Rozmnožování života — výsledek evoluce, nebo dar od Boha?

„ZÁZRAČNĚ složitý“ — tak je v časopise „Science News“ popsán rozmnožovací systém ženy. Ale vajíčko z vaječníků ženy nemůže samo o sobě dát vznik životu. K tomu je nutné, aby se s jádrem vajíčka spojila spermatická buňka z mužského rozmnožovacího systému. Jakým způsobem však spermie podněcuje další vývoj vajíčka? Tato otázka je pro vědce dosud záhadou.

Víra v evoluci vyvolává další otázku: Jestliže se samčí i samičí rozmnožovací orgány vyvíjely, jak mohl život pokračovat v době, kdy obojí tyto orgány ještě nebyly plně vyvinuté?

K rozmnožování patří i jiné zázraky. Genetický materiál v oplozeném vajíčku je patrný pouze za pomoci mikroskopu. A přece představuje „ohromné knihovny informací“, jak říkají profesor Frair a profesor Davis ve své knize „Argument pro stvoření“ (angl.). Dodávají: „Neexistuje žádný jiný srovnatelný příklad miniaturizace.“ Tato kniha, jež má mikroskopické rozměry, řídí růst všech částí těla, včetně takových detailů, jako je barva očí a vlasů.

Krátce po oplodnění se buňka dělí ve dvě, ze dvou vznikají čtyři atd., až vznikne ohromné množství buněk. K buněčnému dělení patří utváření a uspořádávání milionů molekul. Jako kdyby se nějaká továrna automaticky rozdělila na dva samostatné podniky, jež mají naprosto shodné strojové vybavení a vyrábějí týž výrobek, přičemž by se takové násobení stále opakovalo. Pak nastává jiná úžasná věc.

Začínají se tvořit buňky různých tvarů — buňky nervové, svalové, kožní a všechny ostatní druhy buněk, z nichž sestává lidské tělo. Diferenciace buněk je záhadou. Stejně je záhadou i seskupování buněk. V časopise „Science Digest“ bylo napsáno: „Nikdo neví jistě, proč se některé buňky seskupují, aby utvořily ledvinu, zatímco jiné se spojují, aby utvořily játra atd.“ Lidské tělo nakonec dosahuje plného vzrůstu a skládá se asi ze 100 000 000 000 000 buněk.

Podle evoluční teorie se lidský život vyvinul z jednoduchých mikroorganismů. Většina mikroorganismů však vzniká — na rozdíl od lidí — z jediného rodiče. Rozmnožují se samy od sebe. Jak se mohla tato forma rozmnožování vyvinout v daleko složitější formu vyžadující dva rodiče? Zastánci evoluce na to mohou těžko odpovědět, jak je patrné z výroků uvedených na předcházející stránce.

Tento velký skok je obecně popsán jako „vynález pohlavního rozmnožování“. Ale někteří vědci jsou natolik odvážní, že proti tomu vznášejí námitky. Profesor Jaap Kies z univerzity ve Western Cape v Jižní Africe to popisuje jako „vyloženou spekulaci“.

Rozmnožování života lze vysvětlit jen jediným způsobem. Je to dar od absolutně moudrého stvořitele, od Jehovy Boha. Jak to říká Bible: „Vše dobré, co dostáváme, a každý dokonalý dar je shora.“ — Jakub 1:17

[Rámeček na straně 2]

Co připouštějí zastánci evoluce ohledně rozmnožování

„Neznáme ani v nejmenším základní příčinu sexuality; proč mají vznikat nové bytosti spojením dvou pohlavních prvků, a nikoli procesem parthenogenese (rozmnožováním z jediného rodiče) . . . Celý tento námět je dosud skrytý v temnotě.“ — Charles Darwin, 1862.

K Darwinovu výroku dodává časopis „Science News“ z 8. září 1984: „Mohl to psát dnes.“

V předmluvě ke knize „Pohlaví a evoluce“ (angl.) píše profesor George C. Williams: „Tato kniha je napsána z přesvědčení, že sexuální rozmnožování, které u vyšších rostlin a živočichů převládá, je v rozporu se současnou evoluční teorií.“

Profesor John Maynard Smith předkládá ve své knize „Evoluce pohlaví“ (angl.) „náčrt původu pohlaví“ a označuje jej jako „nejlepší náčrt, jaký mohu nabídnout“. V závěru prohlašuje: „Nemohu tvrdit, že je toto přesvědčení zcela přesvědčivé.“

„Sexualita je největším problémem evoluční biologie . . . Zdá se, že v evoluční biologii ještě prakticky nikdy nebyly položeny některé z nejzákladnějších otázek . . . Největší z těchto otázek, která se v žádném případě nedá přejít a která znovu a znovu vyvstává, je: „Jaká je příčina sexuality?“ — „Mistrovské dílo přírody“ (angl.) od profesora Grahama Bella.