Náboženství — sjednocující síla?

JE náboženství jako celek sjednocující silou ve světě? Nebo je spíše silou vedoucí ke smrti a zkáze? Musíme odpovědět, že svět prožívá století konfliktů roznícených nacionalismem, ale podporovaných náboženstvím. Nejméně čtrnáct velkých světových konfliktů od roku 1909 mělo náboženské kořeny. „Od starověku až dodnes,“ říká Ernest Lefever, prezident Střediska pro etiku a právní uspořádání ve Washingtonu D.C., „bylo vybojováno jen velmi málo válek, v nichž by náboženství nehrálo alespoň určitou roli.“

Ano, teoreticky by mělo být náboženství schopné udržet na světě mír. Žurnalista Mike Royko o tom napsal: „Kdyby vojáci odmítli někoho zabít prostě proto, že jsou téhož náboženství, bylo by [velmi] těžké vést válku.“ Potom si všímá toho, že lidé téže nekřesťanské víry „se dychtivě navzájem zabíjejí v desetitisících“ a dále říká: „Ani křesťané si nedělali výčitky, když vedli války s jinými křesťany. Kdyby měli citlivé svědomí, k nejkrvavějším válkám v Evropě by nikdy nedošlo.“

Je tedy možné se divit, že mnozí lidé nechtějí mít s náboženstvím nic společného? Stránky dějin jsou zbroceny krví válčících stoupenců náboženství, kteří buď ignorovali Boží slovo, Bibli svatou, nebo překrucovali její význam, aby jej přizpůsobili svým sobeckým zájmům.

Ale způsob života vytyčený v Bibli — pokud se jím řídíme — nevede nikdy ke konfliktům, ale vždy k pokoji a jednotě. (Přísl. 3:1–6) Ježíš nabádal své následovníky: „Milujte dále své nepřátele, čiňte dobro těm, kteří vás nenávidí.“ (Luk. 6:27) Ježíš také poukázal na charakteristický rys, jímž se budou vyznačovat jeho praví následovníci, když řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ — Jan 13:35.