Zprávy a jejich hlubší význam

Sobecké pohnutky

Když se nacistický vůdce Adolf Hitler ujal v roce 1933 moci, uzavřel krátce nato konkordát s katolickou církví. Tento konkordát dal Hitlerovi právo vetovat nominaci německých biskupů, a církev za to dostala určité výsady. Která z těchto dvou stran však z toho měla největší užitek? Jedna nová francouzská katolická encyklopedie dává na tuto otázku jednoznačnou odpověď.

„Sám papež Pius XI. . . . považoval za absolutně nezbytné zajistit tímto konkordátem ochranu německé církve. Jednání probíhalo od dubna do července 1933. Ačkoli tento konkordát sloužil formálně ve prospěch katolické církve, ve skutečnosti byl úspěchem pro Hitlera, protože poskytl uznání jeho režimu. Hitler jej však navíc soustavně porušoval, a papež byl obviňován, že ukolébal svědomí katolíků a uzavřením nevýhodné smlouvy odzbrojil biskupy.“

Dnes je zejména ve Francii a v Německu katolická církev otevřeně kritizována za kompromisy, které uzavřela její hierarchie s nacistickým režimem. K takovým problémům dochází, když církevní vůdcové nedbají slov a příkladu Ježíše Krista, který řekl o svých pravých následovnících: „Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:16) Je pravda, že se takovými kompromisy náboženští vůdcové ucházejí o přízeň politických složek, ale jak to působí na jejich vztah k Bohu? Když psal Ježíšův učedník Jakub svým spolukřesťanům, varoval: „Přátelství se světem je nepřátelství s Bohem.“ — Jakub 4:4.

Kdo prohrává v loteriích

Pravděpodobnost, že vyhraješ v loterii, je asi 14 miliónů ku 1. A přece podle zprávy kanadského listu The Globe and Mail platí do loterií podporovaných vládou pravidelně milióny lidí. Výzkum ukazuje, že jediným důvodem, proč se lidé účastní loterií, je naděje, že vyhrají první cenu, což často podněcují reklamy, které soustřeďují pozornost „na cenu a na rizika, kterým se vystavuje ten, kdo si nekoupí los“. Účelem loterie je vytěžit zisk a malému počtu účastníků dát výhru, a proto ti, kteří loterii financují, provádějí tah každodenně „a doufají, že tím lidi podnítí, aby si losy kupovali ze zvyku“.

Působí to? Ano. Dr. Durand Jacobs referuje v časopis American Health o tom, že mezi dospívající mládeží roste zájem o hazardní sázky, a poukazuje na to, že je k sázení přivádějí loterie, „protože jsou levné, dostupné a podporují se jako schválené“. Dodává: „Loterie je nástroj, který vede mládež k dalším vážným formám hazardního hraní.“ Jeden kanadský odborník, který se zabývá hráčskou mánií, říká: „Každý, kdo by chtěl tvrdit, že různé loterie nepatří k hazardním hrám, buď jedná hloupě, nebo mluví o hloupých loteriích. . . S nadějí na výhru utrácíme v loteriích milióny dolarů. Hazard to je.“

Loterie podporují lásku k penězům. Dr. Marvin Steinberg, prezident rady řešící problémy hráčské mánie ve státě Connecticut (USA), podotkl, že těžko vychovatelní mladí hráči získávají finanční prostředky k podporování své hráčské mánie z peněz, které dostávají na obědy, nebo kradou peníze či zboží v obchodech. Skutečně pravdivá jsou slova apoštola Pavla: „Láska k penězům je. . . kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, . . . celí se probodali mnoha bolestmi.“ — 1. Timoteovi 6:9, 10.