Vyléčení všech nemocí je možné!

LIDÉ vynakládali během staletí nemálo úsilí ve snaze najít prostředky k vyléčení všech nemocí. Na zdravotnictví se ročně vydávají miliardy dolarů. Lékařskému výzkumu se věnují někteří z nejnadanějších lidí světa a užívají přitom nejvyspělejší techniky. A přece lidé po celé zemi stále ještě trpí nemocemi a stále ještě není možné zvládnout mnohé ničivé choroby. Od Mojžíšovy doby se naše situace příliš nezměnila. Před 3 000 lety napsal: „Dnů našich let je samo o sobě sedmdesát let; a pokud je jich pro zvláštní sílu osmdesát let, přece trvají na těžkostech a věcech, jež ubližují.“ — Žalm 90:10.

Zdravý začátek

Lidstvo však mělo dokonalý začátek. Adam a Eva žili v čistém prostředí bez nemocí, v nádherné zahradě Edenu. Měli hojnost zdravé a dobré stravy. Práce, kterou měli vykonávat, byla podnětná a přinášela uspokojení. A byli zdraví na těle i na duchu. — Viz 1. Mojžíšova 1:26–30.

Bůh jim také řekl, jak si mohou zachovat svůj dokonalý stav. Nejprve jim řekl, co mají dělat: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji.“ Potom jim řekl, co nemají dělat: „Ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojž. 1:28; 2:17) Pokud by byli oni a nakonec i jejich potomci dodržovali tyto dva základní pokyny, byli by si mohli zachovat svůj zdravý, šťastný a dokonalý stav navždy.

Dnes si mnozí lidé myslí, že zpráva o Adamovi a Evě je nevědecká, že je to pouhá legenda. Ale místo abychom lehkovážně tuto zprávu odmítli, můžeme ji podrobněji prozkoumat.

Kdybychom chtěli použít dnešních výrazů, řekli bychom, že první příkaz vybízel lidi, aby pečovali o své životní prostředí. Druhý příkaz jim říkal, že musí svůj životní styl udržovat v určitých hranicích, které stanovil Bůh. Je to nějaká nevědecká legenda, nebo je to zdůraznění dobrého základu pro zdravý život? Povšimni si, co o této věci říká kniha „Zdraví a nemoc“ (angl.), kterou napsali René Dubos a Maya Pines: „Jedním z nejzanedbávanějších vlivů na nemoci je životní prostředí. Kde člověk žije a jak žije, to může působit na jeho zdraví silněji — často nepředvídanými způsoby — než mikroby, s nimiž se dostává do styku, nebo geny, které dědí.“

Co je nemoc?

V této souvislosti je možné velmi často vidět příčinu nemocí v našem způsobu života a v tom, jak zacházíme se svým životním prostředím. Dnes panuje názor, že náš civilizovaný způsob života velmi přispěl ke zlepšení všeobecného zdravotního stavu. R. Dubos a M. Pines však říkají: „Australští domorodci, kteří žijí v relativní izolaci v kultuře kamenné doby, jsou často bez nemocí. Ve skutečnosti se jedině v nejpokročilejších společnostech začíná civilizovaný člověk pomocí moderní medicíny přibližovat k dobrému zdraví, jemuž se nejméně civilizovaní lidé těší od narození.“

Jiní z těchto „nejméně civilizovaných lidí“, o nichž se autoři zmiňují, jsou Mabaanové ze Súdánu. „Mabaanové se těší dlouhověkosti, která by byla pozoruhodná i ve společnosti se zdravotnictvím na nejvyšší úrovni. Ani v tom nejpokročilejším věku je většinou nepostihují obvyklé degenerativní nemoci stáří. Pozoruhodné zdraví Mabaanů je pro vědce stále záhadou, ale jistě jedním z důležitých faktorů je jejich stabilní, klidné životní prostředí.“ Autoři chtějí zdůraznit vliv životního prostředí, a proto dodávají: „Když se Mabaan přestěhuje z domova do města Chartúmu, které je vzdálené 1 000 kilometrů, postihuje ho celá řada nemocí, které nikdy předtím neznal.“

Naproti tomu „civilizovaný“ způsob života má za následek znečištění vzduchu i vody, likvidaci lesů, přelidnění a podvýživu velké části obyvatelstva. Člověk zachází se svým životním prostředím tak nedbale, že nejen vážně ohrožuje své zdraví, ale ohrožuje také svou další existenci na Zemi. — Viz Zjevení 11:18.

Proto nás nepřekvapuje, že jsou nemoci někdy definovány jako „vedlejší produkt civilizovaného způsobu života“. Považujeme se za civilizované, protože již nežijeme v divočině. Žijeme snad naopak ve městech, v blízkém vzájemném styku, ne-li doslova jeden nad druhým. Slovo „civilizovaný“ pochází ve skutečnosti z latinského slova, jež znamená občan nebo obyvatel města. Ale odkud vlastně pochází myšlenka, že by lidé měli bydlet ve městech?

První zpráva o tom je v 1. Mojžíšově 11:4: „Nyní řekli“ ‚Pojďme, postavme si město a také věž s vrcholkem v nebesích a učiňme si proslulé jméno, abychom nebyli rozptýleni po celém povrchu země.‘“ Tento návrh pronesený za dnů Nimrodových byl v protikladu k předsevzetí, které řekl Bůh Adamovi, že totiž mají lidé ‚naplnit zemi a podmanit si ji‘. Až by vzrostl jejich počet, měli se rozšiřovat po zemi. Protože to Nimrod odmítl, a také z jiných důvodů, stal se známým jako muž, který byl „v odporu proti Jehovovi“. (1. Mojž. 10:9) Ke vzpouře v zahradě Edenu se připojilo toto vyzývavé jednání, a tak se zrychlil postup lidstva směrem k úpadku, nemocem a smrti.

Až dodnes je většina nemocí, které sužují blahobytné národy, výsledkem jejich životního stylu.

Hledá se zdraví

Odborníci již došli k názoru, že problémy lidského zdraví se nedají řešit jen větším množstvím léčiv, ani větším počtem lékařů nebo nemocnic, i když se tím jistě dosáhne na krátký čas určitého zlepšení. Jsou však nutné radikální změny ve způsobu lidského života a ve způsobu, jak lidé zacházejí se svým životním prostředím. Například Dr. Halfdan Mahler, generální sekretář SZO (Světové zdravotnické organizace) napsal v článku ke Dni světového zdraví, 7. dubna l983:

„Co mohou lidé dělat, pokud jde o zdraví? Mohou například jako jednotlivci i jako společnost podniknout kroky, aby si zajistili dostatek potravy správného druhu. Mohou se například spojit, aby co nejlépe využili pitné vody, která je k dispozici, nebo která může být dána k dispozici, a mohou se postarat, aby byla uchráněna před znečištěním. Mohou trvat na přiměřené míře hygieny ve svých domovech a okolí, na tržištích a v obchodech, ve školách, v továrnách, v závodních jídelnách a restauracích. Mohou se naučit plánovat i rození dětí, které chtějí mít, aby mohli každému z nich dát vyhlídku na přežití, přiměřené vzdělání a přiměřenou kvalitu života.“

To jsou jistě kroky, jež vedou k dobrému zdraví. Vznikají však také zřejmě otázky: Jak si mají chudí lidé v rozvojových zemích opatřit dostatek potravy, čistou pitnou vodu a jak mají zlepšit svou hygienu? Kde získají finanční prostředky a potřebné vědomosti, aby si mohli opatřit tyto základní věci?

V jednom článku v časopise „World Health“, oficiálním orgánu SZO, je zajímavý výrok: „Představme si ideální svět, v němž je na zlepšení zdraví světa věnována všechna vynalézavost, všechny peníze, všechny lidské schopnosti a všechny materiální prostředky, jichž se dnes užívá na vojenské zbrojení!“ K čemu by to vedlo? V článku je řečeno, že závody ve zbrojení stojí svět každoročně asi šest miliard dolarů, to jest milión dolarů za minutu. Ale „čtrnáctiletá kampaň k vymýcení smrtelných neštovic, jež probíhala v letech 1967–1980, stála svět jen 300 miliónů dolarů“. V závěru je řečeno: „Je jasné, že i kdyby se jen část dnešních vojenských výdajů dala k dispozici pro preventivní opatření, léčení a výzkum v oblasti medicíny, přiblížilo by se lidstvo ohromně ke svému cíli, totiž ke ‚zdraví pro všechny do roku 2 000‘.“

Co lze říci o lidech v průmyslových zemích? Těm se snad v některých ohledech daří lépe, ale podle Dr. Mahlera si musí také oni „více uvědomovat svou odpovědnost za své zdraví, musí jíst rozumně, pít střídmě, vůbec nekouřit, řídit vozidla opatrně, dostatečně se pohybovat, naučit se odolávat stresu městského života a vzájemně si při tom pomáhat“.

Musíme si však položit otázku: Budou národy ochotny změnit svou taktiku a postavit na přední místo úsilí o zdraví? Budou ochotny odložit své politické rozpory a spojit své prostředky i své úsilí, aby přemohly nemoci? A změní lidé svůj životní styl tak, aby žili zdravěji? Realisticky je nutné připustit, že to je velmi nepravděpodobné. K vyléčení všech nemocí by nedošlo, kdybychom to měli očekávat od národů.

Vyléčení je blízko!

V koho bychom tedy měli vkládat naději? Ano, vzpomeňme si na vidění letitého apoštola Jana. Popsal je slovy:

„Ukázal mi řeku vody života, čistou jako křišťál, plynoucí od trůnu Božího a Beránkova středem jeho široké cesty. A na té i na oné straně řeky byly stromy života, přinášející dvanáct úrod ovoce, vydávající své ovoce každý měsíc. A listí stromů bylo k léčení národů.“ — Zjev. 22:1, 2.

Symbolická „řeka vody života“ teče, jak je řečeno, „od trůnu Božího a Beránkova“. Je tedy zřejmé, že „léčení národů“ musíme očekávat od Jehovy Boha a od mesiášského království jeho Syna. Není to logické? Bůh je stvořitel lidského těla a celé země. On — více než lékaři a vědci — ví, jak nejlépe postupovat, aby mohly být odstraněny nemoci. Pod panstvím Božího království bude lidstvo osvobozeno od znečištění, které působí nemoci a smrt a kterému jsme dnes vystaveni. Lidé se budou živit křišťálově čistou „vodou života“ a ovocem a listím „stromu života“ — což jsou všechna Jehovova opatření k dosažení věčného života — a budou navždy vyléčeni ze všech nemocí, duchovních i tělesných.a Lidé budou opět uvedeni do stavu štěstí, zdraví a dokonalosti, v němž byli na počátku jejich předkové, Adam a Eva.

Nyní se přiblížil čas, kdy Boží království podnikne kroky, „aby byli zničeni ti, kteří ničí zem“. (Zjev. 11:18) Pak se v obnoveném ráji splní mnohá biblická proroctví. (Iz. 33:24; 35:5, 6) To je dobrá zpráva pro všechny, kteří touží být uzdraveni způsobem, který určil Bůh. Již brzy nastane „nová země“, kterou viděl Jan ve svém vidění a ve které již nebude „smrt. . . ani truchlení ani křik ani bolest“. — Zjev. 21:1, 4.

Budeš mezi těmi, kteří přežijí konec tohoto znečištěného a rozpadávajícího se světa a kteří budou žít na čisté „nové zemi“? Jestliže moudře využiješ času, který ještě zbývá, a poučíš se více o Božím království a budeš činit to, co od tebe Bůh vyžaduje, pak zažiješ den, kdy dojde k vyléčení všech nemocí.

[Poznámka pod čarou]