpuzující, stejně jako zvyklosti Kananejců, o nichž řekl Mojžíš: „Činili všechno, co je Jehovovi odporné, co opravdu nenávidí.“ (5. Mojž. 12:31) Vzhledem k tomu, že se ‚Jehova nemění‘, jak by se díval na vánoční koledy, jež ve jménu křesťanství podporují směsici pohanských zvyklostí a čistého uctívání? — Mal. 3:6; 5. Mojž. 12:1–3, 29–32.

Hudební výzva „pokryjte sály větvičkami cesmíny“ je založena na starověké pohanské pověře. V brožuře „Objevování vánočních zvyků a folklóru“ ukázala Margaret Bakerová, že zdobení domovů stále zelenými rostlinami byl zvyk Římanů a Seveřanů. Dále prohlásila:

„Zeleň přinášená do domu v době zimního slunovratu byla zřejmě kouzlem, které mělo zajistit návrat rostlinstva na zem . . . Cesmína měla mnoho spojitostí se štěstím. V Louisianě se pro štěstí dávaly různé bobule . . . Zvláštní štěstí přinášel kousek výzdoby přinesený z kostela . . . Strom zasazený před domem chránil před hromem, bleskem, ohněm a uhrančivým pohledem.“ — Strany 29, 32.

Prostuduješ-li si texty jiných vánočních koled, zjistíš, že schvalují různé pověrečné zvyky.b Jehova Bůh nemůže schvalovat tyto zvyklosti, protože se jimi lidé dostávají do otroctví strachu a nevědomosti, takže se k němu nemohou obracet. Hudba, jež učí nebo podporuje pověry, se prostě nehodí pro křesťany, kteří usilují o jeho přízeň.

Vánoční hudba, která má něco společného s Ježíškem, se dotýká velmi citlivé oblasti — malých dětí! Jejich city se roznítí; je ale nutné položit si otázku: Čemu se malé děti učí z těchto zpěvů? Nesprávným názorům, například tomu, že tato mytologická postava je prakticky vševědoucí. Ví, kdy jsou všechny děti hodné nebo kdy zlobí. A hračky přináší jen hodným chlapcům a holčičkám, takže jsou tím povzbuzováni, aby se dobře chovali a mohli tyto dárky dostat.

Zde musíme opět nechat rozhodovat rozum, a ne své lstivé srdce. (Jer. 17:9) „Ježíšek“ je jen jiný výtvor nebiblické tradice, a nic na tom nezmění jiskřivé melodie s texty, které dětem říkají, že je skutečný. A navíc mu taková melodie připisuje vlastnost, že všechno ví, a tu má jedině Jehova Bůh. Měli by bohabojní rodiče učit své děti, aby věřily takovým věcem a zpívaly o nich? Měli by dětem předstírat, že Ježíšek má něco společného s biblickým křesťanstvím?

Moudří rodiče nepodplácejí své děti, aby byly hodné. Ale vánoční hudba vede děti k víře, že pomyslný Ježíšek jim dá dárky, budou-li hodné. Je zde jemné, ale nepochybné úplatkářství. Měl bys pochopit, že takové názory mohou v morálním ohledu zničit povahu dětí v letech, kdy jsou tvárné. Jehova prohlašuje, že „pošetilost je svázána se srdcem chlapce; prut kázně [ne úplatky v podobě vánočních dárků] je to, co ji vzdálí daleko od něho“. (Přísl. 22:15) Závěr by měl být jasný — vánoční písně jsou hrubým podvodem. Mohou jedině podkopat úctu k pravým biblickým zásadám.

Malé děti s rozzářenýma očima, plné ideálů, se musí živit „chlebem“ Boží pravdy. Jejich zvídavá mysl se nemůže nasytit ‚kameny‘ nepravdy. — Mat. 7:9.

KDO JE V POZADÍ?

Všichni si musíme uvědomit, že vánoce a jejich hudba nepocházejí od Jehovy, Boha pravdy. Odkud tedy pocházejí? Rozum by nám měl napovědět, že pocházejí od někoho, jehož jediným cílem je svést co nejvíce lidí. Bible nám říká, že to je cíl satana, ďábla. Můžeš proto pochopit, proč mu mohou v jeho snahách dokonale sloužit jako nástroje vánoce a jejich slavnostní výzdoba. Lahodí smyslům, a přitom zaslepují mysl vůči pravdě založené na Bibli. (2. Kor. 4:4) Satan ví, jak mocně hudba působí na lidi. V rozmanitých kostelích a chrámech po celé zeměkouli chytře zastírá své nauky a zvyky, jež zneuctívají Boha, sladkými melodiemi a krásnými texty. Proč by tomu mělo být jinak s vánoční hudbou?

Velice vhodné jsou v této souvislosti Tertullianovy postřehy ohledně pohanských zábav. Tento muž, který žil ve druhém století a hlásil se ke křesťanství, napsal:

„Dejme tomu, že tam máš věci, které jsou příjemné, věci milé i samy o sobě nevinné; dokonce i některé věci vynikající. Nikdo nesměšuje jed se žlučí [což je nechutné i jedovaté] . . . Zlořečená věc je okořeněná dobrým kořením a má nejsladší chuť. Stejně i ďábel vkládá do smrtícího doušku, který připravuje, Boží věci velice příjemné a velice přijatelné. Všechno tedy, co je v tom statečné, vznešené, zvučné, melodické, nebo vynikající chuti, považuj jen za kapku medu v otráveném koláči.“ — „O podívané“ („De Spectaculis“), kapitola 27.

Ano, satan ďábel umí chytře vyvolat dojem, že vánoční hudba pochází od Boha a že vánoční zpěvy jsou křesťanskou povinností, která ctí Boha i jeho Syna. Ve skutečnosti však dosahují pravého opaku. — 2. Kor. 11:14.

Ti, kteří se snaží získat přízeň Jehovy Boha, jež vede k věčnému životu, se nedají svést klamnou mocí a krásou vánoční hudby. Vyvarují se jí jako „kapky medu v otráveném koláči“.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 4]

Bylo při Ježíšově narození teplé období nebo chladná zima?