Co rozselo křesťanstvo v Africe

V ROCE 1867 přišel do Afriky francouzský katolík, Charles Lavigerie, jako nově jmenovaný arcibiskup alžírský. Řekl: „Bůh vyvolil Francii, aby z Alžírska učinil kolébku velkého a křesťanského národa.“

Lavigerie spřádal svůj sen dále za hranice Alžírska. Ano, vysílal misionáře přes poušť s cílem „spojit Střední a Severní Afriku k obecnému životu křesťanského světa“.

Mezitím již v západní, jižní a východní části tohoto světadílu pracovali protestantští misionáři. Čelili mnoha strastem, například opakujícím se záchvatům malárie, jejímiž příznaky jsou třesavka, pocení a blouznění. Tropické nemoci je rychle oslabovaly, a mnozí proto brzy po příchodu umírali. Ale pořád přijížděli další. „Každému, kdo cestuje po Africe,“ řekl Adlai Stevenson, „se stále připomíná hrdinství misionářů. . . Bojovali se žlutou zimnicí, úplavicí, s parazity, a. . . jejich náhrobní kameny. . . jsem viděl — po celé Africe.“

Plody misionářské činnosti

Misionáři pronikali do Afriky a zjišťovali, že kmeny jsou většinou negramotné. Ram Desai v knize Christianity in Africa as Seen by Africans (Křesťanství v Africe očima Afričanů) vysvětluje, že „jen čtyři z asi osmi set [afrických] jazyků měly před příchodem misionářů psanou podobu“. Misionáři tedy vymysleli pro tyto nepsané jazyky způsob psaní. Pak vytvořili učebnice a vydali se učit lidi čtení. K tomu účelu vybudovali po celé Africe školy.

Misionáři také stavěli nemocnice. „Jejich humanitární práci nelze srovnat s činností žádné jiné instituce,“ uznává Ram Desai. Kromě lékařské péče vyhledávali Afričané i zboží z Evropy. Někteří misionáři si zřídili obchodní stanice, neboť věřili, že to domorodce přiláká k víře. Basilejská misie ze Švýcarska například založila v Ghaně obchodní společnost. Zjistili, že se tam daří kakaovníkům, a Ghana je dnes třetím největším producentem kakaa na světě.

Mimořádným úspěchem misionářů křesťanstva bylo překládání Bible. Avšak šíření biblického poselství s sebou nese další závažnou odpovědnost. Křesťanský apoštol Pavel na to poukázal otázkou: „Ty. . . , který vyučuješ jiného, sám sebe nevyučuješ? Ty, který kážeš: ‚Nekraď ‘, kradeš?“ Bible upozorňuje, že ti, kteří učí křesťanství, musí sami žít podle znamenitých zásad vytyčených v Božím slově. — Římanům 2:21, 24.

Jak tedy pohlížet na misii křesťanstva do Afriky? Působila ke cti Bohu Bible, anebo se křesťanskému učení zpronevěřila?