Otázky čtenářů

◼ Jaká je vhodná reakce sboru, když někdo opustí pravou křesťanskou víru a připojí se k jinému náboženství?

V prvním století se to někdy stávalo. Je tedy pochopitelné, že se to občas stane i dnes. V takovém případě sbor náležitě reaguje, aby ochránil duchovní čistotu svých věrně oddaných křesťanů.

Jeden slovník definuje odpadnutí jako „zřeknutí se své víry, zásad, politické strany atd.“. Jiný říká: „Odpadnutí . . . 1. zřeknutí se náboženské víry 2. opuštění dřívější loajality.“ Jidáš Iškariotský se tedy provinil odpadnutím, když zradou Ježíše opustil uctívání Jehovy Boha. Později se stali odpadlíky jiní tím, že zběhli od pravé víry ještě za života apoštola Jana a jiných raných učedníků. Jan napsal: „Vyšli z nás, ale nebyli našeho druhu, neboť kdyby byli našeho druhu, zůstali by s námi.“ — 1. Jana 2:19.

Co dělat, když se dnes stane něco podobného? Starší neboli pastýři sboru se snad dovědí o pokřtěném křesťanovi, který se přestal scházet s Jehovovým lidem a zřejmě se spojil s jiným náboženstvím. V souladu s péčí o zbloudilé ovce by se měli duchovní pastýři zajímat o pomoc takové osobě. (Mat. 18:12–14; srovnej 1. Jana 5:16.) Ale co když pastýři, kteří jsou určeni, aby věc prozkoumali, zjistí, že osoba si již nepřeje mít nic společného s Jehovovým lidem a hodlá zůstat ve falešném náboženství?

Pak prostě oznámí sboru, že ten a ten opustil společenství a již není svědkem Jehovovým. Takový člověk ‚opustil dřívější loajalitu‘, ale není nutno konat nějaké formální odnětí pospolitosti. Proč? Protože se již od sboru odloučil. Pravděpodobně se nesnaží udržovat styk se svými bývalými bratry a nepřesvědčuje je, aby jej následovali. Věrně oddaní bratři zase neusilují o styk s ním, protože ‚z nich vyšel, jelikož nebyl jejich druhu‘. (1. Jana 2:19) Takový člověk, který opustil společenství, možná začne posílat dopisy nebo literaturu podporující falešné náboženství nebo odpadlictví. To by potvrdilo, že ten jedinec rozhodně ‚není našeho druhu‘.

Písma však varují, že někteří se budou snažit zůstat mezi Božím lidem a tam se pokoušet svádět jiné. Apoštol Pavel varoval: „Z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Sk. 20:30) Důrazně varoval křesťany, aby ‚dávali pozor na ty, kteří působí rozdělení a příležitosti ke klopýtání v rozporu s učením, jemuž se naučili, a aby se jim vyhýbali‘. — Řím. 16:17, 18.

Jestliže se tedy někdo mezi pravými křesťany stane falešným učitelem jako Hymeneus a Filétos v Pavlově době, budou muset pastýři stáda zakročit na ochranu sboru. Jestliže taková osoba odmítne jejich láskyplné nabádání a bude dál prosazovat nějakou sektu, mohl by výbor starších někoho takového zbavit pospolitosti neboli vyloučit pro odpadlictví. (2. Tim. 2:17; Tit. 3:10, 11) Jednotliví bratři a sestry ve sboru se budou řídit Pavlovým pokynem, aby se „vyhýbali“ tomu, kdo se pokouší ‚působit rozdělení‘. Jan radil podobně: „Jestliže k vám někdo přichází a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho nikdy do svého domu ani ho nezdravte.“ — 2. Jana 10.