Otázky čtenářů

◼ Mohou se křesťané rozhodnout pro dobrovolnou sterilizaci jako formu řízení porodnosti, jestliže je dnes podle zpráv možno lékařským zákrokem ji opět zrušit?

Bible ukazuje, že Bůh přisuzuje rozmnožovací schopnosti velký význam. Dal člověku příkaz, aby se rozmnožoval, a tak naplnil svým druhem zemi. (1. Mojž. 1:28; 9:6, 7) Později považovali Izraelité velké rodiny za požehnání od Jehovy a nesprávné zacházení s rozmnožovací silou vedlo k Boží nepřízni. (Žalm 127:3–5; 5. Mojž. 1:11; 23:1; 25:11, 12) Taková místa v Hebrejských písmech ovlivnila názor mnoha Božích služebníků ohledně provádění dobrovolné sterilizace.a

Jaké myšlenky ohledně této věci však nacházíme v Křesťanských řeckých písmech? V první řadě se dovídáme, že křesťané nejsou pod mojžíšským Zákonem. (Gal. 3:24, 25) Dále, Ježíš vybízel k tomu, aby bylo křesťanství rozšiřováno kázáním dobrého poselství, a ne plozením. Mělo to vést k velké žni učedníků, a proto Ježíš radil učedníkům, kteří tomu mohli učinit místo, aby se stali v duchovním smyslu eunuchy tím, že by projevovali sebeovládání jako osoby, které nejsou v manželství. Podobně povzbuzoval apoštol Pavel křesťany, aby nevstupovali do manželství, protože tak budou mít více svobody ke kázání a učení. Tímto způsobem budou shromažďovat duchovní děti. I manželské dvojice měly pamatovat na to, že „zbývající čas je zkrácen“; jejich cílem mělo být, aby ‚neměli úzkostlivé starosti‘ rodinného života. — 1. Kor. 7:29–32, 35; Mat. 9:37, 38; 19:12.

Když jsme naposledy rozebírali v této rubrice otázku dobrovolné sterilizace, považovala většina lékařů tento zákrok za nezměnitelný, a tedy trvalý. V posledním desetiletí se však situace poněkud změnila vývojem v medicíně. Například v publikaci „Population Reports“ (Listopad-prosinec 1983, Johns Hopkinsova Universita) je o vasektomii řečeno: „Podle posledních zpráv mohla být zrušením obnovena průchodnost chámovodu — to znamená, že v ejakulátu byly opět nalezeny spermie — u 67 až 100 procent mužů. Vlastní kvóta úspěšnosti, to jest počet těhotenství u manželek těchto mužů, se pohybuje mezi 16 až 85 procenty.“ Poukazuje se také na nové chirurgické postupy a metody zavedení dočasné blokády, což naznačuje, že kvóta úspěšnosti při zrušení bude ještě stoupat.

Křesťanská řecká písma neposkytují v těchto věcech žádné přímé vodítko, a proto musí křesťané činit osobní rozhodnutí ohledně plánování své rodiny a kontroly porodnosti. Pokud jde o sterilizaci, měli by pamatovat na to, že lékaři, i když pro její zrušení je dnes teoreticky větší možnost než před desetiletími, nemohou zaručit, že rozmnožovací schopnost může být obnovena.

Každá manželská dvojice by si měla především zachovávat čisté svědomí před Jehovou a před svými spolukřesťany. Pomýšlí-li manželská dvojice na sterilizaci jako na jeden způsob kontroly porodnosti, měli by přesto uvažovat o tom, jak jejich jednání zapůsobí na druhé. Manželská dvojice obvykle nerozšiřuje na veřejnosti své rozhodnutí o kontrole porodnosti. Co by se však stalo, kdyby vešlo ve známost, že manželská dvojice podstoupila dobrovolnou sterilizaci? Vznikl by pak ve sboru neklid a ztratil by k manželům sbor úctu? (1. Tim. 3:2, 12, 13) O těchto činitelích je nutno vážně uvažovat, i když je to soukromá a osobní věc. Jako závěrečný úsudek je vhodný výrok apoštola Pavla: „Vlastnímu pánovi [Jehovovi] stojí nebo padá.“ — Řím. 14:4, 10–12.

[Poznámka pod čarou]