„Epidemie míru?“

„EPIDEMIE MÍRU.“ „To je ale mírový svět!“ „Mír propuká všude.“ Takové novinové titulky překvapovaly čtenáře během uplynulých dvou let. Celý svět ohromovalo, jak se zprávy měnily od pochmurných a zlověstných k optimistickým. Co se to dělo?

Je pozoruhodné, že před nedávnem skončila řada velkých konfliktů nebo se během několika měsíců snížila jejich intenzita. Ve Střední Asii se stáhla sovětská vojska z Afghánistánu. Ve Střední Americe utichly boje mezi nikaragujskou vládou a vzbouřenými Kontras. V jihovýchodní Asii souhlasili Vietnamci s tím, že odtáhnou z Kambodži. „Epidemie míru“ zasáhla i Střední východ, kde se konečně zastavila krvavá válka mezi Íránem a Irákem.

Snad ještě pozoruhodnější bylo nové ovzduší mezi supervelmocemi. Po čtyřiceti letech studené války bylo těžké věřit smířlivým gestům, slovům o společných a konkrétních zájmech a konkrétním krokům k míru mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. Navíc nyní podle časopisu The Economist nastalo v Evropě nejdelší souvislé období míru během celých zaznamenaných dějin. Opravdu, námětem zpráv je mír.

Co to znamená? Chystají se snad politikové dát „mír naší době“? Tato slova pronesl před jedenapadesáti lety britský ministerský předseda Neville Chamberlain. Prokázala se jako krutá ironie, když krátce nato propukla druhá světová válka. Splní se tedy konečně nyní?