Otázky čtenářů

◼ Je správné, aby si křesťan koupil pouze pro zábavu losy, pokud jde výtěžek na dobročinné účely?

Bible rozhodně neodrazuje od vhodné zábavy, protože Jehova je „šťastný Bůh“. (1. Tim. 1:11) Jeho lid se může těšit z hudby, ze zdrženlivého tance, z umírněného jídla a pití, a může vyrovnaně pěstovat sporty a hry. (Žalm 150:4; Kaz. 2:24) Ale sázení je očividně v rozporu s Boží moudrou radou, a totéž platí o účasti na loteriích.

Co je vlastně loterie? Patří k ni kupování losů, na které je možné vyhrát ceny. Vítězové jsou určováni tahem nebo nějakou náhodnou volbou čísla.a Často při tom jde o jednu ohromnou cenu, jež může dosahovat miliónů dolarů, pesos nebo liber. Naděje získat takovou ohromnou cenu je tak působivá, že se loterie staly „nejrozšířenější formou hazardních her“. („The World Book Encyclopedia“) V loteriích sázejí stamilióny lidí. Někteří se domnívají, že účast na loterii není nesprávná nebo špatná, neboť cena losu (šance) je například nízká nebo protože se člověk účastní dobrovolně a část výtěžku se může použít na dobročinné účely a tak se pomáhá chudým. Jakou cenu mají takové úvahy?

Někteří sice tvrdí, že koupit los je prostá, levná zábava, ale nelze popřít, že jde přitom o chamtivost. Lidé, kteří si kupují losy, doufají, že vyhrají mnoho peněz. To je rozhodně v rozporu s božskou radou, abychom se vyvarovali chamtivosti. Ta může být tak vážnou neřestí, že mnohdy vede k tomu, že někdo „nezdědí Boží království“. Kdyby tedy křesťan neustále projevoval chamtivost v podobě sázení, mohl by být vyloučen ze sboru. (1. Kor. 5:11; 6:10) Bible říká: „Dědictví se zprvu získává chamtivostí, ale jeho budoucnost nebude požehnaná.“ (Přísl. 20:21) Kdyby některý křesťan cítil chuť ‚pokusit se o štěstí‘ v loterii, měl by se vážně zamyslet nad tím, že je loterie založena na chamtivosti. V Efezanům 5:3 se říká, že mezi námi nemá být „ani zmínka . . . o chamtivosti“, a křesťan se jí tedy rozhodně nesmí poddávat.

Největší počet těch, kteří sázejí v loterii, je obvykle v chudých čtvrtích. I když je tedy cena losu nízká, přece odčerpává něco z peněz, které by se měly použít na skutečné potřeby rodiny — na více jídla, přiměřené oblečení, lepší lékařskou péči. Ten, kdo tvrdí, že je křesťan, ale zanedbává takové rodinné potřeby, „je horší než člověk bez víry“. — 1. Tim. 5:8.

I když cena losu nepoškodí znatelně něčí osobní nebo rodinný rozpočet, neznamená to, že nejsou poškozeni jiní lidé. Jak to? Protože téměř každý, kdo si kupuje los, chce vyhrát. Kde se vezmou peníze na jeho výhru? Jestliže totiž stojí los deset pesos a výhra je milión pesos, znamená to, že takový člověk získá peníze za losy od jednoho sta tisíc jiných lidí. Odpovídá to Boží radě, abychom netoužili po hodnotných věcech druhého? (5. Mojž. 5:21) V jeho výhře ale budou peníze od daleko většího počtu lidí, protože se bude muset prodat mnohem víc než sto tisíc losů. Velký peněžní obnos za losy musí krýt administrativní náklady a něco jde také na dobročinný účel, který se rozhlašuje jako důvod loterie. I když si tedy někdo může dovolit zaplatit deset pesos za svůj los, co se dá říci o tom množství jiných lidí? A pokud vyhraje, bude to pravděpodobně zveřejněno a mnozí začnou hrát v loterii nebo si budou kupovat více losů, i když si to nemohou dovolit.

Není také možné popřít, že s loterií je spojen sen vyhrát peníze bez práce. Ano, loterie podněcuje k lenosti nebo se jí dokonce dovolává. Ale Bible nabádá Boží lid k šetrnosti, pracovitosti a píli. Nepodporuje touhu ‚získat něco za nic‘, ale naopak radí: „Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí.“ — 2. Tes. 3:10; Přísl. 13:4; 20:4; 21:25; 1. Tes. 4:9–12.

I když se jiní účastní loterie na základě svého vlastního přání a je to zákonné, přece to neoprávňuje křesťany k účasti. Některé vlády legalizují jiné formy hazardních her nebo sázek, ale také prostituci a polygamii. Takové věci sice mohou být zákonné a mnozí lidé se jich dobrovolně účastní, ale neznamená to, že by byla taková činnost správná v Božích očích. Křesťané se naproti tomu snaží projevovat stejného ducha jako David: „Dej mi poznat své cesty, Jehovo; vyučuj mě svým stezkách. Přiměj mě, abych chodil v tvé pravdě, a vyučuj mě, vždyť jsi mým Bohem záchrany.“ — Žalm 25:4, 5.

Jestliže si křesťan opravdu přeje pomáhat chudým, invalidním nebo starším lidem, rozhodně to může činit přímo nebo nějakým způsobem, při kterém nejde o sázení.

[Poznámka pod čarou]