Jehova pamatuje na nemocné a na lidi pokročilého věku
NĚKDY může být pro člověka velmi obtížné vyrovnat se s ‚časem neštěstí‘. (Žalm 37:18, 19) Takovým časem může být pokročilý věk doprovázený různými slabostmi. Někteří lidé prožívají ‚čas neštěstí‘, když trpí nějakou vážnou, vleklou chorobou. Mohou mít pocit, že nemoc opanovala jejich život, že ovládla veškeré jejich myšlení a jednání.
Ovšem člověku, který pamatuje, že Jehova věnuje pozornost všem svým služebníkům, tomu se vrací pocit jistoty. Když Jehova vidí, že jeho oddaní služebníci nadále projevují věrnost a moudrost navzdory stáří, nemocem a jiným obtížným okolnostem, jeho srdce se raduje. (2. Paralipomenon 16:9a; Přísloví 27:11) Král David nás ubezpečuje: „Jehova je blízko všech, kteří ho vzývají,. . . a jejich volání o pomoc uslyší.“ Ano, Jehova ví, s čím se potýkají; svým duchem jim dodává sílu. „A zachrání je.“ Pamatuje na ně a pomáhá jim, aby vytrvali. (Žalm 145:18, 19) Ale co my? Jednáme i my podobně jako Jehova a pamatujeme na nemocné a na lidi vyššího věku?
Slabosti způsobené nemocí a stářím jsou v tomto současném systému věcí životní realitou. Jsou to skutečnosti, s nimiž budeme muset zápasit, dokud Jehova nedovrší své předsevzetí se zemí a s lidstvem. Dnes se stále více lidí dožívá poměrně pokročilého věku, a proto těch, kdo dobře znají slabosti související se stářím, je velmi mnoho. Kromě toho jsou mnozí lidé v mládí postiženi nehodami či nemocemi, které ohrožují život nebo způsobují invaliditu. Dokud tento starý svět nepomine, budou nemoci a stáří nadále působit veliké problémy.
Velmi si vážíme našich nemocných a starších bratrů a sester, kteří nepřestávají jít příkladem „ve snášení zla a v projevování trpělivosti“! Ano, „prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali“. (Jakub 5:10, 11) Mnoho starších lidí, jejichž síly jsou nyní omezené, se po řadu desetiletí podílelo na vyučování, školení a utváření těch, kdo nyní přijali vedoucí úlohu ve sboru. Řada starších lidí se také těší z toho, když vidí, jak se jejich děti podílejí na službě plným časem. — Žalm 71:17, 18; 3. Jana 4.
Podobně si ceníme takových lidí mezi námi, kteří jsou vážně nemocní, a přitom nás navzdory svému utrpení dokáží povzbuzovat svou věrností. Je velikým povzbuzením a velkou posilou víry, když tito lidé bez kolísání předkládají důkazy o své naději. Jejich pokoj mysli a spokojenost svědčí o víře, která je vskutku hodna napodo- bení.
Nenadálé onemocnění rakovinou, nečekaný srdeční záchvat nebo jiné zhoršení zdravotního stavu, které člověku naprosto změní život, může být šokující. Pro rodiče je také těžkou zkouškou, když jim děti onemocní nebo trpí následkem nějaké nehody. Mohli by ostatní nějak pomoci? Každý takový čas neštěstí je zkouškou pro celé křesťanské bratrství. Je příležitostí prokázat, že ‚pravý druh je bratrem, který se narodil pro čas tísně‘. (Přísloví 17:17) Všichni nemocní nebo staří lidé přirozeně nemohou očekávat, že jim bude pomáhat každý jednotlivý člen sboru. Jehova se však postará, aby se působením jeho ducha mnozí křesťané cítili podněcováni pomáhat různými způsoby. Na tuto záležitost mohou dohlížet starší, aby se zajistilo, že nikdo nebude přehlédnut. — Viz 2. Mojžíšovu 18:17, 18.
Snažme se chápat
Když se snažíme někomu pomáhat, je důležité mít s ním dobrou komunikaci, a to si žádá čas, trpělivost a schopnost vžít se do jeho pocitů. Pomáháš-li někomu, je přirozené, že budeš toužit takového člověka ‚posilovat slovy‘, ale než začneš mluvit nebo jednat, pozorně naslouchej, aby se z tebe nakonec nestal ‚obtížný těšitel‘. — Job 16:2, 5.
Někdy bude pro nemocného nebo starého člověka těžké skrýt svou ztrápenost. Mnozí chovali naději, že přežijí velké soužení, a nyní cítí, že jsou vtaženi do závodu s časem, do závodu, v němž si nejsou jisti, zda zvítězí. Jejich zdravotní stav je kromě toho často unavuje a vyvolává v nich úzkostné pocity. Je to zápas, když si chce člověk uchovat živou a silnou víru, zvláště pokud již nemůže jednat podle touhy svého srdce a plně se podílet na křesťanské službě. Jeden křesťanský starší navštívil jistou starou sestru; když se s ní modlil, prosil Jehovu o odpuštění hříchů. Když modlitbu dokončil, všiml si, že sestra pláče. Vysvětlila mu, že se domnívá, že potřebuje od Jehovy zvláštní odpuštění, neboť se již nemůže podílet na kazatelské službě dům od domu. Pocit neschopnosti a nedostatečnosti, i když často neopodstatněný, může vyvolat v srdci veliký smutek.
Pamatuj, že úzkostné pocity a velká únava mohou mít dopad na duševní rovnováhu. Člověk, kterého oslabilo stáří nebo který prožívá napětí v souvislosti s nějakou vyčerpávající chorobou, může mít pocit, že ho Jehova opustil, a třeba si říká: „Čím jsem se provinil? Proč právě já?“ Vzpomeň na slova Přísloví 12:25: „Úzkostlivá péče v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo, ale dobré slovo je rozradostňuje.“ Snaž se najít dobrá, útěšná slova. Starší lidé, kteří zakoušejí bolesti, mohou podobně jako Job dokonce vyjádřit přání, aby už nežili. To tě nemusí překvapit; snaž se projevit pochopení. Takové stížnosti nejsou nutně příznakem nedostatku víry nebo důvěry v Boha. Job se modlil, aby ho Bůh „skryl v šeolu“, avšak slova, která pronesl bezprostředně po tomto výroku, jsou projevem pevné víry, že Jehova by jej později vzkřísil. Silná víra umožňuje člověku procházet obdobími sklíčenosti a deprese, a přesto stále zůstávat blízko Jehovy. — Job 14:13–15.
Projevujme nemocným a starším lidem úctu
Je nanejvýš důležité jednat s nemocnými a staršími lidmi uctivě a důstojně. (Římanům 12:10) Pokud starší lidé už nemají tak rychlé reakce nebo pokud již nezvládají tolik práce jako dřív, neztrácej trpělivost. Nesnaž se do něčeho zasahovat a rozhodovat za ně. Pokud se chováme panovačně nebo autoritativně — i když v dobrém úmyslu —, rozhodně tím druhého člověka připravujeme o sebeúctu. V roce 1988 byla publikována doktorská práce výzkumné pracovnice Jette Ingerslevové. Uvádělo se v ní, jaké podmínky považovala jedna skupina 85letých lidí za nejdůležitější pro to, aby se jim žilo dobře. „Na přední místo dávali tři oblasti: být s příbuznými; mít dobré zdraví; a v neposlední řadě moci se samostatně rozhodovat.“ Povšimněme si, že synové patriarchy Jákoba neopanovali život svého otce, když zestárl; Jákobova přání byla respektována. — 1. Mojžíšova 47:29, 30; 48:17–20.
I s nemocnými lidmi je nutné jednat s úctou. V důsledku nedopatření při operaci přišel jeden sborový starší o schopnost mluvit, psát a číst. Byla to těžká rána, avšak ostatní starší ve sboru se rozhodli, že udělají vše, co bude v jejich silách, aby se necítil zbytečný. Předčítají mu veškerou sborovou korespondenci a zapojují ho do plánování ostatních sborových záležitostí. Na schůzkách starších se snaží zjistit jeho názor. Dávají mu na vědomí, že jej stále považují za jednoho ze starších a že jsou rádi, že ho mají mezi sebou. V křesťanském sboru se můžeme všichni snažit, aby se žádní nemocní nebo starší lidé necítili ‚odvržení‘ nebo odstrčení stranou. — Žalm 71:9.
Pomoc k získání duchovní síly
Všichni potřebujeme duchovní pokrm, abychom si zachovali živou a silnou víru. Proto jsme povzbuzováni ke každodennímu čtení Bible a biblických publikací a k horlivé účasti na křesťanských shromážděních a kazatelské službě. Mají-li to nemocní a starší lidé dokázat, potřebují často pomoc, a je důležité udělat to, co je v jejich konkrétním případě reálné. Je radostné, že mnozí z nich se stále ještě mohou účastnit shromáždění, jestliže se jim poskytne doprava a nabídne pomoc v sále Království. Jejich účast na shromážděních je pro sbor velikým povzbuzením. Jejich vytrvalost nás povzbuzuje a posiluje nás ve víře.
V mnoha případech se nemocní a starší lidé také mohou významnou měrou podílet na křesťanské službě. Když se jede do kazatelské služby, je možné některé z nich vzít s sebou do auta; nepochybně se budou cítit osvěženi, budou-li moci vydat několik svědectví. Pokud to již není možné, mohou nalézat potěšení ve vydávání neformálního svědectví lidem, s nimiž přijdou do styku. Když byla jedna sestra postižena rakovinou, rozhodla se, že v čase, který jí ještě zbývá ze života, vynaloží zvláštní úsilí k šíření dobré zprávy. Všichni byli jejím odvážným vydáváním svědectví povzbuzeni. Dokonce si naplánovala svůj vlastní pohřeb, aby tak její nevěřící příbuzní, spolupracovníci a sousedé dostali vynikající svědectví. Skličující okolnosti, v nichž se nacházela, se tak nakonec obrátily ‚spíše k pokroku dobré zprávy‘. Odhodlání a přesvědčení, s jakým vyjadřovala svou víru, daly jejím posledním dnům zvláštní význam. — Filipanům 1:12–14.
Je dobré, když přispíváme k duchovnímu posílení nemocných a starších lidí. Rodiny si je mohou pozvat domů a strávit s nimi společný večer; občas je možné přesunout část rodinného studia k někomu, kdo nemůže vycházet ven. Jedna matka brávala své dvě nejmladší děti k jisté starší sestře, aby si mohly společně číst z Mojí knihy biblických příběhů. Starší sestře to působilo radost a dětem se líbilo, jakou jim věnuje pozornost.
Nastanou však chvíle, kdy by nemocný člověk neměl být příliš rušen. Nejlepším řešením pak může být občas mu jen něco předčítat. Pamatujme ovšem, že člověk, který je po tělesné stránce příliš slabý na to, aby se účastnil rozhovoru, může přesto potřebovat nějakou duchovní společnost a touží po ní. S takovým člověkem se můžeme společně modlit, předčítat mu, vyprávět mu zkušenosti; měli bychom však dbát, abychom u něho nezůstali déle, než kolik snese.
Přesto existuje jistá posvátná služba, kterou většina nemocných i starších lidí stále může provádět: modlitba za jiné. První křesťanští učedníci připisovali této službě veliký význam. V jednom případě rozdělili pracovní zátěž ve sboru takovým způsobem, aby se apoštolové mohli soustředit na modlitby. O věrném Epafrovi je zmínka, že se ‚stále ve prospěch ostatních ve svých modlitbách namáhal‘. (Kolosanům 4:12; Skutky 6:4) Takové modlitby jsou nanejvýš důležité a užitečné. — Lukáš 2:36–38; Jakub 5:16.
Jehova pamatuje na nemocné a starší lidi a v čase jejich neštěstí o ně pečuje. Právem očekává, že se my sami zamyslíme nad tím, jak jim můžeme pomoci a jak bychom jim mohli být oporou. Zájem, který o ně projevíme, bude zrcadlit, s jakým odhodláním si přejeme zachovat si ryzost. Rádi uvažujeme o slovech krále Davida: „Jehova si je vědom dnů bezúhonných a právě jejich dědictví potrvá až na neurčitý čas.“ — Žalm 37:18.
[Rámeček na straně 28 a 29]
Jak prakticky pomáhat s porozuměním
PŘÁTELÉ a příbuzní by měli získat základní — avšak přesné — poznatky o tom, jak pečovat o nemocné a starší lidi. Především je možné je povzbudit, aby si udržovali pozitivní postoj k životu, aby cítili, že je druzí potřebují a že si jich váží, a aby měli sebeúctu. Budou si tak moci zachovat v životě radost navzdory svým bolestem a strastem. Lidé si všímají, že mnozí svědkové Jehovovi se dožívají vysokého věku. Významným dílem k tomu nepochybně přispívá jejich živý zájem o naději, kterou mají před sebou, jejich optimistické myšlenkové rozpoložení a snaha co nejvíce se podílet na činnostech souvisejících s Královstvím. Vynikajícím příkladem toho byl zesnulý prezident Watch Tower Society, Frederick W. Franz, který pokojně zesnul ve stém roce svého radostného a plodného života. — Srovnej 1. Paralipomenon 29:28.
Všeobecně vzato, je důležité věnovat pozornost takovým základním každodenním záležitostem, jako je dobrá hygiena, vhodná strava, dostatek tekutin a soli, rozumné množství pohybu, čerstvý vzduch, jemná masáž a také podnětné rozhovory. Správná výživa může přispět k lepšímu sluchu a zraku, k lepším duševním funkcím, k pocitu tělesného ozdravění a ke zvýšené odolnosti proti nemocem. Správná výživa a dostatek tekutin jsou maličkosti, které však mohou rozhodnout, zda starší člověk bude mít dobré zdraví, nebo zda bude naopak senilní. Bude to také možná vyžadovat trochu přemýšlení, než se přijde na to, jaká forma tělesného pohybu je pro určitého jednotlivce vhodná. Jistá sestra chodí jednou týdně k jedné staré, skoro slepé sestře a předčítá jí. Své návštěvy vždy začíná a končí tím, že s touto sestrou polehoučku tančí po místnosti. Na magnetofonu je vždy dopředu připravena hudba a tento „tělocvik“ obě sestry baví.
V mnoha zemích existují specializované organizace, které mohou poskytnout praktickou a hodnotnou pomoc, informace a rady ke konkrétnímu zdravotnímu stavu a k tomu, jak se s ním vyrovnat. (Křesťan by měl samozřejmě vždy dbát, aby se nenechal svést k činnostem, které by ho odváděly od pravé křesťanské služby.) Takovou praktickou pomocí může někdy být zapůjčení nemocničního lůžka s nastavitelnou polohou, podpěr, nožních dlah, invalidního vozíčku, naslouchátka a podobně. Mnoho starších lidí má pocit, že nic nepotřebují nebo že se jim takové nové věci nevyplatí, proto musí příbuzní často poskytnout zdravou radu, nebo musí dokonce použít přesvědčování. Prakticky tvarovaná klika ke dveřím koupelny může potěšit daleko více než kytice.
Péče o starší lidi může vyvolávat veliké duševní napětí, zvláště pokud se stávají senilními. Senilita často přichází záludně. Je možné se pokusit jí čelit tím, že se postaráme, aby pacient nebyl zbytečně nečinný. Senilní člověk se může z ničeho nic rozhořčit na někoho, ke komu cítil hlubokou náklonnost. Příbuzní si musí uvědomit, že stárnoucí člověk může dokonce zapomenout všechno, co se týká pravdy — což je smutný následek chátrajícího tělesného zdraví, nikoliv příznak ztráty víry.
Pokud je pacient v nemocnici nebo v domově důchodců, je důležité udržovat dobrý kontakt s personálem, aby zaměstnanci věděli, co mají dělat v souvislosti s narozeninami, Vánocemi a jinými světskými svátky. Je-li nutné provést operaci, mohou příbuzní vysvětlit a doložit, jaký byl postoj pacienta k transfuzi krve.