„A přece se točí!“
„BIBLE učí, jak se dostat do nebe, ale neučí, jak nebesa fungují,“ řekl Galileo Galilei, italský vědec a vynálezce v 16. století. Pro takové názory se dostal do konfliktu s římskokatolickou církví, která mu vyhrožovala mučením a vězněním. Asi o 350 let později církev revidovala způsob, jak se zacházelo s Galileem. Konflikt, k němuž došlo v Galileově době, byl označen jako „konfrontace mezi empirickou vědou a slepým dogmatismem“.
Proč však vůbec došlo k takové konfrontaci? Odpověď dostaneme, zamyslíme-li se nad tím, jaké názory se tehdy uznávaly ve vědeckém světě.
V polovině 16. století panoval názor, že Země je středem vesmíru. Předpokládalo se, že se planety pohybují v dokonalých kruzích. Tyto myšlenky sice nebyly dokázány žádnými vědeckými metodami, ale byly s vírou přijímány jako nezvratné skutečnosti. Věda se svými „mystickými myšlenkami“ byla vlastně neoddělitelná od náboženství.
Takový byl svět, do něhož se v roce 1564 narodil jedné vážené rodině v Pise Galileo. Jeho otec si přál, aby studoval medicínu, ale zvídavého chlapce začala přitahovat matematika. Jako profesor přírodních věd za čas objevil určité zásady setrvačnosti. Když se k němu dostaly popisy prvních holandských dalekohledů, významně zlepšil jejich konstrukci a sám si sestrojil vlastní vynikající přístroj. Zaměřil jej k nebesům a své poznatky publikoval ve své první knize, Sidereus Nuncius (Hvězdný posel), v níž seznámil svou generaci se čtyřmi měsíci Jupiterovými. V roce 1611 byl povolán do Říma, kde předložil svá zjištění jezuitskému Collegio Romano (Římskému kolegiu). Poctili ho tím, že na jeho památku vyhlásili Galileův den.
Nauky, kterým církev odporovala
Dříve než Galileo opustil Řím, došlo k zlověstné události. Vlivný jezuita, kardinál Bellarmine, dal podnět k tomu, aby byly prozkoumány Galileovy nauky. Galileo tvrdil, že se stvoření řídí zákony, které mohou lidé studiem poznat. Katolická církev tomuto názoru odporovala.
Dokonce i někteří astronomové měli námitky proti Galileovu názoru. Domnívali se, že není možné, aby se pomocí teleskopu objasňovaly skutečnosti, a že tento vynález je podvodem. Jeden kněz dokonce tvrdil, že hvězdy, které bylo vidět, byly vestavěny do čočky. Když Galileo objevil měsíční hory a potvrdil, že nebeská tělesa nejsou dokonalé koule, kněz Clavius útočně odpověděl, že Měsíc je v křišťálovém obale, takže je skrze něj sice možné vidět hory, ale přece je to dokonalá koule. Galileo řekl: „To je báječný výplod fantazie.“
Galileova neutuchající touha číst v „knize přírody“, jak se vyjadřoval o studiu stvořených věcí, ho přivedla k práci polského astronoma Mikuláše Koperníka. Koperník vydal v roce 1543 knihu, v níž tvrdil, že Země obíhá kolem Slunce. Galileo to potvrdil. To však postavilo Galilea proti tehdejším uznávaným vědeckým, politickým a náboženským kruhům.
Katolická církev sice používala koperníkovské astronomie k určování dat, například velikonoc, ale Koperníkovy názory nebyly oficiálně přijaty. Církevní hierarchie podporovala Aristotelovu teorii, že Země je středem vesmíru. Galileovy nové názory tedy ohrožovaly jejich pověst a moc.
Nezávislí vědci po celé Evropě sice pracovali na tom, aby potvrdili koperníkovskou soustavu, ale spokojili se s tím, že o ní diskutovali ve vědeckých kruzích, a ne na veřejnosti. Proto si jich katolická církev nevšímala. Galileo nepsal latinsky, ale italsky, jazykem prostého lidu, a tak popularizoval své objevy. Duchovenstvo se domnívalo, že jedná vyzývavě nejen vůči nim, ale vůči Božímu slovu.
Žádná vědecká příručka
Objevování skutečností ohledně vesmíru nezpochybňuje Boží slovo. Ti, kteří toto Slovo studují, si uvědomují, že Bible není žádná vědecká příručka, ačkoli je přesná, když se zmiňuje o vědeckých námětech. Byla napsána proto, aby napomáhala duchovnímu růstu věřících, a ne aby je učila fyziku nebo některou jinou z přírodních věd. (2. Timoteovi 3:16, 17) Galileo s tím souhlasil. Vyjádřil myšlenku, že jsou dva typy jazyka: přesné vědecké vyjadřování a slova z denního života, která používali inspirovaní pisatelé. Napsal: „Pokud jde o Písma, je zapotřebí, aby byla přizpůsobena chápání prostých lidí, aby říkala mnohé věci, které se zdají odlišné (pokud jde o význam slov) od absolutní pravdy.“
Příklady toho nacházíme v různých biblických textech. Jedním z nich je Job 38:6, kde Bible mluví o tom, že země má „podstavce“ a „rohový kámen“. Někteří toho zneužili jako důkazu, že je země upevněná. Takové výrazy nejsou míněny jako vědecký popis země, ale spíše básnicky přirovnávají stvoření země k výstavbě budovy, přičemž Jehova je hlavním Stavitelem.
Životopisec L. Geymonat ve své knize Galileo Galilei uvádí: „Předsudky zaujatí teologové, kteří chtěli omezovat vědu na základě uvažování podle Bible, tím Bibli jedině zdiskreditovali.“ Právě tímto způsobem jednali ze sobeckých důvodů tvrdošíjní lidé. Svatému oficiu byl zaslán dopis s požadavkem, aby byl Galileo podroben vyšetřování.
Jeho díla zakázána
19. února 1616 byly katolickým teologům předloženy dvě poučky: 1. „Slunce je středem vesmíru“ a 2. „Země není středem vesmíru“. Dne 24. února prohlásili tyto myšlenky za bláznovství a kacířství. Galileo dostal příkaz, aby takové teorie nezastával ani neučil. Řada jeho knih a knih jiných autorů byla zabavena.
Galileo byl umlčen. Katolická církev stála proti němu a ani jeho přátelé mu nemohli pomoci. Věnoval se pouze bádání. Kdyby v roce 1623 nedošlo ke změně papeže, asi bychom již o něm neslyšeli. Ale nový papež, Urban VIII., byl vzdělanec a Galilea podporoval. Galileo se doslechl, že by papež neměl námitky proti nové knize. Při audienci papež dokonce navrhl diskusi, kterou by mohla obsahovat. Pro Galilea to bylo zjevné povzbuzení a začal na knize pracovat.
Galileovo dílo Rozhovory o dvou velkých světových soustavách bylo sice poprvé vydáno v roce 1632 se svolením katolické církve, ale papežovo nadšení brzy vyprchalo. Galileovi bylo 70 let, když byl podruhé předvolán před inkvizici. Byl obviněn z podezření, že se dopustil kacířství, a vyžadovalo se, aby nejdříve vysvětlil, jak získal církevní zplnomocnění k vydání této knihy. Tvrdilo se, že Galileo podvodně zatajil dřívější zákaz, podle kterého se neměly učit koperníkovské nauky. V Rozhovorech byly porovnávány astronomické soustavy, včetně koperníkovské, a proto se tvrdilo, že tím byl porušen onen zákaz.
Galileo odpověděl, že jeho kniha byla kritikou Koperníka. Byla to slabá obhajoba, protože v knize byl podán velice přesvědčující důkaz ve prospěch Koperníka. A navíc, do úst nejhloupější postavy v knize, Simplicia, byla vložena slova papežova, což bylo pro papeže Urbana VIII. urážkou.
Galileo usvědčen z kacířství
Galileo byl shledán vinným. Byl již nemocný a bylo mu vyhrožováno mučením, pokud neodvolá. Odvolal. Na kolenou přísahal: „Slavnostně odvolávám. . . bludy a kacířství, která jsem pronesl. . . Již nikdy nebudu mluvit. . . takové věci, jaké by mne mohly uvést do podobného podezření.“ Je zajímavé, že podle legendy, když vstával, uhodil do země a zamumlal: „Eppur si muove! [A přece se točí!] “
Byl odsouzen k doživotnímu vězení a pokání, a za devět let zemřel. Roku 1634 napsal v jednom dopise: „To nepřátelství nevyvolal žádný z mých názorů, ale skutečnost, že jsem byl v nemilosti u jezuitů.“
V roce 1822 byl zrušen zákaz jeho knih. Ale teprve v roce 1979 papež Jan Pavel II. obnovil tuto spornou otázku a připustil, že Galileo byl „nucen velmi trpět. . . vinou lidí a církevních organizací“. Mario D’Addio, významný člen zvláštní komise, kterou zřídil papež Jan Pavel II., aby provedla revizi Galileova obvinění z roku 1633, uvedl ve vatikánském listu L’Osservatore Romano: „Galileovo takzvané kacířství je zřejmě naprosto nepodložené, jak z hlediska teologického, tak i z hlediska církevního práva.“ Podle D’Addia překročil inkviziční soud svou pravomoc — Galileovy teorie neporušovaly žádný článek víry. Vatikánský list připustil, že odsouzení Galilea za kacířství bylo neopodstatněné.
Jaké poučení získáváme z toho, co se stalo Galileovi? Křesťan by si měl uvědomit, že Bible není vědecká učebnice. Jestliže se zdá, že je nějaký rozpor mezi Biblí a vědou, nemusí se snažit každý „rozpor“ urovnávat. Vždyť ostatně křesťanská víra se zakládá na ‚slovu o Kristu‘, a ne na nějaké vědecké autoritě. (Římanům 10:17) Vědecké názory se kromě toho neustále mění. Nějaká teorie, o které se zdá, že odporuje Bibli a která je dnes rozšířená, se může zítra prokázat jako mylná a může být zavržena.
Jestliže však vědci chtějí poukazovat na to, že případ Galileův je názorným příkladem toho, jak náboženství potlačovalo vědu, měli by si vzpomenout na to, že Galileův objev nebyl přijímán ani tehdejšími kruhy badatelů. Na rozdíl od názoru současníků nebyla Bible v rozporu s touto skutečností. Boží slovo nepotřebovalo žádnou revizi. Problém vznikl tím, že si katolická církev Bibli nesprávně vysvětlovala.
Úžasný soulad a přírodní zákony, jež se projevují ve vesmíru, by měly podněcovat každého k většímu obdivu ke Stvořiteli, Jehovovi Bohu. Galileo položil otázku: „Je snad Dílo [Stvořitele] méně vznešené než [Stvořitelovo] Slovo?“ Apoštol odpovídá: „[Boží] neviditelné vlastnosti jsou. . . jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí.“ — Římanům 1:20.