Zločin ve zmateném světě

ZLOČIN není nic nového. K první vraždě došlo před tisíciletími, když Kain zavraždil svého bratra Abela. Ve starověkých hebrejských písmech jsou zmínky o znásilnění a sodomii. (1. Mojžíšova 4:8; 19:4, 5; 34:1–4) V prvním století našeho letopočtu byli lidé přepadáni, jak ukazuje podobenství o milosrdném Samaritánovi. (Lukáš 10:29–37) Ale oproti dnešku je v tom rozdíl.

Lidé v mnoha velkých městech světa, ať v New Yorku, Londýně, Kalkatě nebo Bogotě, mají pocit, že zločinnost je rozšířenější a hrozivější. Zpráva v India Today má nadpis „Kult anarchie“ a uvádí: „Znepokojivý vývoj, který hrozí zpřetrhat jemné mravní a společenské předivo, jež protkává zemi, je povýšení násilí, vzpurné nekázně a bezzákonnosti na kult.“ I policisté jsou někdy v pokušení překročit meze prosazování zákona a sami používat zločinné metody. Předešlá zpráva z Indie uvádí: „Ve zprávách se stále objevují úmrtí v policejní vazbě.“ A to platí i pro jiné země.

Pravděpodobnost, že se nestanete obětí zločinu, jak se zdá, klesá. Zpráva ze Spojených států říká, že „v roce 1988 se násilný čin nebo krádež dotkly každé čtvrté americké domácnosti“. Lidé se dnes navíc dopouštějí násilných činů v mladším věku. Latinskoamerický časopis Visión uvádí, že „devět z každých deseti sicarios [placených zabijáků] je nezletilých. [Jsou to] ve smyslu vývoje ‚děti‘ a jsou pod ochranou zákona.“ Násilné činy páchané nezletilými jsou rovněž celosvětovým trendem.

Bible prorokovala před téměř 2 000 lety: „Věz však, že v posledních dnech nastanou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze,. . . [budou] nevěrní, bez přirozené náklonnosti. . . bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou. . . Ničemové a podvodníci budou postupovat čím dál hůř a budou svádět a budou sváděni.“ — 2. Timoteovi 3:1–4, 13.

Množí se důkazy, že v oněch kritických posledních dnech žijeme od roku 1914. Svět, který přetrpěl dvě světové války a jiné velké konflikty, se stal v mnoha ohledech neovladatelným a zmateným. Zločin bují. V mnoha městských obvodech převzali moc zločinci a změnili životní styl většiny, jež poslouchá zákony. Přední americký senátor prohlásil: „Dnes nám dělá starost spousta věcí, věcí, kterých jsme se nikdy neobávali. Někdy se bojíme tak, že se stáváme vězni, zatímco ti, kteří měli být dávno pod zámkem, chodí svobodně.“

V důsledku toho dnes lidé činí opatření, jaká by byla před dvaceti nebo třiceti lety nepotřebná. Dveře mají dvojité nebo trojité zámky a ocelové výztuže. Lidé na mnoha místech nosí u sebe tolik peněz, aby uspokojili lupiče, v naději, že se vyhnou zbití proto, že nemají zlodějům co dát. Mnohé ulice jsou po západu slunce takřka liduprázdné a chodí po nich jen lidé naivní, nerozumně odvážní a ti, které k tomu nutí okolnosti — snadná kořist pro dravce, kteří se toulají džunglí velkoměsta.

Co můžeme dělat, abychom se nestali obětí zločinu v tomto chaotickém a anarchickém světě? Jak se s tím můžeme vyrovnat?