Chování, které zdobí Boží učení

Vedení jedné firmy v Caracasu ve Venezuele zaslalo nedávno dopis starším a služebním pomocníkům v nejbližším sboru svědků Jehovových. Psali v něm: „Dostali jsme velmi dobré doporučení ohledně lidí vašeho náboženství, pokud jde o jejich smysl pro odpovědnost a poctivost. Proto se na vás nyní obracíme. Máme právě nedostatek personálu a naléhavě potřebujeme dvě osoby pro tato pracovní zařazení: jednoho jako řidiče a druhého jako vedoucího skladu. Byli bychom vám velice vděční, kdybyste nám mohli doporučit někoho z vašeho nebo některého sousedního sboru. Rozhodně nechceme přijmout nikoho, kdo není svědek Jehovův. Podejte nám laskavě zprávu, i kdybyste právě nikoho neměli, protože nebudeme činit žádné rozhodnutí, dokud nedostaneme vaši odpověď.“

Jeden ze sborových starších našel dopis pod dveřmi sálu království, a pak navštívil majitele této firmy. Majitel byl kdysi patnáct let ve styku se svědky Jehovovými a nevzpomíná si, že by kdy měl nějaký vážný problém se svědky, kteří u něho byli zaměstnáni. Říkal, že to byli odpovědní, spolehliví, poctiví a pilní pracovníci. Pak dodal: „Vím, že mezi sebou netrpíte zločince a vyloučíte je. Z toho je vidět, že váš sbor nechce nést spoluvinu na jejich jednání.“

Takové chování zdobí Boží učení. (Titovi 2:10) A je to výsledek upořimné touhy přesně se držet mravních zásad vytyčených v Bibli.