Otázky čtenářů

■ Je vhodné, aby křesťan dovolil provedení pitvy na svém příbuzném?

Bible nemluví o pitvě přímo, ale existují některé biblické myšlenky, které může křesťan vzít v této souvislosti v úvahu. Pak může učinit osobní rozhodnutí ve světle takových textů a s přihlédnutím k dané situaci.

Pitva je chirurgické prozkoumání mrtvoly k určení příčiny smrti. Může také poskytnout informace o účinku nebo průběhu choroby. Názory některých náboženství na pitvu jsou ovlivňovány nebiblickými naukami. Jedna katolická encyklopedie například říká: „S tělem zesnulého se má zacházet s úctou jako s bývalým příbytkem jeho duše. . . Je určeno k tomu, aby bylo vzkříšeno spolu s duší při všeobecném vzkříšení, k věčnému životu. . . Mezi smrtí z lékařského hlediska a odchodem duše může být nějaký interval.“ Bible však ukazuje, že člověk, když (živá duše) umírá, se stává mrtvou duší. (1. Mojž. 2:7; 7:21–23; 3. Mojž. 21:1, 11) A co jeho tělo? O „lidských synech“ a „zvířatech“ čteme: „Všichni vzešli z prachu a všichni se vracejí do prachu.“ (Kaz. 3:18–20) Při vzkříšení nevzkřísí Bůh tělo, které se již dávno stalo pouhým prachem, ale poskytne tělo, jaké bude chtít. — Viz 1. Korinťanům 15:38, 47, 48.

Ve spojitosti s pitvou může být vzata v úvahu ještě jiná stránka biblického názoru na mrtvé. Bůh přikázal Izraeli: „Na těle si neuděláte řezné rány kvůli duši, která skonala, a nebudete si na sobě dělat tetované značky. Já jsem Jehova.“ (3. Mojž. 19:28; 5. Mojž. 14:1, 2; Jer. 47:5; Mich. 5:1) Ano, Boží lid neměl napodobovat okolní národy v tom, že by si jako znamení zármutku nad mrtvými nebo z jiných důvodů falešného náboženství zohyzďoval tělo. Tento příkaz také jistě povzbuzoval Izraelity, aby projevovali úctu ke svému tělu jako k Božímu stvoření. – Žalm 100:3; 139:14; Job 10:8.

Křesťané by také měli mít správnou úctu ke svému životu a ke svému tělu, které oddali Bohu. (Řím. 12:1) Někteří z toho vyvozují, že tento uctivý názor na tělo by měl usměrňovat jejich smýšlení o pitvě. Dávají přednost tomu, aby kromě nějakých mimořádně závažných důvodů nedávali tělo milovaného příbuzného k dispozici pro posmrtnou pitvu. Vědí možná, že na některých místech se z mrtvých těl odnímá krev, jež se užívá k transfúzím nebo k jiným účelům, čehož by se nechtěli účastnit.a

Proč tedy někteří křesťané dovolili pitvu? Uvědomují si, že Bible výslovně nemluví o této lékařské proceduře. Také si možná povšimli, že Izraelité v Egyptě dovolili, aby egyptští lékaři nabalzámovali Jákoba a Josefa. To pravděpodobně zahrnovalo chirurgické odstranění vnitřních orgánů. (1. Mojž. 50:2, 3, 26) V některých případech dnes zákon země vyžaduje, aby byla provedena pitva. Jestliže například zemře mladý zdravý člověk bez zjevné příčiny, může být pitva povinná. Když zákon vyžaduje pitvu, pamatuje křesťan na radu, abychom byli ‚podřízeni nadřazeným autoritám‘. — Řím. 13:1, 7; Mat. 22:21.

I když byl někdo v lékařské péči a příčina smrti je tedy pravděpodobně známá, může někdy pitva poskytnout užitečné informace. Pozůstalé děti chtějí možná znát přesnou příčinu, aby mohly rozšířit své poznatky o nemocech v jejich rodině. Takové informace mohou v budoucnosti ovlivnit jejich vlastní životní styl nebo léčení. Jsou i jiné důvody, proč někteří připustili pitvu. Zpráva z pitvy doložená prozkoumáním tkáně může otevřít pozůstalým cestu k získání odškodného, například při prokázaném poškození plic při práci v dolech. Někteří jsou toho názoru, že pitva přispěje k jejich uklidnění, protože jim pak bude jasné, co mohlo a co nemohlo vést ke smrti člena rodiny. Je možné vzít v úvahu také prospěch osob mimo rodinný kruh. Příbuzní se možná upřímně domnívají, že povolení pitvy může pomoci lékaři, aby porozuměl průběhu choroby a tak mohl lépe léčit druhé.

Je tudíž správné, jestliže křesťané projevují úctu ke svému tělu, ale pokud mají rozhodnout, zda dovolí v určité situaci pitvu, mohou vzít v úvahu ještě jiné činitele.

[Poznámka pod čarou]