„Byl jsem naplněn vřelým pocitem“

Burt žije v Anglii. Strávil šest týdnů v Austrálii na návštěvě u svého bratra Erika a jeho manželky, kteří jsou svědky Jehovovými. Burt váhal, když ho bratr pozval na shromáždění v sále království, protože měl jiné náboženství. Ale tolik ho překvapil vřelý, přátelský duch, s nímž byl přivítán, že po návratu do Anglie napsal tento dopis vyjadřující ocenění sboru:

„Musím přiznat, že nejsem svědek, protože jsem aktivním členem anglikánské církve, a tak jsem Erika a Joan provázel na jejich nedělní bohoslužbu s jistou dávkou rozechvění.

Nemusel jsem si dělat obavy. Uvítání, kterého se mi dostalo téměř od celého sboru, bylo nejen bratrské a upřímné, ale byl jsem naplněn vřelým pocitem, že jsem sice úplně cizí, ale přesto jsem byl přijímán ani ne tak jako návštěvník, jako vítaný člen sboru.

Přestože jsem plně nerozuměl vaší bohoslužbě a kázání, na konci shromáždění jsem se loučil s pocitem, že mi ta zkušenost velmi prospěla, a ptal jsem se, proč by se láska a upřímnost, která byla zřejmá během celé bohoslužby, nemohla rozšířit po tomto našem velmi rozbouřeném světě.

Velmi upřímně váš

Burt B.“