Život — Dar od Boha

ČTYŘIADVACET hodin denně nám srdce pohání tělem drahocennou krev. Usneme, a naše plíce se bez ustání roztahují a stahují. Jíme, a automaticky dochází k trávení potravy. To vše se děje denně, a my sami přitom vědomě vyvíjíme jen nepatrné úsilí nebo se vědomě nemusíme snažit o nic. Tyto tajemné a úžasné pochody, které je tak snadné považovat za samozřejmost, jsou součástí daru, jemuž říkáme život. V jistém slova smyslu je to dar, který lze označit za zázračný.

Uvažujme o tom, co se děje při početí a narození člověka. Tělo sice normálně cizí tkáň odmítá, avšak pro oplodněné vajíčko činí děloha výjimku. Neodvrhne rostoucí zárodek jako cizí tkáň, ale živí jej a chrání, dokud není připraven přijít na svět jako děťátko. Kdyby děloha neměla schopnost učinit tuto rozhodující výjimku z pravidla, že cizí tkáň je odmítána, člověk by se nemohl narodit.

Život novorozeněte by však byl i přesto krátký, kdyby plod neprošel v děloze určitým vývojem, když mu jsou jen asi čtyři měsíce. V té době si začíná cucat paleček, čímž si cvičí svaly, které mu později umožní sát z matčiných prsů. A to je pouze jedna z věcí, na kterých závisí život nebo smrt a o nichž je rozhodnuto dlouho předtím, než se děťátko narodí.

Dokud je plod v děloze, má v srdeční přepážce otvor. Tento otvor se však při narození automaticky uzavře. Kromě toho v době, kdy je plod v děloze, vede krev mimo plíce jedna velká céva, která se však při narození automaticky stáhne; krev nyní proudí do plic, kde se může okysličit, jakmile se děťátko poprvé nadechne.

To vše je jenom začátek. Celá řada vynikajícím způsobem sestavených systémů (jako je dýchací, oběhový, nervový a endokrinní systém) během života provádí a koordinuje své funkce, přičemž pracují s účinností, která se vymyká lidskému chápání — a to vše se děje pro zachování života. Není divu, že jeden starověký pisatel řekl o Bohu: „Budu ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň. Tvá díla jsou podivuhodná, jak si má duše velice dobře uvědomuje.“ — Žalm 139:14.

Je zřejmé, že pisatel těchto překrásných slov nevěřil tomu, že život je jednoduše výsledkem nekontrolovaných nahodilých jevů evoluce nebo souhry okolností. V takovém případě bychom neměli žádné skutečné závazky ani žádnou odpovědnost pokud jde o to, jak máme svého života používat. V mechanismech života však je jasně vidět plán, a kde je plán, tam musí být konstruktér. Bible uvádí tuto zásadu: „Každý dům je ovšem někým postaven, ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh.“ (Hebrejcům 3:4) Proto je životně důležité ‚vědět, že Jehova je Bůh. To on nás udělal, a ne my sami.‘ (Žalm 100:3) Ano, život je více než jakási příznivá náhoda; je to dar od samotného Boha. — Žalm 36:9.

Jaké závazky máme v takovém případě k Dárci života? Co od nás očekává ohledně toho, jak máme svého života využívat? O těchto a podobných otázkách budeme uvažovat v následujícím článku.