Život a služba Ježíše
Otázka otcovství
JEŽÍŠOVA rozprava se židovskými vůdci, k níž došlo při svátku stánků roku 32 n. l., nabývá na intenzitě. „Vím, že jste Abrahámovi potomci,“ uznává Ježíš, „ale usilujete mne zabít, protože mé slovo nečiní mezi vámi žádný pokrok. Mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce, a vy proto děláte to, co jste slyšeli od svého otce.“
Ježíš sice neříká, kdo je jejich otcem, ale jasně ukazuje, že má on sám jiného otce než oni. Židovští vůdcové nevědí, koho má Ježíš na mysli, a proto odpovídají: „Náš otec je Abrahám.“ Domnívají se, že mají stejnou víru, jakou měl Abrahám, který byl Božím přítelem.
Ježíš jim však odpovídá slovy, jež v nich vyvolávají otřes: „Jestliže jste děti Abrahámovy, čiňte skutky Abrahámovy.“ Ano, skutečný syn napodobuje svého otce. „Ale nyní usilujete zabít mne,“ říká Ježíš, „člověka, jenž vám řekl pravdu, kterou jsem slyšel od Boha. To Abrahám nedělal.“ Ježíš proto opět říká: „Vy konáte skutky svého otce.“
Stále ještě nechápou, o kom Ježíš mluví. Vyjadřují, že jsou zákonnými syny Abrahámovými. Říkají: „My jsme se nenarodili ze smilstva.“ Tvrdí, že jsou pravými ctiteli jako Abraham, a tak prohlašují: „Máme jednoho Otce, Boha.“
Je však Bůh skutečně jejich Otcem? „Kdyby byl Bůh vaším Otcem,“ odpovídá Ježíš, „milovali byste mne, neboť jsem vyšel od Boha a jsem zde. Ani jsem vůbec nepřišel sám od sebe, ale On mne poslal. Jak to, že neznáte to, co mluvím?“
Ježíš se snažil ukázat těmto náboženským vůdcům, k čemu to povede, jestliže ho zavrhnou. Nyní jim však výslovně říká: „Jste ze svého otce, z dábla, a přejete si činit žádosti svého otce.“ Jakým otcem je dábel? Ježíš ho označil jako vraha a řekl také: „Je lhář a otec lži.“ Proto Ježíš dochází k závěru: „Ten, kdo je z Boha, naslouchá Božím výrokům. Nenasloucháte proto, že nejste z Boha.“
Židé se rozzlobili, protože je Ježíš tak odsoudil, a odpovídají: „Neříkáme správně: Jsi Samaritán a máš démona?“ Výrazu „Samaritán“ se užívá k označení pohrdání a potupení, protože Židé Samaritány nenáviděli.
Ježíš přehlíží tuto opovržlivou pomluvu, že je Samaritán, a odpovídá: „Nemám démona, ale ctím svého Otce, a vy mne zneuctíváte.“ Dále Ježíš poskytuje vzrušující slib: „Jestliže někdo zachovává mé slovo, vůbec nikdy neuzří smrt.“ Ježíš tím ovšem nechce říci, že všichni, kteří ho budou následovat, doslova nikdy nezakusí smrt. Míní tím spíše, že nikdy nezakusí věčné zničení neboli „druhou smrt“, z níž neexistuje vzkříšení.
Židé však chápou Ježíšova slova doslovně. Proto říkají: „Nyní již víme, že máš démona. Abrahám zemřel, rovněž i proroci, ale ty říkáš: ‚Jestliže někdo zachovává mé slovo, vůbec nikdy neokusí smrt.‘ Ty přece nejsi větší než náš otec Abrahám, který zemřel? Také proroci zemřeli. Za koho se prohlašuješ?“
Z celé této rozpravy je jasné, že Ježíš poukazuje těmto mužům na to, že je tím zaslíbeným Mesiášem. Ježíš však neodpovídá přímo na jejich otázku, kým je, ale říká: „Jestliže oslavuji sám sebe, má sláva není nic. Je to můj Otec, kdo mne oslavuje, ten, o němž říkáte, že je vaším Bohem; a přece jste ho nepoznali. Ale já ho znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych jako vy, lhář.“
Ježíš se dále zmiňuje o věrném Abrahámovi a říká: „Abrahám, váš otec, se velmi radoval z vyhlídky, že uvidí můj den, a viděl jej a radoval se.“ Ano, očima víry vzhlížel Abrahám vstříc příchodu zaslíbeného Mesiáše. Židé však nevěřili a odpověděli: „Ještě ti není padesát let, a přesto jsi viděl Abraháma?“
„Vpravdě vám říkám,“ odpovídá Ježíš, „dříve než Abrahám začal existovat, byl jsem já.“ Ježíš zde ovšem mluví o své předlidské existenci, kdy byl jako mocná duchovní osoba v nebi.
Židy se rozzuřili nad tím, že Ježíš tvrdil, že existoval před Abrahámem. Sbírají kameny, aby ho kamenovali. On se však ukrývá a bez nehody vychází z chrámu. Jan 8:37–59; Zjevení 3:14; 21:8.
◆ Jak Ježíš ukazuje, že on a jeho nepřátelé nemají stejného otce?
◆ Co znamená, že Židé označovali Ježíše jako Samaritána?
◆ Co měl Ježíš na mysli, když řekl, že jeho následovníci nikdy neokusí smrti?