Poučení z písma: Obadjáš 1–21

Božské výstrahy, které se tě týkají

„TEN, kdo se dotýká vás, dotýká se mé oční bulvy.“ (Zech. 2:8) Tato zlověstná slova znějí jako výstražné poselství pro všechny: Jehova pozoruje, jak se národy chovají k jeho lidu. Co se třeba stane národu, který pohrdá touto božskou výstrahou a s úmyslem škodit se dotýká Božího lidu? Na to odpovídá nejkratší kniha Hebrejských písem, Obadjáš.

Neštěstí pro Edom

Žádný neunikne před Jehovovým rozsudkem. Obadjášovo proroctví, pronesené asi v roce 607 př. n. l., předpovědělo vyhnání Edomitů z jejich země, přestože měli zdánlivě bezpečné místo „mezi hvězdami“. O životě tohoto pisatele Bible sice není nic známo, ale jednal podle významu svého jména, „Jehovův sluha“. Jak? Ohlašoval zdrcující rozsudek. Až Edom padne, bude naprosto vydrancován přáteli, kteří byli s ním ve smlouvě. Nepřežijí ani jeho moudří ani siláci. — 1–9.

Bůh přivádí neštěstí na ty, kteří se proti jeho lidu provinili násilím. Jaký je důvod pro toto neštěstí Edomitů? Stále opakovali násilné skutky proti svým bratrům, synům Jákoba. Edomité byli jako potomci Ezaua příbuzní Izraelitů. Přesto jsou obviněni z toho, že drancovali své příbuzné, zlomyslně se radovali z pádu Jeruzaléma a co bylo nejhorší, vydali nepřátelům ty, kteří přežili. Tak Edom zpečetil své odsouzení. — 10–16.

Jákobův dům obnoven

Jehovova zaslíbení jsou vždy spolehlivá. Jehova v Obadjášově době zaručil, že jeho lid bude znovu vlastnit svou zemi a ještě více. Izrael již nebude rozdělen. Jákobův dům, dvoukmenné království Judy, se znovu sjednotí s domem Josefovým, desetikmenným severním královstvím, pohltí Edom, stejně jako oheň stravuje strniště, a obsadí území Edomu. Nakonec Obadjáš prohlašuje v povzbudivém tónu, že Izraelité, kteří se vrátí, budou sjednoceni v uctívání svého Boha a budou jeho poddanými. Kralování bude opravdu Jehovovo. — 17–21.

Poučení pro dnešní dobu. Přehlížení výstrah přináší ovoce zhouby. Obadjášova přísná výstraha Edomu by tedy měla znít jako ozvěna do duší novodobých Božích odpůrců: Ti, kteří bojují proti Jehovovi a jeho lidu, budou navždy odříznuti.

Poučení z písma: Jonáš 1:1–4:11

VYHNI se nebezpečí, přijmi projevy milosrdenství! Jak? Můžeš se poučit z pravdivého příběhu, který je starší než 2800 let — z knihy Jonášovy. Napsal ji prorok Jonáš z Galileje asi v roce 844 př. n. l., a je plná duchovního porozumění.

Jonáš utíká

Měli bychom důvěřovat Jehovovi, že nás podporuje ve své službě. Jonáš ovšem utíká od Bohem daného úkolu a nespoléhá na to, že ho Jehova podepře. Opravdu neměl snadné pověření. Měl varovat ostudně ničemné Ninive před nestěstím od Boha. Jonáš však jde opačným směrem, nastupuje na loď, jež se plaví do Taršiše, nynějšího Španělska. Cestou nastane tak prudká bouře, že se záchrana lodi i posádky zdá zcela nemožná. Jonáš se přiznává, námořníci ho házejí přes palubu a bouře ustává. Proroka polyká velká ryba. — 1:1–17.

Boží služebníci mohou důvěřovat tomu, že Bůh vyslyší jejich modlitby. Jonáš v rybě křičí k Jehovovi o pomoc, děkuje mu v modlitbě za osvobození z hrobu ve vodní hlubině a slibuje, že splní to, co slavnostně slíbil. Časem je vyvržen na souš. — 2:1–10.

Jonáš jde do Ninive

Nevyhýbej se pověření od Jehovy. Dříve váhavý prorok se poučil z této lekce a káže ve „velkém městě“. Jonáš ohlašuje prostou, ale důraznou výstrahu: „Už jen čtyřicet dnů, a Ninive bude rozvráceno.“ Obyvatelé Ninive v nejpozoruhodnějším okamžiku začínají činit pokání a neštěstí se jim vyhýbá. — 3:1–10.

Člověk nemůže zabránit Božímu milosrdenství. Jonáš se zlobí nad tím, že Ninive bylo ušetřeno. Jehova však prostřednictvím rostliny Jonáše poučuje, že bude prokazovat milosrdenství podle toho, jak on sám uzná za dobré. — 4:1–11.

Poučení pro dnešní dobu: Neštěstí se dá odvrátit, dbá-li se na božské proroctví. Napodobujte obyvatele Ninive. Pokorně naslouchejte Ježíši Kristu, většímu prorokovi než byl Jonáš. — Luk. 11:32.

[Rámeček na straně 35]

ZKOUMANÉ BIBLICKÉ TEXTY

○ 7 — V biblických dobách „jíst pokrm“ s někým vlastně znamenalo smlouvu o přátelství. Jaká to byla ironie! Babylóňané, „muži ve smlouvě“ s Edomity, se projevili jako jejich ničitelé. Sice je pravda, že Babylóňané v době Nebukadnecarově dovolili Edomu, aby se podílel na kořisti ze zpustošeného Jeruzaléma, ale pozdější babylónský král Nabonidus jednou provždy omezil obchodní a zištné snahy Edomu.

○ 10 — Edom byl odsouzen k tomu, že bude „odříznut na neurčitý čas“, protože silně nenáviděl a z nedostatku přirozené náklonnosti byl tvrdý k bratrskému národu, „synům Judy“. (Verš 12) Takový zánik národa znamenal, že edomitský stát se svou vládou, obyvatelstvem a určitou zeměpisnou polohou zmizí z povrchu země. Dnes není možné označit nějaký lid jako Edomity. Opravdu jsou „jako by vůbec nikdy nebývali“. — Verš 16.

[Rámeček na straně 37]

ZKOUMANÉ BIBLICKÉ TEXTY

○ 1:17 — Vorvaň obrovský je schopen spolknout člověka, protože má velkou hlavu a jícen. Velryby jsou sice ve Středozemním moři jen zřídka, přesto velrybáři kdysi kotvili v Jopě. O jedné rybě je známo, že plave ve Středozemním moři za loďmi a žere všechno, co se hodí přes palubu, je to velký bílý žralok. I ten je schopen spolknout celého člověka. V Jonášově případě však Bůh použil „velkou rybu“, možná tvora, jenž není moderním vědcům známý.

○ 2:1, 2 — Jonáš jistě neměl ideální podmínky k tomu, aby v „nitru ryby“ složil báseň. Později však svůj zážitek zaznamenal. Z hloubi jeho srdce vycházela slova, jež byla odrazem slov Žalmů, a vyjadřují jeho pocity. — Srovnej 2:2 se Žalmy 120:1 a 130:1; 2:5 se Žalmem 69:1; 69:2, „KB“.

○ 3:3 — Velikost Ninive není přehnaná. Obvod zdí, jímž bylo město obehnáno, byl sice asi jen kolem 13 kilometrů, název města však zřejmě patřil i jeho předměstím, jež mohla dosahovat až 40 kilometrů.

○ 3:10 — Hebrejské slovo, které je překládáno jako „pocítit lítost“, znamená změnit názor na minulé nebo zamýšlené jednání. Jehova tedy ‚pociťuje lítost‘ neboli mění svůj názor na potrestání chybujících lidí, jestliže projevují pravé pokání.