Loterie — Proč jsou tak populární?
PROČ lidé sázejí do loterie? „Je to zábavné, je to vzrušující,“ řekla mluvčí slosovacího výboru. Možná, ale nejpřitažlivější je jistě výhra. Každému by se hodilo trochu peněz navíc. A loterie slibují mnoho peněz. V dnešním nejistém světě stoupajících cen, krachů na burzách a zaměstnání, která nemají budoucnost, věří milióny lidí, že výhra v loterii je jediný představitelný způsob, jak pohádkově zbohatnout.
K působivosti loterií přispívá i to, že nejsou složité a sázení je snadné. Je mnoho obměn, například loto, sportka a stírací losy, kdy se odhalují skrytá čísla, ale všechny mají dva společné rysy. Za prvé, hráči vyhrávají tehdy, když jsou čísla na jejich tiketu shodná s těmi, která vylosovali organizátoři. Za druhé, na rozdíl od jiných forem hazardních her, nejsou k výhře potřebné žádné zvláštní dovednosti nebo znalosti. Výhra a prohra jsou čistě věcí náhody.
Lidé sázejí do loterie také proto, že se losy snadno kupují. Většina Američanů si je může koupit v místní samoobsluze. Jinde, kde není nablízku stánek pro sázky, mohou hráči sázet poštou, po telefonu, telexem nebo faxem.
Co je na loteriích nového?
Jsou loterie něčím novým? Vůbec ne. Na slavnostech ve starověkém Římě rozdávali císařové Nero a Augustus jako výhru otroky a majetek. Jednu z prvních peněžních výher, o níž máme zprávu, vyplatila pravděpodobně v roce 1530 jedna loterie ve Florencii v Itálii. Během následujících století se loteriím v Evropě vedlo dobře. Loterie vzkvétaly i v raných dobách Ameriky. Přinášely peníze, které pomáhaly financovat město Jamestown, Kontinentální armádu a výstavbu proslulých univerzit, jako například Harvardovy, Dartmouthské, Yaleovy a Kolumbijské.
Ovšem v devatenáctém století se tento obchod dostal do potíží. Odpůrci hřímali proti masovým hazardním hrám a vznášeli obvinění, že slosování jsou zfalšovaná. Loterie byly spojeny s úplatkářstvím, korupcí a účastí na zločinech. Soukromým provozovatelům plynuly ohromné zisky. Výsledkem bylo to, že ve Spojených státech, Francii a Velké Británii byly loterie zakázány.
Konec příběhu? Pochopitelně ne. Jinde se loteriím dařilo i nadále výborně — například v Itálii a Austrálii. Španělský král Carlos III. založil loterii v roce 1763. V moderní podobě byla uznána roku 1812. Daly se vydělat peníze, a tak se jedna země za druhou nadšeně přidávaly k tomuto módnímu hnutí. Francie v roce 1933 zrušila zákaz a založila Loterie nationale. Také Irsko založilo ve třicátých letech své slavné Dostihové sázky ve prospěch irských nemocnic. Japonské Takarakudži měly svůj počátek v roce 1945. Británie dala svolení k fotbalovým sázkám a k slosování prémiových cenných papírů, což byly ve skutečnosti loterie, i když se tak nejmenovaly. A v roce 1964 se do tohoto obchodu znovu zapojily i Spojené státy.
Později, v sedmdesátých letech, pozměnily provoz loterií dvě novinky. Za prvé to bylo zavedení počítačů, na které byly napojeny obchodní terminály. Nyní se daly organizovat rozsáhlé, často se opakující hry, při nichž si hráči mohli volit vlastní čísla. Už nemuseli čekat celé týdny nebo měsíce na výsledek slosování; mohli se je dovědět během několika dnů, hodin, či dokonce minut.
Druhou novinkou bylo zavedení hry loto, při níž je malá pravděpodobnost výhry. Pokud hlavní výhra není vybrána, přenáší se do následujících kol. Výherní částka tak mohla postupně narůstat do miliónů dolarů. Prodej losů lota prudce stoupal a začalo jít o skutečně mohutný obchod.
Jsou přitažlivé pro provozovatele
Proč vlády podporují hazardní hry? Je to totiž snadný způsob, jak přijít k penězům bez zvyšování daní. Zatímco hrací automaty a rulety vyplácejí na výhrách až 95 procent peněz, které přijmou, loterie vyplácejí méně než 50 procent. Tak například v roce 1988 se ve Spojených státech z každého dolaru vyplatilo 48 centů na výhrách a 15 centů připadlo na reklamu, obchod a administrativu. Zbývajících 37 centů bylo použito na financování veřejných projektů, školství, zdravotnictví a pomoci zestárlým občanům. V celonárodním měřítku to činilo 7,2 miliardy dolarů.
Ale vlády neprovozují loterie jen proto, aby vydělávaly peníze. Pokud se do tohoto obchodu nezapojí, mohou prodělat. Jejich občané by mohli sázet jinde. A tak když zřídí loterii jedna země nebo stát, nutí to sousední země, aby udělaly totéž. Tento lavinovitý nárůst je patrný ve Spojených státech. V roce 1964 tam byla jen jedna státní loterie; v roce 1989 jich bylo třicet.
Sny o bohatství
Je samozřejmě mnoho lidí, kteří se snaží získat kousek spotřebitelova dolaru. Jak tedy pozorovatelé přesvědčí veřejnost, aby utrácela v loteriích? Reklamou! Zapojí odborníky na přesvědčování!
Zdůrazňuje se v reklamách, že určitá část zisku (třebaže malá) pomůže financovat školství nebo péči o zestárlé občany? Zdaleka ne! O tom se hovoří zřídka. Místo toho se v reklamách zdůrazňuje, jak vzrušující je vyhrát milión dolarů. Uveďme několik příkladů:
◻ „Pohádkový styl života bohatých a slavných lidí může být okamžitě i váš. . . Když budete hrát slavné kanadské mnohomiliónové LOTTO 6/49.“
◻ „FLORIDSKÁ LOTERIE. . . Zbohatněte v největší americké loterii.“
◻ „Peníze Made in Germany — ZBOHATNĚTE, budou z vás přes noc milionáři.“
Připadá vám to jako prodejní agresivita? Máte rozhodně pravdu! Snahy zmírnit propagaci obvykle končí, když losy nejdou na odbyt. Provozovatelé se ve skutečnosti uchylují k ještě silnějším hrám a obchodním metodám, aby přilákali nové hráče a zachovali si přízeň starých. Musí neustále nabízet cosi, co vypadá nově. Ředitel oregonské loterie James Davey řekl: „Máme své náměty her, například hrajeme Olympiádu. O vánocích máme Sváteční peníze. Při Hvězdách, které přinášejí štěstí si pohráváme s astrologickými znaky lidí. Zjišťujeme, že když pořádáte dvě, tři, čtyři nebo pět her najednou, prodáte více losů.“
Ale to, co přitahuje zdaleka nejvíce, je obrovská hlavní výhra. Když v lotu částka určená na výhru prudce stoupne, jak tomu bylo v roce 1989 v Pensylvánii, kdy dosáhla 115 miliónů dolarů, stává se z toho velká událost. Lidé horečnatě nakupují losy. Jeden autor to nazval „dobře živeným hráčským šílenstvím“. V této hysterické atmosféře sáhnou po svých peněženkách i ti, kteří obyčejně do loterie nesázejí.
[Rámeček na straně 6]
Hráčská vášeň a náboženství
„Katolická církev mě naučila hrát hazardní hry. Bingo nebo tombola se od loterií nijak neliší. Kdyby jako první skoncovala katolická církev s veškerými hazardními hrami, znovu bych uvážil, zda bych se neměl vyhýbat sázení do loterie. Jsem-li chamtivý, pak je to proto, že v církvi se to považuje takřka za svátost.“ — Dopis čtenáře časopisu U.S. Catholic.
„Podle průzkumu katolických farností, který provedla Univerzita Notre Dame, bývá v katolických farnostech největší účast na hrách bingo hned za počtem účastníků nedělní mše.“ Několik kněží ovšem tvrdí, že většina těch, kteří se účastní her bingo, do kostela nechodí. — The Sunday Star-Ledger, New Jersey, USA.
„Svatý Pankrác přinesl Madridu štěstí.“ Tak zněl titulek mezinárodního vydání španělského týdeníku ABC. Článek pokračoval: „‚Byl to svatý Pankrác‘, provolávali znovu a znovu dva zaměstnanci obchodu, který prodával losy po celém Madridu. . . a v němž prodali jedinou sérii 21515 neboli ‚gordo‘ [velké číslo] v hodnotě 250 miliónů [peset, čili dnešních 2 500 000 dolarů]. [Zaměstnanci] se přiznali, že se modlili k tomuto světci, jehož podoba dominuje nad firmou, a že na ni položili snítku zelené petržele, aby měli štěstí a prodali vánoční ‚gordo‘.“
„Starší výherci, když se snažili najít způsob, jak vysvětlit své štěstí ve hře, měli sklon věřit tomu, že je Bůh nebo osud vyvolili, aby vyhráli. . . ‚Chceme věřit, že se dá jak štěstí tak neštěstí ve hře něčemu připsat, ne však náhodě,‘ řekl Dr. Jack A. Kapchan, profesor psychologie na Univerzitě v Miami. ‚A komu jinému se to dá připsat, než Bohu?‘“ — The New York Times.
Co říká Bible o štěstí? Nevěrnému Izraeli Jehova řekl: „To vy ale opouštíte Jehovu, zapomínáte na mou svatou horu, prostíráte stůl pro boha Štěstí a naléváte míchané víno pro boha Osudu.“ — Izajáš 65:11.
Kolik z těch poměrně mála výherců se zamyslí nad tím, že jejich ojedinělé štěstí ve hře je založené na nedostatku štěstí miliónů lidí, kteří prohráli? Odráží se vůbec v hazardním hraní ‚láska k bližnímu‘? Je rozumné nebo biblické domnívat se, že by se svrchovaný Panovník vesmíru zapletl do tak sobecké neřesti, jakou je hazard? — Matouš 22:39.