Ráj, nebo skládka odpadků — Co si vyberete?

NIKDO ho nemohl omylem považovat za někoho jiného: byl to typický turista z Evropy, který ve zdejším ostrovním ráji hledal odpočinek a dychtil po slunečních paprscích. Chodil křížem krážem po rozlehlých písčitých dunách lemujících pobřeží a opatrně hledal cestu mezi odpadky — odhozenými lahvemi, plechovkami, sáčky z umělé hmoty, obaly od žvýkaček a bonbónů, novinami a časopisy. Byl zjevně podrážděný a ptal se sám sebe, zda tohle je ten ráj, kvůli kterému sem cestoval.

Také jste již někdy zažili něco podobného? Proč lidé sní o dovolené na některém místě podobném ráji, ale jakmile se tam dostanou, zdá se, že je bez zábran začnou měnit v doslovnou skládku odpadků?

Nejen na místech podobných „ráji“

Tato zjevná lhostejnost ke kráse, pořádku a čistotě se neprojevuje pouze na místech podobných „ráji“, na která se sjíždí mnoho turistů. Současná společnost je vážně postižena znečišťováním téměř všude. Četné podniky působí znečištění v obrovské míře tím, že produkují tuny odpadních látek. Následkem nesprávného zacházení s toxickými odpady a ropných havárií hrozí rozsáhlým oblastem naší země zničení, znemožňující život.

Dalším zdrojem znečištění jsou války. V roce 1991 svět s hrůzou sledoval, jak válka v Perském zálivu získala nový rozměr. Irácké ozbrojené síly úmyslně zapálily asi 600 ropných vrtů, a tím přeměnily Kuvajt na „apokalyptickou vizi pekla“, jak to popsaly jedny evropské noviny. Německý časopis Geo nazval toto peklo „největší ekologickou katastrofou, kterou kdy způsobila lidská ruka“.

Po ukončení této války začala okamžitě očistná mise. Jen uhasení hořících ropných vrtů však vyžadovalo mnoho měsíců tvrdé práce. Světová zdravotnická organizace oznámila, že zvýšené znečištění může v Kuvajtu způsobit vzrůst úmrtnosti o deset procent.

Méně nebezpečné, ale velmi pohoršující

Na každý význačný a křiklavý příklad rozsáhlého znečištění životního prostředí připadají tisíce příkladů znečištění malého rozsahu. Vandalové a „umělci“, kteří „zdobí“ veřejná místa, jsou snad méně nebezpečnými znečišťovateli, přispívají však k tomu, že planeta Země nemůže být rájem.

Na některých místech jsou kresby a nápisy na veřejných prostranstvích tak běžné, že se místní obyvatelé vůči nim stali „slepými“, a již je téměř nevnímají. Kresby a nápisy jsou ve vozech metra, v telefonních budkách i na stěnách budov. Již dávno nejsou jejich doménou pouze stěny veřejných záchodků.

V některých městech je plno rozpadajících se a opuštěných budov. Neupravené domy a dvory jsou poskvrnou obytných čtvrtí. Dvory statků, které by jinak mohly být příjemně přitažlivé, zaplňují vraky aut, vyřazené stroje a různé harampádí.

V některých společenských kruzích se zase zdá, že lidem nevadí tělesná nečistota a neupravenost. Okázalá nedbalost v oblékání a péči o zevnějšek může být nejen přijatelná, ale dokonce módní. Na ty, kteří oceňují upravenost a čistotu, se pohlíží jako na lidi beznadějně staromódní.

Obrovská práce

Bylo by třeba zorganizovat opravdu obrovskou úklidovou kampaň, aby se pláže, lesy a hory našeho pozemského domova přeměnily na místa podobná ráji, jak jsou vyobrazená na lesklých obálkách časopisů pro turisty — nemluvě o tom, co by bylo potřeba udělat s městy, vesnicemi, zemědělskými usedlostmi a lidmi samými.

Turistu, o kterém byla řeč na začátku, potěšilo, když později během dne spatřil úklidovou četu, která procházela danou oblastí a sbírala větší odpadky. Zůstávaly však za ní ležet skleněné střepy, zátky lahví, víčka plechovek a nespočetně nedopalků cigaret. A tak i po úklidu zde zbyly četné stopy, které dosvědčovaly, že zdejší krajina má blíž ke skládce odpadků než k ráji.

Očištění celé země, které by planetu Zemi zachránilo, aby se nestala celosvětovou skládkou, by vyžadovalo odstranění všech těchto zhoubných vlivů. Existují nějaké vyhlídky, že se takovéto očištění uskuteční? Jestliže ano, jak? Kdo je provede? A kdy?