Moabský kámen — rozbit, a přece zachován

MOABSKÝ neboli Mešův kámen byl objeven v roce 1868, ale za necelý rok byl úmyslně rozbit. Byl starý téměř 3 000 let. Ohlazený, nahoře pěkně zaoblený kus černého bazaltu byl 112 centimetrů vysoký, 71 centimetrů široký a 36 centimetrů silný. Když byl rozbit, našly se z něho 2 velké úlomky a 18 malých, ale třetina kamene zůstala nenávratně ztracena.

Jak došlo k tomu, že se takový mimořádný artefakt bezmála ztratil navždy?

Intriky a nedůvěra

F. A. Klein byl první a poslední Evropan, který viděl tento kámen v neporušeném stavu. Kámen ležel mezi rozvalinami v Dibonu severovýchodně od Mrtvého moře. Klein udělal několik hrubých náčrtků částí nápisu, který měl 34 řádků a zvýšený okraj, a po návratu do Jeruzaléma oznámil nález svému pruskému nadřízenému. Ihned se zjistilo, že jde o velmi důležitý fénický text. Královské muzeum v Berlíně poskytlo prostředky, aby mohl být kámen koupen, ale zanedlouho o něj začali usilovat i jiní zájemci. Místní šejkové si uvědomili, jakou cenu má jejich poklad, a proto kámen ukryli a požadovali za něj neuvěřitelně vysokou cenu.

Jednomu francouzskému archeologovi se podařilo pořídit otisk nápisu na papír. Otisk však musel být rychle sňat, dříve než uschl, a proto byl jen špatně čitelný. Mezitím dostali beduínové příkaz z Damašku, aby odevzdali kámen vládním úředníkům. Místo aby se podřídili, rozhodli se, že kámen rozbijí na kusy. Kolem vzácné památky zapálili oheň a pak kámen polévali vodou. Když rozpraskal, rychle zlomky roznesli místním rodinám a ty si je daly do svých obilnic, zřejmě aby měly zajištěny úspěšné žně. Byl to také nejlepší způsob, jak mohli jednotlivci osobně domlouvat cenu za jednotlivé zlomky.

Biblické dějiny ožívají

Když byly úlomky skoupeny a doplněny s pomocí sádrových a papírových otisků, byl nakonec nápis na kameni obnoven. Ukázal se plný text, a odborníci byli ohromeni. Starověká stéla byla tehdy popsána jako „nejpozoruhodnější monolit, jaký kdy byl objeven“.

Moabský král Meša zasvětil Moabský kámen svému bohu Kemošovi. Kámen měl připomínat, že Meša přerušil nadvládu Izraele, která, jak říká, trvala čtyřicet let a Kemoš ji dovolil, protože „se hněval na svou zemi“. Zmínka o tom, že se Moab vzbouřil, bývá obvykle spojována s událostmi, o nichž se mluví ve 3. kapitole 2. Královské. V nápise na pomníku se Meša chlubí, že je velice zbožný, že staví města a silnice a že dosáhl vítězství nad Izraelem. Všechny své úspěchy připisuje svému bohu Kemošovi. V nápise, v němž Meša oslavuje sám sebe, podle očekávání neříká nic o své porážce ani o tom, že obětoval vlastního syna.

Bible se zmiňuje o mnoha místech, o nichž Meša říká, že je dobyl. Patří k nim Medeba, Atarot, Nebo a Jahac. Tento kámen tedy potvrzuje pravdivost biblických zpráv. Zajímavé však je, že Meša používá v osmnácté řádce záznamu tetragrammaton (JHVH), jméno izraelského Boha. V tomto úseku se chlubí: „Odnesl jsem odtud [z Nebo] [nádoby] Jahvovy, a přivlekl jsem je před Kemoše.“ Je to pravděpodobně nejstarší mimobiblická zpráva o použití božského jména.

V roce 1873 byl Moabský kámen obnoven, byly doplněny sádrové odlitky chybějícího textu a kámen byl vystaven v pařížském muzeu Louvru, kde je až dosud. Přesnou kopii můžeme vidět v Britském muzeu v Londýně.

[Obrázky na straně 31]

(nahoře) Moabská země

[Podpisek]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.

(vlevo) rekonstruovaný Moabský kámen

[Podpisek]

Musée du Louvre, Paris

(vpravo) Tetragrammaton uvedený na tomto artefaktu

[Podpisek]

The Bible in the British Museum