„Ve vítězném průvodu“

VÍTĚZNÝ průvod byl okázalou oslavou vítězství nad nepřítelem. Jednou z nejvyšších poct, jaké uděloval římský senát vítěznému vojevůdci, bylo dovolení oslavit vítězství takovým oficiálním, nákladným průvodem. Apoštol Pavel se ve svých spisech zmínil o vítězném průvodu dvakrát. Než však budeme uvažovat o jeho slovech, pokusme se takový průvod si vylíčit. Představ si zástupy lemující ulice a průvod, který se pomalu ubírá po Via Triumphalis a v zákrutech nahoru k Jupiterovu chrámu na pahorku římského Kapitolu.

„Vzduch byl plný příjemné vůně pálícího se koření, která se hojně linula v chrámech i po ulicích,“ napsal vědec James M. Freeman. „V průvodu šel senát a význační občané státu, kteří tak svou přítomností vzdávali čest dobyvateli. Na odiv zástupům ve městě byla nesena nejdražší válečná kořist, jako zlato, stříbro, nejrůznější zbraně, korouhve, vzácná a drahá umělecká díla a všechno, co dobyvatelé nebo poražení považovali za velmi cenné. V průvodu byli také nuceni kráčet váleční zajatci. Vojevůdce, k jehož poctě bylo vítězství vyhlášeno, jel na voze neobvyklého tvaru, taženém dvěma páry koní. Měl zlatem vyšívané roucho a tuniku s vyšívanými květy. V pravici měl větévku vavřínu a v levici žezlo. Na čele měl vavřínový věnec. Za výkřiků vojáků a potlesku obyvatel byl dobyvatel vezen ulicemi k Jupiterovu chrámu, kde byly přineseny oběti, a pak byla v chrámu veřejná hostina.“

Když psal Pavel v roce 55 n. l. svůj druhý dopis křesťanům v Korintu, použil triumfálního průvodu jako znázornění. Řekl: „Díky Bohu, který nás vždy vede ve vítězném průvodu ve spojení s Kristem a vůni poznání o něm činí skrze nás vnímatelnou na každém místě! Bohu jsme příjemnou vůní Kristovou mezi těmi, kteří jsou zachraňováni, a mezi těmi, kteří pomíjejí. Těm posledním vůní vycházející ze smrti k smrti, těm prvním vůní vycházející ze života k životu.“ — 2. Korinťanům 2:14–16.

Pavel a jiní pomazaní křesťané jsou zde znázorněni jako Boží věrní poddaní „ve spojení s Kristem“. Jsou zobrazeni jako synové, důstojníci a vojáci, kteří pochodují v Jehovově triumfálním průvodu a které vede po cestě naplněné vůní. (Viz Strážnou věž z 15. července 1990, strany 10–15.) Takového průvodu je zde použito jako znázornění, které také naznačuje, že ti, kteří dobré poselství zavrhnou, mají vyhlídku jedině na smrt. Ale Ježíšovi pomazaní následovníci jsou na tom úplně jinak. Mají naději na záchranu k nesmrtelnému nebeskému životu s Kristem. A co jejich věrní druhové, kteří se také oddali Bohu? Mají radostnou vyhlídku na život na rajské zemi, kde jim Bůh „setře. . . každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“.

Jiný obraz poskytuje Kolosanům 2:15, kde Pavel napsal: „[Bůh] odhalil vlády a autority, na veřejnosti je vystavil jako dobyté a prostřednictvím mučednického kůlu je vedl ve vítězném průvodu.“ Zde jsou nepřátelské vlády a autority pod satanem ďáblem vylíčeny jako zajatci a vězňové v trimfálním průvodu. Jehova je jako vítěz odhaluje a vystavuje na veřejnosti jako poražené. Jsou poraženi „prostřednictvím“ Ježíšova „mučednického kůlu“. Na základě jeho smrti na kůlu byl odstraněn „ručně psaný doklad“ (smlouva Zákona) a křesťané mohli být osvobozeni z područí satanových sil tmy. (Kolosanům 2:13, 14) Takové křesťanské svobody bychom si měli opravdu velice vážit.